Zde si můžete stáhnout:
články za rok 1995 - textový dokument Word     textový dokument
kompletní složku se články od roku 1993 - 2002 textové dokumenty, zabalené ve Winzip


Rok 1995

 

 

11. 7. 1995  Plzeňský deník

Muž, který přežil svou násilnou smrt před soudem

Korunní svědek vraždy plzeňského podnikatele Štefana Jandy obžalován z loupeže a podvodu

 

Podnikatel Štefan Janda , který byl spolu se svým strážcem Juliánem Pokošem v květnu 93 v Plzni zastřelen, měl zřejmě přístup k policejním materiálům.

   Vyplývá to ze svědecké výpovědi Antonína Vlasáka, kterou učinil včera před krajským soudem v Plzni, v první den hlavního líčení v kauze Vojtěch Pokoš. Vlasák byl podle vlastních slov Jandou vydírán. Pod pohrůžkou, že použije zbraně i proti jeho rodině, ho donutil, aby podepsal dlužní úpis na tři miliony korun. Vlasák včera řekl, že o svém vydírání několikrát informoval policii. Policisté se podle jeho slov dokonce dvakrát dostavili na místo, kde Janda a jeho osobní strážci tlačili, aby dlužní úpis podepsal. Ani v jednom případě nezasáhli. Janda měl potom prohlásit, že má policii pod palcem. "Vyhrožoval mi, že pokud do půl hodiny nezaplatím, vyvraždí mi rodinu. Tvrdili, že jako rukojmí mají mojí bývalou ženu a syna," uved Vlasák na adresu vyděračů. Do zástavy jim byl nucen dát osobní vůz mercedes a renault.

   Výhružky podle Vlasáka pokračovaly i v dalších dnech. Podařilo se mu sehnat 200 000 korun. Ještě před tím, než je měl Jandovi předat, všechno znovu oznámil policii, také majorovi Kreuzerovi, který v té době velel zásahové jednotce  a kterého před soudem označil za svého známého.

   Kreuzer si to vzal za své a řekl, že tyhle lidi musí sebrat a vyslechnout. Pak to odnesl na krajskou kriminálku. V dalších dnech mi volal Janda, vyhrožoval a  dokonce část mé výpovědi policii mi přečetl," sdělil včera Vlasák. Jak dále uvedl, výhružky z telefonu si nahrál a v den vraždy záznam sám přehrál komisaři krajské kriminálky na jeho chalupě.

   Vlasák tvrdí, že Jandovi nic nedlužil. Uvedl, že se s ním seznámil, když od něho kupoval restauraci v Kozolupech za 1,36 milionu korun. "Janda pak tvrdil, že mu dlužím ještě milion, neboť cena restaurace prý byla vyšší, uváděl svědek.

   Soud konstatoval řadu rozporů mezi včerejšími svědkovými tvrzeními a jeho dřívějšími výpověďmi. Vlasák je vysvětloval tím, že se vše událo již před dvěma lety.

   Před krajským soudem včera stanul také obžalovaný Vojtěch Pokoš (25), který jako jediný přežil střelbu na bílou mazdu, v níž jel s Jandou a se svým bratrem. V. Pokoš je viněn z toho, že 12. května 1993 společně s Jandou a bratrem Juliánem donutili Vlasáka, aby podepsal dlužní úpis na tři miliony korun a vydal jim osobní vozy Mercedes Benz a Renault Traffic. Vojtěch Pokoš v červnu mercedes prodal za 20 tisíc korun, což je méně než polovina jeho hodnoty. Peníze použil k tomu, aby odjel z Plzně, neboť po vraždě podnikatele a svého bratra se bál o sebe i svoji družku. Odjezd z Plzně mu měli poradit i policisté, s nimiž byl ve styku přes svoje rodiče.

   Obžalovaný včera před soudem existenci dlužního úpisu připustil. K prodanému automobilu uvedl, že ho dostal od bratra a ten asi od Jandy.

"Já jsem nevěděl čí je. Nepředpokládal jsem, že když ho prodám, že v tom bude nějaký podvod", řekl obžalovaný.

    Vlasák na dotaz, zda poznává V. Pokoše, překvapivě uvedl, že tohoto muže neviděl. Z dalšího projednávání vyplynulo, že za Vojtěcha Pokoše korunní svědka považoval ještě jiného muže romské národnosti, který se vyskytoval v blízkosti Jandy. Hlavní líčení pokračuje. Samotná vražda Jandy, z níž je obviněn najatý vrah Kajínek, bude souzena zvlášť.

