Zde si můžete stáhnout:
články za rok 2001 - textový dokument Word     textový dokument
kompletní složku se články od roku 1993 - 2002 textové dokumenty, zabalené ve Winzip


Rok 2001

06.01.2001 MF dnes

Prachovice nyní žijí Kajínkem

P r a c h o v i c e - Když přijdete v Prachovicích do obchodu, hospody nebo na úřad, všude se hovoří o jediném: Je Kajínek, který v obci vyrůstal, skutečně vrah? Většina starousedlíků, kteří ho osobně znali, tomu nevěří. Nyní dokonce Prachovičtí sepsali petici, která požaduje prošetření či obnovení soudního procesu s Kajínkem a odeslali ji ministru spravedlnosti. "Znala jsem ho z dětství a hned po útěku jsem začala pochybovat o jeho vině. Petici podepsali jen lidé, kteří ho znali. Těžko se k tomu bude vyjadřovat někdo cizí. Myslím si, že se v tomto případě obyvatelé Prachovic spojili," uvedla dvaapadesátiletá úřednice. Většina z patnácti set obyvatel Prachovic, které jsou jako bydliště Jiřího Kajínka asi nejznámější obcí v chrudimském okrese, si myslí, že proces s Kajínkem nebyl vedený podle zákona. "Když jsem viděla jediného svědka obžaloby, díky kterému byl odsouzen, tak o celém případu velmi pochybuji. Protože to byl možná ještě horší člověk než Kajínek. A když může prezident dát milost dvojnásobnému vrahovi, jehož spis podle mne stejně neviděl, tak se může přezkoumat i případ Kajínek," uvedla zdejší kadeřnice Dana Štichová. "Po odvysílání pořadu Na vlastní oči v televizi Nova v nás narostlo přesvědčení, že něco není v pořádku. Přejeme si, aby se jeho případ vysvětlil a zprůhlednil. Myslím, že mohu mluvit za většinu obyvatel, kteří chtějí znát hlavně pravdu," uvedl starosta Prachovic Jaroslav Látal. Většině lidí, kteří vězně znali, se nechce věřit, že by byl schopen vraždit. "Nebyl žádným vzorňákem, ale pokud se v jeho případu objevily některé nesrovnalosti, tak by se měly vyřešit. Nedivil bych se, kdyby vraždy, za které byl odsouzený na doživotí, na něj někdo nastrčil," uvedl osmatřicetiletý obyvatel Prachovic, který nechtěl být jmenovaný. Sepsat petici, aby se přezkoumal proces s Kajínkem, napadlo obyvatele obce mezi vánočními svátky. "Možná to nebude vůbec platné, ale alespoň dáme najevo, že nám není lhostejný. Nemá rodiče, jenom sestru a nikdo se zatím o jeho osud nestaral," uvedla majitelka mlékárny, kde lidé petici podepisovali, Miroslava Alinčová. Snahu sousedů o revizi procesu uvítala i Kajínkova sestra Miluše Rozsívačová. "Média se o mého bratra začala zajímat až po jeho útěku. Přesto jsem ráda. O jeho osudu se tím dozvěděli i normální lidé, kterým se nezdají některé nesrovnalosti v jeho případu. Já osobně jsem petici samozřejmě podepsala, ale ministru Rychetskému jsem napsala také dopis sama, ve kterém ho žádám o přezkoumání celého procesu," uvedla Rozsívačová. Některé obyvatelé Prachovic ale případ Jiřího Kajínka vůbec nezajímá. "Já ani nevím, že se u nás něco sepisovalo. Pokud by za mnou někdo přišel, tak bych ji asi podepsala. Nevím jestli to udělal a nebo ne, ale pokud při procesu vznikly nějaké pochybnosti, měly by se vyřešit," uvedla Marta Jakubičová. "Já jsem ho vůbec neznal. Do Prachovic jsem se přistěhoval před čtyřmi lety a ani nevím, že tady Kajínek žil," řekl třicetiletý Jiří Zahradník.

09.01.2001 MF dnes

Prachovice mají svého Jánošíka

poznámka

Asi polovina dospělých obyvatel a téměř všichni starousedlíci obce Prachovice na Chrudimsku podepsali petici, která po ministru spravedlnosti žádá nové vyšetření Kajínkova případu. Kajínek nemůže být vrah, věří lidé z obce, která byla dosud známa zejména jako sídlo velké cementárny. Nyní Prachovice proslavil zřejmě nejpopulárnější český vězeň posledních desetiletí. Muž, který ošálil dozorce v nejpřísněji střežené tuzemské věznici a navzdory jejich palbě bravurně překonal vysokou vězeňskou zeď, v obci strávil dětství. Chodil do tamní školy, střílel branky za fotbalové žáky. Těžko posoudit, zda vyšetřování a proces s Kajínkem byly skutečně fér. Řada lidí v cementářské obci však nepochybuje. Jako má Těrchová Jánošíka, objevily nyní Prachovice Kajínka. Kouzlu slavného rodáka je těžké odolat.

18.01.2001 MF dnes

Vyšetřovatel: Kajínek Černou nenutil

krátce

P r a h a - Vyšetřovatel navrhl státnímu zástupci, aby obžaloval Marii Černou z nadržování pachateli trestného činu. Černá totiž ve svém bytě 40 dnů ukrývala dvojnásobného nájemného vraha Jiřího Kajínka. "Vyšetřovatel shromáždil důkazy, které vyvracejí, že uprchlý vězeň Černou k ukrývání nutil násilím," řekl vedoucí oddělení pražského úřadu vyšetřování Pavel Osvald.

 26.1.2002 Plzeňský deník

 V Kajínkově případu promluví nový svědek

Praha/Plzeň - V kauze Kajínek se objevil nový svědek. Může prý objasnit roli policistů a pozadí nájemné vraždy.

O vině odsouzeného dvojnásobného vraha čtyřicetiletého Jiřího Kajínka není podle ministra Grosse pochyb. Objevil se ale nový svědek, který by mohl odhalit možnou spojitost dalších osob s případem a negativním působením i některých tehdejších policistů. Ministr to prohlásil ve čtvrtečním televizním pořadu Kotel.

"K tomu, co pan ministr sdělil v televizi, se nedá nic dalšího konkrétního sdělit. Na případu policisté pracují, takže žádná podrobnost se říci nedá i v zájmu toho, aby informace nenahrávaly podezřelým a pachatelům," řekla nám včera ministrova mluvčí Gabriela Bártíková. Také policie odmítá říci cokoli bližšího.

"V tuto chvíli nejsou k dispozici žádné informace ke zveřejnění," uvedl Jiří Vokuš z tiskového oddělení policejního prezidia.

Grossova slova připomněla zasvěceným jednu z hypotéz vyšetřovatelů. Podle jednoho z nich existovalo od počátku podezření, že Štefan Janda jedna z Kajínkových obětí pašoval bez daní do České republiky ze zahraničí kamiony zboží. Měl být zapojen také do černého obchodu s diamanty. Nezákonné aktivity mu pomáhali krýt údajně policisté, a to i vysocí policejní funkcionáři.

"O kamionech jsme něco věděli, ale nebyly důkazy, které by u soudu obstály," uvedl vyšetřovatel. Janda se mohl stát komplicům nepohodlným v okamžiku, kdy začal vydírat podnikatele Antonína Vlasáka. Ten požádal policii o pomoc.

Pokračování na str. 2

Dokončení ze str. 1

Podle neoficiálního zdroje tehdy Janda spoléhal na své policejní kontakty a věřil, že nebude zatčen. Jeho zadržení prý ale bylo neodvratné a Janda údajně začal svým komplicům hrozit, že pokud ho zavřou, promluví. Z nejasných důvodů pak následovalo odložení Jandova zadržení z pátku 28. května 1993 na pondělí. Mezitím byl ale v neděli 30. května zastřelen i se svým ochráncem Juliánem Pokošem. Další muž z ochranky a později korunní svědek Vojtěch Pokoš jakoby zázrakem přežil. Právě on byl nakonec korunním svědkem v procesu. Sám později řekl, že proti Kajínkovi svědčil proto, že mu policie slíbila nízký trest v jeho vlastní vyděračské kauze. V současné době se uchýlil do zahraničí.

Naprosto žádné pochybnosti, že střelcem, který zabil podnikatele Jandu a jeho ochránce, je Kajínek, nemá senát Krajského soudu v Plzni. Ten Kajínka za dvojnásobnou nájemnou vraždu poslal na doživotí do vězení. "Z hlediska pozadí případu ale nelze vyloučit, že pachatel mohl být ve spojení s dalšími osobami. Konkrétně se však nic takového prokázat nepodařilo," řekl včera předseda zmíněného senátu Pravoslav Polák.

Senát podle něho věnoval značnou pozornost prověření, zda vraždy Jandy a jeho ochránce nebyly vyvrcholením sporů či nelegálního podnikání s jinými osobami. Proto byli vyslýcháni policisté k přípravě Jandova zatčení. Podle vyjádření Jandové i jejího bratra jistý policista ovlivňoval i průběh vyšetřování. V této souvislosti podle rozsudku lze souhlasit s výhradami obhajoby k nejasnostem v průběhu vyšetřování a k motivu pro odstranění Jandy. Ten mohla mít celá řada dalších osob. Soudní senát v rozsudku konstatoval, že v případu je řada zarážejících skutečností, na které věcně a logicky poukazují obhájci Kajínka a Vlasáka, obžalovaného z najmutí vraha.

"To však nic nemění na faktu, že vina obžalovaného Kajínka je dokázána bez důvodných pochybností," praví se v rozsudku.

29.01.2001 MF dnes

Chodounskou vyšetří znalci

krátce

P r a h a - Znalci z oboru biomechaniky, psychiatrie a psychologie vstoupí do vyšetřování případu Daniely Chodounské, ženy Petra Chodounského, odsouzeného v případu orlických vražd na čtrnáct let do vězení. Žena je podezřelá, že se pokusila přeříznout lano, na němž se při zatýkání Jiřího Kajínka spouštěl policista. Kriminalistický ústav k případu poskytne odborná vyjádření z oboru mechanoskopie a defektoskopie. Vyšetřovatel Chodounskou obvinil z pokusu o vraždu. Policisté se kolem jejího okna spouštěli 8. prosince k bytu Marie Černé, kde se Kajínek po útěku z mírovské věznice na Šumpersku čtyřicet dní ukrýval. Dosavadní vyšetřování nepotvrdilo, že by se Chodounská na Kajínkově útěku podílela.

31.01.2001 MF dnes

Má dostat vrah šanci?

Pavel Rychetský se odhodlává znovu otevřít "proces století". Před soudem tedy pravděpodobně stane vězeň-hvězda Jiří Kajínek. Dostane možná šanci hájit svou verzi: "Ano, jsem kriminálník, ale nikoho jsem nezabil." Je to dobře, nebo špatně? Co mluví proti? Nikdo nikdy už nevyvrátí podezření, že si Kajínek vymohl nový soud odvážným útěkem. Poselství pro všechny vězně: Kdo uteče, vyhraje. Soudní moc dostane další ránu v krátkém čase. Před měsícem omilostnil Václav Havel muže, který byl podle soudu dvojnásobným vrahem. Prezident svou milost zdůvodnil tím, že soudci se dopustili osudových chyb a zatvrzele na nich při všech opravných líčeních lpěli. Rychetský tyto pochyby prohloubí. Když Kajínek, nejsou nakonec nevinni mnohonásobní vrazi Roubal a Černý? Vždyť i oni to tvrdí. Tento důvod proti obnovení procesu je však hlavním důvodem "pro". Lidé soudům nedůvěřují. Mají důvod. Některé rozsudky vzbuzují děs. Prezidentova milost signalizuje: justice může zničit život nevinnému. Soudci se hájí tím, že laická veřejnost jejich věci nerozumí. Havlův zásah je rozčiluje. I oni mají dobré důvody, aby hájili čest stavu. Každý vidí dva tři divné rozsudky, tisíce správných a krásných nikdo. Jenže vina nebo nevina je důležitější než čest stavu. Soud s Kajínkem se může stát jistým přelomem. Bude sledován dalekohledem i drobnohledem, každý uvidí, jak je dáván průchod právu. Před Pavlem Rychetským je rozhodnutí, které může změnit tvář spravedlnosti v zemi. Ta tvář zatím není příliš vlídná. Jestliže mu to dovolí zákon, neměl by tedy ministr váhat.

31.01.2001  MF dnes

Za mřížemi beze změn

V a l d i c e - Pokud ministr spravedlnosti Pavel Rychetský skutečně požádá Nejvyšší soud o nové prošetření případu Jiřího Kajínka, na pobyt doživotně odsouzeného vězně ve valdické věznici na Jičínsku to nebude mít žádný vliv. Kajínek bude i nadále obývat jednu z cel nově zřízeného oddělení pro doživotně odsouzené, kterou bude moci opustit pouze při pravidelných vycházkách do přísně střeženého prostoru. "Do nového pravomocného verdiktu soudu se pro Jiřího Kajínka nic nezmění. Avizovaný podnět ministra spravedlnosti k Nejvyššímu soudu mu určitě udělá radost," uvedl ředitel valdické věznice Karel Kocourek. Kajínek nyní obývá celu o rozměrech dva a půl krát tři a půl metru. Místnost je vybavena silnými mřížemi na okně i na dveřích, záchodem a umyvadlem, pevně zabudovaným lůžkem, stolem se dvěma židlemi a rozhlasovým přijímačem. Kajínek zatím nepracuje, protože na zaměstnávání nejtěžších vězňů zatím není valdická káznice dostatečně technicky připravena. "Mezi věznice pro doživotně odsouzené jsme byli zařazeni teprve před měsícem. Vytvoření vhodných podmínek pro zaměstnávání nejtěžších vězňů, kteří musí pracovat přímo na celách, nám proto bude ještě nějaký čas trvat. Předpokládám, že Jiřímu Kajínkovi bychom potom mohli nabídnout, aby si něco přivydělal navlékáním korálků, lepením sáčků nebo výrobou obálek," řekl ředitel.

31.01.2001 MF dnes

Kajínek k soudu

Ministr Rychetský chce otevřít proces

P r a h a - Až se ministr spravedlnosti Pavel Rychetský vrátí ze zahraniční služební cesty, téměř jistě podepíše a pošle k Nejvyššímu soudu v Brně stížnost pro porušení zákona v kauze Jiřího Kajínka, odsouzeného pro dvojnásobnou nájemnou vraždu na doživotí. Rychetský to udělá zřejmě i přesto, že jeho nejbližší spolupracovníci mu tento krok nedoporučili. Ani jeden z pracovníků ministerstva včera neřekl: Ano, pan ministr dělá správný krok. "Je to jeho osobní rozhodnutí a má na ně právo. To je všechno, co k tomu můžu říct," řekl první náměstek Josef Baxa. Odmítl se vyjádřit i k tomu, v čem konkrétně ministr spatřuje porušení zákona. "Vrací se v úterý v noci, musíte se zeptat opravdu jeho." Lidé, kteří Kajínkův tlustý spis dlouhou dobu studovali a měli Rychetskému sdělit své stanovisko, se spíš přiklánějí k názoru stížnost nepodávat. "Naše doporučení však není závazné," upozornil jeden z nich. Soudce plzeňského soudu Pravoslav Polák, který Kajínka před více než dvěma lety odsoudil za vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, už dříve prohlásil, že by případné znovuotevření přivítal. "Bylo by to opravdu, a nejen pro mě, asi nejlepší řešení. Jinak by ten stín pochybností pořád trval. Takhle by to snad už bylo definitivní," řekl v den, kdy policie Kajínka po jeho čtyřicetidenním útěku z mírovské pevnosti znovu zatkla v Praze. Právě způsob, jakým Kajínek na svoji kauzu upozornil a vymohl si tak její obnovení, může podle některých expertů "navnadit" ostatní vězně. "Ono hodně z nich je, jak známo, přesvědčeno o své nevině. A příklady táhnou. Je možné, že začnou víc utíkat," míní ředitel pankrácké vazební věznice Jaroslav Gruber.

***

Pokud ministr spravedlnosti Pavel Rychetský podá v kauze Kajínek stížnost pro porušení zákona, bude se jí Nejvyšší soud zabývat asi dva až tři měsíce. Rozhodnout může takto:

1. Rozhodne, že stížnost není oprávněná, a zamítne ji. V praxi by to znamenalo, že Kajínkův doživotní trest definitivně platí.

2. Rozhodne, že stížnost je oprávněná, zčásti nebo zcela zruší původní rozsudek a vrátí kauzu k první instanci. Zároveň má například možnost nařídit provedení dalších důkazů.

3. Zruší původní rozsudek a rozhodne sám. To se stává jenom výjimečně

01.02.2001 MF dnes

Kajínek: Rychetský rozhodne v pátek

krátce

P r a h a - Vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský v pátek definitivně rozhodne o tom, zda podá k Nejvyššímu soudu stížnost proti rozsudku, který poslal Jiřího Kajínka za dvě vraždy na doživotí do vězení.

01.02.2001 MF dnes

Soudce musí jít příkladem, říká Bureš

P r a h a - Jaroslav Bureš byl včera na delší dobu naposledy ve funkci soudce. Zítra se stane již třetím ministrem spravedlnosti Zemanovy vlády. Předpokládá se, že ve funkci zůstane až do příštích voleb, tedy o poznání déle než jeho předchůdce Pavel Rychetský. Ten za několik měsíců stihl udělat v justici velké činy. Dokončil novely klíčových zákonů - například trestního řádu, zákona o soudech a soudcích - udělal prověrky několika soudů, kde bylo nápadně hodně nedodělků, veřejně se vyjadřoval ke konkrétním kauzám. Bureš hodlá v jeho trendu pokračovat a tvrdí, že neví o chybném kroku, který by jeho předchůdce udělal a on by ho měl napravovat. "Já se například vůbec nedivím, že nařídil ony velké prověrky soudů a speciálně nedodělků v trestní agendě. Platí, že tato část soudnictví - i když není početná - je její výkladní skříní. Z toho, co zjistil, vyvodil závěry. Já bych nepostupoval jinak."

Nebudete mít problém například navrhovat kárná řízení, či dokonce navrhovat odvolání z funkce? Vy přece znáte hodně soudců osobně.

Ne že hodně, já znám všechny civilní soudce, protože já už několik let soudce vzdělávám. Ale právě proto, že znám já je a oni naopak mě, tak znají mé nároky na jejich práci. Rozhodně nebudu mít podobný problém, kdybych ho měl, nikdy bych funkci ministra spravedlnosti nepřijal.

Připravovaný zákon o soudech a soudcích počítá s přísnějšími podmínkami pro práci soudců, navrhuje jakési přezkušování či atestace po určité době. Speciálně vybraná komise by měla zkoumat odborné i morální předpoklady pro výkon této funkce. Projde tato představa?

Já doufám, že ano. Ale v rámci těch, jak říkáte, atestací nebudeme zkoušet soudce ze znalostí paragrafů, půjde především o to, jak se budou schopni orientovat v procesních pravidlech. A praxe říká, že s těmi si soudce dobře rozumí tak po třech až pěti letech praxe. Já bych chtěl docílit toho, aby se soudci stali ti nejlepší z právníků. Teď je bohužel stav takový, že zhruba tolik, kolik je justičních čekatelů, je také pak i soudců, mají to nalajnované. Já bych si chtěl víc vybírat, chtěl bych vytvořit konkurenci.

Co si lze představit pod pojmem morální kvality soudce?

Soudce má možnost rozhodovat o životech ostatních lidí, má velkou odpovědnost, a tak by se na něj měly klást větší nároky i jako na občana. Na malém městě si soudce nemůže dovolit, co každý druhý.

Tak co konkrétně soudce může diskvalifikovat?

Například by se zachoval tak, že znevěrohodňuje postavení soudce. Třeba vysedává každý večer po vinárnách, konzumuje víc, než je obvyklé, a chová se tak, že dělá justici hanbu. Taky třeba tím, že například nějak povýšeně hovoří a chová se ke svým sousedům... Tisíc situací bych mohl vymyslet.

Některé soudy však zároveň mají nedostatek soudců, tak jak moc si chcete vybírat?

Je pravda, že někde pořád chybí. Třeba problém je pořád v severních Čechách...

Ale také v Brně, kde je právnická fakulta.

To máte pravdu, tam to je opravdu zvláštní situace. Sám jsem si toho během svého působení u brněnského Nejvyššího soudu všiml. To si budu muset nějak zanalyzovat. Ale chtěl bych pokračovat v tom, co začal můj předchůdce Otakar Motejl, tedy ve větší mobilitě soudců. On to je problém celé České republiky: tak malá země a tak malá mobilita - to je v obrovském protikladu. Dneska, když nabídnete zájemci o čekatelství v Praze - ano, my vás vezmeme, ale pojďte napřed do Mostu, tak on se začne křenit. Jsem si vědom toho, že když si najme v Mostě byt, tak mu z toho čekatelského platu zbude pramálo, ale mně jde především o povědomí a zájem o soudcování.

Také můžete sáhnout do řad advokátů, ne?

To je taky jedna z cest. Ale za předpokladu, že absolvují potřebnou praxi. Řeknu vám příklad. Chodí za mnou kolegové-advokáti a říkají: je mi padesát a chtěl bych se na sklonku své kariéry stát soudcem. Já říkám - proč ne, zákon to umožňuje prakticky hned. Vyndám ze šuplete papír, kde mám sedm pěkných procesních situací, sedm otázek typu: jak bys postupoval, když jedna strana navrhne toto a druhá toto... Tomu testu jsem podrobil devět advokátů. Jenom jeden odpověděl dobře na dvě otázky, zbývajících osm ani na jednu. Nejde fakt vstoupit do jednací síně a hned rozhodovat, je to řemeslo, kterému se musí nějakou dobu učit.

Říkáte, že byste neměnil nic na krocích ministra Rychetského. Podal byste v kauze Kajínek stížnost pro porušení zákona, kdybyste měl takovou žádost na stole?

Sama říkáte kdyby. Já jsem ten spis nestudoval, takže opravdu nevím.

