Zdroj:
Advokátní kancelář
JUDr. Kolja Kubíček & Mgr. Klára Slámová





Krajský soud v Plzni
Veleslavínova 40
306 17 Plzeň

V Praze dne 26. ledna 2004

 

 

Věc:  odsouzený Jiří Kajínek, nar. 11.1.1961

 

Návrh odsouzeného Jiřího Kajínka, nar. 11.1.1961, na povolení obnovy řízení ve smyslu § 277 a násl.  tr. řádu

 

Přílohy:                    plná moc ze dne 3.1.2003

                    videozáznam pořadu TV Nova ze dne 26.1.2004

žádost o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie

žádost o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie

prohlášení svědka J. O. ze dne 24.11.2003

(ostatní přílohy budou z technických důvodů zaslány soudu následně)

 

 

Vážený soude,

 

jako zplnomocněný obhájce Jiřího Kajínka, nar. 11.1.1961, odsouzeného rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23.6.1998, sp. zn.: 4 T 25/95 k trestu odnětí svobody na doživotí pro trestný čin vraždy dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zákona ve znění zákona č. 557/1991 Sb., § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zákona ve znění zákona č. 557/1991 Sb., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona, maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zákona, nedovolené ozbrojování podle § 185 odst 2, písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 290/1993 Sb.,

 

podávám tímto za odsouzeného a v jeho prospěch návrh, aby soud povolil obnovu řízení, které bylo projednáváno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn.: 4 T 25/95 a následně Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn.: 11 To 79/98 a které skončilo shora uvedeným pravomocným rozsudkem, neboť

 

po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku vyšly najevo skutečnosti a důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a k poměrům pachatele a uložený trest by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

 

O d ů v o d n ě n í:

 

Jiří Kajínek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23.6.1998, č.j.: 4 T 25/95 odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí a dále k trestu propadnutí věcí – zbraní a střeliva pro trestné činy vraždy dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zákona ve znění zákona č. 557/1991 Sb., § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zákona ve znění zákona č. 557/1991 Sb., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona, maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zákona, nedovolené ozbrojování podle § 185 odst 2, písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zákona č. 290/1993 Sb.

 

Dne 23.2.1999 bylo Vrchním soudem v Praze vydáno usnesení č.j.: 11 To 79/98 – 7734, kterým bylo odvolání Jiřího Kajínka proti výše uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zamítnuto jako nedůvodné.

 

Pravomocné rozhodnutí ve výše uvedené trestní věci nebylo zrušeno žádnými mimořádnými opravnými prostředky.

 

V průběhu doby od vydání pravomocného rozsudku o vině a trestu, zejména však v době od 3.1.2003, se obhajobě odsouzeného Jiřího Kajínka ve spolupráci s reportéry TV Nova a ve spolupráci s některými složkami policie ČR a bývalými příslušníky policejního sboru, jakož i ve spolupráci s účastníky děje, podařilo zjistit nové skutečnosti a důkazy související přímo se skutkovým dějem a s osobou odsouzeného.

 

Za nové skutečnosti a důkazy soudu dříve neznámé, které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými i dříve, by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a zároveň by vzhledem k nim byl původně uložený trest i v případě opětovného rozhodnutí o vině odsouzeného ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a současně by byl uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s účelem trestu, lze považovat následující:  

 

 

1.                                         výpověď svědka xxxx xxxx, bytem xxxx, který před obhájcem odsouzeného Mgr. Klárou Slámovou i.s. JUDr. Kolji Kubíčka a následně i v jinou dobu a na jiném místě před reportéry TV Nova Josefem Klímou a Jankem Kroupou vypověděl, že pozoroval skutkový děj střelby a osobu střelce, tedy děj trestněrelevantního jednání, v souvislosti s kterým byl odsouzený uznán vinným, z přiměřené vzdálenosti a přiměřeného nadhledu a za dostatečné viditelnosti, přičemž viděl, že pachatel, který střílel, napřed odešel jiným směrem, než byl popsán odchod odsouzeného v odsuzujícím rozsudku a následně se tento pachatel střelby vrátil na místo činu a byl přítomen dalším úkonům na místě činu. Z podání svědka je zřejmé, že i kdyby odsouzený byl na místě činu, tak jak v odsuzujícím rozsudku uvedeno, pak by nepochybně nebyl a nemohl být osobou, která na poškozené osoby střílela. Skutkový děj se tedy musel odvíjet jinak, než uvedeno v odsuzujícím rozsudku a účast odsouzeného na skutkovém ději, pokud vůbec nějaká byla, musela být jiná, než pro kterou byl odsouzen.

