1993    1994    1995    1996    1997    1998    1999    2000    2001    2002    2003    2004   


 Úvod
 Aktuálně
 Monitoring tisku
 Obnova řízení
 Guestbook
 Komentáře
 Na vlastní oči
 Reportáže
 Akce
 Fotogalerie
 Milost
 Stížnost k ÚS
 Usnesení NS
 Usnesení ÚS
 Rozhovor
 Vyšetřování
 Pochybení
 Rozsudek
 Zpráva VSČR
 Životopis
 Valdice
 Petice
 Chat
 Odkazy
 Napište nám




        Jiří Kajínek poskytl obsáhlý rozhovor redaktorce Blesku Aleně Sobotkové.
        Z tohoto materiálu vzniklo několik článků publikovaných v Nedělní Blesku.
        Zveřejňujeme celý přepis textu tak, jak ho Jiří Kajínek napsal.
        Ve své zpovědi velmi podrobně popisuje současný život ve Valdické věznici.



· Budíček je sice v 6 hodin ve všední dny a v 6.30 o víkendu, ale já většinou vstávám před čtvrtou. Během noci mě totiž několikrát vzbudí naprosto nesmyslné kontroly dozorců, kteří chodí v pravidelných intervalech 30 - 60 minut prosvěcovat cely. Většinou tuto činnost provádějí potichu, ale i přesto je slyšet rachot katrů a cvakání vypínačů. Dříve jezdili výtahem. Chytrý vedoucí pracovník ale nařídit výtah v noci nepoužívat, aby vězni neslyšeli, kdy dozorci na kontrolu půjdou. Přitom v této budově je slyšet každé otevření dveří. Stačí, aby se dozorci při noční službě bavili v zavřené kanceláři trochu více nahlas, a o patro výše vězni v celách všechno slyší. O nesmyslnosti nočních kontrol ani nemluvím. Pokud řekne někdo něco o bezpečnostních důvodech, tak je to úplná hloupost. Je až úsměvné slyšet o obavě o životy vězňů. Realita je totiž taková, že kdo chce spáchat sebevraždu, tak ten počká, až projdou dozorci patro a prosvítí cely. Poslechne si, až dozorci dojdou do své kanceláře, a potom se oběsí. Má na to dostatek času a ví, že se nemůže stát, že by nezemřel. Pokud čteme v tisku o tom, jak vězně zachránila vězeňská služba před oběšením, tak je to vždy o demonstrativní "sebevraždě", kdy vězeň čeká s oběšením se právě na moment, kdy dozorci jdou na kontrolu. Mluvit o bezpečnostním důvodu kvůli útěku je další naprostá blbost, protože na oknech je trojitá mříž. I kdyby ji někdo překonal, tak za mřížemi je elektronické zařízení signalizující jakýkoliv pohyb. Dále stěny budovy sledují kamery. Nad tímto vším bdí strážný připravený střílet jakmile by se vězeň dostal do koridoru. Dva ploty a zeď. Je tedy zřejmé, že noční buzení vězňů je přežitek z doby totality. Nejde o smysluplnou činnost, ale o uměle vytvořenou činnost pro dozorce a šikanování vězňů. Už jsem slyšel i hlasy, že si to vězni za to, co provedli, zaslouží, takže je jenom dobře, že je stále někdo budí. Zákon sice říká, že vězni mají nárok na osmihodinový spánek, ale jsou zde lidé, kteří rádi vysvětlují zákony podle svého, takže se dozvíme, že tím zákonodárce nemyslel, že zaručuje vězňům osmihodinový nepřerušovaný spánek. Podle VS sice vězeň má právo na osmihodinový spánek, ale ten mu může právě VS rozkouskovat na několik kratších či delších chvil, kdy skutečně spí. Když už pracovníci VS neví jak by argumentovali, tak řeknou, že si nikdo nestěžuje, že si pouze jednotlivci vymýšlejí. Dokonce mám zkušenost, že na stížnost ombudsmanovi, který se dotáže vedení věznice, dostane odpověď, že si nikdo na nic nestěžoval. Ombudsman to vyhodnotí tak, že by vedení věznice nelhalo. Smajlík. Pokud se tedy vyjádřím k otázce, tak musím říci, že mne po opakovaném nočním probuzení kolem 4. ráno napadne, že už si nevzpomínám, kdy jsem se skutečně vyspal.

    · Večer často usínám už po 20. hodině. Pokud bych se chtěl podívat na nějaký pořad v TV, tak se musím dost přemáhat, abych neusnul. Usnu tedy dost rychle, ale jenom při tom prvním usnutí. Do hodiny jsem probuzený. Takto to pokračuje až do té 4. hodiny. A to nemluvím o tom, že jsou v patře nad doživotními vězni ubytovaní ti nejproblémovější vězni ze zvýšené ostrahy, kteří různě do něčeho mlátí a kopou. Křičí z oken či na sebe i hodiny mluví. Tito vězni jsou pro dozorce těžko zvladatelní, tak si dělají prakticky co chtějí. Dozorce vězni řekne, aby nekřičel z okna, ale vězeň nereaguje. Řád sice říká, že se vězni mají chovat tak, aby neobtěžovali své okolí, ale skutečnost je taková, že vězni, kteří se chovají slušně a řád dodržují, doplácejí právě na ty vězně, kteří nerespektují žádné normy. Přitom by si byli vězni schopni klid mezi sebou zařídit sami, ale to nemohli, protože jsou od sebe navzájem izolováni. Měla by to tedy VS, ale to už bychom toho chtěli příliš. Přitom je zřejmé, že hlavní problém je v rozhodnutí, aby s doživotními vězni, byli ubytováni právě nezvladatelní vězni. Toto rozhodnutí vzniklo na podkladě předpokladu, že doživotní vězni budou ti nejnebezpečnější a nejproblematičtější. Letitá praxe ukázala, že to tak není. Paradoxně právě doživotní vězni se chovají až neuvěřitelně slušně a nejsou s nimi téměř žádné potíže, pomineme-li-li můj útěk z Mírova. Logické by tudíž bylo ubytovat v budově s doživotními vězni odsouzené nad 15 let trestu. Tito lidé by si vážili toho, že mohou bydlet sami či ve dvojicích a byl by v budově se zvýšeným stavebně-technickým zabezpečením naprostý klid. Otázka je, oč ale ve skutečnosti některým vedoucím pracovníkům jde. Ve vězení je stále velký problém v tom, že se velice těžko prosazuje cokoli normálního, logického a pozitivního. Vymyslet hloupost,to je dílo okamžiku, prosadit opak, to je něco téměř nemožného. Přehodnotit nějaké rozhodnutí a rozhodnout v souladu se zdravým rozumem v prospěch lidí, aby nebyli zbytečně vystavováni nesmyslným tlakům, nepříjemnostem až naschválům, to je ve vězení problém. Ovšem za všemi rozhodnutími a nařízeními stojí konkrétní lidé. Sám jsem na vlastní kůži mnohokrát zažil, jak někteří vedoucí pracovníci VS dokáží s chutí zneužívat moc, kterou nad vězni mají. Dokonce překročí zákon a klidně se vám vysmějí s tím, že oni si prostě takto zákon vysvětlují a i kdyby nadřízený orgán dal za pravdu mně, tak jim se nic nestane, protože oni řeknou, že zákon porušili v dobré víře, že dělají svojí práci dobře. Mohu uvádět konkrétní případy, ale na ty se neptáte. Třeba někdy příště.

