Zde si můžete stáhnout:
články za rok 1998 - textový dokument Word     textový dokument
kompletní složku se články od roku 1993 - 2002 textové dokumenty, zabalené ve Winzip


Rok 1998

 

03.03.1998 MF dnes

Kajínek oběd u soudu odmítl

 

P l z e ň - Bez zapnutých sirén a po vedlejších ulicích včera ráno vezla Jiřího Kajínka z borské věznice eskorta doprovázená policisty ze zásahové jednotky do budovy plzeňského soudu, kde začala čtvrtá série líčení v procesu dvojnásobné vraždy podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda. Podle slov žalobce oba muže zastřelil v květnu 1994 Kajínek na objednávku plzeňského podnikatele, kterého Janda vydíral. Za Kajínkův transport vloni v březnu zaplatily svými životy dvě ženy na tramvajovém ostrůvku na Klatovské třídě v Plzni, kudy se překoulel policejní transportér poté, co vjel na křižovatku na červenou a narazil do osobního auta. Vyšetřovatel nehody obvinil z ublížení na zdraví jak policejního řidiče, tak muže za volantem BMW, který vjel do křižovatky na zelenou. Tato tragédie, při které eskorta vezla Kajínka z oběda ve věznici k odpolednímu líčení u soudu, přiměla policisty a Vězeňskou službu, aby ustoupila od zbytečně rychlých a okázalých převozů přísně střeženého vězně, který se už čtyřikrát pokusil o útěk. "Mohl se najíst přímo v budově soudu, ale jídlo odmítl," prozradil jeden z Kajínkových strážců. Předseda senátu vloni v dubnu případ odročil, protože nechal vypracovat nové znalecké posudky a předvolal další svědky. Ti budou vypovídat při osmi líčeních, které soud naplánoval do konce března, kdy zřejmě vynese rozsudek.

 

03.03.1998 MF dnes

Svědek odmítl u soudu mluvit, aby nesnížil policejní prestiž

 

Plzeň- Policista Miroslav Talpaš, který včera svědčil před Krajským soudem v Plzni v procesu s Jiřím Kajínkem obžalovaným s dvojnásobné vraždy, požádal předsedu senátu, aby vyloučil veřejnost a odvedl obžalovaného ze soudní síně. Přestože soudce Pravoslav Polák jeho žádost zamítl jako neopodstatněnou, svědek se nakonec rozpovídal o přípravě policejní akce. Při té měl být zatčen plzeňský podnikatel Štefan Janda v momentu, kdy by přišel vydírat Vladimíra Vlasáka. "Musím odpovědět? Jde o prestiž policie," upozorňoval Talpaš předsedu senátu Poláka, který chtěl vysvětlit, proč tehdejší komisař plzeňské kriminální služby Ladislav Kadeřábek přeložil připravenou akci z pátku odpoledne na pondělí ráno. "Komisař řekl, že pátek je malá sobota, a to že už se nedělá," odpověděl policista, který pracoval v zásahové jednotce, jež měla za úkol Jandu zatknout. Jenže Jandu a jeho osobního strážce v neděli zastřelil podle tvrzení obžaloby u borské přehrady v Plzni Jiří Kajínek na objednávku vydíraného podnikatele Vlasáka. Polák pak svědkovi přečetl výpověď Ladislava Kadeřábka, který se podobnému nařčení už jednou bránil. "Považuji za osobní urážku, když někdo tvrdí, že jsem řekl, že v pátek policie nedělá. Já jsem zůstával v práci až do večera, chodil jsem tam i v sobotu," citoval soudce z výpovědi důstojníka, který je nyní ředitelem kriminální služby na policejním prezidiu. "Vím, že Ladislav Kadeřábek zastává vysokou funkci, a proto si cením vaší občanské statečnosti," ocenil Talpašovu výpověď soudce. "Když jsem si uvědomil, o jak závažnou věc se jedná a že vůbec nic nebránilo tomu, abychom zatkli Jandu hned v pátek odpoledne, Kadeřábkova slova mne šokovala," prohlásil Talpaš, který již neslouží u zásahové jednotky, protože byl po úrazu převelen na vrátnici jedné z policejních budov. "Kolegové mne varovali, že v této cause stojím na špatné straně a koleduji si o to, abych skončil v borské věznici," doplnil Talpaš, jehož dva bývalí nadřízení ze zásahové jednotky jsou v procesu s Kajínkem spoluobžalováni za ovlivňování svědků.