Zmíněný svědek nebyl vyslechnut ani v přípravném řízení, ani v řízení před soudem a existence tohoto svědka byla orgánům činným v trestním řízení neznámá. Svědek v době pozorování skutkového děje se nacházel ve vazební věznici na Borech v Plzni, na tzv. volné vazbě, konkrétně v místnosti sprch a pozoroval skutkový děj poté, co na tento děj byl upozorněn výstřely před věznicí. Společně s tímto svědkem pozorovali děj ještě nejméně dva svědci, kteří měli být přítomni na daném místě.

Skutečnost, zda tento svědek vůbec mohl z daného místa a v danou chvíli, skutkový děj pozorovat, byla obhajobou ověřena a byla taktéž ověřena reportéry TV Nova, konkrétně reportér Josef Klíma ověřoval výhledové poměry z daného místa ve věznici a reportér Janek Kroupa dělal figuranta, který zastupoval svědkem pozorovaného střelce a jeho pohyb. Výhledové poměry, tedy možnost z daného místa skutkový děj pozorovat a pozorovat následný pohyb pachatele, byly prokázány i videozáznamem, který z daného místa pořídila TV Nova, která tento videozáznam odvysílala dne 26.1.2004 v době od 20.00 do 21.00 hod. ve zvláštním pořadu týkajícím se předmětného skutku a odsouzeného. O věrohodnosti výpovědi svědka nemůže být z výše uvedeného důvodu žádných pochyb. Stejně tak byla prověřena skutečnost, zda svědek v dané době na místě, odkud pozoroval skutkový děj mohl být, tedy zda se ve věznici mohl nacházet. I z pozitivního výsledku tohoto ověření není důvodu pochybovat o věrohodnosti tohoto dříve neztotožněného a nevyslechnutého svědka.  

2.                                         výpověď svědka Alexandra Hegedüse, genarálie v trestním spise, který oproti původní výpovědi obsažené v trestním spise, kdy vypovídal v pozici obviněného, uvedl před advokátem odsouzeného JUDr. Koljou Kubíčkem před Mgr. Klárou Slámovou a též i před reportéry TV Nova, kteří zaznamenávali jeho výpověď i videozáznamem (který byl odvysílán dne 26.1.2004 v době od 20.00 do 21.00 hod. ve zvláštním pořadu týkajícím se předmětného skutku a odsouzeného), že jako obviněný vypovídal účelově, pouze v úmyslu zachránit se před obviněním ze spolupachatelství na vraždě a proto v souladu s domluvou s vyšetřujícími orgány anebo s osobami, které považoval za vyšetřující orgány, vypověděl nepravdu v souvislostech uvedených v trestním spise a že naopak je pravdou, že on sám nezjednal odsouzeného k vraždě ani k jinému násilnému jednání ve prospěch spoluobviněného Antonína Vlasáka, ani ve prospěch žádné jiné osoby. Jako svědek dále uvedl, že jako svědek, pokud by měl a musel vypovídat pravdu a bez nátlaku, který pociťoval vzhledem ke svému postavení a vzhledem k podezření, ve kterém se nacházel, by toto své nové tvrzení uvedl i v případném řádném procesu, pokud by byl slyšen jako svědek.

Vzhledem k tomu, že tento svědek není v žádném vztahu k odsouzenému a taktéž nemá k odsouzenému žádné citové vazby pozitivního charakteru, ani obchodní vazby, jeví se být jeho výpověď k dané věci jako věrohodná. Tuto věrohodnost v dané souvislosti nezpochybňuje ani skutečnost, že patřil a patří spíše k protivníkům odsouzeného a že na pozitivním výsledku jakéhokoliv řízení ve prospěch odsouzeného nemá zájem. Pokud se svědek vyjadřoval před shora uvedeným advokátem, pak lze konstatovat, že se tak vyjadřoval se zvláštní mírou neochoty.    