    · Sny si pamatuji dost často, protože si většinou pamatujete to, co se vám zdá těsně před probuzením. Jelikož jsem probouzen několikrát za noc, tak si mohu pamatovat více snů. Nepřikládám jim důležitost, protože si myslím, že se nám možná promítá do snů to, nač myslíme a smíchá se to s různými prožitými situacemi, představami, touhami a sny. Zdají se mi tedy různé sny. Jak o civilním životě, tak i o vězení. Poslední sen byl příjemný. Byl o osobě, která je mi blízká.

    · Ano, někdy se mi zdají i erotické sny.

    · V pyžamu nespím. Vězeň nemůže mít vlastní pyžamo. V erárním spát nemohu. Pominu-li barvu, tak mi vadí materiál, potíže s velikostí a nakonec i "vůně" pyžama. Spím nahý. Protože jsem v cele sám, tak to není problém.

    · Nedá se říci jaký je nejpříjemnější okamžik dne. Někdy je příjemných okamžiků více, někdy méně. Jde také o to, co kdo dokáže vnímat jako příjemné. Pro mě je to mnoho zajímavých maličkostí, ale i zásadních věcí. Návštěva blízkých lidí. Dobrá zpráva. Dopisy. Dvakrát za rok balík s věcmi, které se zde nemohou koupit. Určitě mi udělá radost mnoho věcí. Podpora, kterou mi mnoho lidí vyjadřuje. Fotografie. Možnost si koupit ovoce a zeleninu. Na druhou stranu těžko pochopitelná nemožnost si koupit například coca-colu, či rybu, nějaké maso, salát a podobně. Kuřáci si mohou koupit dva druhy tabáku a šest druhů cigaret a nekuřák je nesmyslně omezován. To je ovšem valdický výmysl. V jiných věznicích je sortiment skutečně rozsáhlý, ale zde se ignoruje i to, co říká generální ředitelka. Při omezení počtu balíků pro vězně na pouhé dva za rok, řekla Kamila Meclová, že si vězni budou moci vše koupit ve vězeňských kantýnách. Pracovníci kantýn by rádi vězňům koupili a prodali široký sortiment zboží, ale vedení věznice ve Valdicích maximálně omezuje možnost nákupu. Směšné jsou argumenty, kdy si vězeň nesmí koupit klobásu či sýr protože by se mu tyto věci mohly zkazit. Přitom z vězeňské kuchyně vězni dostávají v igelitu některé salámy běžně. Často tento salám z igelitu vyndáte a už ani není cítit, že je to salám. Převládá "vůně" igelitu. Ovšem čerstvá klobása z kantýny by mohla být závadná. Zpět k příjemnostem. Příjemné je např. i to, že se mohu osprchovat vícekrát, než jednou za týden, což garantuje vězeňský zákon. V tomto směru musím Valdice pochválit. Ovšem způsob sprchování, kdy si vězěň nemůže nastavit teplotu vody a např. v letních vedrech se má sprchovat v horké vodě, to zase moc ke chválení není. I v tomto prostředí je možné se od srdce zasmát. Často jde o hodně černý humor, ale bez smíchu by se zde snad ani nedalo přežít. Platí zde, že až se přestaneme smát, tak už nám zbude pouze jít se oběsit.

    · Pro mě je velice důležité mít možnost se dotýkat toho, koho mám rád. Dost dobře se nedá ani popsat, jak moc mi chybí polibky, láska, milování. Tyto věci VS neřeší. Sice existuje možnost nadstandartních návštěv, kdy má vězeň návštěvu bez jakékoliv kontroly a tudíž je mu vlastně oficiálně povoleno, aby se mohl milovat se svojí manželkou či přítelkyní. Pro doživotní vězně tato možnost neexistuje. Já nemohu ani vlastní sestře podat ruku či jí dát pusu. Sice mi bylo řečeno, že i u takového člověka jako jsem já, který utekl z vězení, by mohlo dojít k tomu, aby měl kontaktní návštěvu, ale zatím čekám na tuto možnost marně. V roce 2001 jsem měl asi půl roku kontaktní návštěvy, kdy jsem se mohl s návštěvou obejmout a držet za ruce. Vše bylo vždy v pořádku, žádný problém. To ovšem jednoho vedoucího pracovníka trápilo, tak došlo na nařízení, že musím mít návštěvy přes plexisklo. Co si o tom mám asi myslet? Dnes už každý, kdo jenom trochu sleduje moji kauzu, dobře ví, že moje odsouzení není v pořádku. Mnoho let vykonávám trest ve vězení s doživotními vězni, ačkoliv doživotní trest mi oficiálně začal běžet v srpnu 2004. Už vůbec nechci mluvit o tom, že jsem odsouzený na doživotní za něco, co jsem neudělal. Přesto někomu dělá dobře, že mě soustavně a opakovaně "tlačí do kouta". Někteří lidé by ve VS by skutečně pracovat neměli. Vezměte si situaci, která je ve vězení běžná. Vedoucí pracovník vězni něco slíbí, a nesplní to. Udělá něco jiného, ale není schopen alespoň vězni říci, proč se tak stalo. Vedoucí pracovník nastaví pravidla, ale sám je nedodržuje. V průběhu hry se mění. Samozřejmě v neprospěch vězně a ještě se vězni vysmívá. Dochází zde k tomu, že si "nadčlověk" dělá, co se mu zlíbí a vězeň nemůže vůbec nic. Dochází ale k další věci. Vedoucí pracovník VS by měl být pro vězně určitou autoritou. Měl by pro něho být určitým vzorem. Měl by vězni ukázat, že je možné jednat slušně, korektně, čestně, spravedlivě, férově. Měl by vězni ukázat, co to znamená dodržet slovo a plnit sliby atd. Místo toho vedoucí pracovník VS vězni předvede, že je normální lhát, nedržet dané slovo, neplnit sliby, obcházet nařízení a zákony atd. Dopad na vězně je přesně opačný než jaký by měl být. V mém případě vedoucí pracovníci velice dobře vědí, že právě já stojím o co největší kontakt se svými blízkými. Přesto (a nejspíš právě proto) navrhuji opakovaně řediteli, aby mi nepovolili ani to, abych se mohl své návštěvy pouze dotýkat. Snad vás ani nepřekvapí, že všichni ostatní doživotní vězni mají návštěvy alespoň přes mříže. Opět si zde někteří lidé vykládají zákon a řády jinak, než by měli. Uvedu vám jeden příklad. Je to asi tak dva a půl roku. Některé zákony jsou naprosto jednoznačné. Korespondence s advokátem nepodléhá kontrole. Je tedy jasné, že dopisy od advokáta a jemu VS nemá právo otvírat. Dostal jsem otevřený dopis od advokáta. Zeptal jsem se, jak je možné, že někdo ve vězení otevřel dopis, který zákon neumožňuje otvírat. Bylo mi řečeno, že já nebudu pracovníkům VS říkat, co mohou, či nemohou dělat. Prý právník VS rozhodl, že mi mohou otvírat obálky i od advokátů, pokud je v nich větší množství materiálů, aby se překontrolovalo, zda tam není třeba zbraň. Tato arogance "nadlidí" jde tak daleko, že si vážně myslí, že si mohou dělat úplně cokoliv. Pominu-li možnost rentgenu atd., ale přece by nemělo být něco takového možné. Tito lidé se ohánějí právním státem a jejich vlastní profesionalitou, ale zákony je prostě nezajímají. Oni vědí, že se nikomu nemusejí zpovídat z porušování zákonů, tak je klidně porušují. Pravdou je, že v tomto konkrétním případě to dopadlo tak, že jsem řekl, že se budu informovat u dozorového státního zástupce, zda je možné, aby právník VS rozhodl, že se VS nemusí řídit zákonem a aniž jsem dotaz vznesl oficiálně, tak mi bylo řešeno, že se podobná situace už nebude opakovat. Veškerou korespondenci s advokáty od té doby odevzdávám i dostávám zalepenou. Vzhledem ke zkušenostem, které s VS, policií a justicí vůbec už mám, těžko mohu říci, že mi doopravdy nikdo nekontroluje poštu, kterou mí ze zákona nikdo kontrolovat nesmí. Ono je toho příliš mnoho, o čem by se dalo psát. Navíc většinou jedno souvisí s druhým. Mohu jenom zopakovat, že rozhodně není nic příjemného držet lidi v izolaci od druhého pohlaví, blízkých a přátel. Ve vězení se úmyslně vytvoří podmínky k tomu, aby se heterosexuálně orientovaní lidé začali chovat homosexuálně. Pokud někteří jedinci skutečně homosexuální praktiky začnou používat, tak z toho mají ještě pracovníci VS legraci. Pravdou je, že ve vězení mezi heterosexuálními vězni dochází k homosexuálním kontaktům. To je realita. Odhadl bych to ale asi tak na minimální počet podobných kontaktů, který ovšem není zanedbatelný. Přitom realizace nadstandardních návštěv není žádný velký problém a navíc by to byl pro drtivou část vězňů ohromný motivační faktor. Nepochybuji o tom, že toto všechno vědí i vedoucí pracovníci VS, ale evidentně se o něčem jiném hovoří před veřejností, a něco jiného se dělá. Lhát veřejnosti, to se ve VS bere nejspíš jako něco běžného. Vzpomeňte si na můj květnový převoz z Valdic do Plzně. Advokát Kubíček řekl novinářům, že se mu nelíbilo, jak se mnou bylo při eskortě nakládáno. O půlnoci jsem cestoval mezi Valdicemi a Plzní se sluchátky (chrániči sluchu) na uších a se zaslepenými lyžařskými brýlemi na očích. Tiskový mluvčí GŘVS okamžitě reagoval a řekl, že to není pravda. Vzápětí řekl, že jsem si sám o brýle požádal. Ta nehoráznost těchto lidí prostě nemá hranice. Jak jsem řekl, lhaní je zde normou. Další příklady snad ani vykládat nemusím.