 

 

03.06.1998 MF dnes

Bývalý muž zákona ohrožoval policisty

 

P l z e ň - Podnikatel a bývalý příslušník policejní zásahové jednotky Jan Mikeš v pondělí najížděl se svým volvem do strážců zákona poté, co přijel před budovu policie v Plzni, kde měl kriminalistům odpovědět na několik otázek týkajících se jeho obchodních transakcí. "Nevím, proč si svou návštěvu na kriminálce najednou rozmyslel. Od policejní budovy ujel a nakonec po honičce uvízl až v Doudlevecké ulici, kterou zablokovala služební auta. Přesto se ještě snažil uniknout po chodníku a najížděl do policistů. Nakonec se uzamkl ve voze a usilovně někomu telefonoval," popsal incident mluvčí plzeňských policistů Petr Kovář. Mikeše nakonec vyšetřovatel obvinil z útoku na veřejného činitele. "Měl vysvětlit celkem banální věc, o kterou se zajímají celníci. Německá stavební firma, jež podnikala v Plzni, si dovezla do kanceláří počítače a další zařízení, které deklarovala jako zboží podléhající bezcelnímu oběhu. Mikeš se po zániku firmy měl stát uživatelem objektu a majitelem zmíněného zařízení. Proto měl podat vysvětlení, zda tomu tak je. Pokud ano, musel by dodatečně zaplatit celní poplatky," vysvětlil policejní důstojník, který je s případem seznámen. Jan Mikeš je v policejních kruzích známou osobou nejenom proto, že po listopadu 1989 pracoval u zásahového komanda, ale především v souvislosti s vyšetřováním vraždy plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda. Ty měl podle slov žalobce zastřelit na objednávku Jiří Kajínek. V procesu však usedl na lavici obžalovaných i Mikeš, kterého státní zástupce viní ze zneužití pravomoci veřejného činitele, neboť ovlivňoval svědky při vyšetřování nájemné vraždy v době, kdy ještě sloužil u černých baretů. Policie se o Mikeše zajímá i v souvislosti s vyšetřováním plzeňské agentury Zvonek, kterou vlastnil. Firma od několika desítek klientů vybrala přes patnáct milionů korun jako zálohu na koupi bytů, které však nezajistila. Poškození klienti agentury tvrdí, že se stali obětí tunelářů a podvodníků. "Na agenturu Zvonek podalo trestní oznámení již dvaačtyřicet lidí," uvedl vyšetřovatel Zdeněk Tomeš.

 

 

24. 6. 1998  Právo

Soud poslal Kajínka za mříže na doživotí

 

Za mříže na zbytek života poslal v úterý plzeňský Krajský soud Jiřího Kajínka (37), kterého uznal vinným z nájemné dvojnásobné vraždy podnikatele Štefana Jandy a jeho ochránce Juliána Pokoše z května 1993 v Plzni.

     Podnikateli Antonínu Vlasákovi (47), který si podle obžaloby vraždu Jandy u Kajínka za sto tisíc  objednal, vyměřil soud 16 měsíců nepodmíněně za návod k vydírání a nedovolené ozbrojování. Dalšího z obviněných Alexandra Hegedüse, odsoudil k 22 měsícům za to, že neoznámil vraždu. Naopak s čistým štítem vyšli ze soudní síně bývalí policisté Jiří Kreuzer a Jan Mikeš, které soud zprostil obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele, podle kterého měli v případu ovlivňovat svědky a mařit tím dopadení pachatele.

    Kajínek svázaný řetězy na rukou i na nohou přišel do soudní síně v doprovodu šesti po zuby ozbrojených strážců. "Čekám tragedii," řekl tiše, ještě než dosedl na lavici obžalovaných. Po vyhlášení rozsudku na dotaz zpravodaje Práva, co ortelu říká, se pokusil o úsměv a odpověděl: "Spravedlnost je zvláštní."