03.02.2001 MF dnes

Kajínek mění zákony

P r a h a - Útěk Jiřího Kajínka, kterým na sebe strhl pozornost a vynutil si mimo jiné šanci na obnovení svého procesu, možná zasáhne i do znění právě připravované novely trestního řádu. Její tvůrci do ní hodlají vložit ustanovení, podle kterého bude napříště Nejvyšší soud vždy přezkoumávat případy, v nichž padl výjimečný trest. "Začalo se o tom opravdu vážně uvažovat po útěku Kajínka. On tak v podstatě tak trochu mění českou justici," konstatoval od včerejška již exministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Jeho nástupce Jaroslav Bureš s touto novinkou souhlasí, tvrdí však, že tato věc s Kajínkem nemá nic společného. "O tom se diskutuje už dlouho." Novela trestního řádu nyní čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. "Ročně by tak Nejvyššímu soudu přibylo asi dvacet věcí, myslím, že to stojí za to. Něco podobného jsme tady už měli, když ještě byl v zákoně trest smrti. Ten také vždy přezkoumával tento soud," řekl náměstek ministra Josef Baxa. Výjimečným trestem zákon rozumí trest odnětí svobody od patnácti do pětadvaceti let a pochopitelně i doživotí, které dostal právě Jiří Kajínek. To, že se jeho případ dostane na stůl brněnského Nejvyššího soudu, přivítal i Pravoslav Polák, jehož senát jako první trest pro Kajínka vyřkl. "Už při prvních spekulacích o vině či nevině Kajínka jsem prohlásil, že přivítám, když se bude záležitostí zabývat nějaký expert. Pan ministr skutečně pověřil experta na trestní právo, aby spisy přezkoumal. Pokud jsem dobře informován, závěry experta byly totožné s naším rozsudkem. Jestliže i za této situace pan ministr podává stížnost pro porušení zákona, mně nezbývá než to respektovat. Je to jeho právo," uvedl soudce. Polák už dokonce zvažoval situaci, v níž by se ocitl, pokud by se Nejvyšší soud rozhodl obnovit Kajínkův proces. "V podstatě bych případ měl projednávat já, respektive senát, kterému jsem předsedal. Problém je jednak v tom, že už nepracuji v trestním oddělení krajského soudu, které vyřizuje prvoinstanční případy, ale jsem soudcem odvolacího oddělení. A potom některé útoky vůči mně by mohly vzbudit pochybnosti, jestli zrovna já, případně i členové senátu, bychom byli objektivní," zdůvodnil, proč by se neujal znovuprojednávání Kajínkova případu. Rychetského krok pochopitelně vítá i Kajínkův advokát Jaroslav Bárta. Na rozdíl od soudce však trvá na klientově nevině. "Tvrdím, že soud pochybil, když neprovedl vyšetřovací pokus na místě činu a nesprávně zhodnotil důkazy, které měl k dispozici. Jsem rád, že se ministr takto rozhodl, i když je zřejmé, že je to teprve polovina cesty k obnovení procesu. Jsem ale připraven Kajínka dále obhajovat, pokud si mne vybere."

DOPIS, KTERÝM JIŘÍ KAJÍNEK PODĚKOVAL PAVLU RYCHETSKÉMU

Doslovný přepis dopisu, který napsal Jiří Kajínek vlastní rukou a prostřednictvím reportérů TV 3 poslal vicepremiérovi Pavlovi Rychetskému: Vážím si rozhodnutí pana Rychetského, který svým postojem prokázal, že mu záleží na pravdě a spravedlnosti, a není lhostejný ke skutečnosti, že by mohl být někdo nespravedlivě odsouzený. Jelikož vím, že pro určité kruhy rozhodnutí pana Rychetského nebude ničím příjemným, tak bych panu Rychetskému rád vyjádřil poděkování za jeho osobní statečnost. Jde o první důležitý krok na cestě za prokázáním mé neviny. Teď bude záležet na rozhodnutí. Nejvyššího soudu ČR. Myslím si, že bychom měli mít všichni možnost zjistit, co se doopravdy v roce 1993 v Plzni stalo. Pravdivé odpovědi může umožnit pouze objektivní proces. Děkuji všem lidem dobré vůle za jejich podporu a pomoc. Naděje na prokázání mého mnohaletého tvrzení o mé nevině, se rozhodnutím pana Rycheckého zvýšila. Je příjemné vědět, že existují čestní lidé.

Jak se vyvíjí případ Kajínek

Co se stalo

únor 1994 - Jiřího Kajínka zatkla v Praze zásahová jednotka. Byl obviněn z dvojnásobné vraždy podnikatele Štefana Jandy a Juliána Pokoše z roku 1993. Z vazby se mu podařilo na krátkou dobu uprchnout.

září 1995 - Jiří Kajínek byl obžalován a kauza spěla k soudnímu přelíčení. Než se tak stalo, opět se mu podařilo utéct - tentokrát z cely valdické věznice. Areál však neopustil.

květen 1997 - U plzeňského soudu začal proces. Kajínka kvůli obavě z pokusu o útěk doprovázela silná policejní jednotka.

červen 1998 - Soud potvrdil, že Kajínek vraždy spáchal a odsoudil jej k doživotnímu trestu vězení. Kajínek před soudem trval na své nevině a žalobu označil za vykonstruovanou policií.

únor 1999 - Vrchní soud v Praze tresty pro Kajínka potvrdil.

říjen 2000 - Kajínek na 40 dní uprchl z mírovské pevnosti. Tento jeho třetí únik z vězení skončil 8. prosince zatčením v bytě manželky doživotně odsouzeného vraha Ludvíka Černého na pražském sídlišti.

prosinec 2000 - Ministr spravedlnosti Rychetský oznámil, že zvažuje podání stížnosti pro porušení zákona v kauza Kajínek.

Co Kajínka čeká

Kajínek byl po svém dopadení převezen do valdické věznice. Tady zřejmě bude až do doby, než senát Nejvyššího soudu v Brně bude posuzovat oprávněnost Rychetského stížnosti. Očekává se, že rozhodnutí padne zhruba do dvou až tří měsíců. Ve hře jsou tyto základní varianty:

Nejvyšší soud:

1. Rozhodne, že stížnost není oprávněná a zamítne ji. V praxi by to znamenalo, že Kajínkův doživotní trest platí.

2. Rozhodne, že stížnost je oprávněná, zčásti nebo zcela zruší původní rozsudek a vrátí kauzu k první instanci.

3. Rozhodne, že stížnost je oprávněná, zruší původní rozsudek a rozhodne sám. Tato varianta však není pravděpodobná, soud sám rozhoduje jen výjimečně.

Graf: MLY

03.02.2001 MF dnes

Naději i pro zločince

poznámka

Jiří Kajínek, pro jedny protřelý vrah, pro druhé oběť justice, dostal ještě jednu šanci. Získal naději, že bude mít nový proces u Nejvyššího soudu. T. č. již exministr Rychetský rozhodl správně. Kajínkův případ obestírá příliš mnoho pochybností, původních i zrozených legendou, aby se za nimi jen tak potichu zavřela voda. Nejvyšší soud je může rozptýlit. Zvlášť pokud nechá veřejnost přihlížet, kudy se cesty spravedlnosti ubírají. Pavel Rychetský tvrdí, že Kajínkův útěk byl inspirací pro jistý zlom v české justici - napříště by případy všech lidí odsouzených k vysokým až doživotním trestům měl Nejvyšší soud projednávat automaticky. Nový ministr Bureš oponuje, že Kajínek s tím nemá nic společného. Prý se o takové změně uvažuje déle. Ať tak, či onak, podstatné je, že se tak má stát. Můžeme se ptát, proč zrovna nejhorším a usvědčeným zločincům věnovat tolik zvláštní péče, proč kvůli nim utrácet další peníze na další soudy? Odpověď není složitá. Vysokým a nejvyšším trestům se říká výjimečné právě proto, že jsou výjimečné. Život odsouzených naprosto změní. Doživotí přitom není nic menšího než pomalé umírání bez naděje. Sebenepatrnější možnost justičního omylu je dost dobrým důvodem, aby každé další soudní přezkoumání osudu člověka bylo vítáno. I s vědomím, že pochybnosti o zločinu a spravedlivém trestu stejně tu a tam problesknou.

03.02.2001 MF dnes

Čtyři výhrady Rychetského ke Kajínkově kauze

1) Obě soudní instance odsoudily Jiřího Kajínka za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Ale ten, kdo si ho na ty vraždy najal, dostal jen trest za vydírání. Odsouzených mělo být určitě daleko víc.

Původně plzeňský podnikatel Antonín Vlasák stál před soudem kvůli návodu k vraždě za úplatu. Terčem byl další podnikatel, Štefan Janda, a jeho bodyguard. Nakonec se však jednoznačně neprokázalo, že Kajínkovi řekl: "Jirko, zastřel Jandu." Kajínek prý navíc podle policejní verze překročil rámec původní dohody - měl Jandu jen zastrašit, ne zabít.

2) Velmi podivné chování policistů. Někteří z nich seděli na lavici obžalovaných a nakonec byli zproštěni.

Šlo o Jiřího Kreuzra (bývalý šéf západočeské zásahovky) a Jiřího Mikeše (cvičitel zásahového komanda, který bude mimochodem příští týden souzen za podvod v jiné kauze). Oba měli na svědomí ovlivňování svědků. Vyšetřovatel, který případ převzal po zadržení Kajínka, však ve spise nenašel žádné dokumenty týkající se jejich provinění. Oba muži byli nakonec od policie vyhozeni, u soudu se však vůbec neprokázalo, že by svědky ovlivňovali. Kreuzer a Mikeš se při procesu dotazovali každého svědka: Znáte mne? Ovlivňoval jsem vás? Na druhou otázku pokaždé zaznělo: Ne!

3) Dva klíčoví svědci byli sami ve vazbě kvůli jiné trestné činnosti. Snad nemusím říkat, kam tím mířím..., ale raději jen takto.

Fakt, že je někdo pouze obviněn z trestného činu, ještě neznamená, že u soudu křivě svědčí. To se musí prokázat, ale dosud se tak nestalo.

4) Provedení té vraždy. I když znalci řekli, že je to teoreticky možné, tak bych považoval za artistický výkon obouruč pálit ze dvou různých zbraní a ještě si mezitím doplnit zásobník. Tuto okolnost měl soud lépe prozkoumat a prověřit.

Rychetského výtka navozuje konstrukci, že vrah nebyl jeden. Z výpovědí korunního svědka Vojtěcha Pokoše a lidí, kteří se v kritickou dobu pohybovali na místě činu, jednoznačně vyplývá, že tam byl jeden střílející člověk. Otázkou spíše je, jak dobře dokázali rozpoznat, že to byl právě Jiří Kajínek.

07.02.2001 MF dnes

Soud dal Černé podmíněný trest

P r a h a - Marii Černé, která ve svém bytě skrývala dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka, vyměřil Obvodní soud pro Prahu 5 takzvaným trestním příkazem půlroční podmíněný trest s roční zkušební dobou. Černá však proti tomuto rozhodnutí podala odpor, což v praxi znamená, že se bude koncem měsíce konat klasické hlavní líčení. "Byla jsem rozhodnuta, že se nebudu odvolávat, abych se uchránila tlaku médií, ale nakonec jsem se rozhodla, že bych tím vlastně přiznala vinu," řekla včera Černá. Manželka "orlického vraha" Ludvíka Černého se od začátku vyšetřování hájí tím, že ji Kajínek k tomu, aby ho u sebe ukryla, donutil. Policejní vyšetřovatel však před podáním návrhu na obžalobu prohlásil, že se mu podařilo shromáždit dostatek důkazů, které tvrzení Černé vyvracejí. Pokud ji soud uzná vinnou z trestného činu nadržování, hrozí jí až tříleté vězení. Černá navíc zřejmě přijde o práci. Poté, co policisté zatkli Kajínka v jejím bytě, odmítli někteří rodiče svěřovat své děti mateřské školce, kde dosud pracovala. A to i přesto, že byla hodnocena jako učitelka s výbornými pedagogickými schopnostmi. "Bohužel mám signály od rodičů, že ne všichni by si přáli, aby se paní učitelka vrátila. Proto bych nechtěla, aby se vrátila," řekla ředitelka mateřské školy Milada Fischerová.

09.02.2001 MF dnes

Soudce: Kajínek? Běžný postup

B r n o - Balíky se spisem nadepsaným "Jiří Kajínek" včera doputovaly z ministerstva spravedlnosti do budovy Nejvyššího soudu. Několik měsíců teď bude klid před bouří. Místopředseda soudu Pavel Kučera totiž odhaduje, že jednání, v němž se rozhodne o přijetí či zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podané exministrem spravedlnosti Pavlem Rychetským, bude nařízeno možná až za půl roku. "Je to přece jenom poněkud obsáhlejší spis, jinak ho ale bereme jako každý jiný," říká.

Ale nějaká mimořádná bezpečnostní opatření budou?

To bude věc Vězeňské služby. Ale fakt je, že třeba Kajínkův transport z Pankráce do Valdic po jeho dopadení byl utajovaný, nevědělo se, kdy a kam pojede. Teď to bude jasné: bude známo datum, hodina i místo. Ale já si nemyslím, že by to byl ten typ odsouzených, které by chtěl někdo osvobozovat, není to člen nějakého gangu.

Bude u jednání Kajínek?

Asi ano, je to jeho právo. Ale ne povinnost.

Do té doby bude ve vězení...

V této chvíli nechci mluvit o Kajínkovi. Obecně platí, že je v pravomoci Nejvyššího soudu v souvislosti s projednáním stížnosti pro porušení zákona přerušit odsouzenému trest, ale na druhé straně ho může vzít i do vazby.

Budete třeba volat si nějaké svědky, nebo budete vycházet ze spisu?

Není běžné, že by Nejvyšší soud prováděl dokazování, ale nelze to zároveň vyloučit.

Jak dlouho takové jednání trvá, kolik dní?

Obvykle se to stihne během jednoho dne.

Už se ví, kdo bude v senátu, jsou kolem toho dohady?

K žádným dohadům nedojde. Bude to jako u všech ostatních případů, tedy podle rozvrhu práce - nic mimořádného.

Lze odmítnout soudit takový případ?

Obecně platí, že když soudce není z určitých důvodů schopen nestranně rozhodovat, je z projednání věci vyloučen. Plzeňský soudce Polák v případě odsouzeného Kajínka už něco takového naznačil. Před projednáním věci u Nejvyššího soudu mi nejsou žádné takové okolnosti známy.

Můžete to soudit třeba i vy?

Já jsem člen trestního kolegia Nejvyššího soudu a jako takovému jsou mi podle rozvrhu práce věci přidělovány. Takže kdyby na mě přišla řada, nemohu vyloučit, že budu tuto věc soudit. Ale spis už dorazil a byl přidělen senátu, který byl na řadě. Já v tomto senátu nezasedám.

Co by se podle vás dělo, kdyby Nejvyšší soud kauzu vrátil k první instanci? Neotřáslo by to důvěrou lidí v justici? Neřekli by si: tak když v takovém případě si nejsou jisti, tak to teda nemůžeme věřit ničemu?

Něco takového nemůžu vůbec připustit. Rozhodnutí musí vycházet z respektu k zákonu a vnitřního přesvědčení soudců. Jakékoli vnější vlivy včetně populismu nebo obav, co to udělá s veřejností, musí jít stranou. V tomto i ve všech ostatních případech.

Politické tlaky vylučujete?

Naprosto.

Co říkáte na některé z výhrad exministra Pavla Rychetského, který například přirovnal střelbu ze dvou zbraní k artistickému výkonu?

Jde o jeho subjektivní názor. Pan vicepremiér by asi z mírovské věznice neutekl, a přesto to není důkaz, že to není možné. Prostě jsou lidé šikovnější a méně šikovní. Kajínek bude patřit asi k těm šikovnějším.

I pod dojmem kauzy Kajínek hodlá ministerstvo spravedlnosti včlenit do právě připravované novely trestního řádu ustanovení, podle něhož by všechny výjimečné tresty napříště přezkoumával Nejvyšší soud. Tento oznámený záměr má už i své odpůrce. Co si o tom myslíte?

Já patřím taky mezi odpůrce, protože takové ustanovení by znamenalo nerovnost řízení. Proč by toto právo měl mít člověk, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na patnáct let a výše, a neměl je ten, kdo dostane čtrnáct a půl? To se mi zdá nespravedlivé.

Každý si může podat podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, ne?

No ano, ale oni by měli jisté, že s tím podnětem uspějí. Dokonce by ho vlastně ani nemuseli podávat, bylo by to automatické. Ona se nabízí taková reminiscence na stav před rokem 1989, kdy Nejvyšší soud přezkoumával případy, kdy byl uložen trest smrti. Ale to je přece o něčem jiném, a tam to bylo logické. Po smrti by i mimořádný prostředek byl pro toho odsouzeného k ničemu.

Není to v tom, že by vám přibyla práce?

Ne, jde opravdu jen o rovné postavení odsouzených.

10.02.2001 MF dnes

Mám z něj strach a chci emigrovat, říká Vojtěch Pokoš, svědek proti Kajínkovi

P l z e ň - Muž, který usvědčil Jiřího Kajínka z dvojnásobné vraždy, se bojí a uvažuje o emigraci. "Od té doby, co Kajínek utekl z Mírova a začalo se spekulovat o jeho nevině, jsou lidé zmanipulovaní tím, co vidí v televizi a čtou v novinách. Když byl Kajínek odsouzen na doživotí, nikdo nepochyboval. Až teď, co se stal mediální hvězdou. Ženský mu do vězení posílají i bábovky," říká Vojtěch Pokoš, kterému podle soudu zabil bratra a jeho samého postřelil.

Obnoví-li Nejvyšší soud proces s Kajínkem, budete opět svědčit?

Uvažuji o tom, že nebudu, i když to může být pro lidi podezřelé. Na to ale kašlu. Asi se odvolám na předchozí výpovědi. Mám už všeho po krk. Když Kajínek utekl z Mírova, zjistil jsem, že s ochranou svědků je to u nás na levačku. Sám jsem musel požádat o ochranku, která se ode mne nehnula na krok. Nakonec mi zaměstnavatel řekl, že za těchto okolností u něj nemohu pracovat. Neměl jsme na zaplacení leasingu na auto a přišel jsem o něj. Na dceru si ve škole ukazují, že její táta poslal Kajínka na doživotí. Když jdu s manželkou nakoupit, lidé se za námi otáčejí. To mám za to, že jsem usvědčil dvojnásobného vraha. Proto chci odejít z republiky. Chtěl jsem, aby mi v tom stát pomohl, ale dostal jsem odpověď z ministerstva vnitra, že mi nevyhoví, protože to žádný předpis neumožňuje.

Máte z Kajínka velký strach?

Mám strach o svou rodinu. Co když se najde nějaký šílenec, který ho obdivuje natolik, že se bude mstít za něj? Ale i z vězení může Kajínek sám vše zařídit a poslat někoho, aby mne vyřídil. Kajínek není hlupák a manipuluje s lidmi, jak potřebuje. Věděl, že se musí připomenout, jinak by si na něj nikdo nevzpomněl. Hraje vabank, protože nemá co ztratit. A teď se mu to fakticky daří. Po těch osmi letech si občas říkám, že jsem to měl tenkrát udělat tak, jak se to v podsvětí dělat má. Nespoléhat se na policajty, najít si Kajínka a oddělat ho. Měl jsem pomstít bratra sám, a byl by klid .

Jak jste vnímal rozhodnutí Pavla Rychetského, který při odchodu z funkce ministra spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona a vlastně odstartoval šanci na obnovení procesu?

Spis, který má asi deset tisíc stránek, celý určitě nečetl. Experti, kteří to udělali za něj, mu řekli, že je vše v pořádku. Stejně si postavil hlavu a podal stížnost. Asi se chce zalíbit veřejnosti, která začala Kajínkovi držet palce.

Rychetský poukazoval i na to, že klíčoví svědci v procesu byli tehdy ve vazbě kvůli jiným trestným činům. Myslíte, že mluvil i o vás?

Určitě. Štve mě, jak může o někom říci, že je lhář, protože je obviněn z jiné trestné činnosti. Nebylo to poprvé, co na mne někdo plivl. První to udělal Kajínek, když ho loni v prosinci zatkli v Praze. Na videozáznamu ze zatčení, který odvysílaly televize, říkal, že je nevinen a že dostal doživotí kvůli jednomu smradlavýmu šestkrát soudně trestanýmu Cikánovi. Tehdy jsem byl rád, že ho chytili, ale hned jsem si uvědomil, že jeho slova se asi líbila spoustě lidí, kteří televizi sledovali.

Je Kajínek skutečně vrah, který zastřelil Štefana Jandu, vašeho bratra Juliana a vás zasáhl čtyřmi kulkami?

Ježišmarjá, je. Proč bych měl ukázat na člověka, který ho nemá na svědomí? Já ukázal na člověka, který mi zastřelil bráchu a mě skoro oddělal. A že to byl zrovna Kajínek, za to nemůžu já, ale on.

Vy jste byl v souvislosti s případem souzen kvůli tomu, že jste pro Štefana Jandu vydíral Antonína Vlasáka. Ten měl s Jandou spory a žalobce mu kladl za vinu, že si najal Kajínka, aby se Jandy zbavil. Skončil jste ve vazbě. Nedohodl jste se s policisty, že pokud jim pomůžete usvědčit Kajínka, oni na oplátku přimhouří oko?

Dostal jsem za vydírání šest a půl roku. Ale byl jsem nespravedlivě odsouzen. Nezkřivil jsem mu ani vlas. Vlasák, který byl obžalován z návodu k vraždě, protože si najal Kajínka na Jandu, vyvázl s mírným trestem za vydírání a dál si dobře žije. Po policistech jsem v době vyšetřování chtěl jediné - aby také něco dělali s mým případem. Byl jsem ve vazbě dva a půl roku. Když za mnou chodili, chtěli informace jen ke střelbě v serpentinách, i když jsem jim už o střelci řekl vše a také ho označil na fotografii. Nakonec jsem jim odmítl účast na rekonstrukci do doby, než pohnou s mým případem. Oni však řekli, že se bez té rekonstrukce klidně obejdou, že mají dost důkazů.

Střelec vám pálil do zad, když jste utíkal z auta. Čtyřikrát vás zasáhl. Bylo možné v té vypjaté chvíli rozpoznat, kdo to je, a zapamatovat si jeho obličej?

Kajínka jsme s bratrem a Jandou tehdy neviděli poprvé. Říkám Kajínka, ale tenkrát jsem nevěděl, že se takhle skutečně jmenuje. Říkal si profesor Lebeda. Dal si s Jandou telefonicky schůzku na tom samém místě už asi týden předtím. Prý mu nabízel nějaký kšeft, což byla záminka. Janda nás vzal s sebou. Tehdy jsem ho viděl poprvé. Byl překvapený, že Janda nepřijel sám, a proto si s ním domluvil další schůzku v Praze pod Libeňským mostem. Tam jsme také jeli společně. Jandu jsme vysadili na kraji Prahy, abychom mohli situaci nejprve omrknout. U Libeňského mostu přišel k našemu autu, ale odmítl jet s námi do motorestu, kde Janda čekal. Prý, že přijede vlastním autem. Nepřijel. Třetí schůzka byla zase v serpentinách v Plzni, ale o tom už snad nemusím hovořit. Je jasné, že jsem měl dost příležitostí, abych si podobu doktora Lebedy, za něhož se Kajínek vydával, zapamatoval.

Jste vnímán jako korunní svědek, který zařídil Kajínkovi doživotí. Ale Kajínka usvědčovali při vyšetřování i jeho známí. Alexander Hegedüs připustil, že Antonínovi Vlasákovi sehnal Kajínka, aby ho zbavil starostí s Jandovým vydíráním. Jaroslav Ďurči vypověděl, že Kajínka dovezl do Plzně na místo schůzky, na níž zemřel Janda a váš bratr. Oba muži se však dnes ke svědectví nehlásí a tvrdí, že je k tomu přinutili policisté. Proč asi?

Oba s Kajínkem seděli, byli jeho kamarádi. Protože tenkrát promluvili, mají z něho strach. Vědí, že jim to neodpustí. Policajti je určitě nenutili lhát, ale dostali z nich pravdu. Teď je to štve, že napráskali kamaráda. Navíc oba jsou dnes ve vězení a určitě to tam nemají lehké. Vězni fandí Kajínkovi. I proto se snaží najít výmluvu, proč Kajínka napráskali.

