Tričko s logem našich stránek, které je perfektní reklamou například u soudního jednání, propagací našich stránek a nebo na akcích na podporu Jiřího Kajínka. Cena trička je 250kč. Cena je koncová, tudíž obsahuje tričko i poštovné.
info@jirikajinek.cz
www.jirikajinek.cz - Stránky na podporu Jiřího Kajínka
Exkluzivní zveřejnění filmového dokumentu Jiří Kajínek - Mírovský mág
Jiří Kajínek - jméno, které vyvolává u lidí celou
řadu emocí a činů od sympatií, obdivu a pomoci na straně jedné, k odporu,
negaci a možná i strachu na straně druhé. Tu první skupinu představují jeho
přátelé a ti, kteří chtějí, aby konečně z jeho procesu vymizely všechny
nezodpovězené otázky a nejasnosti. V té druhé jsou lidé, kteří razí hesla
"to se mě netýká" a "nehas, co tě nepálí", a hlavně ti,
kteří mají osobní zájem na tom, aby se už o Jiřím Kajínkovi a plzeňských
vraždách nemluvilo a nejednalo. Mohlo by totiž vyplynout, že všechno bylo úplně
jinak, že za vraždy byl odsouzen nevinný člověk.
Soudce Tomáš Bouček 23. 9. 2004 rozhodl, že
obnovu procesu s Jiřím Kajínkem nepovolí. Mohl někdo z nás čekat jiný verdikt?
Vždyť právě plzeňský Krajský soud před šesti lety pana Kajínka poslal do vězení
na doživotí. Nemáte pocit, že v našich zákonech je něco v nepořádku? Proč naše
zákonnost stanoví, že o obnově soudního procesu musí rozhodnout soud, který
původní rozsudek vynesl? Skutečně je očekáváno, že přizná svou chybu? Říká se,
že jen velmi silná osobnost dokáže přiznat svou vinu. Případ Jiřího Kajínka je
úzce spjat s plzeňskými podnikateli a policisty. Z nedávných jiných případů
víme, jak zločinnost prorůstá i do soudnictví, v našem státě vznikají silné
mafie, proti kterým jsou obyčejní lidé bezmocní. Je Krajský soud v Plzni skutečně
ten pravý, který by měl rozhodovat v procesu s Jiřím Kajínkem? Soudce Tomáš
Bouček ve své závěrečné řeči řekl: "Tento soud se řídí zákonem a je
přesvědčen, že všechna předcházející rozhodnutí byla správná... Soud není
ochoten přistoupit na další spekulace o válce policistů, jak tady několikrát
zaznělo." Naprosto zavrhl myšlenku, že by důkazy pořízené pár dní po
vraždách mohly být policií zmanipulované.
21. 2. 2005 Vrchní soud v Praze vyhověl
stížnosti advokátů Jiřího Kajínka a případ vrátil k novému projednávání ke
Krajskému soudu v Plzni. Mgr. Tomáš Bouček však už byl rozhodnutý, že případ
znovu neotevře a 8. 3. 2006 podruhé zamítl žádost Jiřího Kajínka o obnovu
procesu. Následující den televize Nova odvysílala tajně pořízenou nahrávku
porady senátu, kde Bouček přesvědčoval přísedící, jak se mají rozhodnout, že v
žádném případě není žádoucí případ znovu otvírat. Šokoval výrazy, které použil
o svědcích, i celkovou „kulturou řeči“. Nikdo už nepochybuje o podjatosti jeho
i celého Krajského soudu v Plzni. Soudce Bouček i oba přísedící po odvysílání
nahrávky odstoupili od případu. Obhajoba chce však prokázat jejich podjatost už
před vynesením rozsudku, což by pro Jiřího Kajínka mělo velký význam. Zrušení
rozsudku a nové projednávání by znamenaly velkou naději pro tohoto vězně.
Proto se nevzdáváme. Najde se někdo
kompetentní, kdo bude ochoten nezaujatě posoudit všechny důkazy, na jejichž
podkladě byl Jiří Kajínek poslán na zbytek života do vězení? Jiří Kajínek řekl:
" Bezmocnost je hrozná věc. Přidal bych k tomu ještě nespravedlnost,
kdy se nemůžete bránit. Kdy ti "spravedliví" hovoří o zákonnosti a
přitom vám brání v úplně obyčejné obhajobě. Veřejnosti vědomě lžou, ale vy se
nemůžete bránit. Pokud jsem se dříve obrátil na tisk, tak mi ani neodpověděli.