    · Jakou mohu mít náladu ve vězení, kde nemám co pohledávat. Snažím se udržovat v přijatelné fyzické i psychické kondici, abych mohl vůbec přežít do doby změny, v kterou stále věřím. Nevytáčím se. Smajlík. Od toho jsou tady jiní, kteří buší do mříží a křičí. Někteří přímo řvou. Někdy se nedivím. 24 hodin být zavřený v kleci, když vlastně bydlíte na záchodě, to není nic příjemného. Je úsměvné poslouchat argumenty o hygieně, kterými se rádi někteří vedoucí pracovníci VS ohánějí. Zkuste si představit, že žijete v místnosti, kde jste asi tak dva metry od záchodové mísy. Sedíte u stolu, za zády máte umyvadlo, a za ním je WC. Přímo v jedné místnosti. A to musím být rád, že jsem v této cele sám. Jsou zde cely, kde jsou ve stejném prostoru dva vězni. Představte si, co se asi v cele odehrává, když jde vězeň na velkou stranu na WC. Smutný smajlík. Žádné větrání. Žádný záchod za dveřmi. Ovšem starost o vězně, aby si náhodou nekoupil buřta či aby si náhodou sám neupravil stravu, protože by to bylo nehygienické, ta je skutečně na místě. Pokrytectví, alibismus a zvůle - to je realita ve vězení. Neříkám, že zde nejsou i slušní lidé, ale ti jsou převálcováváni těmi druhými. Dovolíte-li si na něco poukázat, tak právě ti "nejčestnější" vám ukáží, že oni jsou tady pány a předvedou vám svou malost v plné nahotě, ubohou pomstou. Je to smutné, ale tak to funguje. Přitom člověk nechce nic mimořádného. Jenom slušné a normální jednání. Ono nestačí, že v mém případě jde o jednu nezměřitelnou nespravedlnost. Jsou zde prostě lidé, kteří mají potěšení z toho, když k této veliké nespravedlnosti mohou přidávat další a další nespravedlnosti. Mohu být sebeodolnější, sebevíc nad věcí, ale i zde platí, že stokrát nic umořilo osla. Vše má určité hranice. I sebevětší pohár jednou přeteče. Zatím stále doufám a věřím, že existuje schůdné řešení.

    · Režim mám pravidelný až natolik, že jde o stereotyp. Většinu dne si ale mohu naplánovat podle svého. Dané věci musím dodržet (budíček, sčítací prověrka, výdej stravy atd), ale jinak je na mně, jak si vlastní zájmy a činnost rozvrhnu.

    · Cvičím každý den. Ráno po probuzení hned na posteli procvičuji břišní svaly. Protahuji si záda. Vstanu a dělám dřepy a protažení celého těla. Nad záchodem je kovová tyč, na které mohu cvičit přítahy. Nadhmatem se pověsím na tyč. Nohy napnu v pravém úhlu k trupu a přesně mi to vychází tak, že mám nohy nad umyvadlem. Takto se každé ráno dvanáctkrát přitáhnu nad tyč bradou a úplně se spustím, až mám napnuté ruce. To opakuji třikrát. Dvakrát v týdnu se dostanu na vycházku do kotce, ve kterém je hrazda, takže tam cvičím opět přítahy na hrazdě, kde mohu využít různou šíři úchopů. Dvakrát v týdnu mohu hrát stolní tenis, dvakrát v týdnu mohu házet na koš. Prostory na vycházky jsou tak malinké, že nemohu ani trochu běhat. Pár metrů čtverečních pod mříží, stále v kleci. Dvakrát v týdnu se dostanu do sklepa, kde je kvalitní rotoped, ale hodně špatná možnost posilování. Každé dopoledne dělám na cele kliky, ale je to všechno pouze k tomu, abych se alespoň trochu hýbal. Celému cvičení dohromady věnuji maximálně tak dvě hodiny denně.

    · V TV se mohu dívat na co chci, pokud je ovšem TV pod proudem. Vymysleli zde rozpis, podle kterého se vězni mohou na TV dívat. Např. ve všední den je to většinou od 11 do 13 hodin a od 15 do 22 hodin. Někdy se čas vypnutí TV posune třeba kvůli fotbalu. TV má každý vězeň za plexisklem v plechové bedně, která je součástí katru. TV si každý vězeň ovládá sám dálkovým ovladačem. Dozorci pouze z chodby pouští elektrický proud. Na Mírově se vězni dívají na TV kdykoliv je napadne. Nikdo jim proud nevypíná, takže mohou sledovat třeba 24 hodin denně a nemají ani TV nacpanou v žádné plechové bedně za plexisklem, ale mají ji postavenou v cele na skříňce. Je vůbec zvláštní, jak se mohou podmínky pro doživotní vězně lišit v jednotlivých věznicích. Na Mírově doživotní vězni chodí i po dvoře věznice, kde nad nimi nejsou žádné mříže, nespoutaní. Ve Valdicích jsou všichni doživotní vězni poutáni, pokud mají opustit celu, tedy i na pár metrů z cely do koupelny. Tady si uměle vytvořili "nebezpečnou" skupinu vězňů, přičemž ti vězni jsou v budově se zvýšeným technicko-bezpečnostním zabezpečením, takže tady by už vlastně vůbec neměli být svazováni. A to nemluvím o rozporu s evropskými vězeňskými pravidly a nakonec i s našimi zákony. Jenomže VS si vydá metodický list, který je nad zákon, což je samozřejmě nesmysl. Už jsem ale psal, že VS ráda zákony obchází. Navíc je paradoxní, že jsou svazováni vězni, kteří se dlouhé roky chovají slušně a nikdy nikoho fyzicky ani verbálně nenapadli. Ovšem někdo úmyslně vytváří ovzduší nebezpečnosti těchto vězňů, protože jsou odsouzeni na doživotí. Všichni pracovníci, kteří s doživotními vězni pracují, musí objektivně připustit, že doživotní vězni nejsou ti nebezpeční. Nikdy žádný doživotní vězeň nikoho z dozorců nenapadl. To se nedá říci o ostatních vězních, kteří svazováni nejsou. To jsou ty paradoxy vězeňství. Ono to ale jinak působí, když přijde na oddělení doživotních vězňů do Valdic exkurze a té se předvedou svázaní vězni a veškeré zabezpečení s tím, že práce vězeňské služby je zde abnormálně náročná, když musí pracovat s tak mimořádně nebezpečnými vězni. Že to je všechno nepřiměřené divadlo, to už přece není důležité. A opět si zkuste představit, že vás drží v těchto podmínkách roky za něco, co udělal někdo jiný. Smutný smajlík.