DOSTAL KAJÍNKA ZA MŘÍŽE Vojtěch Pokoš ukazuje fotografii svého bratra Juliana, za jehož vraždu poslal plzeňský soud na doživotí Jiřího Kajínka. Hlavním svědkem byl Vojtěch Pokoš, který sám v případu figuroval. Pokoše vyšetřovatel obvinil z loupežného přepadení Antonína Vlasáka. Tak policie posoudila Pokošovu práci bodyguarda pro Štefana Jandu, který od Vlasáka vymáhal peníze. Pokoš byl obviněn poté, co policie začala v polovině roku 1993 rozmotávat případ v borských serpentinách v Plzni, kde nalezli smrt Pokošův bratr Julian a podnikatel Janda. Soud Pokoše dvakrát zprostil obžaloby, ale žalobce se proti verdiktům vždy odvolal. Při třetím procesu v roce 1998 ho soud poslal na šest a půl roku do vězení, když jeho čin posoudil jako vydírání. Pokoš byl v té době na svobodě, ale už měl za sebou dva a půl roku ve vazbě. Po rozsudku odešel opět do vězení, ale po roce byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu na svobodou.

10.02.2001 MF dnes

Měl jsem Kajínka zabít, říká svědek

P l z e ň - Víš určitě, že střílel Kajínek? Tuto otázku slýchává v posledních týdnech Vojtěch Pokoš často. Jako jediný z posádky bílé mazdy přežil v květnu 1993 masakr v serpentinách na kraji Plzně. Stal se korunním svědkem obžaloby a Kajínka usvědčil z dvojnásobné vraždy. Sám si však odseděl šest a půl roku za vydírání. Dnes si na něj ukazují prstem: To je ten, který poslal za mříže Kajínka. "Po těch osmi letech si občas říkám, že jsem to měl tenkrát udělat tak, jak se to v podsvětí dělá. Nespoléhat se na policajty, najít si Kajínka a oddělat ho. Měl jsem pomstít bratra sám, a byl by klid," říká Pokoš v rozhovoru pro MF DNES. Rozčiluje ho, když svědectví zpochybňují i kamarádi, s nimiž se zná od dětství. "V tu chvíli bych jim nejraději dal pár facek, aby procitli."

14.02.2001 MF dnes

Za útěk Kajínka nesu podíl

M í r o v - Nový ředitel mírovské věznice Věroslav Kyjovský je ve funkci teprve několik dnů. Do konce února převezme agendu od prozatímního ředitele Ladislava Mičky. Bude šéfovat odvolanému řediteli Milanu Kohoutkovi. "Nevidím v tom nic zvláštního. Nijak mě to nebude omezovat ani svazovat," tvrdí Kyjovský.

Přesto to není obvyklé. Jaký z toho máte pocit?

Každý zaměstnanec musí plnit své úkoly. Bez ohledu na to, jestli byl někdy mým nadřízeným nebo nebyl. Co platí pro všechny podřízené, platí beze zbytku i pro pana Kohoutka.

V době, kdy uprchl doživotně odsouzený vězeň Jiří Kajínek, jste byl šéfem vězeňské stráže, která vězně hlídá. Kde vidíte vaši zodpovědnost za útěk?

Určitě je to v tom, že se mu útěk vůbec podařil. Byl to souhrn několika nedostatků. Svůj díl odpovědnosti samozřejmě nesu jako nadřízený. Těžko se to ale dá specifikovat. Je to v obecné rovině.

Můžete sdělit největší problémy, které vás pálí a které je potřeba řešit?

Je to otázka finančního zabezpečení vnitřního provozu ať už po technické stránce, tak po stránce personální. Jsou rezervy jak v počtu zaměstnanců, tak v jejich kvalitě. To je ale zase především otázka finanční.

V dohledné době budete vybírat svého zástupce. Poohlédnete se venku, nebo budete vybírat mezi zaměstnanci?

Není to přesné. Já mohu svého zástupce pouze navrhnout, ale jmenuje jej generální ředitelka vězeňské služby. Určitě budu volit z lidí uvnitř věznice. Je tu několik zaměstnanců, ze kterých budu vybírat, ale konkrétní jméno teď říct nemohu. Mohu jen prozradit, že to bude někdo z lidí pracujících na úseku výkonu trestu či vazby.

15.02.2001 MF dnes

Byl mým přítelem, říká Vlasák

P l z e ň - Plzeňský krajský soud začal ve středu projednávat trestní kauzu Jana Mikeše, kterého žalobce mimo jiné obvinil, že zpronevěřil v plzeňské bytové agentuře Zvonek dvanáct a půl milionu korun. Většinu těchto peněz do agentury vložili klienti jako zálohu na koupi bytu. K transakci, na kterou státní zástupce pohlíží jako na zpronevěru, měly Mikešovi posloužit směnky, které agentuře Zvonek prodal v době, kdy byl jejím mandatářem. Žalobce navíc devětatřicetiletému muži kladl za vinu, že směnky získal nekalým způsobem, když uvedl v omyl podnikatele Antonína Vlasáka. Oba dva muži se přitom dobře znali, byli obchodními patrnery a spojovala je dokonce i kauza Kajínek. Vlasák byl v procesu obžalován z návodu k vraždě. Mikeš usedl na lavici obžalovaných kvůli tomu, že měl ovlivňovat svědky coby člen západočeské policejní zásahové jednotky. Mikeše soud zprostil obžaloby, Vlasáka, který strávil tři roky ve vazební věznici, potrestal za návod k vydírání. "Mikeš využil špatného psychického stavu Antonína Vlasáka po jeho návratu z vazby na svobodu, uvedl jej v omyl tvrzením, že zaplatil jeho dluhy, a přiměl jej k vydání pěti směnek v hodnotě přes deset milionů korun," uvedla státní zástupkyně Božena Kolářová. "Tvrzení Antonína Vlasáka je zcestné. Proč tedy neskončil v ústavu, když byl v tak špatném psychickém stavu. Směnky podepsal v restauraci, když měl dva dny na to, aby si prověřil, jak to bylo s úhradou jeho závazků," nesouhlasil s obviněním Mikeš. Vlasák připustil, že Mikešovi svého času hodně důvěřoval. "Seznámil jsem se s Mikešem v době, kdy ještě pracoval na policii a přitom legálně podnikal. Pomohl jsem mu překonat určité finanční potíže. Působil dojmem schopného člověka. Nakonec jsem z něj udělal svého zástupce, který mi pomáhal spravovat moje společnosti," řekl Vlasák, který se brzy nato dostal do vazby v souvislosti s vyšetřováním dvojnásobné vraždy, za níž byl nakonec odsouzen na doživotí Jiří Kajínek. "Mikeš tehdy dostal mandát k tomu, aby se staral o mé firmy. On však prodal můj podíl, který jsem měl v jedné společnosti, nejprve vlastní firmě za sto tisíc korun a poté ho prodal Vietnamcům za deset milionů korun. Z této sumy zaplatil moje závazky v hodnotě šesti milionů korun a zbytek si nechal. A přitom mi neposlal ani pohlednici do basy. Byla to tvrdá životní zkušenost. Věděl jsem, že Mikeš je schopný člověk, ale až po návratu z vazby jsem zjistil, že je schopný opravdu všeho. Já nejsem žádný beránek, ale tohle bych nikomu neudělal," řekl Vlasák. K dyž se v médiích rozvířila kauza agentury Zvonek, jejíž lidé ztráceli naději, že se dočkají bytu nebo vrácení peněz, Vlasák tušil, kolik uhodilo. "Když v souvislosti se Zvonkem padlo Mikešovo jméno, myslel jsem si, že to všechno špatně skončí. Já jsem Mikešovi jasně řekl, že mu směnky, které ze mě vylákal, nikdy neproplatím. Proto je musel zpeněžit jinak - s pomocí agentury Zvonek. Normálně by je od něj nikdo nekoupil," tvrdil Vlasák. Nepočítá však s tím, že by soud Mikešovi prokázal vinu a potrestal jej. "On má ty věci po právní stránce tak dobře opečované, že se mu těžko prokáže úmysl a trestný čin. Toho člověka jsem měl za nejlepšího přítele, ale dnes vůbec nestojím o setkání s ním," prohlásil Vlasák.

19.02.2001 Týdeník Respekt
Autor: Jaroslav Spurný, Jindřich Šídlo
Všichni Kajínkovi vrazi


Útěk z Mírova upozornil na slabiny systému české justice

Potížista "Jiří Kajínek" vyvolal v české společnosti velké zneklidnění. Vinen či nevinen, řeší se v tisku i u hospodských stolů. Pro jedny je to zbytečný humbuk kolem sprostého vraha, pro druhé naopak snaha, aby v českých kriminálech neseděli nevinní. Akcie druhého tábora stouply poté, co se k jeho stoupencům přidal i místopředseda vlády a dočasný ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Jeho angažmá se ale nezastavilo u výzvy k soudní prověrce Kajínkova případu -- ministr navrhl automatický přezkum všech výjimečných trestů zdejší justice. Naznačil tím, že hrozba chybného rozhodnutí může být v našem současném systému větší, než to z letmého pohledu vypadá.

Otisk na nárazníku

Sotva čtyři dny po zveřejnění Rychetského výroku posílila skepsi vůči české justici další událost. V Ústí nad Labem dostal patnáct let dosud nikdy netrestaný Karel Rysula (53), obžalovaný z toho, že kvůli penězům zavraždil svého švagra, člověka známého v libereckém podsvětí. Jediným důkazem Rysulovy údajné viny je otisk na mercedesu oběti (vrah střílel opřen o nárazník auta). Tento důkaz ovšem zpochybňuje soudní znalec obhajoby -- podle něj není prostě fyzicky možné, aby se otisk dlaně objevil na místě, kde byl nalezen. Znalec tvrdí, že jej tam musel někdo přenést speciální folií. Liberecký soudce Karel Kostelecký ovšem znalcovu výpověď v prvním procesu vůbec nepřipustil a opřel se o znalecký posudek žaloby tvrdící, že to možné je. Vrchnímu soudu se takový postup při odvolání nezdál a vyzval Kosteleckého, aby pravost otisku pečlivě ověřil. Soudci se však do kroků hrozících zpochybnit předchozí rozhodnutí nechtělo. Místo aby volbu mezi dvěma protichůdnými posudky podpořil hlasem nezávislého znalce, vzal opět za své pouze tvrzení žaloby. Nedovolil ani výslech několika dalších svědků obhajoby (dvou Rysulových sester, z nichž jedna byla manželkou zavražděného) a výslech na detektoru lži. Prý to není pro posouzení případu důležité. Těžko se pak divit, že rozsudek vydaný na základě tak očividné jednostrannosti vzbuzuje pochyby. Tím spíš, že patnáctiletý trest se pro člověka v Rysulově věku prakticky rovná doživotí.

Kult protokolů

"Málokdy je nad slunce jasné, že vraždu spáchal právě člověk, který sedí na lavici obžalovaných," říká bývalý ministr spravedlnosti a dnes ombudsman Otakar Motejl. "Soud se musí rozhodovat podle řady protichůdných důkazů, svědeckých a znaleckých výpovědí. A rozhodnutí stejně nakonec z půlky stojí na jakési intuici. Je to rozhodnutí velmi subjektivní, výsledek hry s přesně vymezenými pravidly, často ovlivněný názory veřejnosti." Tato nejistota není nějakou českou zvláštností, znají ji právníci ve všech demokratických zemích. S problémem, jak co nejpřesvědčivěji prokázat vinu zločince, potrestat jej, ale přitom neublížit nevinnému, dát mu v justičním soukolí co největší šanci, se lidé potýkají odedávna. Proto se odborníci snaží vymýšlet co nejobjektivnější právní systémy. V anglosaských zemích používají tzv. kontradiktorní řízení. Soudci jsou bezúhonnými, vysoce váženými lidmi, kteří se léta osvědčovali prací v právním systému, a tíha rozhodování leží hlavně na nich. Pokud jde o závažný trestný čin, je přítomna procesu porota, která vynáší verdikt o vině a nevině. Proces tam probíhá následovně: policie přinese před soud své důkazy, obhajoba také, soudce (případně porota) vše zváží a rozhodne. Přes určité odlišnosti je základní schéma -- soud nese tíhu rozhodnutí a svobodně zvažuje všechny důkazy -- přítomné v soudnictví celé západní Evropy. Česko jede ještě v kolejích vytyčených totalitou, kde se obrovská moc policie promítala i do práce soudů. Policie shání důkazy o vině i nevině podezřelého a zpracuje o všem spis, který se dostane na stůl žalobci a pak soudci (v Česku se jím může stát člověk prakticky bez zkušeností, dva tři roky po absolutoriu práv). Soudce má sice právo předvolat svědky, kteří vypovídají ve spisu, ale pouze ty. Pokud soudce zjistí, že by v případu měli vypovídat svědci, kteří ve spisu nejsou, nemůže je po vzoru svého západoevropského kolegy prostě předvolat a vyslechnout. Český soudce musí vrátit věc vyšetřovateli k takzvanému došetření. A totéž se stane, když během procesu objeví nový důkaz. Takže zjednodušeně řečeno: zdejší soudce musí jet v kolejích policejního spisu, nebo jej s každou novinkou či požadavkem vracet těm samým policistům k doplnění. Když potom padne rozsudek a odsouzený se proti němu odvolá, kontroluje verdikt vyšší soud. Žádné důkazní řízení se však před ním nekoná, ani se nevyslýchají svědci -- jen se projdou informace zanesené policií a nižším soudem do spisu. Papíry, a nikoli živý kontakt s lidmi, kteří případ vyšetřovali, kteří svědčili, byli obžalováni, obhajovali, a jejich argumenty, jsou základním kamenem justiční práce. "Jde o kult protokolu," říká náměstek ministra spravedlnosti Josef Baxa. "Soudce podvědomě diktuje do protokolu, aby to vypadalo hezky před odvolacím soudem a na podstatu případu někdy zapomíná." Díky "spisovému kultu" se tady o vině či nevině rozhoduje už v přípravném řízení. Pokud věc nezastaví či neodloží sami policisté, je obviněný v devadesáti osmi případech ze sta i odsouzen (v západoevropských státech je tento poměr dvakrát až šestkrát vyšší). Proto jsou zde pochyby a "šťourání" do policejní práce důležitější než jinde. Jsou-li totiž vyšetřovatelé zkorumpovaní, či dokonce stojí-li na straně zločinu, mohou zamlčovat fakta, překrucovat důkazy a manipulovat se spisem, aniž by se to někdo dověděl. A právě nejasná role policistů byla jednou z příčin zmíněné Rychetského stížnosti v případu << Kajínek>> . Podle dokumentů a výpovědí totiž existuje velmi vážné podezření, že někteří plzeňští policisté spolupracovali s tamějším podsvětím, a je možné, že to byli oni, kdo stál v pozadí vražd spáchaných podle soudů Kajínkem.

Policajti v podsvětí

V roce 1993 se dostali do sporu dva plzeňští občané s ne právě oslnivou pověstí -- majitel tamního fitcentra Štefan Janda a hoteliér Antonín Vlasák. Janda tvrdil, že mu Vlasák dluží tři miliony, a měl na ně podepsanou směnku, Vlasák tvrdil, že byl k podpisu donucen a že Janda je vyděrač. To se táhlo nějaký čas, až se údajný dlužník obrátil na šéfa krajské zásahové jednotky Jiřího Kreuzera a ten zorganizoval policejní akci: Vlasák bude "jako" předávat Jandovi peníze a policie vyděrače zatkne. O plánu na den D věděl pouze Kreuzer, šéf místní kriminálky Ladislav Kadeřábek a čtyři další vysoce postavení policisté, přesto se vše obratem ruky dozvěděl i Janda. Výsměšně to zavolal Vlasákovi, aby mu ukázal, jak má dlouhé prsty. Ale ani ty mu nakonec nepomohly. O den později jej na "obchodní schůzce" v borských serpentinách kdosi zastřelil i s jeho osobním strážcem. Podle druhého bodyguarda, který útok s těžkým zraněním přežil, stačil Janda před smrtí ještě vyhrknout: "Nebojte se, někde tady v okolí je můj policajt." Při vyšetřování vyšlo najevo, že Jandovo fitcentrum navštěvovalo kolem dvacítky vysoce postavených policistů. Jedním z nich byl i kriminalista Jaroslav Kronďák. Jejich přátelství bylo tak úzké, že Kronďák Jandu doprovázel i na pracovní schůzky. (Janda pravděpodobně se zkorumpovanými policisty spolupracoval už za totality. Dohlíželi, aby kamiony elektroniky a oblečení, pašované přes celnice, projely bez závady.) Kronďák se objevil na místě vraždy s Jandovou manželkou pár minut poté, co byla spáchána -- aniž by později dokázal srozumitelně vysvětlit, jak se dozvěděl, kde se stala. "Své policisty" měl ovšem i Vlasák. Jiří Kreuzer s ním strávil na chatě víkend, během kterého byl Janda zavražděn. Paradoxní je, že Kadeřábek, Kronďák i Kreuzer byli první dva měsíce v týmu, který vyšetřoval Jandovu vraždu. Poté druzí dva odešli, ale Kadeřábek zůstal. Kreuzer byl později dokonce souzen za falšování důkazů ve prospěch Vlasáka (ten byl nejdříve obviněn z návodu k vraždě, pak pro nedostatek důkazů jen pro návod k vydírání), ale soud Kreuzera obžaloby zbavil. "V roce 1993 jsme dostali informace o rozsáhlé korupci u příslušníků plzeňské kriminálky a vyšetřovačky. Prověřovalo se to, ale k ničemu jsme nedošli," vzpomíná Přemysl Vachalovský, který tehdy sloužil v odboru stížností policejního prezidia. Vše se změnilo po pěti měsících od vraždy, kdy policie promítla v televizi fotografii uprchlého vězně Kajínka a Jandův zachráněný strážce v něm poznal vraha. "Poté, co nám oznámili, že mají vraha i muže, který jej najal, nás plzeňští policisté přestali zajímat," říká tehdejší policejní prezident Stanislav Novotný. Přitom jedna z verzí policejního prezidia až do té doby byla, že se na vraždě Jandy mohli podílet i plzeňští policisté.

Poslední ministrova stížnost

Pochyby o práci policie při vyšetřování plzeňských vražd byly jedním z hlavních důvodů, proč nechal vicepremiér Rychetský jeho případ přezkoumat. Oficiální podnět ke stížnosti sice koncem prosince podal Kajínkův advokát a sestra, v tu dobu se už ale na ministerstvu činili. Zastupující ministr Rychetský dokonce oznámil, že spis prostuduje skutečná autorita -- soudce Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Jenže ten se kvůli spoustě práce ke spisu nakonec nedostal a sedm tisíc "kajínkovských" stran si pročetl téměř osmdesátiletý zaměstnanec odboru "organizace a dohledu", někdejší dlouholetý prokurátor Adolf Meisl. Jeho doporučení -- stejně jako i dalších lidí z ministrova blízkého okolí, například už citovaného náměstka a bývalého plzeňského soudce Josefa Baxy -- znělo jednoznačně: ke stížnosti není důvod. Ve spisu podle nich existuje dost přesvědčivých důkazů o Kajínkově vině a soudce Pravoslav Polák -- mimochodem jeden z nejuznávanějších soudců v zemi -- při vedení procesu nijak zákon neporušil. Rychetský se ale rozhodl jinak. Úkol pro podřízené zněl jasně: sepsat stížnost do 31. ledna, do jeho poslední tiskové konference v roli ministra spravedlnosti. V kuloárech se spěch vysvětluje i Rychetského obavami, že jeho nástupce Jaroslav Bureš by se k celé věci zřejmě stavěl o dost rezervovaněji -- už možná jen z toho důvodu, že je to bývalý soudce Vrchního soudu, který Kajínkův doživotní trest před dvěma lety potvrzoval.

Výjimečný trest

Náhodnost celého postupu, kdy o podání stížnosti rozhodly zcela nepředvídatelné okolnosti, a nikoli soukolí pečlivé a efektivně fungující justice, vnukla Rychetskému nápad na automatický přezkum všech výjimečných trestů. "Je dost pravděpodobné, že doživotní trest znamená pro řadu odsouzených skutečně smrt v kriminálu. Takový trest je závažným rozhodnutím a měl by mít razítko co největší pečlivosti," říká vicepremiér. Podle něj jde o to, vyloučit pokud možno co nejúplněji riziko justičního omylu. << Kajínek>> přitom není v poslední době jediný případ, kdy se zvažuje vina pravomocně odsouzeného vraha. Například nedávno kvůli pochybám o důkazech dal prezident milost údajnému dvojnásobnému vrahovi Jiřímu Růžičkovi. A nejen rodina, nýbrž i někteří policisté hovoří o možné nevině jiného obyvatele doživotní cely -- Kajínkova spoluvězně Martina Vlasáka (viz rámeček Emanuel nese tip). Rychetského návrh ale vzbudil nevoli soudců. "Nevidím důvod, proč rozlišovat mezi tím, kdo dostal šestnáct a deset let. Proč by měl být zvýhodňován dalším přezkoumáním verdiktu člověk, který spáchal závažnější trestný čin?" ptá se soudce Stanislav Rizman z Nejvyššího soudu. Předsedkyně téhož soudu Eliška Wagnerová je přesvědčena, že jde o politické gesto. "V novele nového trestního řádu, kterou teď projednává sněmovna, se počítá s tím, že i odvolací soud by prováděl mnohem častěji nová důkazní řízení -- tedy vyslýchal svědky," říká Wagnerová. "Takže spis už nebude tak důležitý." Význam novely ocenil i náměstek Baxa, který ale rovněž souhlasí s navrženými přezkumy. "Ano, mám dojem, že v případě výjimečných trestů by měl být právní režim komfortnější," říká. "Často jde o velmi komplikované případy, které by měli prověřovat ti nejdůvěryhodnější soudci." Diskuse vyvolaná Kajínkovým útěkem z cely bude nepochybně pokračovat. Reakce soudců, ale i poslanců zatím Rychetskému nedávají mnoho šancí, že se svým návrhem na přezkum výjimečných trestů uspěje. Pochyby o trestech ale zůstanou. Nedávno byl v USA po osmnácti letech propuštěn Earl Washington, odsouzený v roce 1983 za vraždu k trestu smrti. Loni ukázala expertiza DNA, že vraždu nespáchal. To je asi dost silný argument pro to, aby se problém spravedlnosti u vysokých trestů řešil i v Česku.