Byl jsem prostě vrah. Teprve po mém útěku se o mě začali novináři
zajímat." I vy můžete pomoct spravedlnosti, aby dostala svou šanci.
Vyjádřete otevřeně svůj názor na našich stránkách.
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.
Návštěvní kniha, kterou Jiří Kajínek pravidelně čte
Tento měsíc byl Ministerstvu spravedlnosti ČR ve věci Jiřího Kajínka předložen podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. (Samozřejmě to neznamená, že J. Kajínek usiluje pouze o revizi co do výše trestu.)
M.G.
Odsouzený Jiří Kajínek byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 1998 vydaným pod sp. zn. 4 T 25/95 uznán vinným trestným činem vraždy (trestný čin měl být spáchán dne 31. 5. 1993) a byl mu uložen výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, jeho odvolání do rozsudku shora označeného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1999 vydaným pod sp. zn. 11 To 79/98 zamítnuto.
Odsouzený v tomto svém podání vychází ze znění trestního zákona účinného v době vydání shora označeného rozsudku.
Odsouzený Jiří Kajínek namítá, že zákon neumožňoval v případě ods. Jiřího Kajínka uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, neboť ke dni 23. 6. 1998 dosud nevykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 9. 1991 vydaným pod sp. zn. 5 T 16/91.
V případě, že pachatel byl odsuzován za situace, kdy dosud nevykonal trest odnětí svobody uložený mu dřívějším rozsudkem, nebylo možné při dodržení zásad ukládání trestů stejného druhu uložit trest odnětí svobody na doživotí.
Výjimečný trest odnětí svobody na doživotí a výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let jsou tresty stejného druhu, neboť oba tresty jsou označeny jako výjimečné a jako takové jsou uvedeny v jednom ustanovení, a to za použití formulace „jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí“. Takto naformulováno zákonodárce nepřipouští pochybnosti o tom, že by se snad nejednalo o tresty stejného druhu ((§ 29 odst. 1 tr. zák.).
Trest odnětí svobody (míněn trest odnětí svobody v trvání nejvýše patnácti let ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák.) a výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let jsou tresty stejného druhu, tato skutečnost je zřejmá z ustanovení § 36 tr. zák.
Vyplývá-li z ustanovení § 29 odst. 1 tr. zák., že trest odnětí svobody na doživotí je trestem stejného druhu, jako je trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, potom pro účely ustanovení § 36 tr. zák. nemůže platit něco jiného.
Z uvedeného vyplývá, že pro účely ustanovení § 36 tr. zák. i trest odnětí svobody na doživotí (protože je trestem stejného druhu, jako trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let) je trestem stejného druhu, jako je trest odnětí svobody v trvání do patnácti let uložený ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 tr. zák.
Za dodržení podmínek uvedených v ustanovení § 36 tr. zák. vedle trestu odnětí svobody v trvání do patnácti let, není-li tento trest dosud vykonán, nelze uložit trest odnětí svobody na doživotí, neboť by došlo k překročení nejvyšší dovolené výměry trestu, která činí patnáct, resp. dvacet pět let.
Je zřejmé, že zákonodárce nepamatoval na situaci, kdy připadá v úvahu uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí za stavu, kdy pachatel dosud nevykonal trest uložený mu dřívějším rozsudkem.
Není však dosti dobře možné překlenout tento nedostatek výkladem zákona, jednalo by se o výklad natolik extenzivní, že by již nebylo lze označit takový postup za výklad zákona, ale jeho nepřípustné doplňování.
Odsouzený Jiří Kajínek je názoru, že výrok o trestu v odsuzujícím rozsudku je v rozporu se zákonem a z toho důvodu navrhuje, aby ministr spravedlnosti podal proti rozsudku a usnesení specifikovaným v prvním odstavci tohoto podání stížnost pro porušení zákona.