3.                                         výpověď svědka Jaroslava Ďurčiho, nar. 2.1.1964, t.č. ve VTOS ve věznici Jiřice, který uvedl, že původní výpověď, kterou učinil v procesu proti odsouzenému Jiřímu Kajínkovi, je nepravdivá. Tento svědek ve věznici ve Vinařicích uvedl před JUDr. Koljou Kubíčkem a Mgr. Klárou Slámovou, že v původním procesu, kde vystupoval jako spoluobviněný a spolupodezřelý z nájemné vraždy, byl pod značným tlakem vyšetřujících orgánů, které jej podezíraly ze spoluúčasti na činu společně s odsouzeným Jiřím Kajínkem. V této situaci nevypovídal svobodně a svou výpověď přizpůsobil potřebám vyšetřujících orgánů, tak jak mu byla předestírána. Svědek Ďurči tvrdí, že účelově vypovídal nepravdu. Pokud svědek současně nyní tvrdí, že na místě činu nebyl a odsouzeného Jiřího Kajínka na místo nebo obecně do Plzně nedopravil, pak se tato výpověď shoduje i s jeho vyjádřením v průběhu hlavního líčení, resp. s jeho snahou odvolat či uvést na pravou míru svá tvrzení před vyšetřujícími orgány.

V této souvislosti nelze přehlédnout, že tento svědek (v původním řízení obviněný), byl či mohl být skutečně považován za spolupachatele a proto byla jeho snaha účelově vypovídat s úmyslem vyhovět orgánům činným v trestním řízení v usvědčení Jiřího Kajínka odůvodněná, v podstatě se jednalo o jakýsi druh sebezáchovy a pokus o odvrácení obvinění z trestného činu vraždy.

4.                                         výpověď svědka Antonína Vlasáka, generálie ve spise, který opakovaně v různých dnech uvedl před obhájcem JUDr. Koljou Kubíčkem a Mgr. Klárou Slámovou, že sám osobně si žádnou nájemnou vraždu, avšak ani žádné násilné a ani jiné jednání odsouzeného Jiřího Kajínka neobjednal, ani nezjednal, a to ani prostřednictvím třetích osob. Dále uvedl, že pokud vypovídal v postavení spoluobviněného a navíc podezřelého ze spolupachatelství na vraždě, pak vypovídal účelově tak, jak to po něm orgány činné v trestním řízení požadovaly, popřípadě tak, jak se domníval, že vypovídat musí, aby se zbavil podezření ze spolupachatelství. Po opakovaných výsleších policejními orgány a po nátlaku, který z jejich strany pociťoval, měl označit v minulosti Alexandra Hegedüse jako prostředníka, který nátlak Jiřího Kajínka na poškozeného Jandu měl objednat. Pokud nyní svědek tvrdí, že není pravdou, že by objednal pomocí prostředníka  Hegedüse u odsouzeného Kajínka nějaký nátlak na poškozeného Jandu, pak se jeví jeho výpověď jako věrohodná, neboť jeho vztah k případu je nyní, poté, co byl odsouzen a trest vykonal, prost jakýchkoliv taktických úvah ve prospěch své vlastní osoby. Na svém osudu tento svědek nic již změnit nemůže a zájem na změně postavení odsouzeného Kajínka je taktéž bezvýznamný. Tento svědek nemá k odsouzenému Kajínkovi žádný vztah, nanejvýš pocit jakési viny na jeho osudu způsobené jeho účelovou výpovědí v neprospěch odsouzeného.   

5.                                         výpověď svědka (,xxxxxxjméno vypuštěno xxx), bytem ( adresa vypuštěna   ), který před Mgr. Klárou Slámovou, i.s. JUDr. Kolji Kubíčka, uvedl, že mu korunní svědek předmětné trestní věci, konkrétně poškozený Vojtěch Pokoš sdělil, v době když se společně nacházeli na Borech ve věznici, že odsouzeného Jiřího Kajínka jako střelce na svou osobu a na ostatní poškozené osoby nepoznal. Dále mu měl dle výpovědi tohoto svědka poškozený Vojtěch Pokoš sdělit, že neví, kdo střílel. Dále mu měl poškozený Vojtěch Pokoš sdělit doslova, že Jiří Kajínek to nebyl. N otázku, proč tedy označil poškozený Kajínka jako pachatele, měl tento poškozený svědkovi odpovědět, že mu česká policie slíbila, že trest, který si měl odpykat, mu bude nějak odpuštěn, pokud Kajínka jako pachatele označí.