   Jak náš deník uvedl, před několika dny dnes již bývalý šéf západočeské policejní zásahové jednotky Kreuzer veřejně prohlásil, že celé území ČR zasahuje síť policistů, kteří kryjí trestnou činnost. Odvolával se na případ vraždy podnikatele Jandy, přičemž obvinil vysoké policejní důstojníky, že akci na zadržení skupiny vyděračů přeložili o několik dní a mezitím někdo tyto vyděrače zlikvidoval. Kreuzer byl propuštěn ze služebního poměru za hrubé porušení služební přísahy a služebních povinností. Podle našich informací není vyloučeno, že dělal ochranu podnikateli, který měl najmout vraha Štefana Jandy, a ovlivňoval výpovědi svědků.

 

 

 

14.10. 1995  Právo

Zabijákovo mlčení

 

Případ bílá mazda. Poprava v Českém údolí. Kauza nájemný vrah Kajínek. Těmito a dalšími bombastickými titulky sledují sdělovací prostředky případ dvojnásobné vraždy, která se udála 30. května 1993 na dohled od západočeské metropole. V nezaslouženém pozadí brutálního činu pak zůstává osobnost hlavního aktéra, vývoj jeho kriminální dráhy a především jeho složitě formovaná psychika.

  Hovořil jsem s Kajínkovými důvěrnými přáteli, s lidmi, kteří zdaleka nepatří do světa zločinu.

"Jirka měl v životě hodně smůly. Každá věc se dá posuzovat vždycky přísně a méně přísně. U něho jakoby automaticky platilo vždycky to první." Při pohledu na výčet Kajínkovy trestné činnosti v letech 1974-1990 (ta další je už zcela jinou kapitolou) jsou ovšem jakákoliv slova o životní smůle paradoxní. Nešťastně zakopnout se dá jednou. Jenomže Kajínek narozený 11. 1. 1961 měl na svědomí šňůru bytových loupeží (1974), krádeže vloupáním do víkendových chat (1982), další krádeže vloupáním do bytů a v bytech, násilí na veřejném činiteli, úplatkářství a zneužití pravomoci veřejného činitele(1985)! Víc než padesátiměsíční odnětí svobody si odpykával na plzeňských Borech, brány vězení opustil v roce 1990. "Jirka nebyl typ děláka, co bude každé ráno, pětkrát týdně, vstávat do rachoty. Nesnesl by, aby mu poroučel nějaký blbeček. Je nadprůměrně inteligentní, přizpůsobivý, dokázal se orientovat v nově vznikajících poměrech. Měl dobré vystupování. Představoval si, že by mohl dělat ochranku. Řidiče, tajemníka i vazouna, který svému šéfovi zajistí klid a bezpečí. Cílevědomě posiloval. Nikoliv jako naivka, který třikrát zdvihne činku a už si ohmatává bicepsy." V plné formě měl na výšku 182 cm rovný metrák váhy - a prý to byly jen samé svaly.

 

Mříže do roku 2001

    Jenomže už v květnu 1990 přišel další malér. Malér? Kajínek si tenkrát půjčil auto z Pragocaru. Vůz podobné barvy a podobného čísla sledovala tehdy policie kvůli podezření z páchání trestné činnosti. Když Kajínek s jedním svým společníkem vraceli auto zpátky půjčovně, začali je lustrovat dva, údajně mladí a nezkušení policisté. Kajínek měl pocit křivdy a začal se ramenům zákona vzpěčovat. Po krátké poradě s ústřednou zaznělo z policejní vysílačky : "Vůbec se s nima nebavte a koukejte je předvést!"