Tři roky se hádá Petr Jákl s Ivanem Fílou o to, zda mu Kajínka ukradl, nebo ne. Trochu světla do situace vnáší alespoň Fílův nerealizovaný scénář.
V kinech válcuje všechny. Film Kajínek debutanta Petra Jákla ml. našel klíč ke statisícům diváků. Byl zakletý v bulvárním přístupu k tématu, ale i v technickém zpracování na úrovni, jaká nemá v Česku obdoby. Stačilo ovšem málo, a všechno vypadalo jinak. Přesněji, stačilo, aby film natočil Ivan Fíla, kterému původně Jákl režii nabídl. Příběh nejznámějšího českého vězně by se pak stal odrazovým můstkem k politicky angažovanému a společensky kritickému thrilleru. V jeho podtextu zaznívá úvaha o svobodě, o její ceně a důležitosti pro osobní integritu člověka.
Jenže, jak známo, Jákl Fílu před třemi lety z projektu vyhodil. Fíla doufal, že film, nazvaný Princip K, natočí sám. Producenty ale odradil možný střet s Jáklovými hochy, a tak nakonec vznikl jen jeden Kajínek - Jáklův. Natočil jej dle přepracovaného scénáře Marka Dobeše. Fílovi zároveň za scénář poslal - dle Fílových slov - jen polovinu slíbeného honoráře a Fíla dnes tvrdí, že mu Jáklův tým ukradl některé scény. „Pan Fíla tvrdí, že jsme ve filmu použili pasáže z jeho původního scénáře, ale my jsme je všechny přepsali," vyvracel ale Jákl scenáristovo tvrzení na tiskové konferenci ke Kajínkovi.
Život s funkcí Copy+paste
Přepsali, ale nepříliš dobře, chtělo by se dodat po přečtení Fílova scénáře, který je k dispozici na stránkách www.jirikajinek.cz.
Fílův text je na první pohled komplikovaný, svižně se pohybuje v rozptylu dvou dekád od začátku 80. let 20. století až do roku 2003. Fíla tu s ohromným přehledem sleduje několik linek (vrah jménem Karas, jeho právnička, šachy mafiánů a zkorumpovaných policajtů, proplétání zločinu s byznysem). Vedlejším efektem je barvitě popsané prostředí a sugestivní zachycení přerodu komunistické společnosti v kapitalistickou. Maně jsem si vzpomněl, že když jsem se před několika lety s Ivanem Fílou setkal, hovořil zapáleně o tom, že by chtěl Princip K vyprávět v tradici politicky kritických thrillerů francouzského režiséra Costy Gavrase. A musím přiznat, že se mu to podařilo.
Fílův text i Jáklův film mají velmi podobnou mechaniku příběhu, kdy odsouzencova (u Fíly se nejmenuje Kajínek, ale Karas) advokátka naráží na cílený odpor svého šéfa. Je tu taky podobné velké kápo v pozadí, které používá podobné praktiky. Klíčová scéna s předáním důkazů je pak téměř k nerozeznání, pokud tedy odpustíme, že místo cigaretových špačků tu figuruje nahrávka. Velmi podobný je i obraz s mučením ženy. Navíc Fílův text je zajímavější. Právnička například obhajuje Karase nikoli kvůli pomstě, ale ze samotného obdivu ke zločinci. Karas sám je prokreslen mnohem hlouběji, se všemi krádežemi a se zkrachovalými vztahy - ve Fílově verzi je skutečným hlavním hrdinou s jasným dilematem - podepsat, nebo nepodepsat.
Nic z toho u Jákla nenajdeme, stejně jako společenskou kritiku. Ta ve filmu zakrněla do několika bezzubých telefonátů. Na tiskovce režisér naznačil, že do Fílova scénáře se mu mimo jiné nechtělo i proto, že prý obviňoval bez důkazů. Co měl na mysli? Ve Fílově scénáři se hlavní gauner pouští do privatizace a později má spadeno na ropu v Ázerbajdžánu, nejmenuje se nicméně Kožený. Je tohle důvod k obavám? Tlačil někdo na filmaře? Po všech stránkách pak Jáklův film vyznívá jako zjednodušená verze Fílova nápadu, s akcentem na právničku místo na titulního hrdinu.
Plagiát ne, ale...