    · Tady to snad ani není o tom, čím by mi bachaři udělali radost. Musím říci, že se ke mně chovají dozorci i vychovatelé slušně. Já se vždy chovám také slušně, takže takto by to mělo být. Určitě je fajn, když mi někdo řekne, že to mé odsouzení či zamítnutí návrhu na obnovu řízení pro normálně myslícího člověka je přinejmenším podivné. Ti lidé ale dělají svou práci, a tudíž od nich nemohu očekávat nic víc. Spíš mne mrzí, když vedoucí pracovník může udělat něco pro to, aby mi trošinku situaci usnadnil a trochu mi třeba umožnil podpořit psychickou vyrovnanost rozšířením prostoru na návštěvu, ale on to neudělá, přestože je to v jeho pravomoci. Co mne může naštvat, to je např. už zmiňovaný způsob jednání některých dozorců, kdy na sebe v noci pokřikují na chodbě a vůbec je nezajímá, že by vězni třeba chtěli spát. Některý dozorce při noční kontrole nedokáže krycí plech na průzoru dveří u cely tiše odsunout, ale musí to udělat tak, aby to co nejvíce rachotilo. Pravdou je, že takto se chová většinou jen jeden z několika, ale vždy hned slyší, jak všichni vězni vstávají, že se v noci už kvůli tomu jednomu pitomci nedalo ani trochu spát. Když dělá nějaký vězeň skutečně "bordel" a dozorci si toho nevšímají, tak to by mně také naštvalo. Kvůli jednomu pitomci jsou všichni ostatní vězni obtěžováni jeho řevem a mlácením, takže nemohou psát, číst, poslouchat TV ani rádio. Vrcholem všeho je, když nemá vězeň hygienické potřeby a nesmí si je ani nechat poslat. Dozví se, že si má poradit. Takto by se dalo pokračovat, ale už teď jsem vám toho napsal až dost, že? Smajlík.

    · Vězeňský kuchař mi dělá radost stále. Rád bych řekl, že tady jím proto, abych přežil. Mám rád dobré jídlo a určitě je pro mne příjemné, pokud si mohu místní stravu zpestřit. O to více je smutné, když věznice brání vězňům, aby si mohli koupit to, co by jim chutnalo. Je to o tom, že tady by někdo rád rozhodoval i o tom, jak mé chuťové pohárky na jazyku budou vyhodnocovat, co mi bude chutnat a co ne. Objektivně řečeno, je pravdou, že ve Valdicích se vaří jednoznačně nejlépe ze všech věznic v ČR. Stále je to ale vězeňská strava.

    · Ano, mám rád sladká jídla, čokoládu, zmrzlinu, dorty, zákusky atd. Mám ale stejně rád maso, ovoce a zeleninu. Smajlík.

    · Nesním o ženě svých snů. V tomto směru už snít nemusím. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že na vzhledu nezáleží. Naopak, jsem přesvědčený, že nás náš partner musí fyzicky přitahovat a líbit se nám. Ale to samo o sobě ke kvalitnímu vztahu nestačí. Je toho mnoho, co bych mohl v této souvislosti vyjmenovat. Mělo by jít o možnost si jeden druhého vážit, vědět, že se na sebe můžeme spolehnout. Svým způsobem je už zázrak, že se potkají dva lidé, kteří se mají rádi a milují se. Už toho by si měli vážit. Myslím si, že příliš kvalitní lidí v životě nepotkáváme. Někdo možná ani tu jednu či toho jednoho. Jsem rád, že mohu říci, že já to štěstí mám. O to více je to smutné, protože se může stát, že mne státní zvůle "semele" a nebudu mít možnost žít s lidmi, které miluji.

    · Vážím si více lidských vlastností, jednu jedinou bych nevyzdvihoval. Vážím si spolehlivosti, obyčejné lidské slušnosti, umění se omluvit, přiznat chybu, laskavosti, vstřícnosti, smyslu pro humor. Vážím si toho, když někdo dovede projevit city v pravý čas a na pravém místě. Vážím si spravedlnosti a férovosti. Otřesné je zjištění, že ten, kdo je označován za zločince je čestnější a férovější než ti, kteří by měli být spravedliví z pozice svého postavení a své funkce. Vážím si skutečných lidí, kterých je ale málo. Vážím si života. Je toho opravdu mnoho, co bych mohl vypsat.

    · Nejvíce času věnuji čtení a psaní dopisů. Už jenom vám píšu hodně dlouho.

    · Denně píšu minimálně pět hodin, ale i více. Čtu denní tisk a občas se dostanu i ke knížce. Dříve jsem četl mnohem více knih, teď mi nezbývá tolik času ani na křížovky. Rozhodně se nenudím. Spíše se mi času nedostává. Neznám to, co prožívá většina vězňů, že nemají co dělat. Zrovna jsem dočetl knihu od Kláry Janečkové Ďábelská tvář. Vždy jsem četl a luštil rád.

    · To je různé. Největší množství přichází v úterý, ale ani to není pravidlem. Někdy se stane, že dostanu v týdnu nejvíce dopisů třeba v pátek.

    · Snažím se stále průběžně odepisovat všem lidem, kteří mi napíší. Vážím si podpory, které se mi v dopisech dostává a cením si nabízené pomoci. Někdy dostanu dopis, na který bych rád odpověděl, ale chybí zpáteční adresa. Pokud jsem někomu nenapsal, tak se omlouvám, ale vždy to opravdu možné není. Někdy mi to chvíli trvá.

    · Úplně normální věc je pro většinu lidí svoboda. Obávám se ale, že na toto přání bude Ježíšek krátký.

    · Stále věřím, že se jednou z Valdic dostanu. Spíše jde o to, za jaké situace to bude. V každém případě to první, co udělám, je to, že se nadechnu právě té zmiňované svobody. A hned potom bych se rád obejmul s člověkem, který bude stát o mé obejmutí.

    · Mám několik nabídek od různých přátel i od neznámých lidí. Určitou představu, co bych chtěl dělat, mám, ale vše se bude odvíjet od toho, kdy a za jakých okolností se z Valdic dostanu.

    · Jistě se situace ve společnosti změnila. Jsem již příliš dlouho ve vězení a tedy skutečně "mimo", jak píšete. Strach mám celý život, takže se neobávám, že bych se nezvládl zorientovat v nových podmínkách. Mohl bych se obávat nesmyslné závisti, kterou pociťuji už dnes. Nerozumím tomu, že někdo může závidět člověku odsouzenému na doživotí, třeba jen to, že o něm tisk informuje. Nedávno jsem četl v Blesku rozhovor s Karlem Poborským, který tam řekl, že když to přežene, tak se o Kajínkovi píše v českém tisku více než o Nedvědovi. To bych bral jako fór, ale od Karla Poborského bych očekával něco lepšího. Vzpomenu-li si například na komentáře k placené reklamě, kdy se ozvali odborníci, že není správné, aby vrah vydělával na svých zločinech, tak jsem skutečně zíral. Vždyť já mnoho let tvrdím a snažím se poukazovat na to, že jsem byl nespravedlivě odsouzený. Bojuji proti zvůli státních úředníků a rozhodně nehodlám nic vydělávat na zločinech, které jsem nespáchal. Ovšem ta závist a podivné myšlení lidí, kteří si myslí, že oni jsou řádní občané, to mě trochu překvapuje.