   "Jirka znal policajty, kriminály a soudy z doby totality. Nedošlo mu, že bude lepší nechat se předvést a pak si stěžovat. Takže nastal zkrat." Podle policejního protokolu si ovšem Kajínek počínal jako zkušený násilník. Namířil na policisty pistoli, údajně jen plynovou, odzbrojil je a společně s kámošem prchli - policejním autem. To nechali stát o pár bloků dál, Kajínek se dostal až do Německa. Odtud  ho časem vydaly úřady naší policii. "Obhájce, velice dobrý advokát, věřil, že to uhraje maximálně na čtyři roky. Vždyť způsobená škoda byla pouhých 762 korun." Konečný verdikt, opírající se o násilí na veřejném činiteli, navíc spáchaném recidivistou, ovšem zněl na jedenáct let! Pokud by na poslední třetinu nedostal Kajínek milost, znělo datum výstupu - 28. 6. 2001! Což se muklovi Kajínkovi zdálo nemožné, nesnesitelné, přímo šílené.

    Začal po dobrém. Když jsem měl možnost seznámit se z hodnocením jeho chování během výkonu trestu v tehdejším NVÚ Bytíz, četl jsem jen samá slova chvály. Tak protikladná s jeho pozdějším policejním hodnocením… "Za vzorné plnění pracovních úkolů byl 3x kázeňsky odměněn. Chování jmenovaného lze rovněž hodnotit jako trvale slušné. Vůči nadřízeným vystupuje ukázněně a ochotně plní jejich příkazy," píše se v hodnocení z února 1992. "Pořádek v osobních věcech udržuje v požadovaném stavu a má vypěstovány dobré hygienické návyky. Mimopracovní dobu tráví četbou knih a sportovní činností."

 

Opušťák s ministrem

    Koncem ledna 1993 bylo Kajínkovi povoleno třídenní přerušení výkonu trestu. Ve stanovisku komise, kromě podpisu ředitele NVÚ jsem napočítal dalších pět lidí, se mj. píše: "Jeho chování je vzorné, po celou dobu výkonu trestu je příkladem i pro ostatní odsouzené…. Byl mnohokrát kázeňsky odměněn a v podstatě u něho byla vyčerpána celá škála kázeňských odměn. Jeho přístup k výkonu trestu je jednoznačně kladný."

Když všechno dopadlo, jak dopadlo, připustili odpovědní pracovníci, že se Kajínek uměl mistrně přetvařovat.

    Jenomže zatím se píše 21. ledna 1993 a v 8.00 h opouští Jiří Kajínek brány NVÚ Bytíz ještě jako čítankově vzorný vězeň. Druhý den ho na ministerstvu přijme sám ministr.  Podle zákonů totiž může jedině on, respektive Nejvyšší soud, prosadit změnu rozsudku, který už nabyl platnosti a je vykonáván. Bůh ví, co si od toho Kajínek, v dlouhých hodinách přemýšlení na cele či ve své cáchařské kancelářičce, sliboval. Že už se do kriminálu nevrátí? Rozhovor s ministrem skončil údajně neúspěšně, přesně řečeno příslibem, že se uvidí. Kajínek měl na vybranou: vrátit se na dalších osm let za mříže s mlhavou nadějí, že jeho věc bude příznivě posouzena, nebo…… Vybral si to druhé.

    V sobotu 23. ledna navštíví otce (matka mu zemřela v léčebně pro dlouhodobě nemocné v září 1990), stavil se za sestrou a se svými  přáteli se rozloučí nedaleko stanice metra Skalka. Od té doby o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Vynořil se až o čtyři měsíce později a v každé ruce držel ostře nabitou pistoli.

 

Výhružky nikoli plané

    Mezitím se v Plzni děli zajímavé věci. Rozmach podnikání si někteří vysvětlili po svém. Například, pan Štefan Janda, který jen málo svých podnikatelských kroků učinil bez ochranky bratří Pokošových, po celém regionu známých bijců. Budu citovat s několikastránkového dopisu jistého podnikatele, Antonína Vlasáka, který si s Jandou užil své: "V roce 1991 jsem od Jandy koupil v Kozolupech, za částku 1 300 000 Kčs, hostinec. Částka byla řádně uhrazena. Až později jsem zjistil, že kupovaná nemovitost nemá vlastní zdroj vody a také stavební úpravy nebyly provedeny tak, jak Janda slíbil a uváděl. Požadoval jsem zrušení kupní smlouvy a navrácení peněz, Janda je však podle svých slov už utratil. Nakonec jsem se rozhodl, že si objekt ponechám a že provedu rekonstrukci. Od toho okamžiku jsem s Jandou v žádném kontaktu nebyl. Teprve v roce 1993 mě Janda vyhledal a požadoval na mě částku 3 000 000 Kč. Na této sumě jsme prý byli, mimo oficiální částky ve smlouvě, domluveni."