Nastíněné srovnání má ovšem slabinu - srovnávám jeden nerealizovaný scénář s hotovým filmem. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik by vůbec Fíla chtěl čerpat z původního Dobešova scénáře. Má žádost o nahlédnutí do Dobešova původního i finálního scénáře byla bohužel produkcí filmu Kajínek odmítnuta. Může to ukazovat na určitou nejistotu v Jáklově týmu. Ještě před pár týdny totiž proti Fílovi argumentovali také odborným posudkem ministerstva kultury, jenž má dokazovat, že Jáklův a Dobešův scénář není plagiát. Ministerstvo kultury ovšem od celého případu dalo na začátku srpna ruce pryč. Upozorňuje, že: „expertíza byla vypracována na žádost Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, na kterou se filmaři obrátili s žádostí o podporu." Sice shledává, že: „posudek našel odlišnosti obou scénářů jak v obsahové, tak i v žánrové oblasti," nicméně dodává: „V žádném případě však nemůže jít o dokument, který by mohl být, minimálně v právní rovině, vydáván za stanovisko ministerstva kultury ani za stanovisko Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie." Co přesně v posudku je, se ale nedozvíme: „Posudek, který byl vypracován pro vnitřní potřeby výše zmíněného Státního fondu, ministerstvo kultury zveřejnit nehodlá." Znesvářené umělce tak možná srovná až soud. Ironií osudu je, že situace mezi Jáklem a Fílou až nepříjemně připomíná celý Princip K - i Fíla nyní bojuje proti příkoří, které chápe jako to nejzákladnější, ani zde zároveň nejde úplně jasně určit, jak to všechno bylo. Alespoň pokud nebude někdo mluvit.
Do té doby se zdá, že Jáklova Kajínka navštíví ještě pěkných pár set tisíc lidí, navíc se mluví o znovuotevření procesu se samotným Jiřím Kajínkem - producenti tak mohou být se svou sázkou nanejvýš spokojeni.
24. 8. 2010
Plzeň - „Radost z toho nemám, ale když už vám rozhovor slibuji skoro deset let, tak se posaďte,“ vítá mne ve své kanceláři soudce Krajského soudu v Plzni Pravoslav Polák, který předsedal senátu, jenž poslal Jiřího Kajínka za dvojnásobnou vraždu na doživotí do vězení.
Odpovědi pečlivě zvažuje a žádá dodržení formulací. „Předseda senátu nesmí případ komentovat, může jen seznámit s důvody vydaného rozhodnutí,“ vysvětluje a odmítne i žádost, zda je možné ho vyfotit. „Není to jen proto, že se obecně nerad fotím,“ zdůrazňuje.
Tak to byste měl hned vysvětlit. Vám snad v souvislosti s tímto případem nebo jinou kauzou vyhrožovali? Snad dokonce sám Kajínek nebo někdo z jeho okolí?
O policejní ochranu jsem po jeho útěku požádal až poté, co mi to dvakrát doporučili státní zástupci, původně jsem ji odmítl. Nepředpokládal jsem, že by mně riziko hrozilo přímo od odsouzeného Kajínka. Vraždou soudce by si takovou popularitu nezajistil, a proto by tak snížil šanci na revizi svého procesu. Spíš jsem si připouštěl reálnou možnost útoku některého z jeho zfanatizovaných příznivců nebo nějakého psychopata. Zkuste někdy projít diskuze na internetu. Teď aktuálně jsem tam našel i výzvy, aby ty, kdo to soudili, pověsili, jiný horlivec navrhl mě podříznout. Ostatně po uveřejnění našeho rozhovoru tam možná další výhrůžky přibudou. Moji rodiče měli v době Kajínkova útěku anonymní telefonáty, na jejich adresu mi ještě den před jeho dopadením přišel dopis signovaný jeho jménem. Byl psaný sice slušnou formou. Chtěl, abych proti němu nehovořil v médiích, a tvrdil, že je v cizině. Ale ta namalovaná šibenice s postavičkou s mým jménem už tak slušně nepůsobila. Nevím, jestli ho psal sám odsouzený nebo se za něho vydával někdo jiný, podle mého názoru šlo spíš o matení policie. Další výhrůžky byly v době, kdy Nejvyšší soud dlouho studoval spis před projednáním stížnosti pro porušení zákona, adresovány tehdejšímu ministru spravedlnosti JUDr. Burešovi. Jen tak na okraj, kromě výhrůžek adresovaných jemu a výhrůžek teroristickými útoky, anonym opakovaně vyhrožoval mojí fyzickou likvidací. Další výhrůžky jsou z nedávné doby a k nim se vyjadřovat nebudu.