Tento rozhovor byl natočen Milanem Dernerem pro Pardubické rádio Life

                     I.  část                           II.  část                           III.  část

Doslovný, nezkrácený přepis rozhovoru.

1. část

M.D.    Jirko, v květnu roku 93 došlo u Plzně k nájemné vraždě podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního strážce, další by těžce zraněn. V té době jsi byl na útěku po odsouzení na 11 let za ozbrojenou loupež, při které jsi policistům ukradl služební vůz. Po tvém zadržení v únoru 94, soud na konec došel k přesvědčení, že nájemným vrahem jsi ty a v roce 98 tě odsoudil na doživotí. Kde jsi vlastně v době vraždy opravdu byl?

J.K.    V době vraždy jsem byl v Praze, nebyl jsem vůbec v Plzni.

M.D.    Při tvém zadržení v roce 94 ti bylo zabaveno velké množství zbraní. Bylo někdy u soudu prokázáno, že některá z nich byla v Plzni použita?

J.K.    Z těchto zbraní, všechny proběhly expertízou v Praze, kdy se zjistilo že ani z jedné zbraně nebyl spáchán trestný čin.

M.D.     A pokud ty víš, byly nějaké zbraně na místě činu nalezeny?

J.K.    Pokud vím, nebyly na místě činu žádné zbraně nalezeny.

M.D.    Řekni teď tvůj názor, pokud by vraždu opravdu provedl nájemný vrah, myslíš si že by nechal tak stupidním způsobem utéci pozdějšího vlastně jediného svědka obžaloby Vojtěcha Pokoše?

J.K     Vojtěch Pokoš on neutekl, ale byl střelen tak aby nezemřel. Tam podle mého názoru, je jasný úmysl, že Vojtěcha Pokoše nechali úmyslně na živu, protože Janda byl střelený třikrát do hlavy, Julián Pokoš byl střelený tak že zemřel a Vojtěch Pokoš byl střelený, podle expertízy, z nejkratší vzdálenosti. Z těchto tří lidí, byl Vojtěch Pokoš střelený z nejkratší vzdálenosti a přitom byl střelený tak, aby nebyl nikdy zasažen na nějaké opravdu důležité orgány.

M.D.    Čili zkušený střelec by zcela určitě neminul?

J.K.    Vojtěch Pokoš byl střelený do zadku z dvaceti centimetrů. To znamená že ho někdo střelil úmyslně z dvaceti centimetrů, ne do hlavy.

M.D.    Proč si myslíš, že neměl nikdo zájem provést na místě činu rekonstrukci, co by hlavně mohlo v tomto případě, pokud by ta rekonstrukce byla, vyjít najevo?

J.K.    Tam je těch problémů více a mohlo by se stát že by vyšlo najevo, že vlastně nebyl jeden střelec, ale že mohli také být dva střelci. A je tam dost problematické dneska prokázat, na což mi jsme poukazovali s panem doktorem Bártou, že střelení Juliána Pokoše bylo z takového úhlu skrz zavřené dveře, nerozbité okno, že to prostě být takto provedeno nemohlo. Varianta policie kterou předložila soudu je nemožná technicky, z technického hlediska.

M.D.    Prapodivný postup byl hlavně ze strany Plzeňských policistů, údajně měla jejich zásahovka podnikatele Jandu krátce před onou vraždou zatknout, jenže tak neučinila, víš proč?

J.K.    Pan Vlasák byl plzeňský podnikatel, kterého Janda s Pokošema vydírali. Pan Vlasák požádal policii dvakrát, nebo i možná i třikrát o ochranu. Policie mu tuto ochranu nikdy neposkytla, nakonec to proběhlo tak že pan Vlasák požádal zástupce šéfa zásahové jednotky Západočeského kraje, který připravil zásah na pátek, myslím na 14 hodin odpoledne. Ten zásah měl proběhnout ve 14 hodin odpoledne, kdy měl být Janda s Pokošema zatčen přímo ve Vlasákově kanceláři, při předávání peněz, o které ho vydírali. Ráno v pátek proběhla schůze, která byla na plzeňské policii, kde rozhodovalo několik nejvýše postavených plzeňských policistů. A jeden z nich nakonec ten co tomu velel opravdu nejvíce, tak ten řekl, že samozřejmě ty lidi je potřeba zatknout, ale v momentě kdy se dozvěděl, že ti lidé jsou Janda s Pokošema, tak řekl že policie v pátek odpoledne nepracuje, že to už je malá sobota. A že tito pachatelé nejsou tak nebezpeční, aby bylo nutné je zatýkat. A celou akci přeložil na pondělí, z pátku na pondělí ráno. Zásahová jednotka z toho byla celá překvapená, protože ten zásah byl připravený, byl připravený že ti lidi budou zatčeni opravdu v pátek odpoledne. Ale vlastně špičky plzeňské policie tomu zabránily, oni tomu zabránily. A všichni dneska vědí, že v neděli večer byl Janda zastřelen.

M.D.    Jak si vysvětluješ, že třeba ochranka toho Jandy nebyl ozbrojená?

J.K.    To vyplynulo u soudu z toho, že major Kronďák který by právě napojený na špičky Západočeské policie, tak ten dal Jandovi informaci, že by se mohlo stát, že by mohl být v tento okamžik, že by mohl být zatčen a doporučil Jandovi, aby jeho ochranka nebyla ozbrojena. Protože ti lidi měli zbraně samozřejmě ilegálně. Takže oni jeli na tu schůzku neozbrojeni, právě na doporučení policie.

M.D.    My dva se známe trochu déle, ale chtěl bych říci že o tobě vím, že od samého počátku zabíjení jako takové popíráš a dokonce máš k tomuto jednání odpor. Proč jsou tedy tvou hlavní zálibou zbraně a to i velmi nebezpečné třeba s tlumičem?

J.K     Zbraně, to je moje záliba od dětství, už jako malý kluk jsem hodně četl a vždy mě zajímali zbraně už ve westernech, kovbojkách. Zajímalo mě to z technického hlediska, zajímalo mě jak zbraně fungují, na jakých principech fungují a tak dále. Takže postupem doby jsem se dopracoval k tomu, že jsou zbraně které jsou daleko vyspělejší daleko techničtější a dostal jsem se i k tlumičům. Mě zajímají zbraně vyloženě z technického hlediska, je to pro mě koníček, jako pro každého jiného třeba chodit na ryby, na které taky chodím rád.

M.D.     Myslíš, že v naší společnosti je hodně složitý sehnat si zbraň, aniž mám zbrojní průkaz?

J.K.    Není to hodně složitý, ale není to zase tak úplně jednoduchý, jak říká policie.

M.D.    Dobře….Během tvých pobytů ve věznicích jsi celkem, jak jsem si nějak počítal, čtyřikrát uprchl. Mimo roku 93, kdy ti přisuzují nájemnou vraždu, jsi nikdy při útěku neprováděl trestnou činnost, ani jsi nepoužil proti lidem zbraně, ač jsi je opět měl. Když jsi poukazoval na fakt, že jsi nájemnou vraždu, tedy tu plzeňskou neprovedl. Lze tedy v tvých útěcích spatřovat určitý pokus, tímto způsobem poukazovat na nespravedlivé odsouzení?