    Bylo by samozřejmě jednoduché udělat z Jandy, dnes už více než dva roky mrtvého, zloducha, nebo nešťastnou obět a osobu pana Vlasáka vylíčit podle potřeby v opačném gardu. Nicméně o Jandově nebezpečném vydírání existují holá fakta: počínaje 12. květnem 1993 začal Vlasáka a jeho rodinu fyzicky i psychicky terorizovat. Vlasák pomocí linky 158 přivolal policii, ta mu však doporučila, ať své problémy řeší občansko-právní cestou. "Po jejich odchodu mi Janda řekl, že sám vidím, že policajti proti němu nic nezmůžou, že má tyhle lidi pod palcem a že teď se mnou teprve zamete. ,Posereš se z toho, jako ti ostatní, co jsem už zmáčknul, co platili a platí jako mourovatí!' Dále mi Janda sdělil, že mého syna drží jako rukojmí cikáni a že jestli nezaplatím, prostřílejí mu břicho a kolena. "

    Protože Vlasák neměl požadované tři miliony k dispozici, musel pod hrozbou namířené pistole podepsat dlužní úpis a jako zálohu dát auta mercedes a renault v hodnotě jednoho milionu.…"Postupně jsem splatil Jandovi dalších 200 000 korun, musel jsem mu každý den telefonicky, nebo přes jeho ochranku sdělit, jak jsem na tom s placením. Už jsem pozbýval veškeré naděje, dokonce jsem stáhl trestní oznámení na Jandu. Nakonec jsem se potkal se svým letitým kamarádem majorem K. od policie."

 

Odvolaný zásah

     Nechme nyní stranou, jak skutečně toto setkání bylo náhodné. Každopádně se situace začala obracet ve Vlasákův prospěch. Major K. působil jako zástupce velitele zásahové jednotky v rámci Správy západočeského kraje a tak v součinnosti s ostatními složkami připravil akci, při které měli být vyděrači zadrženi přímo při činu ve Vlasákově kanceláři. Vše mělo být zadokumentováno na video a magnetofon.  Akce měla proběhnout v pátek 28. května 1993 v 17. hodin, kdy si Janda a spol., namlsaní další splátkou ve výši 400 000 Kč, měli přijít pro zbytek. V pátek dopoledne, proti protestům majora K., byla akce přeložena - na pondělí 31.5. dopoledne! "Byl jsem z toho celý otrávený," řekl mi major K. "Důvody pro odložení se mi zdály malicherné. Všechno jsme už měli připraveno, existoval plán zásahu… No, nedalo se nic dělat. Akci jsme přesunuli na pondělí 11.00 h, utajení bylo na stupni Přísně tajné, zbývalo jen vymyslet legendu pro Jandu , proč se platba odkládá. Nakonec jsme vymysleli tu verzi, že banka může dát takovou částku až v pondělí. Vlasák to takhle Jandovi vysvětlil a nastaly chvíle domnělého klidu. "

    Opravdu jen domnělého. V neděli totiž Janda Vlasákovi oznamuje, že o celé připravované akci ví! Vyhrožuje Vlasákovi vším možným a vystrašený podnikatel znovu informuje majora K.. oba odjíždějí mimo Plzeň. Vrací se až v pondělí ráno. Podle svého vyjádření se až v průběhu dne dozvídají, že Janda byl předešlého dne zastřelen a bratři Pokošové jsou těžce zraněni.

 

Vrah, který se směje

     Také Vojtěch Pokoš mi poslal několik dopisů. Jak to tenkrát v neděli 30. května 1993 bylo? "Janda přijel za mnou, že mě potřebuje. Že stačí jen pár minut. Stavili jsme se ještě pro Juliána, ten zrovna večeřel. Taky jemu řekl Janda, že jsme za chvíli zpátky. Nesměli jsme si vzít zbraně, ostatně prý nebudou potřeba. " Nikdo z tří mužů v bílé mazdě totiž neměl zbrojní pas a - jak se Janda vyjádřil - kdosi od policie je varoval, že by na mě mohl být zátah, při kterém by nelegálně držené bouchačky měly nepříjemnou dohru. "Prý to bude prkotina, a přitom nás poslali na jatka! Řídil Janda. Když jsme dojeli na smluvené místo v Českém údolí, začal bůhvíproč couvat. Stranou cesty stál chlap v brejličkách a šel blíž k nám. Já seděl v zadu a najednou jsem si všimnul, že chlap něco drží v ruce. Řekl jsem to Jandovi. ten mě uklidňoval: Neboj se, tam někde je můj…… Ale už to nedopověděl, protože ten člověk začal na nás střílet oběma rukama z pistolí. Měl jsem dojem, že se snad střílí ze všech stran. Dostal jsem kulku do páteře, Janda byl na místě mrtví, Julián zemřel v nemocnici. Ještě mi na místě z posledních sil pomáhal. Ten člověk, když na nás střílel, se hlasitě smál a něco křičel. "