Případu jsou zase plné noviny, objevila se informace o novém důkazu, do kin přichází film Kajínek. Co si o tom myslíte vy?
Když to budu parafrázovat, tak snímek o panu Kajínkovi přirovnávám k filmu Rekviem pro panenku. Ten byl tehdy natočený podle scénáře pana Klímy, který po dvaceti letech v televizi přiznal, že všechno bylo jinak, že v podstatě vycházel ze zkreslených pramenů a těm ženám, kterých se to týkalo, se omluvil. Z omluvy udělal další reportáž Na vlastní oči, pak ji ještě prezentoval ve 13. komnatě na ČT 1. Nepopírám, že se trochu obávám, že film přiživí spekulace veřejnosti o Kajínkově nevině, stejně tak jako někdejší či aktuální televizní reportáže. To platí tím spíše, že nevím, jestli je jen volně inspirován případem Kajínek, nebo má být uměleckou fikcí či zčásti jakousi rekonstrukcí. V každém případě se na něm podílel pan odsouzený, takže předpokládám, že prosadil nějakou svoji verzi. To je logické. Možná, že půjde o skvělý film, třeba ho uvidím v televizi. Počkám si na recenze. Do kina ale na tyhle typy filmů nechodím a je úplně jedno, o kom jsou. Jinak oceňuji skvělý marketing. Při stížnosti o porušení zákona bylo vysíláno několik reportáží na toto téma, stejným autorům v té době vyšla kniha, totéž probíhalo při obnově řízení, teď to je nejen s další knihou (pozn. redakce Pravda o Kajínkovi) a pořadem na TV Nova, ale dokonce s premiérou filmu.
Počkejte, hovoříte o marketingu, ale film se připravoval nezávisle na tom, že Inspekce ministra vnitra dostala podnět k šetření na podkladě nového důkazu.
Já netvrdím, že film vznikal tak, aby byl dokončen a do kin uveden právě v době šetření inspekce. Jen vím, že někdo z advokátní kanceláře zastupující odsouzeného Kajínka si již před několika měsíci studoval jeho spis a zajímal se právě o tu část rozsáhlého spisového materiálu, v níž jsou přepisy odposlechů. V té souvislosti se zmínil o nějakém novém důkazu – odposlechu, který by mohl zdůvodnit novou žádost o obnovu. Ty skutečnosti tedy zřejmě byly známy dříve.
Neznervózňuje vás, že se opět začínají ke kauze vyjadřovat politici? Nynější ministr vnitra dokonce připustil, že nová informace bude důvodem pro revizi procesu, byť mu to podle některých komentátorů a politologů nepřísluší.
Vyjadřování politiků mě zase tolik nepřekvapuje. Není to poprvé. Bezpečně vím a mohu doložit, že z krajského soudu jsme spis posílali na ministerstvo spravedlnosti 3. 1. 2001. Do té doby ho nikdo neměl k dispozici. Tak to zkuste časově porovnat, kdy a na podkladě čeho se tehdejší politici vyjadřovali v tisku. Jediným politikem, který měl relevantní informace, četl rozsudek, který má celkem 140 stran, byl tehdejší první náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Josef Baxa (pozn. redakce: dnešní předseda Nejvyššího správního soudu). Znal ten případ proto, že v době, kdy jsme ho soudili, vykonával funkci místopředsedy Krajského soudu v Plzni pro trestní úsek. Ten, stejně jako odborníci z odboru dohledu ministerstva spravedlnosti, nedoporučil podání stížnosti pro porušení zákona.
Nyní se mluví o obnově řízení. Mohlo by se zase konat u Krajského soudu v Plzni a mohl byste vůbec předsedat řízení, které by třeba zjistilo, že jste se dopustil při rozhodování chyby? Ostatně část veřejnosti vnímá plzeňský krajský soud jako celek, který navíc může mít nadstandardní vztahy se západočeskou policií. A o její práci jste sám v rozsudku vyjádřil pochybnosti.