    Soud podle předsedy senátu Pravoslava Poláka vycházel při rozhodování zejména z výpovědi Jaroslava Ďurčiho, který potvrdil, že Kajínka v den vraždy přivezl autem na místo schůzky s Jandou.  "Slyšel jsem výstřely. Pak Kajínek přiběhl a odjeli jsme směrem na Prahu," vypověděl. Neméně důležitým svědkem byl podle Poláka Vojtěch Pokoš, který spolu s bratrem Juliánem Jandu na schůzce s Kajínkem v Plzni doprovázel a palbu přežil. Ten Kajínka opakovaně označil za střelce.

     V případě Vlasáka žalobkyně podle Poláka neprokázala, že si u Kajínka objednal Jandovu smrt. Ten Vlasáka vydíral. "Dohoda zněla zastrašit. O střílení a zabíjení nebyla řeč. To udělal Kajínek nad rámec úmluvy," zdůvodnil Polák, proč soud u Vlasáka překvalifikoval čin.

     Kajínka kterému se málem podařilo na podzim 1995 utéct z vazební věznice v Českých Budějovicích, označili znalci za psychopatickou osobnost a vyloučili jeho resocializaci vzhledem k chybějícím morálním a etickým normám. Podle závěrů psychiatrických posudků je schopen použít násilí promyšleně, chladnokrevně, bez skrupulí.

    "Není to ale útočník, který by na každého útočil bez rozmyšlení. Žádný masový vrah, který by vystřílel nevinné lidi někde v kavárně. Jednal s vědomím, že zakročuje proti vyděračům, kteří sami páchají trestnou činnost. Nevraždil jen za peníze. To byl jen jeden z motivů. On není tak bezcitný a v tomto případě vyšel vstříc příteli, který se potřeboval vyděračů zbavit, když mu nepomohla policie," uvedl ve prospěch Kajínka při odůvodnění rozsudku předseda senátu Polák.

   "Do určité míry jsem takový trest čekal. Je to otázka hodnocení důkazů. Uvidíme, jak na ně bude pohlížet Vrchní soud,  kam se pravděpodobně odvoláme," prohlásil Kajínkův obhájce Jaroslav Bárta.

"Můj klient se na to díval dost skepticky, i když je pravda, že nějaké naděje si dělal," dodal. "V každém případě přezkoumám zprošťující výroky a rovněž i výrok o vině návodu k vydírání obžalovaného Vlasáka," reagovala na soudní verdikt žalobkyně Věra Brázdová.

 

 

24. 6. 1998  Blesk

Kajínek vyfasoval doživotí

Za vraždu dvou vyděračů vynesl Krajský soud včera výjimečný trest

 

Za vraždu dvou vyděračů, těžké poranění třetího a řadu dalších trestných činů byl včera odsouzen Krajským soudem v Plzni k doživotnímu trestu Jiří Kajínek (37). Muž, který se těsně před vynesením rozsudku optimisticky a vesele smál, si o několik okamžiků později otíral kapesníkem slzící a zarudlé oči.

    Zatím co Kajínek vyfasoval doživotní trest ve věznici se zvýšenou ostrahou, muž, který si měl objednat likvidaci trojice, kterou byl vydírán, odešel od soudu s trestem 16 měsíců odnětí svobody. Ve vazbě si již odseděl více než tři roky. Soudu se nepodařilo prokázat, že by si podnikatel Antonín Vlasák objednal za 100 000 korun vraždu podnikatele Jandy a jeho osobního strážce, kterými byl vydírán. Vlasák pouze chtěl, aby likvidátor vyděrače jen zastrašil a maximálně zmlátil.

    Kajínek však z vlastní vůle překročil rámec původní dohody a vyděrače zabil. Rozhodl se, vyřešit problém jednou provždy, a proto střílel. Tímto činem si chtěl podle vyjádření soudce Poláka, vysloužit ostruhy profesionálního zabijáka, kterým však rozhodně není. Vražda nebyla provedena profesionálně, Kajínka vidělo při činu několik svědků a střelec nechal žít i třetího postřeleného muže, který proti němu svědčil jako korunní svědek.

