1993    1994    1995    1996    1997    1998    1999    2000    2001    2002    2003    2004   


 Úvod
 Aktuálně
 Monitoring tisku
 Obnova řízení
 Guestbook
 Komentáře
 Na vlastní oči
 Reportáže
 Akce
 Fotogalerie
 Milost
 Stížnost k ÚS
 Usnesení NS
 Usnesení ÚS
 Rozhovor
 Vyšetřování
 Pochybení
 Rozsudek
 Zpráva VSČR
 Životopis
 Valdice
 Petice
 Chat
 Odkazy
 Napište nám



Kajínek-archiv

          Životopisná data

   Jiří Kajínek se narodil 11.1 1961 v Prachovicích (okr. Chrudim). Pochází ze spořádané rodiny, otec pracoval jako lisař v Kovolisu, matka byla zaměstnána v Průmyslových stavbách. Má sestru Miluši, která je mu nyní největší oporou. Základní školu absolvoval v Prachovicích. Učení mu nikdy nedělalo problémy. Aktivně se věnoval sportu, zvláště pak fotbalu. V patnácti letech se celá rodina přestěhovala do Třemošnice. Kajínek - archiv    Zde nastoupil na zemědělské učiliště. Na učilišti na něj vzpomínají, jako na inteligentního hocha s dobrou pamětí. Mezi svými vrstevníky vynikal dobrou fyzickou kondicí, byl přirozenou vůdčí osobností. Sportoval, měl rád motorky a zbraně. Nikdy nekouřil ani nepil. V té době se také začal věnovat hazardu. V kartách dokázal vyhrát nemalé částky.
   V sedmnácti letech měl vážnou dopravní nehodu na motorce. Nehodu zavinil řidič automobilu, který mu nedal přednost na hlavní. Díky pevné vůli se z těžkých zranění bez následků dostal.







     

V roce 1982 stanul před soudem za vloupání, rozsudek - jeden rok nepodmíněně.
V roce 1985 byl odsouzen za krádeže a údajný útok na veřejného činitele - sedm let nepodmíněně. Propuštěn byl při prezidentské amnestii v květnu 1990.
O pár měsíců později se ho snažila policie zatknout, důvodem bylo podezření z vloupání. Kajínek policisty odzbrojil plynovou pistolí a služebním vozem ujel. Ten se později našel o kousek dál. Obhajoba poukazovala na to, že nikomu neublížil, použil k zastrašení plynovou zbraň a policejní vůz neukradl, jen s ním popojel.Bohužel zvítězil názor obžaloby : loupež policejního vozu se zbraní,nepovolené ozbrojování, recidiva - jedenáct let nepodmíněně.
V lednu 1993 opustil věznici Příbram při řádném přerušení trestu.
Navštívil tehdejšího ministra spravedlnosti dr Nováka, a žádal revizi rozsudku za loupež. Nebylo mu vyhověno, zpět se v určený termín nevrátil. Kajínek-soud
V únoru 1994 byl zadržen Pražkou policií, a obviněn ze dvou vražd a pokusu o vraždu.
Jiří Kajínek trvá na tom, že ten den v Plzni vůbec nebyl a na nikoho nestřílel.
V červenci 1994 utekl z věznice České Budějovice, v čase vycházek. Policie ho zadržela po půl hodině nedaleko věznice.
V září 1996 v areálu věznice Valdice zadržela Kajínka vězeňská služba při pokusu o útěk ve čtyři hodiny ráno.
23.června 1998 byl Jiří Kajínek, Krajským soudem v Plzni, odsouzen na doživotí. Rozsudek si přečtěte zde.



                Za co si Jiří Kajínek vysloužil doživotní trest?