Pokud bych měl sebemenší možnost tu věc projednávat znovu, žádný rozhovor by se nekonal. Už před projednáváním předchozího návrhu na povolení obnovy řízení jsem se s celým senátem vyloučil. Uvedl jsem do rozhodnutí o vyloučení tři důvody, dva z nich byly zákonné – rozvrhem práce jsem už od roku 1999 zařazen na odvolací agendě, zatímco obnovu projednává soud prvního stupně. Navíc jsem se posléze tisku vyjádřil s vědomím, že mně už věc podle zákona nemá být přidělena, k novým důkazům uváděným tehdy v reportáži TV Nova. Takže už nejsem zákonným soudcem pana odsouzeného. Třetí důvod je ten, že by se spekulacím mělo předejít tím, že o povolení revize procesu by neměl rozhodovat nikdo ze členů senátu, který rozhodl o vině a trestu, protože by vznikly podobné pochybnosti. Ostatně poté, co laická veřejnost a některá média zpochybňovaly objektivitu všech soudců krajského soudu a vyslovovaly dokonce spekulace o mafiánském propojení s policií, by podle mého osobního názoru bylo nejlepší, aby se věc raději projednávala před jiným krajským soudem, jestli bude podán nový návrh na povolení obnovy řízení.
Co říkáte tomu, že podle průzkumu veřejného mínění je více než polovina populace přesvědčena o nevině Jiřího Kajínka, a dokonce víc než 83 procent podporuje revizi procesu?
Nevím, kdo průzkum zadával a jak zněly otázky. Podle mého názoru tím lidé spíše vyjadřují nedůvěru v naše rozhodnutí či vůbec justici. Pochopitelně reagují na informace, které jsou jim předkládány, a to v nějaké míře, z určitého subjektivního pohledu či něčího zájmu, s důrazem na některé dílčí otázky. Přitom zohledňují negativní zkušenosti své či svých příbuzných a známých s policií a soudy, svoji roli určitě hraje i legenda kolem Kajínka jako prvního vězně, jemuž se podařilo uprchnout z Mírova. Neberu nikomu jeho přesvědčení, tím méně jeho víru či naději nebo jen iluze, stejně jako jsem se nikdy nevyjadřoval proti právu odsouzeného vyjádřit nesouhlas s naším rozhodnutím a využít všechny řádné či mimořádné opravné prostředky. Jen by mě zajímalo, kolik lidí četlo odůvodnění soudních rozhodnutí týkajících se této kauzy a zná hodnocení důkazů i v jejich souvislostech (pozn. red.: lze je s výjimkou rozhodnutí odvolacího soudu najít na www.jirikajinek.cz).
Můžete připomenout některé ze stěžejních důkazů?
To po mně chcete opravdu moc. Odůvodnění rozsudku lze jen obtížně vytrhávat z logických souvislostí. Takže jen telegraficky na konkrétní otázky.
Například vám vyčítají, že jste neprovedli rekonstrukci na místě činu. Už Pavel Rychetský jako ministr spravedlnosti zpochybnil, že by někdo byl tak zručný, aby střílel ze dvou zbraní současně.