Emanuel nese tip

Na Mírově hrával s Kajínkem šachy a pomohl mu k útěku Martin Vlasák odsouzený za dvojnásobnou vraždu. Mezi "kandidáty na nevinu" v Rychetského přezkumech zaujímá jedno z čelných míst.V květnu 1998 zavraždil někdo na periferii Hradce Králové nejprve taxikáře a pak ještě muže obsluhujícího nedalekou benzinovou pumpu. Po nálezu mrtvol odvysílala policie pátrací relaci a chvíli nato přišel do služebny jistý Emanuel S. "Mám tip. Můj přítel Vlasák mi včera ukazoval pistoli. Prý nemá peníze a musí je sehnat za jakoukoli cenu. Dnes ráno se mi chlubil, že zastřelil dva chlapy, taxikáře a pumpaře," vyklopil policii, která Vlasáka v nedaleké herně okamžitě zatkla.Problém je v tom, že Emanuel S. byl příslušníkem podsvětí a Vlasák agentem policie, který na prvně jmenovaného a jeho ukrajinské a ruské kumpány donášel informace. "Gangsteři o tom věděli, ale dokud jsem sloužil v Hradci, bylo jim to jedno. Asi u nás měli své lidi a věděli, co se děje," říká kriminalista, který měl Vlasáka na starost. "Ale když jsem byl přeložen do Prahy, hradecké podsvětí najednou nevědělo, kde jeho zprávy končí. Nevěřím, že to udělal." Policista, který Vlasáka jako agenta používal, je přesvědčen, že vraždu zorganizovalo podsvětí tak, aby podezření padlo na Vlasáka. "Chybí motiv, prý sháněl peníze, ale já vím, že běžně u sebe nosil statisícové částky. Byl to totiž hazardní hráč," říká policista.Proti Vlasákovi svědčí, že se prokazatelně střílelo z jeho pistole a na jeho bundě se našla krev obětí. Vlasák tvrdí, že oba důkazy podstrčili gangsteři, jejichž činnost pomáhal policii odhalovat. Policie jeho vysvětlení nikdy neuvěřila a nikdy jeho podezření neprověřila. Nevysvětlila ale, proč by Vlasák, který neměl žádné problémy se zákonem, nikdy nebyl vyšetřován ani za rvačku, najednou vzal pistoli a vraždil. Nereagovala ani na Vlasákovu námitku, že by musel být úplný idiot, aby se svěřoval s tím, že vraždí, člověku, na něhož donášel policii.Nabízí se samozřejmě otázka, proč gangsteři Vlasáka jednoduše nezastřelili -- když se ho chtěli zbavit -- a zabili nevinné lidi. "V případě Vlasákovy vraždy by byl prvním podezřelým Emanuel S.," říká už citovaný kriminalista. "Pokud jde o nevinné lidi, nemohu vyloučit, že s mrtvými nemělo podsvětí své účty. Nikdo se tím nezabýval." Jeho slova podporuje i první vyšetřovací verze dvojnásobné vraždy: vzhledem k okolnostem a způsobu střelby věc zřejmě spáchal profesionál.

Padouch, nebo hrdina

Jiří "Kajínek" se stal od svého říjnového útěku z Mírova doslova mediální hvězdou. Jak spočítala agentura InnoVatio, velké české deníky (tj. Právo, LN, MF Dnes, Hospodářské noviny a Zemské noviny) věnovaly Kajínkovi jen během posledních dvou měsíců minulého roku celkem 226 článků. A další velkou sérii pak pochopitelně vyvolalo počátkem února Rychetského rozhodnutí otevřít znovu celý případ. Jakou roli tedy v celé záležitosti hrála česká média?Z analýzy InnoVatia pro Respekt vyplývá, že v seriózním českém tisku zcela převládalo neutrální hodnocení Kajínka, tedy jeho útěku, zločinů, minulosti i úvah o možném obnovení procesu. Hned na druhém místě se za "suchou" zpravodajskou neutralitou ovšem ve všech denících překvapivě prosazuje kladné hodnocení hrdiny. (Respekt o Kajínkovi přinesl dva texty, které se vyzněním klonily spíše k tezi, že " Kajínek" je skutečně vrah.)Vůbec nejdůležitější jsou ale zřejmě "autoři hodnocení". Při pohledů do grafů totiž zjistíme, že Kajínka kladně hodnotí buď novináři, anebo ještě častěji veřejnost.Významnou roli při proměně "nelítostného, chladného vraha" v jánošíkovského hrdinu sehrála televize Nova, která jako první přinesla pochybnosti o všech okolnostech Kajínkova případu. I v seriózních médiích je ale postupem času zjevná tendence zobrazovat Kajínkovu "lidskou tvář". Například v magazínu MF Dnes vychází v prosinci reportáž o "Kajínkově jedenáctce", fotbalovém mužstvu, jehož členové dnes v restauracích vzpomínají na důrazného obránce v řadách TJ Prachovice.Prezidentská kancelář dnes eviduje 13 žádostí o milost, včetně dvou petic. Jednu sepsali obyvatelé Prachovic, odkud " Kajínek" pochází: tamní starosta se nechal slyšet, že slavnému rodákovi, pokud se prokáže jeho nevina, postaví pomník. Jak je ale možné, že "Kajínek" svým útěkem dokázal vyvolat v lidech takovou pochybnost, že byli ochotni věřit odsouzenému vrahovi víc než českým soudům? "Lidi po zkušenostech z minulosti stále ještě málo věří těm nahoře, v což počítají i justici," odpovídá předseda Soudcovské unie Libor Vávra. "Viděl jsem průzkum, podle nějž i lidé v Bělorusku věří soudům víc než Češi. Svou roli v tom hraje zpochybňování justice ze strany politiků i médií. A samozřejmě za to mohou i sami soudci. Často třeba kolegům zdůrazňuji, aby podávali aspoň základní informace o svých rozhodnutích. Ne všichni to jsou ochotni dělat, ale nikdo je k tomu ani systematicky nevedl." Ten názor podporuje i ministrův náměstek Josef Baxa: "Občané mají bohužel špatné zkušenosti s pomalou, nekvalitní a nejednotnou spravedlností dneška stejně jako historickou zkušenost s justicí padesátých let." Sociolog médií Jaromír Volek je navíc přesvědčen, že celý "mediální" úspěch Kajínka je jen opakováním prastarého vzorce pohádkového hrdiny, který k úspěchu musí odvážně riskovat a ještě projevit téměř nadpřirozené schopnosti.Celý mediální příběh Jiřího Kajínka však končí paradoxně. Reportéři Novy, kteří celý případ tolik zpochybnili, totiž svou prozatím poslední reportáž, natočenou už po Rychetského zásahu, končí výpovědí korunního svědka -- v době vraždy sedmnáctiletého mladíka, který ze strachu z odplaty před soudem Kajínka neidentifikoval. Skoro po osmi letech promluvil. Za autora obou plzeňských vražd, kterého prý viděl z několika metrů, označil Jiřího Kajínka.

22.02.2001 MF dnes

Mikeš: Jsem úspěšný, ovšem peníze nemám

P l z e ň - Zahlédnou-li klienti plzeňské bytové agentury Zvonek podnikatele Jana Mikeše, zmrzne jim úsměv na rtech: "To je ten člověk, kvůli kterému nemáme byt ani peníze." Se zájmem se přišli minulý týden podívat do budovy plzeňského krajského soudu, kde začal soudní proces. Žalobce Mikeše vinil ze zpronevěry dvanácti milionů korun v agentuře Zvonek. Devětatřicetiletý podnikatel se hájil: Jsem nevinen, spikly se proti mě policie i státní zastupitelství. Cejch nepohodlné osoby prý dostal už v souvislosti s kauzou Kajínek. Tehdy byl policistou. Seděl na lavici obžalovaných kvůli ovlivňování svědků. Soud ho zprostil obžaloby. Dnes mu kromě klientů agentury Zvonek nemůže přijít na jméno ani jeho bývalý přítel Antonín Vlasák. Tomu Mikeš radil v době, kdy byl Vlasák obviněn z toho, že si najal Kajínka na vraždu podnikatele Štefana Jandy. Vlasák prohlásil, že ho Mikeš nakonec připravil o několik milionů při správě jeho společností a že z něj navíc vymámil podepsání směnek v hodnotě přes deset milionů korun. "Žádný z obchodů, který jsem udělal s Antonínem Vlasákem, nebyl nezákonný, nekorektní ani neetický. Vůči němu nemám špatné svědomí. To, co jsem pro něj dělal, jsem nechápal ani jako obchody, ale jako pomoc člověku v tísni. Nic jsem na tom nevydělal, věřil jsem tomu, že v budoucnu se mi tato investice vyplatí," říká Mikeš. Tvrdí, že s čistým svědomím se může podívat také do očí klientů agentury Zvonek, kterou svého času vlastnil.

Jste ještě přítelem Antonína Vlasáka?

Necítím k němu nepřátelství ani dnes. Byl jsem jeho přítelem a jsem ochoten být jím nadále po vyjasnění našich vztahů. Já mám za přítele ledaskoho, mám rád zvířata, živočichy, mám rád i pana Vlasáka. Tenhle obchod, při němž jsem ho měl údajně připravit o peníze, se vůbec nestal. On nemluví pravdu. Je člověkem, který je schopen měnit své názory několikrát za hodinu. Ale počkáme si na to, až bude objasňovat své tvrzení coby svědek při mém soudním procesu.

Klienti agentury Zvonek se nedočkali bytu ani vrácení peněz, které jako zálohou na koupi složili. Divíte se jim, že jsou na vás naštvaní?

Já jsem naštvaný možná víc než ti lidé. Je mi jich líto, snažil jsem se jim pomoc ze situace, do které se dostali sami. Nedivím se jim a chápu je. Jen tu svou agresi směřují nesprávným směrem.

Prodal jste směnky podepsané Antonínem Vlasákem za více než šest milionů korun agentuře Zvonek v době, kdy jste byl jejím mandatářem. Věděl jste v jaké finanční situaci se agentura nachází?

O tom jsem neměl podrobné informace. Byl jsem najmut jako mandatář, abych zabezpečil budoucí prosperitu.

Jaký přínos měl pro agenturu Zvonek nákup směnek, jejichž krytí bylo s ohledem na ekonomickou situaci Antonína Vlasáka problematické?

Myslím, že měl přínos. Kdyby v agentuře Zvonek zůstalo těch šest a půl milionu korun, dopadlo by to úplně stejně. Lidé by se bytů nedočkali. Tyto peníze by nestačily na to, aby se situace zvrátila k lepšímu. Nyní jsou v agentuře Zvonek směnky v nominální hodnotě přes deset milionů korun. Klienti tedy mají na uspokojení svých pohledávek o čtyři miliony korun více.

Když říkáte, že vlastnit směnky Antonína Vlasáka je výhodnější, než mít na hotovosti šest a půl milionu korun, proč jste je tehdy prodával a neponechal si je?

V té době jsem potřeboval peníze na další svoje obchody. Na rozdíl od agentury Zvonek jsem s tímto kapitálem uměl manipulovat. Bohužel jsem peníze nedostal okamžitě, agentura je neměla na hotovosti, čímž jsem utrpěl škodu. Ta byla částečně kompenzována tím, že jsem se stal vlastníkem agentury. Před zraky plzeňského světa a podsvětí jsem dokázal vymoci peníze od subjektů, které dlužily agentuře, jinak bych peníze za prodané směnky neobdržel. Moje působení ve Zvonku bylo přínosem i pro klienty, neboť až já jsem s nimi sepsal smlouvy, které jim umožňovaly domáhat se svých pohledávek. Jinak by klienti neměli na své pohledávky vůbec žádný právní nárok.

Pro klienty je tento výsledek stejně žalostný - nemají byt, nemají své peníze, na agentuře si nic nevezmou...

I kdyby byla jejich pohledávka nevymahatelná, mohou si ji odečíst ze základu daně. Navíc směnky fungují jako stabilizační prvek, takže agentura se nedostala do konkursu, a proto situace klientů není ztracená.

Proč šest a půl milionu korun na hotovosti ze Zvonku nezískali klienti, ale vy?

Moje pohledávka byla už po termínu splatnosti a musela být podle zákona o účetnictví uspokojena dříve.

Je pro vás agentura Zvonek uzavřenou kapitolou?

Z agentury jsem odešel kvůli tomu, že jsem byl drasticky vydírán, šlo doslova o život můj i mé rodiny. Ale nepovažuji to za uzavřenou kapitolu. Koupil jsem pohledávky od některých klientů, chci založit nadační fond pro odškodnění klientů agentury Zvonek.

Považujete se za úspěšného podnikatele?

Jsem velice schopný, jsem žádaným odborníkem v oblasti ekonomického poradenství, takzvaného krizového managementu. V tomto smyslu se cítím být velice úspěšný. Jsem ovšem frustrován z toho, jak mi házejí klacky pod nohy státní úředníci, kteří porušují zákon, což mi znemožňuje úspěšně dokončit řadu důležitých projektů. Můj proces byl uměle vykonstruován. Někdy je pro mne velice těžké ovládnout se, když mne lidé atakují pro něco, co jsem neudělal, když mi nerozumějí a nechápou mě. Pak si často připomínám slova sociologa z policejní školy: Nechtějte, aby vás lidé chápali. Oni leckdy nemají čím.

Jste bohatý?

Duševně se cítím být bohatý.

Hovořím o penězích.

Teď aktuálně nemám peníze, a proto nemohu dostát svým závazkům.

Máte alespoň na obživu rodiny?

Nastaly situace, že jsem se potýkal i s těmito problémy.

Přesto jste ještě nedávno jezdil luxusním mercedesem.

Ano, to patří k mé práci, ale je třeba mít na paměti, že ne vždy jsou tyto vozidla moje. Zabýval jsem se také nákupem a prodejem automobilů. Vozidlo, které navenek budí dojem, že má hodnotu několika milionů korun, například Mercedes Benz 600 S, jsem schopen pořídit v ceně mírně ojeté škodovky. Nyní však žádné luxusní vozidlo nemám.



Rozhovor s Pavlem Rychetským

13.7.2001      BBC - česká redakce      Interview BBC
(část týkající se Jiřího Kajínka)



Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A tím mi začínáte brát vítr z plachet. Ti, kteří to nečetli, tak jedničku nedostal nikdo, dvojku například Miloš Zeman a Vladimír Špidla. Pavel Rychetský byl Lidovými novinami oklasifikován stupněm tři, tedy dobře. V hodnocení se doslova píše: "Jako populismus mnozí hodnotí to, že otevřel případ Jiřího Kajínka." To vám v hodnocení přitížilo, tato skutečnost. Bylo to populistické, otevřít znovu případ Jiřího Kajínka?

Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády /ČSSD/
--------------------
Možná, že to tak někdo vnímal, ale můj motiv a mé rozhodnutí nebylo vůbec motivováno nějakým populismem. Já jsem prostě prošel ten rozsáhlý materiál. Měl jsem stanoviska, mimochodem opačná, než jsem já zaujal, od odborníků z ministerstva spravedlnosti, kteří říkali není potřeba dávat stížnost pro porušení zákona. Já jsem tam dospěl k závěru, že je prostě v takovém případě, kdy byl uložen doživotní trest odnětí svobody, je potřeba využít všechny existující zákonné prostředky k přezkoumání viny toho odsouzeného a dneska už každý ví, že nejhorší na celé té kauze bylo to velmi až kriminální pozadí ze strany plzeňské policie nebo některých plzeňských policistů.


Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jak to, že to všichni vědí?
Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády /ČSSD/
--------------------
Protože už byla publikována dokonce, jak jsem si všiml, i knížka od nějakých novinářů, která čerpá ze spisů a z materiálů. Já jsem ten spis, ten mě o tom přesvědčil, tam sehráli policisté velmi podivnou roli. Nemyslím tím policii jako sbor, ale tedy několik kriminalistů z Plzně, velmi záhadnou roli. Dokonce si troufám říct svůj soukromý úsudek. Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo z policie.


Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To je docela závažné prohlášení. O co ho opíráte?

Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády /ČSSD/
--------------------
Ti policisté byli stíhání s panem Kajínkem, byli obžalováni, byli postaveni před soud. Nikoliv za trestný čin vraždy, ale za porušování pravomocí veřejného činitele. Tam prokazatelně došlo k tomu, ti policisté už dávno nejsou u policie, upozorňuji, že byli vyhozeni, ale tam prokazatelně došlo k tomu, že ta oběť, myslím, že se jmenoval pan Janda, ...


Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Podnikatel.

Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády /ČSSD/
--------------------
... byla ze strany jiného podnikatele, ne, pardon, oběť byl ... Vydírán byl pan Vlasák a vydírán byl panem Jandou, jestli si dobře pamatuji ta jména. Tak se obrátil na policii se žádostí o pomoc, protože bylo vyhrožováno jemu a jeho rodině, obrátil se na poslance České národní rady tehdy, nebo parlamentu se žádostí o pomoc. Byl skutečně v zoufalé situaci a prokazatelně ti policisté okamžitě informovali právě toho druhého a řekli mu, že se připravuje akce, při které má být, protože to byl evidentně případ, kdy někteří policisté spolupracovali s podsvětím.


Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ač už nejste ministrem spravedlnosti, zajímá vás, co se s tím znovu otevřeným případem Kajínek děje?


Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády /ČSSD/
--------------------
Ale musím říci, že nevyvíjím žádnou iniciativu v této věci, nepřísluší mi to a trpělivě čekám, jak bude věc posouzena Nejvyšším soudem.

18.07.2001 MF dnes

Vzorný vězeň Kajínek: čte si, cvičí, studuje

Valdice - Jiří Kajínek stále pobývá v cele speciálního oddělení věznice ve Valdicích na Jičínsku, kde si spolu s ním odpykává trest dalších pět doživotně odsouzených vězňů. "Chová se vzorně, ani nevíme, že ho tady máme," uvedl zástupce ředitele valdické věznice Milan Bíma. Bíma prozradil, že Kajínek si krátí dlouhou chvíli četbou, studiem, cvičením, pravidelnými vycházkami do přísně střeženého prostoru a vyřizováním korespondence. "Dopisů mu stále chodí mnohem víc než ostatním odsouzeným. Přesto se ve srovnání s obdobím, kdy jeho případ plnil stránky novin, jejich počet výrazně snížil," sdělil Bíma. Kajínkovi píší hlavně ženy, posílaly mu i balíčky. Na většinu dopisů odpovídá. Balíčky však putovaly zpět adresátům: Kajínek jako každý jiný vězeň má ze zákona povoleny jen dva balíky ročně. Patrně nejznámější tuzemský vězeň zatím nepracuje. "V jeho současné cele pro to nejsou vhodné podmínky. Koncem letošního roku však chceme otevřít nové oddělení pro doživotně odsouzené, jehož součástí budou i prostory pro pracovní terapii. Tam budou moci několik hodin denně pracovat i vězni s nejdelšími tresty včetně Jiřího Kajínka," dodal Milan Bíma.

28.07.2001 MF dnes

Kajínkův případ v srpnu projedná Nejvyšší soud

Brno - Patrně ještě do konce srpna rozhodne Nejvyšší soud o případu Jiřího Kajínka, odsouzeného k doživotí za dvojnásobnou vraždu. Řekla to mluvčí soudu Dita Válková. Stížnost v jeho prospěch podal v únoru tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Uvádí v ní, že spis je nutné doplnit o další důkazy. Zatím není stanoven termín, kdy se soud bude Kajínkovým případem zabývat. "O tom, jakou formou bude jednání probíhat, teprve rozhodne předseda senátu," uvedla Válková. Nejvyšší soud si ke stížnosti již vyžádal stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, které v uplynulých dnech navrhlo stížnost zamítnout. "Dospěli jsme k závěru, že v kauze Kajínek nebyl nijak porušen zákon, přičemž pro odsouzení bylo dost důkazů," řekl první náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenyk.

07.08.2001 MF dnes

Kajínek bude opět na Mírově

Je předvolán jako svědek v procesu s dozorci, jimž uprchl

Mírov - Jeden z nejsledovanějších vězňů v zemi Jiří Kajínek se začátkem září na čas vrátí do věznice v Mírově na Šumpersku, odkud loni na čtyřicet dní uprchl. Doživotně odsouzený trestanec je předvolán jako svědek v případu dvou bývalých dozorců, kteří jsou podezřelí, že nedbale kontrolovali jeho celu a umožnili mu tak z věznice zmizet. Šumperský soud z bezpečnostních důvodů nařídil, že se proces bude konat za zdmi mírovské pevnosti. Kdy Kajínek na Mírov dorazí, na které cele bude bydlet a jak bude střežen, věznice z bezpečnostních důvodů nesdělila. Veřejnost bude mít minimální šanci případ sledovat. Vedení mírovské věznice oznámilo, že soudní místnost uvnitř káznice je velmi malá, proto se do ní dostanou pouze příbuzní a zaměstnanci věznice. "Veřejnost nebude mít na jednání přístup," uvedl zástupce ředitele věznice Vladimír Lang. Tento postup se nelíbí advokátovi obviněných dozorců Janu Špilháčkovi z Olomouce. Namítl, že v případu neexistují důvody, že by mohlo být vyzrazeno státní, služební nebo jiné tajemství, a proces má být proto ze zákona veřejný. "Pokud mi soud sdělí, že přístup bude mít jen omezený okruh osob, budu to považovat za zkrácení práva na veřejný proces," řekl advokát. Po poradě se svými klienty se proti tomu hodlá ohradit.

Svědek bude střežen

Šumperský soudce Lubomír Kozák řekl, že kromě Kajínka má vypovídat například i další doživotně odsouzený vězeň, Martin Vlasák, který s ním v den útěku hrál naoko šachy, aby odpoutal pozornost dozorců. "Jak bude proces technicky probíhat, jsem ještě nerozhodl. Zatím je dost času," uvedl soudce. Když Kajínek letos v březnu vypovídal v pankrácké věznici jako svědek v případu Marie Černé, která ho ukrývala ve svém bytě v Praze, policie zorganizovala mohutnou bezpečnostní operaci. Z věznice ve Valdicích na Jičínsku ho převážel pancéřový vůz, odjezd jistil vrtulník a reflektory pročesával okolí. Kajínek vypovídal s pouty na rukou pod hlavněmi samopalů.

Obviněni z nedbalosti

Dva bývalí dozorci z Mírova jsou obžalováni z maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti a porušování povinností dozorčí služby, za což jim hrozí až tři roky vězení. Obhajoba však tvrdí, že v den útěku oba muži postupovali zcela stejně jako kdykoliv předtím, což do protokolu potvrdil i Kajínek. Vyšetřovatelé připustili, že za útěkem byla nepozornost dozorců, ale i chyby v systému ostrahy. Vyšlo také najevo, že Kajínek se s někým zvenku domlouval mobilním telefonem. O místo tehdy přišel šéf věznice a jeho náměstek, kromě dvou stíhaných dozorců byli čtyři kázeňsky potrestáni a další dal výpověď. Věznice prohlásila, že udělala taková opatření, aby se nic podobného neopakovalo. Kajínek přepiloval mříž a po lanech ze silonu a prostěradel se dostal přes příkop na hradby, odkud sešplhal dolů a ztratil se v lesích okolo Mírova. Cestu na svobodu měl tehdy otevřenou i spoluvězeň Vlasák, ale nevyužil ji. Kajínek, který tvrdí, že byl odsouzen nespravedlivě, dosáhl útěkem toho, že se jeho případem bude zabývat Nejvyšší soud.