     "Lidský život má pro mě vyšší cenu, než 100 000 korun," tvrdil na svou obhajobu Kajínek, ale přesto podle verdiktu soudu zabíjel. Soud přihlédl na jeho mimořádnou nebezpečnost a postupně narůstající závažnost jeho trestné činnosti. Advokát Jiřího Kajínka uvedl, že se jeho klient nehodlá s rozsudkem smířit, využije své poslední možnosti a odvolá se. Po odpykání dvaceti let trestu bude mít Kajínek poprvé možnost požádat o podmíněné propuštění.

 

 

24. 6. 1998  MF DNES

Kajínek bude za vraždy pykat ve vězení do konce života

 

S rachotícími řetězy na nohou včera usedl na lavici obžalovaných sedmatřicetiletý Jiří Kajínek a před vynesením verdiktu pesimisticky prohlásil: "Bude to pro mne asi tragédie." Nemýlil se. Soud ho zbavil svobody na doživotí.

    Spoutaný muž si vyndal po vynesení verdiktu kapesník a otíral si potem orosené čelo. Nebylo mu to nic platné, že po celou dobu  procesu odmítal, že by v květnu 1993 co by nájemný vrah dvěma pistolemi zastřelil v borských serpentinách  Plzni podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Jeho bratra Vojtěcha, který byl druhým podnikatelovým strážcem, čtyřikrát zasáhl. Ten však masakr přežil a stal se korunním svědkem, jež před soudem označil Kajínka za vraha.

    "Doživotí se uděluje jen po splnění tří podmínek, které senát v tomto případě shledal. Kajínek zabil dva lidi a jednoho postřelil, znalci připustili možnost recidivy a schopnost resocializace označili za zcela zaniklou. Kajínek však není žádnou divokou zvěří, který by páchal násilí v afektu, ale pokud mu něco stojí v cestě k uspokojení jeho potřeb, koná promyšleně a chladnokrevně. Svou nadprůměrnou inteligenci využívá k asociálním činům", prohlásil předseda senátu Pravoslav Polák v téměř tříhodinové řeči. Dodal, že motivem pro Kajínka nebyla jen odměna sto tisíc korun, ale i slovo, které dal příteli, a vysoké sebevědomí, že zvládne jako profesionál každou nebezpečnou situaci.

    Kajínka soud kromě dvojnásobné vraždy a pokusu o ni shledal vinným z maření výkonu úředního rozhodnutí a nedovoleného ozbrojování. Kajínek se nevrátil do výkonu trestu, který mu byl přerušen pro dobré chování, pokusil se o útěk z vazební cely a po jeho zatčení v únoru 1994 u něj policie našla devět pistolí, tři samopaly, brokovnici a bezmála deset tisíc nábojů.

    Soud potrestal šestnácti měsíci žaláře Antonína Vlasáka, který Kajínka přes prostředníka najal, aby udělal přítrž vydírání od Štefana Jandy a jeho ozbrojenců. "Soud však  tento čin neposoudil jako návod k vraždě za úplatu, jak navrhoval žalobce, ale jako návod k vydírání. Kajínek totiž překročil rámec původní dohody. Vlasák se rozhodl postupovat způsobem násilí, proti násilí poté, co ho Janda začal vydírat kvůli nevyřízeným obchodním transakcím a co bezúspěšně hledal pomoc u police," prohlásil Polák.

    Dvaadvaceti měsíci vězení soud potrestal Alexandra Hegedüse, který pomáhal Kajínkovi na útěku, zprostředkoval kontakt mezi ním a Vlasákem. Navíc neoznámil spáchání trestného činu poté, co se dozvěděl o zastřelení Jandy a jeho bodyguarda. Bývalé policisty Jiřího Kreuzera a Jana Mikeše soud zprostil obžaloby ze zneužití pravomoci veřejného činitele, neboť neshledal, že by při vyšetřování ovlivňovali svědky.

    "Doživotní trest jsem tak trochu očekával. Počkáme si na písemné zdůvodnění rozsudku a pak se zřejmě odvoláme," uvedl Kajínkův obhájce Jaroslav Bárta.