Osobu střelce se dvěma samonabíjecími pistolemi viděli čtyři svědci. Tři z nich neměli nic společného ani s podsvětím, ani s policií, žádný z nich o této skutečnosti nezměnil výpověď. Od začátku vyšetřování až do konce soudního řízení trvali na tom, že viděli jednoho muže, který střílel ze dvou krátkých střelných zbraní současně. Na návrh obhajoby soud přibral znalce z oboru techniky střelby. Ten uvedl, že způsob, jímž dva svědci, kteří přijeli na místo činu v době, kdy vrah střílel do Vojtěcha Pokoše, popisovali útočníkovu manipulaci se zbraněmi, plně odpovídá. Nutno zdůraznit, že střelec namířil i na oba svědky, ale už neměl v zásobnících náboje, proto podle své výpovědi stačili ujet. Je otázkou, jestli jim to nezachránilo život. Rekonstrukce nebyla provedena ze dvou důvodů. Hlavním byla skutečnost, že čtyři svědci, z toho tři na místě samém, jeden svědek z větší vzdálenosti, viděli vraha střílet ze dvou pistolí. Nikdo jiný tam podle nich nebyl. V tělech obětí byly nalezeny kulky ze dvou pistolí, ty podle pitvy způsobily smrt dvou osob a vážné poranění třetí osoby. Měli jsme tedy dostatek důkazů pro závěr, že šlo o jediného střelce. Další dva svědci ho viděli utíkat. Vedle toho, bohužel, místo činu bylo zřejmě zajištěno až poté, co se po něm již pohybovaly jiné osoby. Neodpovídal třeba zajištěný počet kulek a nábojnic. Byť šlo o stejnou ráži. Obecně také provedení rekonstrukce ztěžuje i terén, záleží na jeho sklonu, povrchu, na tom, zda se kulka odrazila od kamene, na což v tomto konkrétním případě soud výslovně upozornil znalec z oboru balistiky. Takže rekonstrukce sama o sobě nemusí mít předpokládaný důkazní význam. Soud přitom podle trestního řádu nemusí provádět další důkazy, má-li dostatek podkladů pro posouzení dokazované skutečnosti z jiných důkazů. Takový názor zaujímá i Ústavní soud.
Kajínek se ale hájil, že kdyby střílel on, nepřežil by nikdo.
O přežití Vojtěcha Pokoše podle znalců z oboru soudního lékařství rozhodovaly milimetry. Vrah vypálil nejméně čtyři střely, které, jak stojí v rozsudku, „zasáhly pravé předloktí a pravé stehno, levou hýždi a záda v oblasti druhého krčního obratle, přičemž otvor vstřelu byl nad hřebenem pravé lopatky a střelný kanál procházel svalstvem do oblasti šíje, střely nezasáhly žádné životně důležité orgány, avšak v případě, že by projektil v případě zástřelu do lopatkové krajiny a šíje vnikl z oblasti druhého krčního obratle do míšního kanálu a zde poranil míchu, mělo by to za následek prakticky okamžitou smrt poškozeného Vojtěcha Pokoše“.
Doktorka Iva Chaloupková jako pracovnice oddělení milosti Kanceláře prezidenta republiky zase při svědecké výpovědi zpochybnila, že jste vycházeli z výslechu spoluobžalovaného Alexandra Hegedüse, který měl seznámit objednavatele vraždy Vlasáka s Kajínkem. Výpověď před soudem odvolal, stejně jako další svědci. Navíc Vlasák nebyl odsouzen za objednání vraždy.
Pokud jde o odsouzeného Vlasáka, soud mu prokázal, že požádal prostřednictvím Hegedüse Jiřího Kajínka, aby ho zbavil vyděračů. Nebyl však dostatek důkazů pro jednoznačný závěr, že „zbavením“ myslel výhradně fyzickou likvidaci. Pokud přicházejí do úvahy dvě různé verze, soud musí vycházet z té pro obžalovaného výhodnější. Proto byl odsouzen „jen“ za návod k vydírání ke kratšímu nepodmíněnému trestu. Vinu pánů Vlasáka a Kajínka prokazoval svou výpovědí před policejním orgánem i Hegedüs. Je pravdou, že v hlavním líčení výpověď odvolal. Jenže laická veřejnost, včetně vámi zmiňované JUDr. Chaloupkové, které se pan Hegedüs evidentně nepochlubil, nebyla dosud seznámena s tím, že v řízení před naším senátem v závěru dokazování Hegedüs po takřka pěti letech potvrdil správnost své původní výpovědi a písemně uvedl, že na žádost Vlasáka seznámil Kajínka se situací a požádal ho, aby mu pomohl od vyděračů. Dal mu na Vlasáka kontakt a následně byl v bance, když Vlasák vybral 100 000 korun jako zálohu pro Kajínka, a tyto peníze mu on následně předal. Jeho výpověď se shodovala s výpisem z účtu. Také soud neměl v tomto směru žádné důvody pochybovat o výpovědi svědka Valihracha, který byl přítelem pana Hegedüse. Ten potvrdil, že po vraždě byl Hegedüs vyděšený a že se mu ještě před svým zatčením svěřil s tím, že Kajínek byl na tuto akci najatý. Navíc podle jeho výpovědi se mu následně i sám Kajínek svěřil s tím, že Hegedüs měl být prostředníkem mezi ním a další osobou. Ostatně to, že Kajínek měl znát Vlasáka, a to prostřednictvím Hegedüse, údajně uvedl při svém vyšetření soudnímu znalci PhDr. Jelenovi. Ten to alespoň ve svém posudku tvrdil, a toto tvrzení bylo důvodem, proč Kajínek požádal o nový psychologický posudek. Jeho žádosti jsme vyhověli, ale paradoxně právě ze závěru nového posudku vyplynuly relevantní skutečnosti odůvodňující následné uložení výjimečného trestu.