Svědek výslovně uvedl obhájci odsouzeného, že pokud by měl v nějakém trestním řízení v této věci vypovídat, pak si výslovně přeje, aby vypovídal jako utajený svědek, neboť má strach o svůj život, pokud by se takto k věci přímo vyjádřil a vešlo ve známost, že to byl on, kdo tyto skutečnosti uvedl anebo je schopen uvést.

6.                                         výpověď svědka – poškozeného – Vojtěcha Pokoše, generálie v trestním spise, který dne 21.1.2004 v době od 16.00 do 17.30 hod. v Plzni v restauraci Fenix před obhájcem JUDr. Koljou Kubíčkem uvedl, že v době střelby na něj a na jeho zavražděného bratra a zavražděného Jandu, střelce neviděl. Střelce neviděl ani v okamžiku, když před střelcem utíkal. Střelce neviděl ani po střelbě a to z toho důvodu, že vždy byl ke střelci odvrácen zády. Dále tento svědek uvedl, že bezprostředně po činu byl v šoku a byl někým dopraven do nemocnice. V nemocnici jej navštívili policisté společně s osobou, která měla kreslit podobu pachatele střelby. Kam tato kresba – identikit – byla uložena, svědek neví. Dále svědek uvedl, že mu bylo policií předloženo po propuštění z nemocnice na policii nebo v místnosti policií ovládané, fotoalbum, ve kterém však střelce nepoznal. Jiřího Kajínka jako pachatele označil až na videozáznamu, který mu později policie promítla.

Rozhovor advokáta s tímto svědkem byl monitorován na zvukový záznam i na videozáznam pomocí třetích osob.

7.                                         výpověď  svědka Miluše Rozsívačové, která před obhájcem JUDr. Koljou Kubíčkem vypovídala zejména k osobě odsouzeného k jeho rodinným poměrům, k jeho zraněním i nemocem, k jeho psychickému stavu v minulosti i v současnosti, k anamnéze odsouzeného obecně. I když tato výpověď se netýkala přímo skutku, pro který byl odsouzený pravomocně odsouzen, jedná se o nové skutečnosti dříve v trestním spise neuvedené, které jsou zejména důležitým doplňujícím podkladem pro znalecké posudky z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie. Uvedené skutečnosti zejména doplnily nedostatek těchto skutečností v předcházejících posudcích soudních znalců z oboru zdravotnictví. Vzhledem k charakteru sdělených skutečností, které se netýkaly samotného trestněrelevantního jednání odsouzeného, není důvod pochybovat o věrohodnosti sdělených skutečností.

8.                                         výpověď samotného odsouzeného Jiřího Kajínka, který před Mgr. Klárou Slámovou, i.s. JUDr. Kolji Kubíčka a před JUDr. Koljou Kubíčkem uvedl několikrát při několikahodinových pohovorech skutečnosti týkající se jeho anamnézy, zejména týkající se jeho nemocí, úrazů, vztahu k třetím osobám, rodinných zátěží a skutečností týkajících se jeho psychického stavu, zejména z pohledu psychologického. Skutečnosti uvedené před advokátem nebyly obsaženy v původním trestním spise a nebyly a nemohly být tudíž podkladem pro znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie. Vyšetření, na podkladě kterých byly původní posudky zpracovány, byly tudíž neúplné o výše uvedené skutečnosti, které se znalci vzhledem k okolnostem nedověděli. Stejně tak vývoj času od vydání pravomocného rozsudku v dané trestní věci, přivodil schopnost samotného odsouzeného se vyjádřit o ke své osobě výrazně nad rámec toho, co uvedl v původním řízení. Lze se oprávněně domnívat, že kdyby tyto skutečnosti, týkající se osoby odsouzeného, byly znalcům známy v původním řízení,  byly by i závěry těchto znalců z oboru zdravotnictví nepochybně jiné, než takové, které byly učiněny, a které měl při svém rozhodování soud v dané době k dispozici. Jedná se tedy v každém případě o nové skutečnosti, které v souvislosti s již známými skutečnostmi, mohly mít výrazný vliv na výši a způsob trestu. V této souvislosti nelze nevzít v úvahu, že na uložení doživotního trestu odnětí svobody, se podílely úvahy soudu, které vycházely ze závěrů posledního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z roku 1997, který zpracovali znalci prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc, PhDr. Josef Pavlát, prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc a  doc. MUDr. Karel Hynek, CSc., a kteří tehdy na podkladě tehdy známých skutečností, označili osobu odsouzeného za osobu se schopností resocialisace zcela zaniklou.