J.K.    Ano, já jsem byl nespravedlivě odsouzen, podle mě, minimálně dvakrát v roce 91 jsem byl odsouzen k 11 letům za loupež, kdy jsem měl odcizit policejní vozidlo, kdy vlastně o loupež ve skutečnosti vůbec nešlo. Protože tam nebyl prokázaný úmysl se něčeho zmocnit, dokonce i sám vyšetřovatel tenkrát major Pufek mé stíhání za loupež zrušil a stíhal mě jenom za napadení veřejného činitele. A takto předal celý spis městskému státnímu zastupitelství a v té době to byla městská prokurátorka tato celé opět změnila a stíhala mě za loupež. Tam o loupež nešlo, takže já jsem v roce 93, když jsem odešel z vězení na přerušení trestu a nevrátil jsem se tam. Tak jsem se snažil docílit legálním způsobem, legálním způsobem jsem se snažil docílit nápravy, protože jsem byl odsouzen k 11 letům za trestný čin, za který každý jiný člověk který by se nejmenoval Kajínek, tak by dostal, řekněme 2 roky 2,5 roku. A proto jsem v té době navštívil přímo ministra spravedlnosti, jeho jsem požádal o ……

M.D.    Navštívil, nebo jsi chtěl navštívit?

J.K.    Ne, přímo jsem ho navštívil, já jsem v roce 93 z věznice v Příbrami byl propuštěn na čtyři dni na přerušení trestu, abych mohl právě tu záležitost řešit. Protože i ředitel v té době viděl, v té věznici že to mé odsouzení k 11 letům je naprosto nepřiměřené, protože jsem vlastně nikomu nic neudělal. Na nikoho jsem nevystřelil, nikoho jsem fyzicky nenapadl, nic takového se nestalo. A za to jsem dostal 11 let. Byl jsem přímo u pana ministra v kanceláři, kde on mi řekl, že mám pravdu, že moje odsouzení je nespravedlivé, že 11 let je naprosto nepřiměřený trest. Ale že ani on, jako ministr spravedlnosti mi nemůže zaručit nápravu, protože i když on podá stížnost pro porušení zákona, že se může stát, že to soud zamítne a vůbec se nedopracujeme k žádnému solidnímu výsledku. To byl ministr spravedlnosti pan Novák.

M.D.    Ano…Jak je možné, že se najednou po tvém pražském zadržení po útěku z Mírova, na televizi Nova objevuje svědek, který tě tvrdě označuje za pachatele nájemné vraždy? Vyjádři se k tomuto svědectví! Asi víš koho myslím.

J.K.    Ano, to je svědek, poslední svědek v pořadu "Na vlastní oči" tento hoch se jmenuje Hofman, je to jeden ze svědků, kteří u soudu oba hovořili v můj prospěch. V té době na místo činu přijeli dva mladý kluci, který bylo 17 let, přijeli v autě Golf a viděli pachatele. Okamžitě po spáchání trestného činu byli vyslechnuti, popsali pachatele jak vypadal, popsali jeho oblečení, popsali to jaký měl prsten na ruce atd. Na podkladě jejich výpovědi byl sestaven identikit, který se podle většiny lidí teda mě vůbec nepodobá. A tito kluci oba dva po několika měsících byli vyslechnuti policií opětovně a byla jim ukázána moje fotografie, někdy na podzim roku 93. Jeden z těchto lidí řekl že mě vůbec nepoznává, druhý řekl že by mě musel vidět in natura. V roce 94 v únoru jsem já byl zatčen, požádal jsem aby byla provedena rekognice in natura právě s tímto svědkem, ten to také žádal a policie to odmítla udělat. To samí proběhlo i s Pokošem, to samé Pokoš říkal že mě poznal na fotografii. Já jsem žádal rekognici, všechno zamítli. Tento svědek po třech letech jsme se dostali k soudu, k soudu přišel jak tento svědek tak ten druhý. Oba dva ti kamarádi, kterým bylo 17 let přišli k soudu. Oba před soudem opět popsali pachatele a oba řekli, ten pan Kajínek který tu sedí, ten to není, ten to nebyl.

M.D.    Pokud vím, byl tam i problém s vlasama?

J.K.    Ano, on dokonce mluvil o tom, v té reportáži, mluvil o tom že poznal toho plešatého který byl ostříhán dohola . Já jsem v životě ostříhán dohola nebyl, na to jsou svědectví že jsem v nikdy nebyl ostříhaný dohola ani ve věznici, nikde , u soudu jsem nikde nebyl dohola ostříhaný. Toto svědectví je opravdu zvláštní, když ten svědek po prakticky sedm a půl, osmi letech najednou tvrdí opak toho co tvrdil u soudu. A co je vůbec zvláštní, že u toho soudu on vlastně potvrzoval to že já nejsem pachatel a předseda senátu řekl, že na jeho svědectví nemůže brát ohled , protože to svědectví je nedůvěryhodné, protože ti svědci viděli pachatele tak krátkou dobu, že si ho nemohli zapamatovat. A dneska teda on řekněme skoro po, v květnu to bude osm let, po osmi letech po události najednou říká, že mě bezpečně poznává. Je tam podle mě jasná manipulace, nevím koho, nevím kdo to přesně udělal, ale nic jiného to být nemůže. Říkat to, že jsem na něj hrozil prstem, to je trošku zvláštní.

2.část

M.D.    Někteří lidé tvrdí, že jsi musel díky pořadům Novy vydělat veliké peníze?

J.K.    Já jsem nedostal za nic nikdy ani korunu, za žádné knížky, které kdy byly vydané. Nic, to všechno jde mimo mě. Mě zajímá mé neviny, a objasnění toho, že celý případ byl zmanipulován, je to určitá zvůle policie a justice.

M.D.    Nejvyšší soud v této době rozhoduje o obnovení tvého procesu. Pokud k tomu dojde, myslíš, že po osmi letech se dá soudní plzeňské soudní mašinérii prokázat manipulace a pochybení?

K.J.    Podle mě je možné už ze samotného spisu přijít na to, že tam manipulace existuje. Tam například státní zástupkyně s policisty vyrobili důkaz, který byl nezákonný, protože natáčeli například svědka Ďurčiho bez advokátů ani jednoho advokáta nepřizvali a tento důkaz už vlastně… Státní zástupkyně s vyšetřovatelem vyrábí protizákonně důkaz, s úmyslem že ho použijí u soudu. To jsou manipulace, které jsou naprosto jasné. A samozřejmě bude problém, co se teda doopravdy stane u toho soudu, pokud k novému procesu dojde. Tak bude velice problematické dokazovat, co se vlastně stalo, nebo nestalo

M.D.    Při obnově procesu bude ještě složité,tedy prokazovat tvoji nevinu. Řekni našim posluchačům alespoň jednu, nebo třeba několik nelogičností v celém tomto případě.