 

1998  Plzeňský deník

Za práskače trpěl šest let jiný policista

Jiří Kreuzer, jež chystal zatčení později zavražděných vyděračů, je přesvědčen, že akci zmařil sám vysoký policejní důstojník

 

     "Stále se cítím policajtem. Vážím si práce většiny svých kolegů. Nicméně vím a mám na to důkazy, že někteří svého postavení zneužívají," řekl nám bývalý major policie správy západočeského kraje Jiří Kreuzer, člen speciální jednotky, jejímž úkolem bylo v roce 1993 odhalit a usvědčit skupinu vyděračů, kteří se později stali oběťmi vraha Kajínka.

      Jiří Kreuzer byl v souvislosti s vraždami vyděračů Štefana Jandy, Juliána Pokoše a pokusu vraždy Vojtěcha Pokoše obviněn, že ovlivňoval svědky a mařil odhalení pachatele, a byl proto z policejních řad propuštěn. Druhý důvodem propuštění bylo údajné provozování živnosti bez souhlasu služebního funkcionáře.

     Po šesti letech, v nichž absolvoval osmapadesát soudních stání, při nichž bylo vyslechnuto přes sto svědků, byl Jiří Kreuzer krajským soudem a po odvolání státní zástupkyně i vrchním soudem zproštěn jakékoli viny v plném rozsahu. Považuje proto své propuštění od policie za protizákonné a chce se domoci svých práv.

    "Informoval jsem tehdy své nadřízené o trestné činnosti organizované a ozbrojené skupiny Janda a spol., která vydírala některé podnikatele," vzpomíná na osudný případ Jiří Kreuzer. "Od dvou už tímto způsobem získali tři miliony korun. Dozvěděl jsem se o tom, od jednoho z vydíraných plzeňských podnikatelů. Ten jediný byl ochotný s námi spolupracovat a informovat nás o aktivitách této skupiny. Janda a jeho dva ochránci, bratři Pokošové, si  měli k vydíranému podnikateli přijít v pátek 28. května v 15 hodin pro peníze. Když jsem tuto informaci ráno získal, vypracoval jsem okamžitě taktický plán k jejich zadržení, a předložil ho svému nadřízenému," vzpomíná Kreuzer.

     "Ten mi však vzkázal, že v pátek nic podnikat nebudeme, protože poslední den v týdnu už se u policie nic nedělá a na státním zastupitelství bychom už také nikoho nezastihli, takže bude lepší přeložit vše na pondělí. S tím jsem od něj odcházel.Byl jsem ovšem nemile překvapen, když mi vydíraný podnikatel v neděli 30. května oznámil, že celá akce je prozrazena. Doložil to nahrávkou telefonického rozhovoru s jedním z vyděračů, který mu oznámil, že se od svého přítele ve vysokém policejním postavení dozvěděl, že má být v pondělí zatčen," tvrdí bývalý policista.

    "I tuto skutečnost jsem nadřízenému oznámil," vzpomíná,"ten přesto trval na tom, že se zatčení uskuteční až v pondělí. K tomu ovšem už nedošlo, protože na scénu mezi tím vstoupil Kajínek. Já jsem se stal jedním z podezřelých na základě osobních kontaktů s vydíraným podnikatelem. Své obvinění považuji za účelový manévr, jak svalit vinu za prozrazení akce na někoho jiného. U celého případu jsem byl od začátku, považoval jsem ho za svůj a chtěl jsem ho dotáhnout až do dopadení nebezpečné skupiny. Rád bych v této souvislosti připomněl, že o připravované akci věděli pouze čtyři vysocí důstojníci Správy západočeského kraje. Jméno toho, který měl vše vyzradit, je navíc známé. Padlo totiž veřejně při soudním přelíčení z úst manželky zastřeleného Jandy. Informace však zůstala bez povšimnutí policie i státního zastupitelství, ačkoli je ze zákona jejich povinností celou věc vyšetřit a vyvodit z ní důsledky. Onen důstojník, major Jaroslav Kronďák, bezprostředně poté odešel na vlastní žádost od policie, pochopitelně se všemi nároky."

