Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 1998 vydaným pod sp. zn. 4 T 25/95 uznán vinným trestným činem vraždy a byl mu uložen trest odnětí svobody na doživotí, jeho odvolání do rozsudku shora označeného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999 vydaným pod sp. zn. 11 To 79/98 zamítnuto.
Dne 13. 9. 2010 podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení ve věci shora označené, usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2011 vydaným pod č. j. 5 T 9/2010-81 byl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítnut. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2011 vydaným pod č. j. 11 To 28/2011-99 byla stížnost proti usnesení krajského soudu zamítnuta.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2011 vydanému pod č. j. 5 T 9/2010-81 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2011 vydanému pod č. j. 11 To 28/2011-99 podává stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce ústavní stížnost a navrhuje, aby Ústavní soud obě napadená usnesení zrušil.
Stěžovatel svou ústavní stížnost odůvodňuje následujícím:
Státní moc lze uplatňovat jen způsobem, který zákon stanoví.
Rozhodování v trestním řízení je jednou z forem uplatňování státní moci.
Trestní řízení musí být vedeno a rozhodováno v něm způsobem, který zákon stanoví, tedy v souladu s trestním řádem.
Dojde-li k tomu, že trestní řízení je vedeno či je rozhodováno v něm v rozporu s trestním řádem, věc se může dostat do roviny protiústavnosti s ohledem na ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Komentáře
-- žádné příspěvky dosud nebyly vloženy --
| Vložit příspěvek | |
|---|---|
|
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Nemáte-li ještě svůj účet, můžete se zaregistrovat zde |