J.K.    Naprosto nelogické je, pokud má policie, vyšetřovatel má svědka, přímo teda budeme mluvit o Vojtěchovi Pokošovi, o kterém tvrdí že je to korunní svědek, který mě poznává. Já jsem zatčen, první den mého zatčení hned říkám, já jsem nevinný v Plzni jsem nebyl nikoho jsem nezastřelil. polici mi řekni, my máme svědka který to dokazuje. Logická věc bude, když já požádám, ano přiveďte toho svědka, postavte mě mezi dalších pět lidí, ať on mě označí, že jsem to já. Policie to odmítne, policie je ze zákona povinná, provádět veškeré důkazy jak proti mně, tak ale i v můj prospěch. To zákon přímo ukládá policii. Policie toto odmítala dělat. A vemte si že vlastně trvalo dva a půl roku, než se vůbec Pokoš dostal k soudu a teprve potom tam promluvil. Ale já jsem celou tu dobu žádal o provedení důkazů, které policie nikdy nechtěla provést. Tím kdyby je provedla, tak by se okamžitě prokázalo, že já jsem pachatelem nebyl. Když to Pokoše držela policie ve vazbě a donutila ho k tomu aby svědčil, protože za to ho vlastně propustili z vazby. On v té době byl sám stíhaný za loupež. Pokoš by stíhaný za loupež od pěti let do dvanácti, byl několikrát trestaný takže mu hrozil vysoký trest. A další věc je zajímavá, že Pokoš s takovýmto paragrafem nebyl daný do vazby, původně. On byl daný do vazby až prakticky po půl roce, teprve v momentě kdy se změnili vyšetřovací týmy a došlo tam k dohodám, které byly předtím, tak ty dohody se porušily.

M.D.    Máš nějaké zprávy, nebo vůbec, údajně se na tom místě činu i prapodivně střílelo, prostě kulky byly nalezeny tam kde by být neměly?

J.K.     To je to, proč my jsme požadovali stále udělat rekonstrukci na místě činu za stejných podmínek, protože jak už jsem říkal předtím, např. Julián Pokoš byl střelený v úhlu řekněme pětačtyřiceti stupňů, z pravé strany a z té strany nebyly ani otevřené dveře, ani rozbité okno. Okno bylo rozbité na levé straně kde seděl , kde seděl Janda, který byl z té strany střelený třikrát do hlavy, to je pravda. Ale Julián Pokoš byl střelený z druhé strany a tam nikde žádný střelec nestál. Svědci, kteří viděli střelce tak říkají, že stál právě u toho okna kde byl střelen Janda, to znamená že pokud to auto takto stojí, střelec střílel tady a tady seděl druhý člověk, který byl střelen z této strany, tady odtud a tady ta kulka vyletěla. Není možné, aby byl střelen z této strany. A navíc je tam zvláštní např. to, že auto stálo na nějakém místě, to znamená že pokud střelec střílel z určitého místa, tak by ty nábojnice které ty zbraně měly vyhazovat museli padat na nějaké místo, opět. Ale ty nábojnice byly na opačné straně, rozumíte, to znamená že jestli že ten náboj ten střelec střílel, tak nábojnice z pistolí o kterých policie tvrdí, že se z nich střílelo, ty nebyly nikdy nalezeny. To je jenom na tipování policie, policie říká bylo stříleno ze zbraní CZ 27 a Unique, ale ty zbraně nebyly nikdy vidět, nikdy je nikdo nepřinesl, nikdo je nikdy neukázal je to jenom na tipování, jenom na tipování, že policie říkala tyto zbraně to byly. A pokud to byly ty zbraně, tak ty zbraně vyhazujou nábojnice od střelce dozadu doprava. A ty nábojnice ležely od střelce nalevo, to znamená že je to technicky nemožné, opět je to technicky nemožné.

M.D.    Co říkáš vyjádřením Vojtěch Pokoše, který si dovolil říct v televizi, že lituje že tě nezastřelil a že prý by měl klid.

J.K.    No tak na to se ani snad říkat nic nedá. Vojtěch Pokoš ví dobře, on ví dobře že já nejsem pachatelem a že dneska nemůže změnit výpověď je samozřejmé, protože jakmile ji změní tak jemu hrozí, že ho zabijou, za to že změnil výpověď. On spolupracoval s policií a spolupracuje s jinými lidmi, kteří za tímto případem stojí . A jestliže on prostě přistoupil na to, že mě usvědčí jako pachatele, tak dneska tuto výpověď těžko může měnit, je to velice problematické pro něj.

M.D.    Hovoříš o té mafiánské spolupráci s policií, ti lidé kteří vlastně ovlivňovali to vyšetřování, myslím teď policisty, vyšetřovatelé plzeňští jsou ještě ve funkcích, víš o tom že by tam ještě pracovali?

J.K.    Ano, ti jsou všichni ve funkcích mimo pana Kronďáka, který od policie odešel. A dokonce ten příslušník který nejvíce ovlivnil celé to vyšetřování, tak dneska povýšil, je v Praze, je to nejvyšší šéf kriminální služby v České republice.

M.D.    Tak že se mu daří.

J.K.    To povýšil za to, že tam tuto akci provedl, tak on za to povýšil, vlastně…..

M.D.    Necháme to na Nejvyšším soudu, ne si však stanovil lhůtu, že rozhodne v tvém případě zda dojde k revizi procesu nejdříve za půl roku. Co říkáš tak dlouhé době?

J.K.    Tady bychom mohli spekulovat, ale podle mě, já si osobně myslím, že ten spis je sice velice rozsáhlí, ale ve spise jsou naprosté zbytečnosti, kdy tam vyšetřovatel do toho spisu, se snažil právě zahltit soud a do spisu dal informace o podnikání různých subjektů kolem celého případu. Takže to co je důležité, o čem by se mělo rozhodovat, to co se týká vraždy, tak to je velice malá část celého toho spisu. Takže pokud to budou studovat specialisté, jako že by měli, že. Tak by měli přijít rychle na to, že vlastně není třeba studovat ten spis takovou dobu. Podle mě by měla stačit daleko kratší doba. Nehledě na to, že pan ministr Rychetský už podal stížnost pro porušení zákona a nějak ji odůvodnil. A advokát který podával podnět, tak přímo upozornil, na místa kde je porušený zákon. Takže pokud to bude studovat, v této věci by to mělo studovat více soudců, tak myslím,že lhůta šest až osm měsíců je opravdu dlouhá.

3. část

M.D.    O tvůj případ se zajímá i skupina lidí Šalamoun v čele s panem Johnem Bokem, která může nějakým způsobem požádat o milost pana presidenta v tvém případě. Jak dalece je toto jednání, nebo byl si v kontaktu z někým z těchto lidí?

J.K.    Pan Bok, ano jsme spolu v kontaktu, on si myslí, že podle toho co o případu ví, že to je kauza která je hodna toho, aby ji spolek Šalamoun sledoval. Otázka milosti….samozřejmě i já bych byl rád, kdyby se takováto možnost mohla využít. Ale myslím si, že zatím se bude spíše čekat na to jak rozhodne Nejvyšší soud.

M.D.    Řekněme, že Nejvyšší soud samozřejmě rozhodne o té revizi procesu, jak to vůbec vidíš, na jak dlouho by se ceká ta revize protahovala? Protože dost dobře nevím zda se objeví, i když jsou nějaké indicie, svědek který by ti vlastně pomohl, protože v celé té kauze, jedinej kdo se neustále brání asi budeš ty sám.

J.K.     Ano, ale odhadnout jak dlouho bude případ trvat to se samozřejmě nedá. Nebo já si to netroufám, já si netroufám odhadnout jak dlouho to bude trvat. Ale myslím si jednu věc, že určitě přijde k tomu, že se pokusí opět policie manipulovat se svědky. A pokusí se celý případ zahrát do autu, jak se říká lidově. Protože už dneska je to evidentní , to už dneska víme, že existují tlaky, aby vůbec nový proces nebyl. Že byly podniknuty tlaky, kroky k tomu, aby pan Rychetský ani nepodával stížnost. A je to opět o tom, že jsou zde souvislosti mezi Ministerstvem Spravedlnosti a Krajským soudem v Plzni. Jsou zde souvislosti mezi policií v Praze a policií v Plzni, takže tyto kontakty tam existují, všichni zúčastění ví, o kom přímo mluvím a je jasné že prostě ty tlaky na to, aby vůbec k soudu nedošlo, tady budou velké. Pokud k tomu soudu dojde, tak opět nastanou nové tlaky, aby se opět celý případ zmanipuloval a nedošlo k tomu aby se ukázala pravda.