15.08.2001 MF dnes

Kajínka tajně odvezli k procesu na Mírov

Šumperk - Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek byl tajně a za přísných bezpečnostních opatření převezen z věznice ve Valdicích na Jičínsku do žaláře v Mírově na Šumpersku. Kajínek bude za zdmi mírovské věznice svědčit v procesu s dvěma bývalými dozorci, kteří jsou podezřelí, že při jeho loňském útěku zanedbali své povinnosti. "Odsouzený Kajínek je v tuto dobu již na Mírově. Zde bude do doby konání procesu a poté jej převezeme zpět do Valdic," uvedla včera mluvčí vězeňské služby Miloslava Havlíčková. Nechtěla zveřejnit, kdy byl Kajínek do Mírova přivezen. Podle nepotvrzených informací to mělo být v pondělí časně ráno. Soud s dozorci by se měl v Mírově konat 6. září. Do té doby bude Kajínek v samostatné cele. Dvojnásobný vrah Kajínek uprchl z nejpřísněji střežené věznice 29. října. Po mimořádných pátracích akcích ho 8. prosince zadržela zásahová jednotka v Praze. Státní zástupce žaluje dva dozorce za maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti a z porušování dozorčí služby. Okresní soud v Šumperku se rozhodl pro proces ve věznici, protože u soudu by měli vypovídat lidé odsouzení na doživotí.

22.8. 2001 Noviny Chrudimska

Vězeň Jiří Kajínek je na dně a doufá v prezidentskou milost

Prachovice - Nejznámější vězeň České republiky Jiří Kajínek, odsouzený na doživotí za dvojnásobnou vraždu, by prý rád vyměnil svoji mediální televizní popularitu za spravedlnost a tím pádem, alespoň podle svých slov, za svobodu.

Tvrdí to Dana Hetfleischová z východních Čech s odkazem na dopisy, jež jí Kajínek z "kriminálu" posílá. V pondělí o tom hovořila s redaktory našeho vydavatelství v Havlíčkově Brodě.

"Podmínky jeho pobytu ve věznici jsou příšerné a navíc již nyní opravdu nevěří ve spravedlnost justice," uvádí žena, která si s tímto "nejvýznamnějším" bývalým obyvatelem Prachovic dopisuje pravidelně celých devět měsíců!

"Nejvyšší soud by měl do konce srpna rozhodnout, zda bude obnoveno soudní řízení s panem Kajínkem, ale on sám v to nevěří," říká Hetfleischová. Sama je přesvědčena, že v Kajínkově případu došlo k justičnímu omylu.

Nikdy se s ním nesetkala

I poté, co byl doživotně odsouzený vrah převezen v minulém týdnu do žaláře v Mírově na Šumpersku, odkud minulý rok utekl, je s ním Dana Hetfleischová prostřednictvím dopisů v kontaktu.

"Tvrdí, že je psychicky na dně. Na cele mu po celý den nezhasínají světla, dveře jsou stále otevřené a čtyřiadvacet hodin je hlídán dvěma strážnými. Spoléhá na to, že pokud se o jeho případ začne zajímat prezident Václav Havel, udělí mu nakonec milost," uvádí žena, jež se s Kajínkem dosud osobně nesetkala.

Její informace o životě prachovického rodáka za mřížemi však již byly zmíněny v celé řadě sdělovacích prostředků.

Dana Hetfleischová nyní začala sbírat podpisy těch, kteří žádají o milost pro Jiřího Kajínka. Vše pak hodlá poslat k rukám prezidenta republiky Václava Havla.

Kam adresovat svůj podpis?

On sám samozřejmě nemůže prezidenta požádat o milost pro sebe samého, ale mohou mu pomoci lidé zvenčí," míní příznivkyně muže odsouzeného za dvojnásobnou vraždu. Prozatím však není rozhodnuta, na jakou adresu by měli zaslat své vyjádření ti občané České republiky, kteří chtějí prostřednictvím podpisových archů Kajínkovo omilostnění prezidentem podpořit, ať již půjde o jednotlivce nebo skupiny."

07.09.2001 MF dnes

Kajínek promluvil sedmkrát

Mírov - Doživotně odsouzený vězeň Jiří Kajínek včera v procesu se dvěma bývalými dozorci obžalovanými kvůli jeho loňskému útěku z káznice v Mírově na Šumpersku promluvil pouze sedmkrát. Většina jeho odpovědí se přitom omezila na pouhá dvě slova, ano a ne. Kajínka do improvizované soudní síně přímo za zdmi mírovského žaláře přivedli krátce před jedenáctou dopoledne dva dozorci. Před soudce předstoupil s pouty na rukou. Kajínek nejprve všechny slušně pozdravil: "Dobrý den." Soudce Lubomír Kozák se ho poté zeptal, zda se něco změnilo na jeho osobních poměrech, a usmívající se trestanec řekl, že ne. Soudce mu vysvětlil jeho práva svědka a položil otázku, zda poučení rozuměl. "Ano," odvětil suše vězeň a vzápětí dostal otázku, zda bude vypovídat. Sdělil, že ne. Když se ho soudce zeptal proč, Kajínek odpověděl, že by způsobil trestní stíhání. Soudce chtěl ještě vědět, zda tím myslí, že sobě, a Kajínek přitakal, že ano. Po dvou minutách již odcházel ze soudní síně a opět stačil všechny pozdravit: "Na shledanou." Proces byl v návštěvní místnosti v útrobách žaláře za několikerými mřížemi. Místnost se proměnila v soudní síň s čistými ubrusy na stolech a vypranými záclonami. Byly zde dvě řady židlí, které do posledního místa obsadili novináři, zástupci Vězeňské služby a Hradu, manželky dvou obžalovaných dozorců a student z Prahy, který měl na kolenou objemnou složku s všemožnými spisy týkajícími se Kajínka. Přes dvacet účastníků procesu se víc než devět hodin nedostalo z areálu věznice. Z oken bylo často slyšet rachocení mohutných mříží a štěkot vězeňských vlčáků. Na chodbě před soudní síní se pohybovali trestanci - někteří se vraceli z práce, jiní uklízeli odpadky. Na proces nepřetržitě dohlížel jeden člen Vězeňské služby, pouze Kajínka a dalšího doživotně odsouzeného, Martina Vlasáka, přivedli další dva dozorci. Jiná speciální bezpečnostní opatření nebylo vidět. Kontrola před vstupem do soudní síně však byla mimořádně důkladná. Mobilní telefony, diktafony, přenosné počítače a fotoaparáty museli všichni účastníci nechat u brány. Spolehlivý detektor kovu odhalil i kovovou přezku na pásku nebo celofán v cigaretách. Oba obžalovaní dozorci se na chodbě mnohokrát zdravili s bývalými mírovskými kolegy, neboť v žaláři, než jim utekl Kajínek, několik let pracovali. O proces se živě zajímali i místní občané a také hostinský, který proslul tím, že druhý den po útěku nabízel Kajínkovu topinku. Ta ostatně byla na jídelním lístku i včera. Na rozdíl od Kajínka byl jeho spoluvězeň Vlasák sdílnější. "Po čtvrté hodině odpoledne jsme začali řezat mříž. Provazy a vlasce byly schovány v matracích, pilky byly za přepážkou ve skříňce, takže je ani detektor kovu neobjevil. Kotvy jsme vyrobili z postelí. Když dozorce vešel na chodbu, cvakl katr, takže jsme ho slyšeli. V tu dobu jsme s Kajínkem hráli šachy," popsal okolnosti útěku Vlasák. Proč loni v listopadu nevyužil otevřenou cestu ke svobodě ze zamřížovaného žaláře stejně jako Kajínek, však nevysvětlil. Jeho bývalý spoluvězeň si pobyl na svobodě pouhých čtyřicet dní.

7.9.2001 Středočeské Deníky Bohemia

Pilky na mříže měl Kajínek v cele dva roky 

Mírov - V návštěvní místnosti mírovské věznice dočasně upravené na soudní síň se včera konalo hlavní líčení se dvěma bývalými dozorci Josefem Májkem a Petrem Bartošem. Obžaloba je vinila z nedbalosti při hlídání Jiřího Kajínka, která vedla k trestancově útěku. Zatímco Kajínek odmítl vypovídat, jeho spoluvězeň Martin Vlasák byl sdílnější. "Přišel jsem do Kajínkovy cely v doprovodu dozorce okolo poledne. Od třetí odpoledne se pilovaly mříže a zhruba v šest večer Kajínek utekl," sdělil soudu Vlasák. Z jeho výpovědi dále vyplynulo, že Kajínek měl v cele několik pilek na přeřezání mříží - dva roky ukrytých ve skříni - a provazy uschované v matraci. Vlasák navíc prohlásil; že o možnosti útěku vyrozuměl několik měsíců předem pracovníky věznice a později i ministerstvo spravedlnosti. Obžalovaný Májek soudu tvrdil, že když vedl Vlasáka do cely, Kajínka poslal na chodbu a důkladně prohledal celu. Nic podezřelého nenašel. Z výpisu zabezpečovacího zařízení však vyplynulo, že cela byla otevřená jen 13 sekund. Každých 40 minut pak dozorce nahlížel do cely. Kajínek a Vlasák, kteří předstírali, že hrají šachy, zřejmě pilovali mříže. Příchod dozorce slyšeli několik sekund předem, a tak stačili pilu vždy schovat. Obžalovaný Bartoš nastoupil službu v 17.40 hodin. Z jeho výpovědi je zřejmé, že vůbec netušil, že je Vlasák u Kajínka v cele. Za trestné činy maření úkonu veřejného činitele a porušení povinností dozorčí služby hrozí Májkovi a Bartošovi až tříletý trest odnětí svobody a zákaz práce ve vězeňství.

Z výpovědí svědků vyplývalo, že ve vězení vládl výrazný nepořádek.

07.09.2001 MF dnes

O útěku odmítl vypovídat

Mírov - Jiří Kajínek, doživotně odsouzený vrah, včera odmítl před soudem vypovídat o okolnostech svého útěku z věznice v Mírově. V improvizované soudní síni v mírovské věznici strávil zhruba dvě minuty. Kajínek, který si trest odpykává ve Valdicích, byl na Mírov převezen jako svědek v procesu se dvěma bývalými dozorci mírovské věznice, kteří jsou obžalováni z nedbalé kontroly vězeňských cel. Proces ukázal, že systém ostrahy měl na Mírově značné nedostatky a že vedení věznice mělo řadu signálů o chystaném Kajínkově útěku. Dozorce Roman Myšák například potvrdil, že v Kajínkově cele našel mobilní telefon, jiní dozorci ho přistihli, jak zrcátkem z okna své cely sleduje střídání stráží. "Také jsme si s kolegy říkali, proč byl Kajínek ze speciálně upravené cely přemístěn na jiné oddělení s oknem ven," uvedl Myšák. Spoluvězeň Martin Vlasák vypověděl, že vedení Vězeňské služby informoval, jakým způsobem se dá z Mírova uprchnout, ale nikdo ho prý nebral vážně. Dnes má u soudu vypovídat mimo jiné bývalý ředitel mírovské věznice.

08.09.2001 MF dnes

Kajínek měl při útěku štěstí

Trestanci pomohly rozbité lampy, špatné monitory a zimní čas

Doživotně odsouzenému Jiřímu Kajínkovi pomohla loni na podzim k jeho útěku z věznice Mírov na Šumpersku řada okolností, které mu vyloženě hrály do karet.

Mírov - Začátkem loňského roku vedení mírovského žaláře rozhodlo, že Kajínka a některé další nebezpečné vězně přesune na nové oddělení. Řada dozorců si dodnes myslí, že původní cela byla bezpečnější. Měla například dvojitou mříž na oknech a byla vybavena speciálně upravenými stěnami a stropem. Dosud slouží pro doživotně odsouzené vězně. Při procesu se dvěma bývalými dozorci obžalovanými kvůli Kajínkovu útěku včera také vyšlo najevo, že nad novou Kajínkovou celou bylo oddělení, kde byli vězni s psychickými poruchami. Část z nich chodila do práce do výrobny žaluzií. Právě odtud měl zřejmě Kajínek nylonové vlasce, ze kterých vyrobil lana. Přímo pod ním zase sídlila knihovna. Od ní měl podle tehdejší zavedené praxe klíče pouze knihovník, což byl placený člověk z řad odsouzených. Inspektor dozorčí služby Milan Novák před soudem řekl, že v době před útěkem byla mimo provoz asi polovina monitorů v operačním středisku, které sleduje dění ve věznici. V den útěku se dokonce ve středisku malovalo. "Za těchto okolností si operační nemohl na sto procent plnit povinnosti. Navíc musel po malování uklízet," vypověděl Novák. Pro útěk si Kajínek vybral den, kdy se rušil letní čas, takže bylo o hodinu dřív tma. Policie zjistila, že některé lampy, které zvenku osvětlovaly věznici, trestanci rozbili poté, co po nich z oken házeli lahve. Mezi vězni se všeobecně vědělo, že ve všední dny se lampy opravují okamžitě, o víkendech se však vždy čekalo až do pondělka. Kajínkovi také pomohlo, že vnější drátěný plot okolo věznice měl díry. Proces rovněž odhalil, jak to bylo doopravdy s mobilním telefonem. Ten u Kajínka na cele našli dozorci v tajné schránce v černé kazetě ve tvaru knihy. Dozorci ji sice našli ve skříňce Kajínkova spoluvězně, trestanec však prohlásil, že o mobilu nic neví a že kazeta byla na cele ještě předtím, než tam přišel. Kajínek se o mobilu úplně odmítl bavit. Experti také potvrdili, že speciálním řezným drátem, který Kajínek zřejmě použil, lze přepilovat jednu tyč mříží za necelou půlhodinu. V tajné skrýši ve dveřích jeho skříňky později policie objevila tři pilové listy. V procesu včera téměř tři hodiny vypovídal bývalý šéf Mírova Milan Kohoutek. Prohlásil, že oddělení, odkud Kajínek uprchl, je nejlépe střeženým místem pevnosti, přestěhován byl proto, že podle nového zákona měl být na cele sám. "O tom, že za ním na návštěvy chodí Vlasák, jsem nevěděl. Bylo to porušení řádu výkonu trestu," řekl Kohoutek. "Měl jsem právo přemísťovat vězně v rámci jednoho oddělení. Je to v souladu s vnitřním řádem," oponoval vychovatel Bedřich Blažek, který návštěvy u Kajínka povolil. Soud včera proces odročil na říjen, neboť státní zástupce i advokát trvali na výslechu dalších svědků. Jednání už nebude na Mírově, ale v budově šumperského soudu.

11.09.2001 MF dnes

Kajínek je z Mírova zpátky ve Valdicích

Mírov, Valdice - Doživotně odsouzený vězeň Jiří Kajínek, který nějaký čas pobýval ve věznici Mírov na Šumpersku, odkud loni na podzim uprchl, je zpět ve speciální cele ve valdickém žaláři na Jičínsku. Kajínek měl minulý týden vypovídat v procesu se dvěma bývalými dozorci obžalovanými, že jeho celu špatně kontrolovali. Trestanec ale u soudu odmítl mluvit. "Mohu potvrdit, že Jiří Kajínek je zpátky ve Valdicích. Podle mých informací byl převezen ještě večer v den, kdy byl předvolán jako svědek k soudu. Veškerá bezpečnostní opatření odpovídala tomu, že šlo o doživotně odsouzeného," uvedla Jana Trtíková z tiskového oddělení Vězeňské služby. Proces se dvěma dozorci byl kvůli bezpečnosti při výslechu Kajínka a dalšího doživotně odsouzeného Martina Vlasáka přímo za zdmi mírovské pevnosti. Kajínka přivedli dva dozorci, trestanec ale po dvou minutách opustil soudní síň. Před svým útěkem Kajínek na Mírově bydlel v cele o rozměrech zhruba pět krát dva a půl metru. Kajínkova cela měla okno sedmnáct metrů nad dnem hradního příkopu. Hradby, na které se Kajínek dostal, byly od okna vzdáleny vzdušnou čarou osm metrů. Na cele měl postel, skříňku, stůl, židle a samostatné WC. Od chodby ho oddělovaly plechové dveře a katr. Na okně byla jednoduchá mříž, kterou se mu podařilo přeřezat. Pomáhal mu spoluvězeň Martin Vlasák. I přes skromné životní podmínky se Kajínkovi podařilo na celu dostat silonové vlasce, ze kterých spletl lano, lepicí pásky, rukavice, rybářský vlasec a řezné nástroje. V tajné skrýši ve dveřích plechové skříňky například policie později objevila tři speciální pilové listy. Kotvy Kajínek vyrobil z noh železné postele, jako zaváží užil tužkové baterie. Kajínkovi odsouzenému za dvojnásobnou vraždu pomohla k útěku řada náhod, proces ale ukázal, že bezpečnostní systém Mírova nebyl v té době ideální. Fungovala zavedená praxe, ze které se dalo bez problémů předvídat, co budou dozorci celý den dělat. Například prohlídka Kajínkovy cely trvala v den jeho útěku jen pouhých třináct sekund. Kajínek přišel minulý týden k procesu v dobré náladě a odmítl vypovídat. Útěkem dosáhl toho, že se jeho případem nyní zabývá Nejvyšší soud v Brně. Kajínek tvrdí, že byl odsouzen nespravedlivě. Oba obžalovaní dozorci, kterým hrozí až tři roky vězení, vinu popírají a tvrdí, že postupovali podle běžné praxe. Soudce nakonec jednání odložil na začátek října.

21.09.2001 MF dnes

Kajínkův případ končí, rozhodl Nejvyšší soud

Brno - Případ Jiřího Kajínka, odsouzeného na doživotí za dvojnásobnou vraždu, se nebude znovu otevírat. Rozhodl o tom v neveřejném zasedání Nejvyšší soud. "Nezjistili jsme po přezkoumání žádné porušení zákona," řekl soudce Nejvyššího soudu Jiří Horák. Nejvyšší soud se již pravomocně uzavřeným Kajínkovým případem začal zabývat poté, co se na něj letos v únoru obrátil tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Ten chtěl znovu prověřit, zda při Kajínkově odsouzení nebyl porušen zákon. Nejvyšší soud stížnost odmítl, což v praxi znamená, že Kajínkovo odsouzení už není možné zpochybnit. "Rozhodnutí vítám," řekl plzeňský soudce Pravoslav Polák, který Kajínka poslal do žaláře na doživotí a jehož verdikt nyní Nejvyšší soud nepřímo potvrdil. Kajínek byl na doživotí odsouzen v roce 1998 za dvě nájemné vraždy. Nikdy se nepřiznal, naopak loni v říjnu poté, co utekl z přísně střežené věznice Mírov na Šumpersku, znovu opakoval, že je přesvědčen o své nevině. Policisté ho dopadli 8. prosince v Praze. Rychetský svůj podnět k Nejvyššímu soudu vysvětlil tím, že při pochybnostech se má postupovat ve prospěch obviněného. Kajínkův obhájce Jaroslav Bárta nechtěl spekulovat o tom, jak verdikt přijal Kajínek. "Věděl, že to může skončit i takto. Ale jestli to bude důvod k tomu, aby se znovu pokusil o útěk, na to se neptejte mě, ale jeho," prohlásil advokát. Jiří Kajínek, který patří k nejhlídanějším tuzemským vězňům, je v současné době ve věznici ve Valdicích na Jičínsku. Na Mírov, odkud tak úspěšně uprchl, se krátce vrátil 6. a 7. září. Zúčastnil se jako svědek procesu se dvěma dozorci z mírovské věznice, kteří se zodpovídají z toho, že zanedbali své povinnosti a tím Kajínkovi umožnili útěk.

21.9.2001 Středočeské Deníky Bohemia

Doživotí pro Kajínka už nikdo nezruší

Praha - Poslední naději na obnovu trestního řízení ztratil včera na doživotí odsouzený dvojnásobný vrah Jiří Kajínek. Nejvyšší soud totiž zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou v jeho prospěch podal letos v únoru tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Kajínek byl v roce 1998 odsouzen k doživotí za dvě nájemné vraždy. Vinu popírá. Loni v říjnu Kajínek uprchl z jedné z nejpřísněji střežených věznic v Česku - Mírova na Šumpersku. Policisté ho dopadli po čtyřiceti dnech pátrání až v hlavním městě. Rozhodnutí soudu znamená, že Kajínkovo odsouzení už nelze zpochybňovat. Nejvyšší soud si vyžádal stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, které v červenci navrhlo revizi řízení zamítnout. Není totiž nutné dělat rekonstrukci činu nebo konfrontovat jednotlivé vyslýchané.

Kajínkova anabáze

30. května 1993 - Jiří Kajínek, který byl v té době na útěku z vězení, zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznici Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce. Vraždy si měl objednat plzeňský podnikatel Antonín Vlasák.

11. žali 1996 - V ranních hodinách se Kajínek neúspěšně pokusil uprchnout z valdické věznice na Jičínsku, kde si odpykával předchozí trest za útok na veřejného činitele a loupež.

23. června 1998 - Krajský soud v Plzni uznal Kajínka vinným z dvojnásobné vraždy a z pokusu o vraždu a odsoudil ho na doživotí.

29. října 2000 - Kajínek uprchl z přísně střežené věznice v Mírově na Šumpersku

6. září 2001 - V mírovské věznici začal proces s dozorci. Kajínek o útěku odmítl vypovídat.

24.9.2001 Noviny Chrudimska 

Stále stojí při svém Kajínkovi

Prachovice - Odsouzení Jiřího Kajínka za dvojnásobnou vraždu nelze podle rozhodnutí Nejvyššího soudu zpochybňovat.

Řada obyvatel Prachovic - obce, kde Kajínek prožil dětství a kde dodnes bydlí jeho sestra, má ale jiný názor.

"Je to nespravedlivé a budeme podnikat další kroky, abychom Jirkovi pomohli," tvrdí jedna z nich Miroslava Alinčová.

Kolem pěti set obyvatel Prachovic se po loňském útěku Kajínka z mírovské věznice podepsalo pod dopis adresovaný tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Pavlu Rychetskému. Žádali v něm obnovení procesu. Oslovený ministr nakonec skutečně ve prospěch Jiřího Kajínka podal stížnosti pro porušení zákona, kterou ovšem Nejvyšší soud před několika dny zamítl.

"Určitě existují ještě další cesty. Zvažujeme, že se obrátíme na Kancelář prezidenta," uvedla Miroslava Alinčová. Jiří Kajínek je podle jejích informací z rozhodnutí soudu velmi zklamaný.

"Jeho sestra ho proto jela navštívit," dodala Alinčová.

Místostarosta Prachovic Libor Vomočil, který se také k dopisu ministrovi Rychetskému připojil, rozhodnutí soudu respektuje.

"Nemám důvod nevěřit Nejvyššímu soudu," řekl Libor Vomočil. Přesto uvnitř cítí jisté drobné pochybnosti.

"Domnívám se, že situaci může správně posoudit jen osoba, která může prostudovat spis k celému případu. Pavel Rychetský tu možnost měl a zřejmě nějaké důvody pro podání stížnosti skutečně nalezl. Věřím, že to od něj nebylo jen populistické gesto," dodal Libor Vomočil.

Podle rozhodnutí soudu ale není nutné dělat revizi řízení, rekonstrukci činu nebo konfrontovat jednotlivé vyslýchané.

26.09.2001 MF dnes

Nevyužili soudci v kauze Kajínek nynějšího napjatého dění?