9.                                         znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaný znalcem podplukovníkem MUDr. Vlastimilem Tichým, primářem psychiatrického oddělení ÚVN a znalcem Mgr. Markem Preissem. I když tento znalecký posudek bude vypracován v průběhu měsíce února 2004, je zcela zřejmé, že již z důvodu nově zjištěných skutečností k osobě odsouzeného, které dříve známé znalcům nebyly, budou závěry těchto znalců přesnější a tedy jiné, než závěry znalců, kteří posuzovaly zdravotní stav odsouzeného v době před vydáním pravomocného rozsudku. Vzhledem k zvláštnímu významu závěrů znaleckého posudku týkajícího se psychického zdraví a psychiky obecně odsouzeného pro rozhodnutí soudu o druhu a výši trestu, nutno nahlížet na výsledky takového znaleckého posudku, ať již budou jakékoliv, jako na nové skutečnosti schopné zejména mít vliv na uloženou výši a druh trestu.

10.                                     videozáznam komplexního pořadu odvysílaného dne 26.1.2004 od 20.00 do 21.00 hod na TV Nova, který obsahuje výpovědi svědků a dalších osob, jejichž jednání souvisí s předmětným skutkem, pro který byl uznán odsouzený vinným. V tomto zmíněném videozáznamu jsou v souvislostech předestřeny nové skutečnosti, v původním řízení neznámé, které jsou schopny nejen samy o sobě, ale především ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými i dříve, tedy v době rozhodování soudu, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzeného Jiřího Kajínka. V této souvislosti nutno zdůraznit, že se nejedná o pouhý publicistický pořad s pouze povrchními náhledy na možný průběh trestněrelevantního děje, ale o soubor dříve neznámých skutečností, které byly logickým způsobem uvedeny do souvislostí s výpověďmi svědků, kteří se v tomto pořadu vyjadřovali. Stejně tak nelze opomenout, že věrohodnost vypovídajících osob v tomto pořadu, není zmenšována tím, že věděly, že jejich výpovědi budou předneseny před několika milionovou veřejností. Spíše naopak věrohodnost tvrzených skutečností, popřípadě vážnost tvrzených skutečností, se za těchto okolností jeví jako značná.

 

Vzhledem ke shora uvedenému a vzhledem k závažnosti případu, která je umocňována též zájmem společnosti na nezpochybnitelném zjištění skutečných aktérů trestněrelevantního děje, pro který byl odsouzený Jiří Kajínek odsouzen, se jeví být návrh na povolení obnovy řízení jako dostatečně odůvodněný.

 

Podaným návrhem na obnovu řízení nemíní navrhovatel zpochybňovat činnost prvoinstančního soudu, ani jeho výsledky, tedy zejména existující pravomocné rozhodnutí ve věci. Podaný návrh na obnovu řízení je veden snahou a zájmem navrhovatele, tedy odsouzeného Jiřího Kajínka a jím zmocněných osob o zajištění tzv. spravedlivého procesu a zajištění rozhodnutí soudu na podkladě takového řádného procesu. Předcházející proces, jehož výsledkem bylo pravomocné rozhodnutí, byl nepochybně zatížen nedokonalostí a ovlivňován blíže neprověřenými zájmy soupeřících skupin policie ČR. I když prvoinstanční soud postupoval zcela v souladu se zákonem a v tomto směru nelze pravomocnému rozhodnutí vůbec nic vytknout, jsou právě nové skutečnosti, které soudu dříve známé být nemohly a nebyly, které jsou schopny přivodit jiné, než původní rozhodnutí, a to nejen v otázce druhu a výše trestu, ale především i v otázce konkrétní viny odsouzeného.

 

 

V nejhlubší úctě

 

odsouzený Jiří Kajínek

 

za odsouzeného Jiřího Kajínka

 

JUDr. Kolja Kubíček

zplnomocněný obhájce

 




hlavní strana, pokud jste se ztratili..