M.D.    Objevil se třeba nějaký dopis, nebo někdo kdo by činil tlaky na to, na tebe, na tvojí osobu tady ve věznici, že by ti někdo třeba napsal ať toho necháš, nebo stejně nemáš šanci atd.?

J.K.    Ne….

M.D.    Myslím jako druhá strana.

J.K.    Druhá strana…ona ví, že se mnou nemá cenu diskutovat.

M.D.    Kdyby se ta nevina prokázala, ty sám, umíš si představit co by asi následovalo ve vztahu k justici, k policii, k vyšetřovatelům?

J.K.    Justice ani policie nemůžou chtít, aby se tento případ objasnil, nemůžou to chtít, protože by se prokázalo, že j u nás možné zmanipulovat jakékoli řízení a docílit vlastně odsouzení nevinného člověka. A to se nikomu nemůže líbit. Z těchto lidí se to nikomu nemůže líbit. Já vůbec nemluvím o tom, že by někdo měl nést zodpovědnost, to s u nás nenosí vůbec. To se u nás nenosí. Ale už jenom to, že by se prokázalo, že je možné odsoudit k doživotí člověka, na podkladě zmanipulovaných a dokonce třeba vymyšlených důkazů, tak to myslím, je velice závažná záležitost.

M.D.     Jak dalece se tě dotýká otázka s pani Černou, která jednu chvíli hovořila úplně jinak, jednu chvíli hovořila, jak si byl hodnej, jak si myl nádobí a druhou chvíli hovořila, žes jí snad vyhrožoval granátem, pistolí…..prostě je to ovlivňování veřejnosti prapodivné.

J.K.    Pani Černá samozřejmě zaslouží spíš politování a mě osobně je taky líto, že má tyto problémy a faktem je to, že ona si svým způsobem tuto situaci zavinila sama, protože vykládala vyšetřovateli věci, které mu vykládat neměla. Vlastně ten soud vůbec být nemusel, pani Černá kdyby byla raději ticho, tak k soudu vůbec nemuselo dojít. A pravdou je to, že já bych si nikdy nedovolil ohrožovat někoho natož děti, to už vůbec ne, v žádném případě.

M.D.    Jak vidíš svojí budoucnost, ty vlastně neustále jenom očekáváš, jsi přesvědčen o nevině a stále taková ta pomocná ruka, snad jedině od pana Rychetského, nepřišla. Nemáš v podvědomí že vlastně tady opravdu můžeš zůstat až do konce života?

J.K.    Je třeba si uvědomit, že stát se může naprosto všechno, může dojít k revizi toho procesu, může se stát že opravdu dojde k tomu že se zjistí že ten proces nebyl správně veden a že jsem byl nespravedlivě odsouzen. Ale je třeba si uvědomit, že se může také stát to že opravdu se nezmění vůbec nic a to doživotí mi zůstane. Nikoho nebude zajímat, jestli jsem vinný nebo nejsem. Stát se může úplně všechno.

M.D.    Jak cítíš podporu veřejnosti?

J.K.     Podporu veřejnosti cítím silnou a řekl bych že mi dodává hodně sílu, lidé mi píší dopisy, podporují mě. Řekl bych, že jsem ani snad tolik nečekal, že dokáží se vcítit do mého problému. Je vidět že lidé dokáží mít vlastní názor na věc a nenechají opravdu zmanipulovat jenom tím že policie řekne, je to tak a všichni tomu budete věřit . Tak to u nás prostě probíhá, pokud chceme někoho zdiskreditovat, tak nejdřív využijeme sdělovacích prostředků, řekneme jim toto je vrah, zločinec, strašnej člověk a nemáte možnost se bránit. A teprve dnes došlo vlastně k tomu, že někteří lidé chtěli slyšet, kdo je vlastně ten Kajínek, kdo to je? A začali se ptát lidí kteří mě znají, kdyžto dřív, v roce 94 - 95 to nikoho nezajímalo. Všechny zajímala jen policejní verze. A dneska jsem vlastně byl svědkem toho, že lidé chtějí znát pravdu a chtějí vědět jaká je skutečnost a ze všech indicií které mají možnost dneska získat, zjišťují že ten případ je opravdu podivný a já jim za to strašně moc děkuju, že se mi snaží trochu pomoc.

M.D.    V případě osvobození, jaká práce by tě bavila, s čím bys jako rád něco dělal?

J.K.    Já myslím že toto je zatím……….

M.D.    Je pěkné o něčem snít…..

J.K.     Je určitě pěkné o něčem snít, ale toto je předčasné. Až dojde k tomu, že budeme za tou bránou stát, tak věřím že určitě se pro mě najde činnost, která bude adekvátní pro mě.

M.D.    Jak často se radíš se svým advokátem, nebo je teď taková chvíle klidu?

J.K     Teď je spíš takové pásmo, kdy se nic neděje, kdy advokáti mají svoje další případy a své klienty a věnují se víceméně jim. A u mě se čeká na to co se doopravdy stane. Takže samozřejmě že jsem s advokáty v určitém spojení, jako písemném ale návštěvy se tady nějak moc…..že by se tady advokáti střídali, to ne.

M.D.    Jirko, popiš se jako člověk, sám si naznačil že někdo, určité sdělovací prostředky, z počátku z tebe dělaly div ne zrůdu - bacha, bojte se je to strašnej člověk. Na druhé straně se najednou objevilo, pozor, to nemusí být takový člověk, jakým ho někteří presentují .

J.K.     Já bych rád mluvil přímo k tomu násilí, tam šlo o to, že policie ze mě dělá pořád násilníka, agresivního člověka a psychopata a že pomalu koho potkám toho bych měl zabít. A všichni lidé kteří mě osobně znají, tak když měli možnost kdekoli vystoupit a s kýmkoli mluvit , tak všichni říkají že to není pravda, že oni mě znají úplně jinak. Že já abych někoho napadl, nic takového neexistuje, ano pokud někdo napadne mě, tak se bráním, ale to myslím, je naprosto přirozená věc, brání se každý. Ale aby vyšlo násilí z mého popudu, to nikde nikdo nic takového neřekl. A myslím si, že je naprosto jasné, že pokud za mnou stojí x lidí,x lidí podepíšou petice, jako obce Prachovice, Třemošnice, lidí kteří mě znají, ti lidé oni řeknou my ho známe, my přece víme jaký je. Pokud já bych se někdy k těm lidem choval špatně, proč by dneska se za mě stavěli? Víte to je….buďto jsem vložil něco do té společnosti, ti lidé mě znají a proto se za mě berou, jinak by se za mě nebrali. Pokud bych se k nim choval špatně, tak by říkali ne my sním nechceme nic mít, to je špatný člověk. A můžu vám říct jenom příklad, kdy policie se snažila získat jediný důkaz mé agresivity a nikdy žádný takový důkaz nezískali. Šli dokonce do vězení, kde se ptali mých spoluvězňů a říkali : Kajínek tady někoho mlátil atd. A ti vězni říkali: ne, pokud tu byl Kajínek, tak tady byl klid a nikdo si nedovolil nikom nic udělat, protože on nedopustil, aby někdo ubližoval slabším. A žádné násilí tady neprobíhalo. Jenom on odešel a už tady násilí probíhá.

M.D.    Takže, jak se rozloučíš s posluchači radia Life?

J.K.     Posluchače radia Life bych rád pozdravil a chtěl bych jim ještě jednou poděkovat za podporu kterou od nich cítím.

nahoru