Fórum čtenářů

Myslím, že jedinými lidmi, kteří ve skrytu duše uvítali současné světové napětí, jsou naši soudci u Nejvyššího soudu. Stále jsem čekal, jakým způsobem zametou pod koberec kauzu Kajínek. Musely k tomu spadnout dva mrakodrapy, zemřít množství lidí, aby v tu dobu vynesli verdikt, o který by se v jiném čase zajímal celý národ? Takhle to projde v podstatě bez povšimnutí. On pan Kajínek neměl sice moc velkou šanci ani v době míru, protože představa, že Nejvyšší soud zpochybní doživotní trest, byla dosti mizivá. Takové "ranaře" naše mladá demokracie u zkostnatělých soudů ještě nevychovala. A mne děsí, že je možné dostat doživotí, aniž bych byl stoprocentně usvědčen. To zavání Kafkou a komunismem. Pan soudce v Plzni prý rozhodnutí uvítal. Proč? Nebyl si snad jistý? Hlavně mu přejme, aby taky dobře spal. Byl bych velice nerad, aby začala v naší společnosti příliš často platit Kajínkova věta, jím řečená při zatýkání. Totiž "že spravedlnost nemá v tomto státě šanci".

Kajínkovo právo - Petr Uhl

27. 09. 2001 Právo

  I mistr tesař se utne. Minulý týden se to zřejmě přihodilo Nejvyššímu soudu při rozhodování ve věci Jiřího Kajínka, odsouzeného na doživotí za dvě nájemné vraždy. Pokud přitom Nejvyšší soud porušil zákon, je pikantní, že tak učinil v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Tu podal na jaře ministr spravedlnosti - byl to ještě Pavel Rychetský.    Nové porušení zákona není v zamítavém posouzení věci. Lze je spatřovat "pouze" v tom, že Nejvyšší soud jednal v neveřejném, nikoliv ve veřejném zasedání, a tedy bez přítomnosti stěžovatele i odsouzeného Kajínka. Odepřel jim tak možnost, aby se v tomto řízení před soudem k údajnému porušení zákona v předchozím řízení vyjádřili.
  Občan, zvláště ten, který je přesvědčen o Kajínkově vině, to může považovat za lapálii. Hlavně proto, že pochybení Nejvyššího soudu je sporné. Ten totiž může podle trestního řádu o stížnosti pro porušení zákona rozhodnout i v neveřejném zasedání, pokud stížnost zamítá. O této stížnosti ale jednal senát Nejvyššího soudu čtyři dny, od počátku neveřejně. To od první chvíle věděl, že stížnost zamítne? Proto lze úspěšně hájit názor, že Nejvyšší soud svým postupem porušil Kajínkovo ústavní právo na řádný, spravedlivý proces.
  Důsledek jeho postupu nepocítí jen Kajínek, doplatíme na něj všichni. Všechna porušení předpisů, nedostatky v řízení v Kajínkově trestní věci, veškeré retušování při následném přezkoumávání - to vše se v tak složité kauze, kde se obžalovaný nikdy nedoznal, nutně vyskytovalo. Nejvyšší soud se tím nejen odmítl zabývat, své jednání uzavřel veřejnosti, ministrovi, odsouzenému ijeho obhájci a porušení zákona neshledal. Dal tím zelenou obdobným vadným postupům v dalších trestních věcech. Resortní solidarita vůči soudcům a policistům není nikdy moudrá.
  Ministr spravedlnosti sice nyní může podat novou stížnost pro porušení zákona, ale větší naději na úspěch má ústavní stížnost, kterou by ale muset podat Jiří Kajínek k Ústavnímu soudu. Právo na řádný proces je základním právem každého, tedy i toho, kdo je podle pravomocného rozsudku dvojnásobný nájemný vrah.
  Je možné, že se Jiří Kajínek oněch vražd dopustil. Nehodí se také, abych komentoval správnost soudního rozhodnutí ve věci, jejíž skutečnosti mi nejsou známy, protože spis není veřejnosti přístupný. Avšak fakt, že stížnost podal Pavel Rychetský, který se jen zřídka a opatrně pouští do riskantních kroků, je alespoň pro mne dostatečným důvodem k pochybnostem o předchozím soudním řízení. Rychetský v době podání stížnosti dokonce mluvil "přinejmenším" o korupci některých plzeňských policistů, činných v řízení proti Kajínkovi.
  Ústavní soud, pokud se na něj Kajínek obrátí, může pouze zrušit poslední usnesení Nejvyššího soudu. Samotnou stížností o porušení zákona se zabývat nemůže. Ve veřejném zasedání, které by pak mělo u Nejvyššího soudu následovat, by mohl ministr své námitky osobně zdůvodnit. Své slovo by dostal i Jiří Kajínek.
   Teprve pokud by bylo řízení o stížnosti pro porušení zákona před Nejvyšším soudem pro Kajínka úspěšné (což není jisté), konalo by se celé soudní řízení podle obžaloby znovu, a to jak u krajského soudu jako soudu prvního stupně a u vrchního soudu coby odvolacího.
  Spravedlnost je zdlouhavá, má-li být důkladná. Mělo by to tak být vždy, při ukládání doživotních trestů to ale platí dvojnásob.

5. 10. 2001 Radiožurnál
Rozhovor s advokátem Jiřího Kajínka JUDr. René Příhodou


J.M.      Co závažného se v případu Jiřího Kajínka změnilo?

R.P.      Jsou tu důkazy už dneska toho, že by svědci se měli vrátit ke svým svědeckým výpovědím a mělo by se zjistit, do jaké míry jejich svědecké výpovědi v tom řízení před Plzeňským soudem byly autentické a pravdivé a kopírovaly skutečnost.

J.M.      V jakém smyslu by se ty výpovědi měly změnit?

R.P.      Zejména by se měla projednávat ta otázka, zdali Jiří Kajínek byl na místě samém, zdali to byl on, zdali s ním vůbec jednali, zdali nejednali s někým jiným. A nebo jednali pod nějakou jinou skutečností, kterou u soudu neuvedli.

J.M.      Na veřejnosti se objevila už celá řada informací o tom, že výpovědi klíčových svědků mohly být eventuelně zmanipulovány, tvrdili že Jiřího Kajínka na místě činu viděli, že ho dokonce některý z nich na místo činu vezl a zase ho odvážel. Vy máte informaci o že by právě tito svědci chtěli změnit svoji výpověď?

R.P.      Pokud mám poslední informace od mého mandanta, tak dá se to očekávat.

J.M.      Jaké možnosti máte v současné době k tomu, aby se vám v budoucnu podařilo případ znovu otevřít?

R.P.      Tak celá ta věc - vidím ji ve třech rovinách. První rovina je možnost podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu, tam se budeme zabývat tou otázkou jestli byla porušena listina práv a svobod, či nikoliv. Druhá možnost, taková důležitá, je obnova řízení, to za předpokladu že budou naplněny důvody obnovy řízení, že ty důkazy dáme dohromady.

J.M.      Jaký je v tuto chvíli váš odhad, myslíte si, že jedna z těchto variant připadá skutečně v úvahu a že může být úspěšná?

R.P.       Justiční orgány postupovaly dle mého názoru v souladu s právem a nemám výhrady proti jejich postupu, ale mám ten pocit že v přípravném řízení nebyly připraveny veškeré důkazy, tak jak by si justiční orgány zasloužily. Spis je sice uzavřený, ale důkazy uzavřeny nejsou, dle mého názoru.

J.M.      Pořád tu ještě zbývá poslední alternativa a to je udělení milosti Jiřímu Kajínkovi prezidentem republiky. Myslíte si, že něco takového vůbec připadá v úvahu?

R.P.      Já osobně doufám, pakliže se nám podaří zpochybnit některé důkazy a jejich věrohodnost a zpochybnit některé vyšetřovací úkony z přípravného řízení, protože na to poukazuji, poté by pan prezident měl i reálnou možnost tu milost udělit a nemohl by mu to nikdo vyčítat.

9.10.2001 Večerník Praha

Kajínek měl telefon i zrcátko

Proces s dozorci, kteří se zodpovídají z toho, že svým liknavým přístupem umožnili vrahovi Jiřímu Kajínkovi útěk z mírovské věznice, soudce opět odročil.

ŠUMPERK - Okresní soud v Šumperku včera znovu projednával případ dvou dozorců, kteří jsou podezřelí, že nedbalou kontrolou cel umožnili vrahovi Jiřímu Kajínkovi loni v říjnu útěk z mírovské věznice. Muži, kterým hrozí až tři roky vězení, však obvinění popírají. Před soudem vypověděli, že cely v den útěku kontrolovali jako každý jiný den. Proces s bývalými mírovskými dozorci dosud odhalil, že vedení mírovské věznice vědělo o tom, že by se některý z vězňů mohl chystat k útěku. Pět dní před útěkem Jiřího Kajínka objevili dozorci v poště odsouzeného Ludvíka Černého padesát metrů nejsilnějšího silonového vlasce. Svědci také vypověděli, že v Kajínkově cele našli mobilní telefon a na okně zrcátko, kterým odsouzený sledoval střídání stráží. Před soudem stane na návrh obhájce obžalovaných jako svědek také doživotní vězeň Ivan Roubal. Kvůli jeho výslechu se pokračování procesu, který soudce odročil na 22. října, přesune za zdi mírovské věznice. Roubal mimo jiné tvrdí, že diamantovou šňůru k přeřezání mříží prodal Kajínkovi jeden z dozorců. Dále uvádí, že pracovník věznice, který zařídil Kajínkovo přestěhování na celu, odkud byla lepši šance uniknout, zůstává ve věznici v Mírově na lépe placeném místě.

10. 10. 2001 Radiožurnal

Takto prostřednictvím faxu reagoval  na ministrovo rozhodnutí Jiří Kajínek


Co říkáte na rozhodnutí ministra Bureše?

"Pan ministr má evidentně zájem na zjištění pravdy o plzeňských vraždách, jeho přístupu si vážím."

Vy sám si patrně také myslíte, že Nejvyšší soud měl o Vás rozhodovat ve veřejném zasedání...?

"Ano, měla nám být dána možnost vysvětlit, v čem spatřujeme porušení zákona. Jak může vypadat spis, když ho vypracuje pouze policie, která je do vražd sama zapletená? Toto soudy nehodlaly připustit."

Věříte ještě ve spravedlnost české justice?

"Je velice těžké věřit ve spravedlnost, pokud jsem opakovaně odsuzován za velmi podivných okolností. Odsouzení na 11 let v roce 1991 bylo pomstou a ne rozsudkem. Sám jsem se bránil nezákonnému postupu policie. Nikomu jsem nezpůsobil žádné zranění. Odsouzen jsem byl k trestu, který nedostávají ani někteří vrazi. Odsouzení na doživotí za vraždy, které spáchal někdo jiný a ne já, to už snad nemůže být ani omyl či pochybení."

Jaké dáváte šance, že Ústavní soud vyhoví stížnosti ministra Bureše, a případ tak bude muset znovu projednat Nejvyšší soud?

"Naděje existuje vždy, ale jakákoli jiná odpověď by byla pouhá spekulace."

10. 10. 2001 Čtk

Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal v případu Jiřího Kajínka stížnost k Ústavnímu soudu

Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost v případu Jiřího Kajínka. Stížnost se týká nedávného usnesení Nejvyššího soudu, který v neveřejném zasedání zamítl stížnost ve prospěch na doživotí odsouzeného Kajínka. Podle Bureše porušil Nejvyšší soud ústavně zaručené právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti a ve veřejném zasedání.
   "Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům," odůvodnil ministrovo rozhodnutí mluvčí resortu spravedlnosti Vladimír Voráček. Toto právo obsahuje Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavy.

11.10.2001 MF dnes

Ministr dal Kajínkovi novou šanci

Praha - Dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek dostal šanci, že ve vězení nebude muset strávit zbytek života. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost, protože nesouhlasí s tím, že Nejvyšší soud uzavřel před časem Kajínkův případ v neveřejném zasedání. Kajínka, který tvrdí, že je nevinen, rozhodnutí ministra potěšilo. "Je přesvědčen, že ministr chce zjistit pravdu, a proto si jeho přístupu váží. Když jsem mu říkal, že má novou naději, dal palec a ukazováček asi pět milimetrů od sebe a ukázal, že asi takovou," uvedl Pavel Kuřátko, mluvčí věznice ve Valdicích.

12.10. 2001 Právo

Poplašná zpráva

   
Jiří Kajínek je pravděpodobně vrah. Dokonce snad dvojnásobný vrah. Ke všemu navíc asi nájemný vrah. Jiří Kajínek již byl také pravomocně odsouzen, takže by bylo zcela na místě napsat jednoduše vrah - bez opatrných slůvek pravděpodobně, snad, asi... Pokud totiž existuje sebemenší pochybnost, je přinejmenším neslušné těch slůvek nepoužít. Ta pochybnost tu je, a není malá. Je dokonce natolik závažná, že přiměla bývalého ministra spravedlnosti Pavla Rychetského k podání stížnosti pro porušení zákona. Připusťme tedy, co se beztak mezi lidmi šušká, byť to zní málo pravděpodobně. Dejme tomu, že je Jiří Kajínek nevinný jako lilie, že je jen obětí spiknutí svých pochybných kumpánů, mizerné práce policie a nedbalosti soudců. Anebo, což je pravděpodobnější, je možná spolupachatelem, ale není přímo vrah a jeho trest tedy není spravedlivý. Ještě však zbývala jedna naděje, Nejvyšší soud. Zbývala. Nemělo by být obvyklé, aby sloupkař kritizoval jednání soudu, dokonce Nejvyššího soudu. Je přece žádoucí pěstovat úctu k soudům a tím i úctu ke spravedlnosti. Avšak má-li pravdu ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, který včera na jednání Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost, pak kde tu úctu vzít, kde ji hledat? Nejvyšší soud by měl tak závažný případ projednat znovu ve veřejném líčení a samozřejmě v přítomnosti obžalovaného, protože jen tak by mu dal šanci se obhájit. Místo toho pouze v neveřejném zasedání, pouze z papírů vyčetl a odúřadoval výrok o vině. To není jen chyba, to je zejména pohrdání člověkem ve chvíli, kdy se ten člověk chytá poslední naděje. A vůbec sem nepatří otázka, zda se pravděpodobnost Kajínkovy nevinnosti měří na setiny nebo na tisíciny. Ať je jakákoli, soud v každém obžalovaném musí vidět nevinného, dokud se o jeho vině sám a navzdory vlastním povinným pochybnostem nepřesvědčí. Jde-li však jednou o spravedlnost, nejde jen o spravedlnost pro někoho konkrétního, ale pro všechny. Pokud se tedy mezi lidmi šušká, že Jiří Kajínek možná není vrah, je v tom šprochu vlastně obsažena i poplašná zpráva, že nikdo z nás nemá zaručenou jistotu práva, aťsi jako postižený, anebo nedejbože jako obžalovaný. Obávám se, že tato zpráva není bezpodstatná.

12. 10. 2001 Blesk

Kajínek požádal prezidenta o milost

Nejznámější odsouzenec na doživotí Jiří Kajínek (40) si podal žádost o milost. Ministerstvo spravedlnosti, které na základě zmocnění prezidenta republiky řízení o udělení milosti provádí, už získalo od valdické věznice Kajínkovo kladné hodnocení. Milost prezidenta je pro Kajínka zřejmě poslední nadějí na svobodu.

Nový proces pro doživotního odsouzence za dvě nájemné vraždy se totiž zřejmě už nikdy neuskuteční. "Není nutné případ vracet k novému projednání. Rekonstrukce je nadbytečná, pokud pan Kajínek tvrdí, že tam nebyl a svědci odmítají vypovídat," zdůvodnila včera mluvčí Nejvyššího soudu v Brně Dita Válková zamítnutí stížnosti na porušení zákona, kterou v únoru v Kajínkův prospěch podal exministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Fakt, že o tom tříčlenný senát rozhodl v neveřejném zasedání, je podle jejích slov v pořádku.

Jiného názoru je však ministerstvo spravedlnosti. "Ministr je účastníkem řízení u Nejvyššího soudu a tento závazek převzal po svém předchůdci. Neveřejným zasedáním byla zkrácena jeho práva. Soud jednal v rozporu s Listinou práv a svobod," řekl mluvčí ministerstva Vladimír Voráček.

Kajínek stále opakuje, že je nevinný. "Jsem nevinen. Rekonstrukce a konfrontace svědků, která nikdy nebyla provedena, by mou nevinu prokázala," řekl Kajínek v rozhovoru Blesku.

Nyní podal žádost o milost. Její součástí je i posudek věznice. "Chová se slušně. Řád o výkonu trestu plní beze zbytku, nedopouští se žádných přestupků," uvedl zástupce valdické věznice Pavel Kuřátko

12.10.2001 MF dnes

Stížnost Bureše v kauze Kajínek budí rozpaky

Brno - Stížnost ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše, kterou podal v případu dvojnásobného nájemného vraha Jiřího Kajínka k Ústavnímu soudu, budí rozpaky odborníků. "Jsem přesvědčena, že ministr není oprávněn takovou stížnost podat," řekla předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Soudci Ústavního soudu se k případům, v nichž později rozhodují, zásadně nevyjadřují. Ministr spravedlnosti Bureš stížnost odůvodnil tím, že Nejvyšší soud rozhodl o Kajínkově případu neveřejně. "V neveřejném jednání nebylo ministrovi umožněno, aby svou stížnost mohl obhájit," řekl mluvčí ministerstva Vladimír Voráček. Není však vyloučeno, že Ústavní soud se stížností vůbec nebude moci zabývat a rovnou ji odmítne. "Jestliže takovou stížnost podává ministr, podává ji zřejmě jako zástupce státu. A stát není chráněn základními ústavními právy," řekla Wagnerová. Pokud by ministr podal stížnost jako soukromá osoba, musel by zase prokázat, že byl verdiktem sám poškozen. Podobný názor jako Wagnerová mají i další odborníci. "Jsem skeptický vůči legitimitě postupu pana ministra," řekl brněnský advokát Jaroslav Brož. Ten navíc upozornil, že zákon umožňuje podat ústavní stížnost přímo odsouzenému, tedy Jiřímu Kajínkovi. Zatím žádný ministr spravedlnosti podobnou stížnost Ústavnímu soudu neposlal, stanovisko soudu tedy určí postup v podobných případech do budoucna.

13.10.2001 MF dnes

Úřady posuzují žádost o milost pro Kajínka

Z celé země

Praha - Ministerstvo spravedlnosti posuzuje žádost o milost pro dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka. "Poté, co uprchl z Mírova, přišlo několik desítek žádostí o jeho milost. V takovém případě se tážeme dotyčného, zda s tím souhlasí, a pan Kajínek se k žádostem připojil. Nyní probíhá řízení," vysvětlil mluvčí resortu Vladimír Voráček. Kajínek, který vinu popírá, prohlásil, že útěkem z Mírova chtěl na svůj případ upozornit. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal tento týden v Kajínkův prospěch ústavní stížnost.

24. 10. 2001 Právo

Kajínkovo právo a právo ostatních
(reakce na článek pana Uhla)

Ve čtvrtek 20. září, bez zbytečného halasu a nákladných bezpečnostních opatření, rozhodl Nejvyšší soud v trestní věci nejznámějšího českého odsouzeného Jiřího Kajínka tak, že neshledal stížnost pro porušení zákona, kterou v jeho prospěch podal ministr spravedlnosti, za důvodnou, a jako nedůvodnou ji zamítl. Podle § 274 trestního řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Protože nechtěl toto rozhodnutí ani na okamžik tajit, ještě téhož dne je publikoval na internetových stránkách a stejnou informaci dostali i účastníci řízení a ČTK. Od některých novinářů se nám dostalo poděkování za vstřícnost, ale došlo i pár nelichotivých dopisů a telefonátů od Kajínkových obdivovatelů, či spíše obdivovatelek, a hrozících anonymů. Tím to mohlo skončit. Ale neskončilo. Že se Kajínkovi stala křivda, si myslí i Petr Uhl. Ten ovšem své názory v obálce neskrývá. V komentáři, který mu vyšel v Právu pod názvem Kajínkovo právo, se ve prospěch Kajínka pustil do Nejvyššího soudu s plnou vervou. Soudy, včetně toho nejvyššího, nejsou neomylné ani nekritizovatelné. Náprava chyb má svou předepsanou proceduru a určitou úroveň by měla mít i kritika. Kritika od novináře alespoň minimum odbornosti a přiměřeně rozvahy. Nepravdivé a neuvážené tvrzení novinářů může totiž způsobit větší zlo než pláč fanynek a hrozby anonymů. Nad citovaným příslovím, že se i mistr tesař někdy utne, by bylo ještě možno zamhouřit oči, k "pikanterii" Petra Uhla, že v Kajínkově případě Nejvyšší soud, který má porušení zákona napravovat, sám zákon porušil, už mlčet nelze. Jiří Kajínek se v době, kdy byl na útěku z vězení, dal najmout a za 200 tisíc Kč spáchal dvojnásobnou vraždu a za to byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody, který si nyní odpykává. V průběhu tohoto trestu se znovu jednou pokusil uprchnout a jednou se mu to povedlo. Pokaždé beztrestně, přísnější trest než doživotí už dostat nemůže. Zato je v souvislosti s jeho útěky stíháno několik dalších osob. Zatímco si jiní Kajínkovým útěkem přivodili trestní řízení, on sám získal sympatie. Sympatie obdivovatelek mu přeji, nad sympatiemi ze strany orgánů státu jsem rozpačitý. Až do útěku seděl Kajínek ve vězení dva roky a nikoho ani nenapadlo se v jeho prospěch jakkoliv angažovat. Poté, co byl za dramatických okolností na útěku dopaden, byla do měsíce stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch na světě. Jen pro pořádek. Stížnost pro porušení zákona není konstatováním, že k porušení zákona skutečně došlo, ale názor ministra spravedlnosti, že k němu dojít mohlo. A jen tak mimochodem, na vyřízení podnětu k podání takové stížnosti se obyčejně čeká měsíce, někdy i roky. Kajínkův trestní spis má několik tisíc stran. Až potud Kajínkovo právo. Právo, kterého se nikomu z ostatních odsouzených - obyčejných občanů - nikdy nedostane. Nejvyšší soud, kterému jako jedinému přísluší rozhodnout, jestli v Kajínkově procesu došlo k porušení zákona, cestu nějakého zvláštního, Kajínkova práva odmítl, a jsem rád, že na tom setrval po celou dobu, až do konečného rozhodnutí. Na projednání stížnosti pro porušení zákona nebyl sestaven žádný mimořádný senát, Kajínkova věc byla přidělena senátu, kterému podle rozvrhu práce náležela, a byla vyřízena v pořadí, v kterém přišla. Senát obsahově náročnou věc studoval několik měsíců a poté, co se s ní seznámil, začal ji projednávat v neveřejném zasedání. Projednání bylo náročné, bylo spojeno s vyhotovením rozhodnutí, trvalo několik dní a skončilo zamítnutím ministerského návrhu. A je zle. Ale proč? Nenapadá mě nic jiného než právě proto, že jde o Kajínka. Ne proto, že se Kajínkovi dostalo práv, jaká mají všichni ostatní, ale proto, že nebylo použito jakési výsadní Kajínkovo právo. Takové právo ale Nejvyšší soud nezná. Ustanovení § 274 trestního řádu umožňuje Nejvyššímu soudu zamítnout nedůvodné stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání. Úprava platná od roku 1994 vychází z toho, že zamítnutí nedůvodné stížnosti fakticky potvrzuje bezchybnost procesu s plným uplatněním práv obhajoby. Nejvyšší soud tak za dobu účinnosti toto ustanovení v desítkách případů uplatnil. Nevidím jediný důvod, proč by měl být Jiří Kajínek výjimkou. Posouzení porušení zákona je iv jeho případě vysoce odborná právní otázka a k jejímu zodpovězení Nejvyšší soud Kajínka opravdu vidět nemusí. Neviděl žádného odsouzeného, o němž rozhodoval v neveřejném zasedání, ale u nich to nikomu nevadilo. Na tomto místě musím zmínit i další nepřesnost, které se Petr Uhl dopustil. Jde o to, jestli forma projednání už předem jednoznačně předznamenává výsledek. Tento názor je třeba zásadně odmítnout. Zasedání, které začalo jako neveřejné, může, je-li to potřeba, pokračovat jako veřejné a naopak. Ze způsobu projednání věci tak dopředu napevno výsledek ještě před konečným rozhodnutím opravdu stanovit nelze. Pokud senát Kajínkův případ začal projednávat v neveřejném zasedání a v neveřejném ho skončil, svědčí to nejen o většinové jednotě senátu respektovat zákon při řešení právní otázky, ale i o odolnosti svodům populismu - ukázat veřejnosti "hrdinu". Nebylo nic snazšího než nařídit veřejné zasedání, za mimořádně nákladných bezpečnostních opatření eskortovat Kajínka k soudu do Brna a stížnost pro porušení zákona stejně zamítnout. Ale proč u Kajínka tak, a u ostatních jinak? A na co? Soudy v Praze a Šumperku, kde měl Kajínek svědčit, si to už zkusily. Slušně je pozdravil a to bylo také jediné, co se od něj dozvěděly. Tak se stalo, že Kajínka jeho fanynky ani Petr Uhl u Nejvyššího soudu neviděli a mám obavu, že ho ani v budoucnu neuvidí. A to je další omyl Petra Uhla. Stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona už znovu podat nelze (§ 266 odst. 7 trestního řádu), a tak ministr spravedlnosti asi radu na její podání nevyslyší. A protože se itam o jejím odmítnutí rozhoduje bez jednání, ani tam Kajínka neuvidí. Protože Nejvyšší soud tím, že rozhodl v neveřejném zasedání, zákon neporušil, naopak, zákon mu to umožňuje, neměla by uspět ani ústavní stížnost. Potěšující závěr nakonec: Nejvyšší soud se v případě Jiřího Kajínka neutnul, zákon neporušil a byť to není "obyčejný" případ, dokázal, že měří všem stejným loktem. A to se může vždycky hodit. Za to se nenapomíná.
Pavel Kučera
(Autor je místopředsedou Nejvyššího soudu)

25. 10. 2001 Super

Rána z milosti do zadku?