    Také další Vojtěchovi dopisy byly z vazby, kde se octl 16. prosince 1993 pro podezření z trestného činu loupeže, spáchané na Vlasákovi. Chvíle ve vazbě, kde se pohyboval v bolestech, napůl zmrzačený byli pro něj hrozné. Přes veškerou snahu svých obhájců, dřepí za mřížemi dosud. Ještě mezitím ovšem pomohl Pokoš policii zjistit totožnost neznámého zabijáka. Mohu-li se spolehnou na jeho tvrzení, ukázala mu kriminálka film natočený v jakémsi bytě - pohybovalo se tam hodně lidí, mezi nimi Jiří Kajínek, onen člověk v brejličkách. Nebyl sám, Kajínka při jeho vraždění nechtěně sledovalo i několik svědků, původně se domnívajících, že sledují jakési natáčení barrandovských filmařů, či televizního štábu.

    Z původně vzorného vězně se tak rázem stal celostátně hledaný desperát. "Jedná se o člověka inteligentního, násilnické povahy, pravděpodobně ozbrojeného střelnou zbraní… lze předpokládat, že na svém útěku bude páchat další trestnou činnost." Tento předpoklad z pátrací relace z října 1993 vyšel dokonale. Finanční režie člověka skrývajícího se před zákonem, je vždy enormní. Odměna za Jandovo odstranění stačila jen na čas. Další peníze získával Kajínek loupežemi a krádežemi, nemohl však zároveň zanechávat cenné stopy policejním stopařům. 8. února 1994 v 7.40 h v Hostýnské ulici v Praze 10, zadrželo Kajínka zásahové komando. K malému zaváhání zabijáka stačil dobrý psychologický tah jednoho z lidí z kriminálky - oslovil po zuby ozbrojeného muže křestním jménem…

"Měl u sebe a v autě víc než deset moderních automatických a poloautomatických zbraní. U postele v ubytovně, kde přespával, měl neustále připravenou brokovnici.

 

Velké rošády

     Vyšetřování dvojnásobné vraždy mělo řadu peripetií. Zadrženi a obviněni byli dva podnikatelé: Antonín Vlasák a jeho známý z Prahy H., který měl údajně na Vlasákovu žádost objednat Kajínka a tím i smrt Jandy a bratří Pokošů. Při soudním přelíčení se bude Vlasák nejspíš hájit tím, že chtěl Jandu jen zastrašit, nikoli připravit o život - a nebude zřejmě snadné dokázat mu opak.

     Z řad policie byl propuštěn major Jiří K. a jeden jeho kolega ze zásahové jednotky. Obžaloba je bude vinit z toho, že prozrazovali služební tajemství Antonínu Vlasákovi, přesněji řečeno, informovali ho o průběhu vyšetřování a radili mu, jak vypovídat. Naopak se nepodařilo zjistit, kdo z řad policie dával informace Jandovi a zda se odložení pátečního zásahu někomu až příliš nehodilo - Janda měl znát velmi důležité a nebezpečné informace o nelegálním podnikání některých osob a při svém zadržení by mohl promluvit. Dva dny k odstranění už nepohodlného Jandy dokonale stačily… Nebo šlo jen o souhru obdivuhodných náhod? Oba bývalí policisté na to mají jednoznačný názor a několikrát s ním už vystoupili před televizní kamerou.