     Podle krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze zavraždil na objednávku za sto tisíc korun dva lidi a dalšího postřelil. Na vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguardů Pokošových si jej měl najmout plzeňský podnikatel Antonín Vlasák. Jak se vlastně celý případ odehrál?
    Plzeňský majitel několika fitness klubů Štefan Janda se svými bodyguardy Juliánem a Vojtěchem Pokošovými v roce 1993 Vlasáka vydíral. Plzeňská zásahová jednotka o tom tehdy měla důkazy, a dokonce na pátek 28. května naplánovala Jandovo zatčení. Tehdejší šéf plzeňské kriminálky Ladislav Kadeřábek (jež je dnes šéfem ředitelství kriminální policie policejního prezidia) však po poradě s nejužší plzeňskou policejní špičkou zásah odsunul na pondělí větou: "V pátek odpoledne se nezatýká. Pátek je taková malá sobota. Nechte to na pondělí". Celá akce tak byla přeložena. Navíc některý z policistů Jandovi prozradil, že se ho s jeho bodyguardy chystají zatknout a ať sebou tedy nevozí zbraně.
    Událost, kvůli které měl Kajínek strávit zbytek života za mřížemi, se odehrála v neděli 30.května 1993 na okraji Plzně. Janda odjel vozem se dvěma osobními strážci, bratry Juliánem a Vojtěchem Pokošovými, na předem domluvenou schůzku. Pod plzeňskou věznicí Bory na ně však čekal jiný muž. Ten začal po automobilu okamžitě střílet. Janda byl na místě mrtev, Julián Pokoš zemřel za několik dní v nemocnici.
    Přestřelku přežil pouze několikrát trestaný Vojtěch Pokoš.Tomu se podařilo z místa vraždy uprchnout se třemi kulkami v těle a později byl korunním svědkem v celém procesu. Za muže který střílel, označil před soudem Kajínka. Přímou konfrontaci s Kajínkem však Pokoš při vyšetřování "ze strachu" odmítl. Pokoš Vojtěch - korunní svědek     Kromě toho neexistoval jiný přímý svědek, který by Kajínka na místě poznal. U vraždy jich sice stálo pět, ale ani jeden z nich nebyl schopen před soudem jednoznačně říci, co Pokoš - byl to on. Proti Kajínkovi vypovídal policistům už pouze Jaroslav Ďurči, který měl Kajínka na místo činu v autě odvést. Před soudem však tuto výpověď odvolal.
    Kajínka policie dopadla až v roce 1994 v Praze. Před soudem trval na své nevině. Soudce Pravoslav Polák přesto nakonec vyslovil rozsudek, ve kterém stálo; doživotí.
    Podle Kajínkova obhájce Jaroslava Bárty nebyly při hlavním líčení provedeny všechny důkazy. Především rekonstrukce na místě činu,"ale to je jen to nejkřiklavější. Těch pochybení je v tomto případě řada.

zdroj:Lidové noviny


      Mírov-archiv    29.října 2000 se Jiřímu Kajínkovi podařilo uprchnout z nejstřeženější věznice Mírov na Šumpersku. Za téměř třistaletou historii věznice, se to ještě nikomu nepodařilo. Jak probíhal jeho útěk z Mírova (podle VS) a jaká následovala opatření? V poklidný nedělní večer 29. 10. 2000 v 18:20 ohlásil strážný na věži vyhození lana z okna cely. Minutu nato strážný hlásí, že z okna cely se spouští odsouzený. V tu chvíli byli o situaci zároveň vyrozuměni i příslušníci vězeňské stráže na okolních věžích. V další minutě byla vyslána strážní hlídka se psovodem ke zjištění situace. V 18:30 se zjistilo, že se jedná o odsouzeného Kajínka.
Zároveň byla vyrozuměna PČR Mohelnice a Zábřeh. Posléze byl o celé události informován ředitel věznice Mírov. V půl sedmé a pět minut byl vyhlášen plán vyrozumění a svozu příslušníků VS věznice Mírov a psovodi se služebními psy vysláni po stopě uprchlého trestance. Pětatřicet minut po zjištění útěku byla o celé věci informována stálá služba Generálního ředitelství VS ČR Praha. A konečně v 19:10 byl na stopu nasazen služební pes PČR. Zde je podrobná zpráva VSČR vydaná k útěku.
   Útěkem chtěl Jiří Kajínek především upozornit na nespravedlivé odsouzení a na velké nesrovnalosti v rozsudku.
  Dopaden byl po 40 dnech, 8. prosince 2000 v bytě Marie Černé v Praze.


                Stížnost



Ve čtvrtek 1.února dal Nejvyššímu soudu ministr spravedlnost Pavel Rychetský podepsanou stížnost pro porušení zákona. Rychetský tak učinil proto, že se v případě vyskytlo několik nesrovnalostí. Jsou to:

  Kajínek byl odsouzen za nájemnou vraždu, přestože objednavatel tohoto činu nebyl odsouzen za návod k vraždě, ale pouze za vydírání

  artistický výkon Kajínka při vraždě, kdy by musel střílet oběma rukama z různých stran a z jednoho místa současně, čímž dokázal usmrtit dva lidi, zranit třetího a ještě vyměnit zásobníky - soud se prý neměl spokojit se znaleckým posudkem, že je to teoreticky možné

  dva rozhodující svědci byli v té době ve vyšetřovací vazbě pro jiné trestné činy

  velmi podivné chování policistů.


Pokud bude případ obnoven mělo by dojít také k rekonstrukci přímo na místě činu. Ovšem o obnovení procesu musí rozhodnout Nejvyšší soud



nahoru