Naše reportérka se dostala k nejhlídanějšímu vězni /VALDICE/ Navštívit nejpopulárnějšího českého vězně není vůbec lehké. Dívat se mu z očí do očí, pravda přes plexisklo a mříže, se podaří jen málokomu. Josef Klíma z Novy po takovém setkání prohlásil, že by si Kajínka klidně vzal domů. Byli jsme zvědavi, zda na nás rozhovor zapůsobí stejně. Díky advokátovi, který boj nevzdává, jsme si mohli s Jiřím Kajínkem povídat nejen o kauze, jež ho dostala do vězení, ale také o tom, jaký ve skutečnosti je, že není tou zrůdou, za jakou ho lidé mají, jak vnímá své ctitele a ctitelky, co je pro něj důležité a o čem přemýšlí. Po pravdě řečeno, došli jsme k tomu, že o Kajínkovi se ještě mluvit bude.

Nikdy jsem nenosil šperky, tvrdí Jiří Kajínek

Po Čechách pobíhal bestiální vrah Kajínek, matky se bály o děti, muži ho viděli za každým rohem. Nyní tato "legendární bestie" sedí proti mně za tlustým plexisklem a mřížemi a hulákáme na sebe, abychom se slyšeli. Působí jako energií nabitý inteligentní chlap, který se pere o spravedlnost.

Co říkáte tomu, že se na vaši podporu vytvářejí kluby fandů, že na internetu máte svou stránku a že se plánují i demonstrace za vaše omilostnění?

Vím, že je tu skupina lidí, která sleduje moji kauzu od začátku a fandí mi, protože uznává, že neexistuje žádný věcný důkaz o mé vině. Existuje jen korunní svědectví šestkrát trestaného člověka, kterému byl vzápětí odpuštěn trest za loupež.

Mimochodem, vy jste opravdu ty zastřelené neznal?

Nikdy jsem je neviděl. Těžko se také prokazuje alibi, když vás zatknou devět měsíců po činu a vy si máte vzpomenout, kde jste tehdy byla. Ledaže bych ten den byl zrovna na nějaké svatbě. Vím jen to, že jsem v té době neodjížděl z Prahy. Plzeňské vraždy se staly v květnu a já od podzimu věděl, že mne podezřívají, ale nepřikládal jsem tomu žádnou důležitost, protože jsem si naivně říkal, že mne nemohou obvinit, když jsem to neudělal. Vyžadoval jsem rekognici in natura, při které by mne svědci identifikovali mezi dalšími osobami. To se ovšem nestalo. Řekli mi, že to je taktika vyšetřování.

Prý to ale zblízka viděli dva mladí kluci, kteří prohlásili, že vy jste to nebyl.

Kupodivu toto svědectví soud zbagatelizoval. Ti kluci popsali pachatele úplně jinak, včetně dohola ostříhané hlavy a zlatého náramku. Všichni moji přátelé vám mohou potvrdit, že jsem nikdy žádné náramky nebo prsteny nenosil a nikdy nebyl ostříhán dohola. Korunní svědek Vojtěch Pokoš je vůbec podivuhodná postava. Někdy byly okolnosti kolem něj až směšné. Předseda senátu například řekl, že příslušník romského etnika by přece před vlastní matkou nelhal. Zapomněl ovšem na to, že před gadžou - bílým soudcem klidně lhát může, protože gadžo pro ně není člověk. Uvědomte si jen to, že tento aktér střílení, který zřejmě měl být svědkem, byl jako jediný z bezprostřední blízkosti střelen do zadku. On vlastně dostal ránu z milosti do hýždě. To je přece nesmysl.

Tvrdíte, že nejste násilník, ale váš zbrojní arzenál byl na úrovni vojenské čety.

Násilník opravdu nejsem. To potvrdili i moji nejbližší známí, když se jich ptali. Nikdy jsem nevyprovokoval rvačku a pokud jsem se dostával do bytů, vždycky jsem si ověřil, že tam nikdo není. Zbraně ovšem miluju už od dětství jako technickou záležitost. Četl jsem dobrodružné knížky a vždycky mě v nich zajímalo, jak vlastně ten revolver funguje. Taky mám maturitu z technické diagnostiky, což je věda o tom, jak poznat, kde je třeba chyba v motoru s použitím různých přístrojů. Nikdy jsem nestřílel na lidi - ten arzenál byl koníčkem, jako jiný má poštovní známky.

2. 11. 2001 Blesk

Milost pro Kajínka!

"Když ne spravedlnost pro Kajínka, alespoň milost"! To bylo včera odpoledne na Václavském náměstí v Praze mottem pro dvacítku lidí, kteří tu uspořádali podpisovou akci na podporu udělení milosti prezidenta republiky."

Na velkých transparentech si lidé četli o všech pochybeních policie a soudů, která kauza nejznámějšího odsouzence na doživotí podle nich nese. Nechyběl text žádosti o milost. Během půldruhé hodiny se na podpisové archy podepsalo více než 100 lidí. "Usilovali jsme o znovuotevření Kajínkova případu. Pokud to není možné, chceme milost. To, že není vyloučeno, že má do konce života pykat nevinný člověk, je alarmující pro všechny," řekla jedna z organizátorek akce - Magda Vinšová z Jablonce nad Nisou.

2. 11. 2001 Čtk

Nova: Ústavní soud se Kajínkovým případem zabývat nebude

PRAHA 2. listopadu (ČTK) - Ústavní soud se rozhodl, že nebude projednávat stížnost ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše v kauze Jiřího Kajínka. Uvedla to dnes televize Nova. Kajínek, odsouzený na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu, tak ztratil šanci na obnovení procesu. Bureš si u Ústavního soudu stěžoval na to, že Nejvyšší soud zamítl stížnost někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Rychetského v kauze Kajínek v neveřejném zasedání. Tím podle Bureše porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti a veřejně. Podle Novy Ústavní soud shledal Burešovu stížnost jako neoprávněnou. Ústavní stížnost může totiž podat pouze osoba, která se cítí být rozhodnutím soudu poškozena. Jediný, kdo tedy může v tomto případě ústavní stížnost podat, je proto pouze sám Kajínek. Krajský soud v Plzni poslal Kajínka v červnu 1998 do vězení na doživotí. Podle rozsudku Kajínek v květnu 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce. Vraždy si údajně objednal plzeňský podnikatel Antonín Vlasák. V roce 1999 Vrchní soud v Praze rozsudek v odvolacím řízení potvrdil. Letos v únoru místopředseda vlády Pavel Rychetský, který v té době zastával funkci ministra spravedlnosti, podal v Kajínkově případu k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud jeho stížnost zhruba před měsícem zamítl v neveřejném zasedání. Zamítl pro nadbytečnost i Rychetského návrhy na rekonstrukci činu a konfrontaci svědků. Kajínek, který vinu popírá, utekl z věznice Mírov loni 29. října. Policii se jej podařilo chytit 8. prosince na pražském sídlišti Velká Ohrada.

03.11.2001 MF dnes

Kajínek ztratil šanci vést nový proces

Brno - Jiří Kajínek, doživotně odsouzený za dvojnásobnou vraždu, ztratil včera šanci na znovuotevření svého případu. Ústavní soud odmítl stížnost ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše na to, že soudci Nejvyššího soudu projednávali Kajínkův případ neveřejně, a ministr se tak k jednání nemohl dostavit. Kajínkovy šance, že by ve vězení nemusel strávit zbytek života, jsou nyní spíše jen teoretické. Bylo by to možné například tehdy, pokud by se objevily nové skutečnosti a jeho advokát by mohl požádat o obnovu řízení. Poslední verdikt nad Kajínkovým případem potvrdila předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. "Byl nám už doručen přípis od Ústavního soudu. Soud potvrdil, že ministr není oprávněn takovou stížnost podat," řekla. Wagnerová od počátku upozorňovala, že soudci Nejvyššího soudu jednali podle zákona, protože ten neveřejné jednání, na něž si stěžoval ministr Bureš, umožňuje. Ústavní soud se však otázkou veřejného či neveřejného jednání vůbec nezabýval. Dospěl totiž hned na počátku k závěru, že ministr nemá pravomoc mu takovou stížnost podat. Protože Bureš byl prvním ministrem, který si tímto způsobem stěžoval Ústavnímu soudu, je včerejší verdikt směrodatný i pro další obdobné případy do budoucna. Jiří Kajínek nyní sedí ve věznici ve Valdicích. Byl sem umístěn poté, co uprchl z mírovského vězení a byl pak dopaden. Při vyšetřování jeho útěku z Mírova byly odhaleny vážné nedostatky v režimu tamní věznice. Její mluvčí Magda Petříková včera pro ČTK uvedla, že tyto chyby budou v nejbližší době napraveny.

4. 11. 2001 Blesk

Žádají o milost pro Kajínka

   Lidi různého věku a povolání spojila snaha dostat z vězení odsouzence na doživotí
Dal je dohromady internet a na internetových stránkách skládají mozaiku Kajínkova případu. Čím víc vědí, tím víc jsou přesvědčeni o jeho nevině. Nikdo z nich Kajínka osobně nezná. Už téměř rok usilují o znovuotevření jeho kauzy. Chtějí znát pravdu. Když Nejvyšší soud v Brně neveřejně zamítl stížnost exministra spravedlnosti Rychetského na porušení zákona v Kajínkově kauze, společně požádali prezidenta Havla o milost.
   Boj začal na Hradě
Domluvili se telefonem a 18. října v poledne si dali sraz v metru »Hradčanská«. Viděli se poprvé v životě, ale kdo je sledoval, musel si myslet, že jde o staré známé. Šestapadesátiletý inženýr Blahoslav Nenadál byl nejkurážnější. Věděl, kudy do prezidentské kanceláře, vyvolal na hradní nádvoří šéfku právního oddělení Janu Chalupovou. Mluvčí se ale nakonec stala na pohled plachá podnikatelka Magda Vinšová z Jablonce nad Nisou. To ona všechny svolala a nechala vytisknout první transparent »Jiřímu Kajínkovi milost (když ne spravedlnost)«. Z jejích rukou přibylo prezidentské kanceláři k 67 dalších jedenáct žádostí o milost pro Kajínka. "Jsme obyčejní lidé a chceme spravedlnost. Nejde jen o Kajínka, jde o nás o všechny," vysvětlila.
   Václavské náměstí patřilo Kajínkovi
Sotva se poznali, začali chystat další akci. Na čtvrtek 1. listopadu oznámili shromáždění na Václavském náměstí. Z vlastních prostředků nechali vyrobit transparenty. Rozeslali pozvánky institucím, pozvali ochránce lidských práv Petra Uhla. Nezapomněli na ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše a místopředsedu vlády Pavla Rychetského. Nic podobného nikdy nedělali. A pak přišel den »D«. Udělali si volno, vzali dovolenou. Sjeli se do Prahy a společně stloukali »pod koněm« stojany a připichovali transparenty. "Profíci nejsme, ale zvládli jsme to, ne? To proto, že jde o dobrou věc," rovnala Magda Vinšová štůsky namnoženého poselství Jiřího Kajínka z vězení pro lidi, kteří chtějí o jeho případu vědět víc. Podpisová akce trvala tři hodiny - od tří odpoledne do šesti. Byla zima a foukal silný vítr. "Hlavně, aby to nespadlo," obával se bývalý voják IFOR Josef Šanda a vší silou držel sloupek s transparentem. "Pomůžeme ti," přidalo se pár studentů, když vítr zesílil. Dobrou hodinu pak drželi i sloupky stanu nad stolkem s podpisovými archy k žádosti o milost pro Kajínka. Podepsali je také. Zájem o Kajínkův osud předčil očekávání trochu nesmělých pořadatelů akce. První podpisy měli dřív, než stačili rozvinout všechny burcující nápisy. Po dobu akce spolu diskutovali úplně neznámí lidé. "Žádost o milost pro Kajínka podepsalo 179 lidí," konstatovala v šest večer Dita Fečová, která na internetu zveřejňuje všechny dostupné informace o Kajínkově kauze. "Zdravím všechny lidi, kterým není lhostejné, že je v naší zemi možné odsoudit člověka na doživotí za čin, který spáchal někdo jiný, jehož kryjí ti, kteří jsou ve skutečnosti za zločin odpovědní. Všem Vám děkuji," odnášeli si účastníci shromáždění kopii Kajínkovy zdravice.
   Proč to dělají
Magda VINŠOVÁ, podnikatelka: Máme pocit velké nespravedlnosti. Kajínka odsoudili bez jediného důkazu. Při vyšetřování došlo k mnoha pochybením. Nebyla rekonstrukce ani konfrontace svědků. Policie odmítla důkazy v Kajínkův prospěch. Nejvyšší soud zamítl stížnost pana Rychetského neveřejně. Upřel právo účasti i ministru spravedlnosti Burešovi. Kajínkovi, ač o to žádal, nedal možnost, aby se hájil. Nejde nám o osobu Kajínka. Ale to by se mohlo stát každému.

4.11. 2001 Nova

Ministr Bureš v nedělní sedmičce 





Ústavní soud tento týden zamítl stížnost ministra spravedlnosti Bureše, který si stěžoval na postup Nejvyššího soud v kauze Jiřího Kajínka. Podívejme se.

Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pánové, ruku na srdce, myslíte si, že by se dva ministři zajímali o případ Kajínek, kdyby se mu nepodařilo za takového halasu, víceméně, veřejnosti utéci z vězení a několik týdnů prchat? Co si o tom myslíte, pane poslanče?

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Já jsem přesvědčen, že v takto medializované podobě možná ne. Že by byla možná podána stížnost pro porušení zákona, to asi ano a konec konců přednedávnem ...

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
No, právě.


Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Ale nikoliv ústavní stížnost.

Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vyjádřete se, může za to třeba mediální známost pana Kajínka nebo ...

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
Jistě přispěla k tomu, že některé okolnosti se útěkem pana Kajínka z Mírova staly více zřejmými. Ale leží-li v budově ministerstva spravedlnost podnět ke stížnosti pro porušení zákona, a ten ležel, musí se s ním každý ministr vypořádat. S těmi důvody, které prezentoval pan místopředseda Rychetský, když podával stížnost, já se v zásadě ztotožňuji. Ale proč já jsem podával ústavní stížnost. Já jsem dostal v pátek rozhodnutí Ústavního soudu, který mi ji odmítá. Řekl jsem, že rozhodnutí respektuji, ale to neznamená, že ho nebudu komentovat.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak váš komentář.

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
Ústavní soud napsal totiž, když to řeknu pro diváka srozumitelně, že stát si nemůže stěžovat sám na sebe, že já ministr spravedlnosti jsem stát. To já samozřejmě vím. Nejsem hlupák. Já jsem postavil Ústavní soud před jinou otázku, s kterou se ale nevypořádal.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
A sice.

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
A sice, mohou-li být pošlapávána práva státu, má-li stát nějaká práva. Vysvětlím.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stručně, prosím.

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
Stručně. Nejvyšší soud sám řekl svou indikaturou, kdy lze věc projednávat neveřejně. Tu si myslím, že nerespektoval. Toto nebyla kauza, kdy by mohl o stížnosti rozhodnout neveřejně. Já tvrdím, že Ústavní soud do budoucna je před velkou otázkou, jestli stát ve svých právech může být poškozen orgánem, který je na státu nezávislý. Stát má ..., to bude otázka postavení nejvyššího zástupce v budoucím dovolání a je to také otázka státu v civilním řízení. Stát je právnickou osobou, uplatňuje před soudem nějaká práva, ale budeme-li tvrdošíjně trvat na tom, že je-li stát právnickou osobou, účastníkem řízení, pak nemohou být jeho práva pošlapána nezávislým orgánem soudního typu, pak si myslím, že tu otázku prostě neřešíme. Stojí před námi a stojí před jinými státy.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prosím, pane poslanče.

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Pan ministr je soudce, bývalý soudce a teď politik. Ale vy jste, pane ministře, řekl jednu věc, která je spíše z arsenálu politického výroku než právního. Vy jste řekl, že toto nebyla věc, kterou by Nejvyšší soud nemohl rozhodnout neveřejně. To je vaše politické tvrzení, nikoliv právní tvrzení, protože soud to mohl rozhodnout v neveřejném zasedání, učinil tak a Ústavní soud neshledal, byť jste podal stížnost, na tomto postupu nic vadného. Takže to byl váš politický výrok nebo osobní názor, ale ...

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
Nebyl to politický výrok. Já říkám, že Nejvyšší soud obdobné kauzy nikdy neprojednává v neveřejném zasedání. Já tvrdím, že Nejvyšší soud si sám vymezil prostor, kterou stížnost projedná neveřejně a kterou veřejně, a do tohoto prostoru se nevešel. To za prvé. A za druhé, Ústavní soud vůbec neřekl, jestli ten postup je regulérní. On mě vyhnal s tvrzením, že stát si nemůže stěžovat sám na sebe.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co s tím budete jako ministr spravedlnosti dělat?

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Už asi nic.

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
No, budu, no teď už Kajínek si může podat sám ústavní stížnost. O tom není pochyb.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vy tady upozorňujete na určité pochybení a jste v podstatě nejvyšší člověk v exekutivě ...

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
Já už jsem vyčerpal zákonné možnosti. Ta ústavní stížnost, o ní všeobecně se soudilo, já jsem byl jiného názoru, že už není ani v arsenálu mých zákonných možností. Já už jiné nemám, ale je tu ještě ta vlastní ústavní stížnost, kterou může použít sám odsouzený Kajínek. To jistě. Pro mě je to jaksi výzva, abych otevřel diskusi o tom, co jsem zmínil v té předešlé větě, jestli skutečně může platit v systému, kdy soudnictví je nezávislé na samostatném státu, že práva státu nemohou být v řízení před soudem pošlapána.


Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste říkal takovému tématu diskuse? Myslíte si, že by se o tom mělo začít diskutovat?

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Tak to je diskuse hodně těžká.

Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ale měla by se otevřít?

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Já myslím, že to není diskuse do Sedmičky.

Jana BOBOŠÍKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě ne, ale jenom, jestli by se měla taková diskuse otevřít?

Miloslav VÝBORNÝ, stínový ministr spravedlnosti, místopředseda KDU-ČSL
--------------------
Já jsem dokonce přesvědčen, že se svým způsobem vede a pokud mluvíme o kauze pana Kajínka, tak pan ministr ví, že například v rámci té poslední větší novely trestního řádu, trestního zákona a já musím říci, že jsem podal ten návrh pozměňovací já, ale bylo to v dohodě s členy výboru, s panem ministrem. Pozměňovací návrh, který v podstatě říká, aby se nám neopakovaly tyto situace, kdy někdo, ač nemá nárok na podání stížnosti pro porušení zákona z hlediska pocitového, měl by mít šanci nechat přezkoumat rozsudek Nejvyšším soudem. Čili my teď máme tu úpravu, že v některých mimořádných případech Nejvyšší soud prostě přezkoumává v každém případě.

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR
--------------------
K tomu bych jenom dodal, že jsem rád, že pan poslanec jaksi je stejného názoru, že tu diskusi je třeba vést.

06.11.2001 MF dnes

Kdo pomohl Kajínkovi? Možnost to zjistit padla

Šumperk, Mírov - Jedna z posledních možností, jak zjistit, kdo loni na podzim pomáhal doživotně odsouzenému Jiřímu Kajínkovi při útěku z věznice Mírov na Šumpersku a sehnal mu některé nástroje, v těchto dnech padla. Vyšetřovatelé prověřovali podání doživotně odsouzeného Ivana Roubala, který tvrdil, že okolnosti útěku zná. Policie ale nyní případ oficiálně uzavřela. "Pan Roubal mluvil při výslechu velice obecně a povrchně a Kajínek se vůbec nevyjádřil," vysvětlil šumperský vyšetřovatel. Roubal ve svém podání například napsal, že Kajínkovi sehnal pilky někdo z dozorců a že zná osobu, která zařídila jeho přestěhování ze speciálně upravené cely na jiné oddělení na Mírově, odkud později Jiří Kajínek uprchl. "Roubal akorát řekl, že viděl jakési tři pilky, ale domnívám se, že to byla spíš vězeňská šuškanda. Nic dalšího konkrétního neřekl," dodal vyšetřovatel. Ani při výslechu v nedávném procesu se dvěma bývalými dozorci obžalovanými kvůli Kajínkovu útěku nebyl vězeň Ivan Roubal sdílnější. Již navždy tak patrně zůstane záhadou, kdo Kajínkovi nástroje potřebné k útěku do věznice dopravil a kdo ho z Mírova odvezl do Prahy. Kajínek tehdy přepiloval mříže a na laně ze silonových vlasců a prostěradel sjel na hradby, odkud se na dalším laně dostal až na zem. Čtyřicet dní se pak ukrýval. Roubal si zároveň ve svém podání stěžoval na špatné zacházení s doživotně odsouzenými vězni. Napsal například, že při sledování televize, která byla za katrem, musí sedět a nemůže přitom ležet na kavalci. Stěžoval si také na to, že nemá zajištěný nerušený spánek. "Vycházel jsem z platných zákonů a z řádu výkonu trestu, z vyjádření dozorových státních zástupců a nenašel jsme nic, co by bylo v rozporu se zákony. Proto jsem nyní podnět pana Roubala odložil," dodal šumperský vyšetřovatel. Vedení mírovské věznice mezitím oznámilo, že hodlá napravit nedostatky v režimu žaláře, které vyšly při procesu s dvěma bývalými dozorci najevo. Při soudním líčení například svědci uvedli, že v Mírově nebylo do cel vidět, cvakání katrů trestance upozorňovalo dostatečně dopředu na příchod dozorců a někteří dozorci ani neznali přesný obsah předpisů.