    Ten, kterého čeká nejvyšší trest, vytrvale mlčí. "Co máte pořád s nějakými vraždami? Pojďte se raději bavit o ženských, nebo o počasí," ležérně prý vybízel vyšetřovatele.  První neklid do jeho mlčení přinesly výsledky psychiatrického a psychologického zkoumání. "Byl by nesmysl, považovat Kajínkův hlasitý smích při střelbě na bílou mazdu za nějaký projev sadistické rozkoše," řekl mi lékařský expert.  ..Uvědomte si jeho situaci. S rolí nájemného zabijáka neměl žádnou zkušenost. Chystal se sám na tři chlapy, s jejich neozbrojeností si nemohl být až tolik jistý. Navíc ke střelbě došlo patnáct metrů od frekventované vozovky, kde se neustále vyskytovali náhodní svědci…. Měl obyčejný a svým způsobem pochopitelný strach. Křik, který vydával ho měl dostat do potřebné euforie.  Asijská bojová umění něco takového doporučují a taky ve vojenské historii bychom našli podobné příklady.

 

V pilném tréninku

    V psychologickém profilu se mj. praví, že Kajínek měl už od dětství základní potřebu nenechat se nikdy a nikým omezovat. "Nesporné vůdcovské a organizační předpoklady, včetně vypjaté ctižádostivosti, jsou základním polem pro nadřazenost a suverenitu." Právě proto dokáže být Kajínek krutý, nejen ke svému okolí, ale i  vůči sobě. Považuje-li to za potřebné, vybičuje se dík značným morálně volním vlastnostem až k extrémní námaze, přinášející bolest, nebo nadměrnou únavu.  "Jeho agresivita dokáže vybuchnout zcela nevypočitatelně. Poněvadž je však lehce nadprůměrně inteligentní, je většinou schopen svou agresi zkrotit." V určitém prostředí, třeba mezi přáteli nebo naopak tam, kde je potřeba protivníka uchlácholit, prý Kajínek svou agresivitu skrývá. "Umí vystihnout atmosféru, dokáže se jí skvěle přizpůsobit." Věty v samém závěru posudku, totiž, že resocializace obviněného není pravděpodobná, znamenají ovšem pro Kajínka jisté nebezpečí - zpečetění beztak hrozícího výjimečného trestu!

    O svůj první útěk se pokusil už ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Při vycházce ve zděném koridoru využil nepevnosti zastřešujícího pletiva, protáhl se na střechu a po okapu slezl dolů. Svým pronásledovatelům unikl až do civilní zóny, kde nebylo možné použít střelných zbraní. Smůla stála tentokrát na Kajínkově straně, zakopnutí o nerovnost v terénu znamenalo pád a konec útěku. V dubnu 1994 už na Plzeňských Borech, prakticky na dohled od místa svého nejzávažnějšího trestného činu, získal málem Kajínek kuchyňský nůž. V balíčku s jídle mu ho měla propašovat prodavačka místního bufetu…Kdy přijde pokus o do třetice všeho dobrého i zlého? Není složité uhádnout, za jakých bezpečnostních opatření bude soud s Kajínkem probíhat. Zřejmě to tuší i borský mukl číslo jedna - a ve své cele, k malé radosti dozorců, tvrdě trénuje a posiluje.

 

 

1995  Plzeňský deník

Rozsudek v případu Kajínek byl odložen

Senát si vyžádal revizní znalecké posudky obžalovaného

 

    Na neurčito odložil včera Krajský soud v Plzni projednávání dvojnásobné nájemné vraždy, jíž se měl dopustit Jiří Kajínek. "Soud bude požadovat nové znalecké posudky a výslechy svědků. Líčení bude pravděpodobně pokračovat až koncem roku, nebo začátkem roku příštího," řekl včera předseda senátu Pravoslav Polák.

     Senát si vyžádá na návrh obhajoby revizní znalecký posudek obžalovaného z oboru psychologie a psychiatrie, dále nový posudek z balistiky a případně doplňující posudek z oboru techniky střelby.

 

Soud hodlá vyslechnout šest svědků, kteří se k soudu nedostavili, tři nové svědky a případně další osoby, jejichž svědectví písemně navrhnou účastníci řízení, uvedl Polák.

     "Většina dokazování v případu, v němž bylo vyslechnuto na 60 svědků, deset soudních znalců a jehož spis má 6500 stránek, už byla provedena. Soud přesto nemá všechny důkazy, aby mohl spolehlivě rozhodnout o vině či nevině," uzavřel předseda senátu.

 

 

 




hlavní strana, pokud jste se ztratili..