     Jiří Kreuzer nesouhlasí ani s obviněním, že provozoval živnost bez souhlasu služebního funkcionáře. "Chtěl jsem odejít po dovršení dvacetileté služby do civilu a podnikat," vzpomíná. "Žádal jsem o propuštění k 31. říjnu 1993, ale bylo mi sděleno, že do potřebných odsloužených dvaceti tet mi chybí tři dny. Souhlasil jsem proto s odchodem k 30. listopadu. Od června jsem si vyřizoval potřebné doklady, abych pak mohl okamžitě začít podnikat. V době služby u policie jsem ale žádnou živnost neprovozoval, měl jsem pouze schválen výkon koncesované žádosti."

     Přesně hodinu a půl před půlnocí, než se ručičky hodin přehoupli právě k datu 30. listopadu, byl však propuštěn bez nároku na příspěvek za službu a bez přiznání odchodného.

    "Nikdo si ani neumí představit, co je to být podezřelý, vyšetřovaný a propuštěný," vypráví Jiří Kreuzer. "Z podnikání samozřejmě nebylo nic, nenašel jsem zaměstnání ani já, ani manželka. Doma to vypadalo na rozchod, lidé se na mě dívali skrz prsty. Žil jsem v nejistotě, bez financí, jeden čas nás dokonce živila dcera. Byl jsem obviněn z něčeho, co jsem nezpůsobil a ani způsobit nemohl, byl jsem vláčen v tisku.

     Krajským soudem v Plzni byl Jiří Kreuzer nakonec v plném rozsahu zproštěn obžaloby. "Po celou dobu šetření nebyl předložen jediný důkaz mého údajného provinění. Stejný výrok zazněl nyní i u Vrchního soudu v Praze, kam se odvolala státní zástupkyně. Svých práv se nehodlám vzdát. Zatím žádám policii o mimosoudní dohodu. Pokud k ní nebude ochota, využiji veškeré zákonné prostředky."

    Jiří Kreuzer je přesvědčen, že "odnesl" něco, zač měl být obviněn někdo jiný z policejních řad a tak byl záměrně umlčen. "Nejsem zatrpklý na policii, ale na lidi, kteří v jejích řadách zneužívají svého většinou vedoucího postavení," uzavřel svůj příběh bývalý policista.

 

 

11.07.1998 MF dnes

Kajínek po vyřčení ortelu v cele plakal, říká advokát

 

Plzeň - Přestože sedmatřicetiletý Jiří Kajínek, potrestaný koncem června plzeňským krajským soudem doživotním žalářem za dvojnásobnou vraždu a jeden pokus o vraždu, získal pověst chadnokrevného pistolníka a nebezpečného siláka, který kvůli svým útěkům z vězení je postrachem dozorců i policistů, se po návratu ze soudní síně v cele borské věznice rozplakal nad vyřčeným nejpřísnějším ortelem. "To kontrastuje s tím, jak mu zejména média v honbě za senzací nasadila hlavu nebezpečného bezcitného zvířete, s nímž nic neotřese," říká Kajínkův advokát Jan Bárta. Bárta se pousmál nad zvěstmi, které i po rozsudku šíří kolem přísně střeženého vězně některé noviny. "Popis pokusu o útěk z Valdické věznice, který se měl odehrát několik dní před červnovým rozsudkem je už dva roky stará historie," vysvětluje Bárta. Připustil však, že Kajínek si tehdy skutečně ve vězení koupil plátek na pilku na železo, přeřezal mříž a dostal se na střechu kuchyně. "Dokonce mi vyprávěl, že ho skutečně přistihli dozorci, kteří šli střílet přemnožené holuby," vzpomíná si na dva roky starý hovor se svým klientem obhájce. Generální ředitel Vězeňské stráže Jiří Malý sice potvrdil, že poslední Kajinkův pokus o útěk je opravdu dva roky starý, ale nad historkou o střelbě dozorců do holubů zakroutil hlavou. "Kdo by se chlubil tím, že dozorci dělali nepřípustnou věc," konstatoval Kajínkův advokát.

 

 

 

 




hlavní strana, pokud jste se ztratili..