16.11. 2001 Čtk

Ústavní soud již obdržel stížnost Jiřího Kajínka

   BRNO 16. listopadu (ČTK) - Ústavní soud v Brně obdržel stížnost Jiřího Kajínka, odsouzeného na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu. ČTK to potvrdila Dagmar Hudcová z kanceláře soudu. Kajínek tvrdí, že žádnou vraždu nikdy nespáchal. Ústavní stížnost je pro něj poslední možností znovu otevřít soudní proces, v němž chce dokázat svou nevinu.
   Ústavní soud před časem rozhodl, že se nebude zabývat stížností ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše v Kajínkově kauze. Jedinou oprávněnou osobou, která může v této věci podat ústavní stížnost, je podle soudu sám Kajínek.
   Bureš si u Ústavního soudu stěžoval na to, že Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zamítl stížnost někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Rychetského. Tím podle ministra porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti a veřejně.
   Krajský soud v Plzni odsoudil Kajínka v červnu 1998 na doživotí. Podle rozsudku Kajínek v květnu 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce. Vraždy si údajně objednal plzeňský podnikatel Antonín Vlasák. V roce 1999 Vrchní soud v Praze rozsudek v odvolacím řízení potvrdil.

23. 11. 2001 Deník Bohemia Hradec Králové

VRÁTIT PRÁVO NA SPRAVEDLIVÝ PROCES


Rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl v červnu 1998 obviněný Jiří Kajínek uznán vinným trestným činem vraždy. Svůj doživotní trest si odpyká ve Valdicích.

U hlavního líčení vzal soud v potaz pouze výpověď šestkrát soudně trestaného Roma Vojtěcha Pokoše a jeho výpověď byla hlavní důkaz, který usvědčil Jiřího Kajínka z několikanásobné vraždy.
Za použití dvou pistolí měl Jiří Kajínek v květnu 1993 u Plzně na silnici v Českém údolí zastřelit Juliána Pokoše a Štefana Jandu, Vojtěcha Pokoše, korunního svědka, měl postřelit. Zavražděný Štefan Janda vydíral podnikatele na Plzeňsku a Karlovarsku, zejména pak Antonína Vlasáka, který si měl údajně vraždy za sto tisíc u Jiřího Kajínka objednat.

Snaha obnovit proces

Jiřího Kajínka zastupují JUDr. Jaroslav Bárta, plzeňský advokát a královehradecký advokát JUDr. René Příhoda. Ti se také snaží proces obnovit u Ústavního soudu v Brně. "Jiří Kajínek se proti rozsudku Krajského soudu v Plzni odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, ten potvrdil původní rozsudek krajského soudu. Proti těmto rozsudkům podal ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Rychetský , v té době místopředseda vlády a zastupující ministra spravedlnosti, stížnost k Nejvyššímu soudu v Brně ve prospěch Jiřího Kajínka pro porušení zákona," informoval nás René Příhoda a doplnil, že Rychetský tehdy poukázal na porušení trestního řádu a trestního řízení, neboť nebyly provedeny zásadní vyšetřovací úkony, dělající se běžně i u doznaných trestných činů nejtěžšího kalibru. Nebyla provedena ani rekonstrukce činu na místě samém za účasti obviněného, poškozeného a dalších svědků. Řízení u Nejvyššího soudu bylo neveřejné, Kajínkovi bylo odepřeno zúčastnit se jednání, nemohl se před tímto soudem hájit. Účast odepřeli i jeho právním zástupcům. "U hlavního líčení vzal soud v potaz pouze výpověď Vojtěcha Pokoše - šestkrát soudně trestaného Roma, který byl v té době vyšetřován za další těžkou trestnou činnost - vydírání a loupež. Jeho výpověď byla tedy hlavní důkaz, který usvědčil Kajínka z několikanásobné vraždy."

A kauza pokračuje ...

Nejvyšší soud v Brně v neveřejném zasedání zamítl stížnost pro porušení zákona doktora Rychetského a z procesních důvodů odmítl také ústavní stížnost, kterou podal další ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš ve prospěch Kajínka. Ústavní stížnost tedy nyní podali oba obhájci Jiřího Kajínka i sám obviněný. "Tato kauza není natolik složitá, aby se jí nemohl Ústavní soud zabývat ještě do konce roku. K základním vyšetřovacím úkonům nebyl Kajínek ani jeho advokáti vůbec přizváni. Kdyby se udělala rekonstrukce, prokázalo by se, že na místě byli dva střelci, nikoliv jeden. V tu chvíli by však bylo celé obvinění na vodě. Pokud se provede rekonstrukce, rekognice a konfrontace, je vysoká pravděpodobnost, že se obžalovací verze úplně zhroutí," řekl nám obhájce Příhoda a zdůraznil, že právním zástupcům nejde o to, aby ukázali na toho, kdo skutečně střílel a komu to prospělo. O vině či nevině rozhodují soudy. Zajímá je však fakt, že nejen Jiří Kajínek, ale vlastně každý občan této republiky musí mít možnost využít ústavní právo o vrácení práva na spravedlivý proces. "Tento proces spravedlivý nebyl, neboť Kajínkovi bylo odepřeno právo být zastoupen v přípravném řízení ve všech úkonech a nebylo mu umožněno se hájit u nezávislého soudu. Krajský i Vrchní soud byly závislé, a to v tom, že úkony, které Kajínek a jeho advokáti navrhovali a které by svědčily v jeho prospěch, nebyly vůbec provedeny," řekl závěrem hradecký

30. 11. 2001 Mladá fronta

Pusťte Jirku, křičí Kajínkovi obdivovatelé

"Kult Babinského byl nesmírný," napsal před sedmdesáti lety Egon Erwin Kisch v povídce Vůdce loupežníků Babinský, současník své slávy. Dnes by mohl proslulý reportér jen vyměnit jména: "Kult Kajínka je nesmírný." Nejhlídanější český vězeň se po svém posledním útěku dočkal nebývalé popularity. Takřka tři tisíce lidí podepsalo petici za obnovení jeho procesu, na internetu se objevily neustále aktualizované stránky, Kajínkovi příznivci pořádají demonstrace, při nichž sbírají podpisy pod petice.

   Poslední se odehrála včera na Václavském náměstí v Praze.

   "Když Jirka utekl z Mírova, vyprovokovalo nás to s manželem k tomu, abychom se tím případem začali zabývat - sbírali jsme informace v tisku, na internetu," líčí Alice Nenadálová, jak se stala bojovnicí za osvobození Kajínka. S další desítkou lidí, převážně žen ve středním věku, mrzne ve stánku pod sochou svatého Václava. Všichni se shodují v jednom: justice a policie "Jirkův" případ zmanipulovala.

   "Neznáme se s ním osobně, ale pravidelně si s ním dopisujeme," říká Magdalena Vinšová z Jablonce nad Nisou, která se kvůli Kajínkovi vypravila do hlavního města na demonstraci. "Člověk vycítí, kdo vám lže, a kdo ne. A Kajínek je přece tak sympatický," skáče do diskuse o jeho vině či nevině další žena.

   A proč zrovna Kajínek, jeden z dvaceti českých vězňů odsouzených na doživotí, zaujal stovky lidí? Psychiatr Jiří Jelen, který před několika lety zpracovával jeho osobnostní profil, to vidí jednoznačně: "Označil bych ho za dobrého a stále se zdokonalujícího herce. Ví, kdy se mu má v koutku oka objevit slzička. Ví, co má říct, aby to český národ zasáhlo. Například když na otázku, co by udělal, kdyby ho propustili, odpoví, že by se prvně prošel po Karlově mostě."

   Proslulý útěkář působí i u soudních přelíčení vždy kultivovaně. Odpovídá zcela přesvědčivě. Jelen ostatně upozorňuje, že Kajínkovi "naměřil" mírně nadprůměrné IQ. "Ale rozhodně není žádným géniem, jen ve vězeňské populaci vyčnívá," dodává psychiatr.

   Kajínek totiž na rozdíl od svých kolegů z vězení, kteří zpravidla jen leží na "pryčně", na sobě neustále pracuje - shání knihy, učí se, cvičí a samozřejmě odepisuje na nevídané množství dopisů. Jak potvrzuje vězeňská služba, zejména od ženských "ctitelek".

   Pavel Kuřátko, zástupce ředitele valdické věznice, kde si odsouzený vrah odpykává trest, se jeho popularitě příliš nepodivuje. "Když se objeví v televizi s holým zadkem, přitom nad ním stojí zakuklení policisté se samopaly, tak mnoho ženských srdcí zjihne. A když ještě navíc některá média začnou vykřikovat, že je nevinný, tak mu ty ženské chtějí pomoct. A nemusí jít ani o Kajínka," míní Kuřátko.

   Za pravdu mu dává i psychiatr Jelen: "Ozývá se u nich asi mateřsko-ochranitelský pud. Navíc má Kajínek hodně společného s hrdiny z amerických seriálů - udělaný, celkem pohledný, svobodný muž, u něhož ženy předpokládají jistou sexuální výkonnost."

   Při budování Kajínkova kultu sehrála klíčovou roli zřejmě i TV Nova, která odvysílala cyklus o současném vězni číslo jedna. "Ten seriál byl zcela tendenční. Nezazněla tam řada důležitých věcí," upozorňuje Jelen
.

19.12.2001 Českobudějovické listy 

Kajínek stráví další Vánoce za mřížemi

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl v červnu 1998 Jiří Kajínek uznán vinným trestným činem vraždy. Svůj doživotní trest si odpykává ve Valdicích. Za použití dvou pistolí měl v květnu 1993 u Plzně na silnici v Českém údolí zastřelit Juliána Pokoše a Štefana Jandu. Vojtěcha Pokoše, korunního svědka, měl postřelit. Zavražděný Štefan Janda vydíral spoustu podnikatelů na Plzeňsku i Karlovarsku, zejména Antonína Vlasáka, který si údajně u Jiřího Kajínka vraždy objednal a zaplatil za ně sto tisíc. Dnes patří Jiří Kajínek k nejstřeženějším vězňům. Nejkrásnější svátky roku opět prožije ve vězení .

Kolik vánočních svátků jste již prožil za mřížemi a které pro vás byly ty nejhorší?

Raději to ani nepočítám...

Vánoce ve vězení jsou vždy hodně smutné a nepříjemné. Drtivá většina vězňů je ubytována na společných celách, zhruba tak po deseti lidech. Mají možnost nějakého vánočního programu, ale většina se baví mezi sebou. Hrají karty a dívají se na televizi do určené doby. Například ve 22 hodin je už televize vypnutá.

Já jsem na cele sám. Na Štědrý den mi v poledne přinesou najednou oběd i s večeří a dveře cely se pak otevřou až v osm hodin ráno. Vánoční strava je přizpůsobena svátkům, takže je vylepšena oproti běžným dnům. Možná bramborovým salátem bez majonézy - ta se vězňům nesmí podávat. Vždy se všichni těší, že bude závin.

Jak vůbec vězni toto období snášejí?

Už jsem na to vlastně odpověděl. Vánoce jsou pro všechny velkou psychickou zátěží. Připomínají jim rodinu, možná na ně někdo čeká. Jak asi může být někomu, koho mají jeho blízcí rádi, stejně jako je má rád on, možná nosí někoho hluboko v srdci a přesto je vlastně sám. Vánoce ve vězení jsou druhým trestem.

Jsou o Vánocích bachaři trochu lidštější, nebo naopak?

Bachaři jsou stále stejní. Slušní se chovají slušně celý rok a ti druzí jsou také stále stejní. Osobně mohu říci, že se ke mně chovají slušně všichni. Jen různá nesmyslná nařízení znepříjemňují život vězňům i bachařům.

Můžete si vzpomenout na nějaké své zážitky z těchto svátků, třeba z dětství nebo z minulých let?

Vánoce jsem prožíval v dětství tak jako většina lidí. Dopoledne jsme strojili stromeček, odpoledne chodili bruslit, lyžovat a podobně. Večer byla štědrovečerní večeře, pak jsme rozbalovali dárky a dodržovali vánoční zvyky. Všechny děti by měly mít možnost prožít takto Vánoce. Já jsem to štěstí měl.

Mnoho lidí je přesvědčeno o vaší nevině. Jaký je to pocit přijmout doživotní trest a vědět, že jsem čin nespáchal?

Přijmout doživotní trest nemůžete. Právě proto, že víte, že čin, za který byl trest uložen, spáchal někdo jiný. Přijmout trest lze pouze za skutečnou vinu. Proto při vyhlášení rozsudku nepřijímáte trest, který patří někomu jinému. Předem víte, že budete bojovat proti tak neuvěřitelné nespravedlnosti.

Doufáte, že se vám jednou podaří přesvědčit nejen své advokáty, ale i soud? Věříte ještě v naši spravedlivou justici?

Samozřejmě doufám, že lze docílit spravedlnosti u soudu. Určitě existuje mnoho čestných soudců, možná svá povolání sami chtějí vykonávat podle svého nejčistšího svědomí, ale bohužel existuje také mnoho ostatních, kteří by soudci vůbec být neměli. Jde o to, zda se k vašemu případu dostane slušný soudce, kterému argument o důvěryhodnosti svědka Vojtěcha Pokoše bude znít přinejmenším podivně - "Věříme Pokošovi, protože by přece před soudem nelhal". Toto je vlastně opodstatnění odsouzení k doživotnímu trestu.

Jaká je vaše verze případu?

Já s tímto případem nemám nic společného. Z těch dvou v Plzni nikoho neznám. Nevím, co se doopravdy tehdy u Plzně odehrálo. Mám sice různé informace, ale to bych pouze spekuloval.

Kdo podle vás za vším stojí?

Pokud zvážím všechno, co vím, tak s největší pravděpodobností plzeňští policisté. Jednání a chování policistů tomu nasvědčuje. Nezatýkání vyděračů a následnému spojení s nimi. Nezajišťování důkazů. Ztráta důkazů, úmyslné neprovedení rekonstrukce, nebyla projevena ani snaha o konfrontaci. Nátlak na svědky, vyhrožování vazbou a další nátlakové prostředky ze strany policie. Nepřizvání advokátů k výslechům. Toto přímo za účasti státní zástupkyně. Falšování spisu, přečíslovávání spisového materiálu a likvidace usvědčujících materiálů. Je toho prostě spousta . . .

Proč jste se vůbec nechal zatáhnout do téhle špinavé hry?

Do tohoto případu jsem se nenechal zatáhnout, byl jsem do něj zatažen plzeňskou policií. Opět bych mohl pouze spekulovat proč. Avšak opakuji, nemám s touto věcí nic společného. Také neexistuje nic, co by dokazovalo opak. Pouze policie něco tvrdí, ale skutečný přímý důkaz neexistuje.

Podle některých médií jste nebezpečný útěkář. Určitě jste musel vždy hrozně riskovat a počítat i s nejhorším, přesto jste do toho šel znovu. Proč?

Nevím, co si mám představit pod výrazem "nebezpečný útěkář". Nikomu jsem nikdy fyzicky neublížil, ani jsem nikoho nenapadl. Nevím tedy, v čem jsem tak nebezpečný . . . Naopak. Vždy jsem riskoval pouze své zdraví a svůj život. Já jsem na nikoho nestřílel, oni stříleli na mne. Byl jsem neozbrojený a snažili se mne zabít. To je realita. Pouze po čase zjistíte, že nikoho nezajímá, že ve vězení sedí člověk za čin, který nespáchal. Nezbývá vám nic jiného než rezignovat nebo bojovat. Mám názor, že na sebevraždu je vždy dost času, tak zvolím druhou možnost. Určitě je přijatelnější zemřít při pokusu vykonat něco pro spravedlnost a pravdu. Být ve vězení není žádný med, avšak být zde nespravedlivě, to je smutná tragédie. Žádný film, ale tvrdá a drsná realita.

Jste inteligentní a jistě i citlivý člověk. Můžete vůbec obstát mezi vězni nejhoršího kalibru?

Každý si může ve vězení zachovat svoji důstojnost. Je to sice těžké už jenom proto, že jste ve vězení, kde stále dochází k ponižování lidské důstojnosti, i když se k vám dozorci chovají slušně. Je to dané systémem zvůle a nekontrolovatelnosti nařízení, některá jsou až stupidní, ale to je právě vězení. Je na každém jednotlivci, zda se nechá ovlivnit prostředím a lidmi kolem sebe. Já nemám problém se spoluvězni.

Snažíte se i za mřížemi zachovat si svoji důstojnost a rozum?

Myslím si, že zůstávám stále sám sebou, i když je zřejmé, že se na každém musí projevit čas, který prožije ve vězeňském prostředí. Ale, paradoxně, vše, čím jsem prošel a procházím, mě určitě posiluje. Znají to všichni. Platí, že co nás nezabije, to nás posílí . . .

Máte ve Valdicích možnost se dál sebevzdělávat, zachovat si duševní zdraví?

Mohu si nechat poslat knihu. Mám vlastní rádio a televizi. Nic víc.

Jakou máte rád hudbu, literaturu? O co se zajímáte? Umožní vám nyní ředitelství věznice splnit některá vaše

přání týkající se osobního volna?

Mám rád prakticky veškerou hudbu. Snad nemusím poslouchat dechovku. Opravdu už čtu téměř vše. Zajímám se o mnoho věcí, přírodou počínaje a sportem konče. Mám stejné podmínky jako ostatní doživotní vězni. Vedení věznice říká, že i kdyby si oni osobně mysleli, že jsem nevinný, musejí trvat na tom, abych měl stejný režim jako ostatní. A mohu říci, že mě hlídají ještě ostražitěji než jiné doživotní vězně.

Jistě věříte, že jednou opustíte brány věznice. Jak byste si přál strávit své první Vánoce jako svobodný člověk?

Ano, opravdu věřím, že se dostanu na svobodu. Už sám tento fakt pak pro mne bude těmi nejkrásnějšími Vánocemi . . .

21. 12. 2001 Super
KAJÍNEK: Vánoce jako druhý trest!

Nejosamělejší vězeň se musí zabavit sám

Dostali jsme dopis z vězení, který odpovídá na naše otázky. Je smutný a jeho písmo svědčí o rozervanosti pisatele. V úvodu se ostře sledovaný vězeň Jiří Kajínek znovu vrací ke svému případu, který mu připadá tragický, už proto, že člověk může být odsouzen k doživotí na základě kuriózního odůvodnění soudu: "Věříme korunnímu svědkovi Pokošovi, protože Rom by před matkou nelhal."

* Říká se o vás, že jste nebezpečný útěkář. Proč jste vlastně stále znovu pokoušel štěstí?

Nevím, co si mám představit pod výrazem "nebezpečný útěkář". Nikdy jsem nikoho fyzicky nenapadl. Kde je ona nebezpečnost? Naopak. Vždycky jsem riskoval pouze své zdraví a svůj život. Na nikoho jsem nestřílel, ale stříleli na mne. Byl jsem neozbrojený a snažili se mne zabít. To je realita. Když zjistíte, že nikoho nezajímá, že ve vězení sedí člověk za čin, který nespáchal, nezbývá vám nic jiného než rezignovat nebo bojovat. Máte-li názor, že na sebevraždu je vždycky dost času, tak zvolíte tu druhou možnost.

* Snažíte si i za mřížemi zachovat svou důstojnost a rozum?

Každý si může ve vězení zachovat důstojnost. Je to sice těžké, protože právě tady stále dochází k ponižování lidí, i když se k vám dozorci chovají slušně. Je to dané systémem, zvůlí a nekompetentními nařízeními, která bývají nesmyslná až stupidní. Je na každém jednotlivci, zda se nechá ovlivnit. Nemám problém se spoluvězni. Myslím, že zůstávám stále sám sebou, i když je zřejmé, že se na každém musí projevit čas, který prožije v takovém prostředí. Mě, paradoxně, všechno, čím jsem prošel a procházím, posiluje. Co nás nezabije, to nás posílí.

* Máte možnost se třeba dál vzdělávat?

Mohu si nechat posílat knihy. Mám vlastní rádio a televizi. Nic víc.

* Jakou máte rád hudbu, knížky...?

Mám rád prakticky veškerou hudbu. Snad jen nemusím poslouchat dechovku. Čtu téměř vše. Zajímám se o mnoho věcí, přírodou počínaje a sportem konče.

* Vánoce jsou za dveřmi, a nejsou to asi vaše první za mřížemi. Jaké bývají?

Vánoce ve vězení jsou hodně smutné. Drtivá většina vězňů je slaví ve skupinách po deseti lidech. Není možnost žádného vánočního programu, ale vězni se baví mezi sebou, hrají karty, dívají se na televizi do pozdější doby - to je asi do deseti hodin. Já jsem na cele sám, takže mi v poledne přinesou oběd i s večeří a potom už se musím zabavit. Dveře cely se otevřou až druhý den ráno. Vánoční strava je přizpůsobena svátkům, a tak je vylepšena. Bramborový salát je ovšem bez majonézy, protože ta se nesmí vězňům podávat.

* Kolikáté vánoční svátky takto netradičně slavíte?

Raději to nepočítám.

* Co je na tom nejhorší?

Vánoce jsou pro vězně psychickou zátěží. Připomínají jim rodiny, které na ně čekají. Svátky jsou pro ně vlastně druhým trestem.

* Jsou v těch dnech bachaři vlídnější?

Bachaři jsou stále stejní. Slušní se chovají slušně celý rok a ti druzí jsou také stejní. Osobně musím říct, že se ke mně chovají slušně všichni. Jsou jen nesmyslná nařízení, která znepříjemňují život jak vězňům, tak i bachařům.

* Jak jste tyto svátky prožíval coby dítě?

Tak jako většina lidí. Dopoledne jsme strojili stromeček, chodili jsme bruslit, lyžovat... večer přišla slavnostní večeře, rozbalování dárků, vánoční zvyky. Všechny děti by měly mít možnost takto prožít Vánoce. Já to štěstí měl.

* Věříte, že se dostanete jednou na svobodu? Jaké by měly být ty vaše první svobodné Vánoce?

Ano, věřím, že se dostanu na svobodu. Tato skutečnost pro mne bude těmi nejkrásnějšími Vánocemi.

Je třeba dodat, že dopis je napsán bez chyb, kultivovaně, tak, jak jej autenticky otiskujeme.




hlavní strana, pokud jste se ztratili..