Připouštím, že mě dost překvapujete. Opakovaně jsem četla a slyšela, že nejsou žádní přímí svědci s výjimkou zpochybňovaného Vojtěcha Pokoše, o koho se tedy jednalo?
Já je tady nechci jmenovat. Jejich jména jsou ve spise i v rozsudku uvedena, znají je i někteří novináři, protože jeden ze svědků vystoupil v jednom z prvních pořadů Na vlastní oči, druhý až v době po podání návrhu na povolení obnovy v České televizi. Ti dva mladíci tam přijeli v době, kdy střelec stál nad Vojtěchem Pokošem a střílel do něj. Dále šlo o jednu ženu, která to viděla z větší vzdálenosti, ale stála výš, takže měla přehled.
Nejsou to ti dva, kteří Kajínka identifikovali v přípravném řízení a před soudem ho nepoznali?
Ano, jsou.
Ti ale oba při vámi zmíněném vystoupení v televizi uvedli, že pachatelem byl skutečně Kajínek a vysvětlili, že před soudem měli strach to zopakovat.
To asi není otázka. Nebudu to komentovat, protože rozhodnutí jsem nemohl odůvodňovat tím, co řekli až později.
Proč ale nebyli vyslechnuti v řízení o povolení obnovy, hrozí jim snad ještě pořád nějaký postih za křivou výpověď? Mohli by k tomu být znovu vyslechnuti?
Řízení o povolení obnovy řízení je návrhové, to znamená, že důkazy navrhuje především ten, kdo poukazuje na existenci nových důkazů nebo nových skutečností. Vyslechnuti být mohli, nepřísluší mi vyjadřovat se k tomu, proč je státní zástupce nenavrhl vyslechnout ani proč je soud nepředvolal z úřední povinnosti. Postih jim už nehrozí, protože případná křivá výpověď je promlčena. Podle mého právního názoru již nemají s ohledem na promlčení zákonný důvod výpověď odmítnout, takže ano, mohou být znovu vyslechnuti.
Už v rozsudku vašeho senátu je napsáno, že na chystaný zákrok upozornil policista Kronďák. Mnohokrát se také psalo, že šéf plzeňské policie Ladislav Kadeřábek odložil zatčení Jandy z pátku na pondělí se slovy, že pátek je malá sobota. Mohla by tedy být v pozadí případu ještě jiná osoba, například někdo z plzeňské policie, jak se v poslední době naznačuje i ve vztahu k šetření inspekce?
To vyloučit nemůžu. Náš senát došel k závěru, že nebyl důvod zákrok Policie ČR proti vyděračům odložit. Pokud by byl proveden včas, k vraždám by zřejmě nedošlo. Podle zákona ale soud rozhoduje výhradně o podané obžalobě, to znamená, že řešil výhradně otázku viny obžalovaných. Tedy, kdo si vraha najal, proč a kdo konkrétně spáchal vraždy. Došli jsme ke kategorickému závěru, že jediným střelcem obviněným za vraždy a pokus další vraždy byl Jiří Kajínek. Vrchní soud v Praze a následně Nejvyšší soud správnost našich závěrů potvrdily.
Znáte nějaký podobný případ v moderních dějinách našeho soudnictví, kdy by odsouzený uprchl, aby se tak usilovně domáhal revize procesu?
Ano, a je docela zvláštní, že se rovněž jednalo o odsouzení za účast na vraždě, rozsudek vynesl Krajský soud v Plzni a odsouzený uprchl z borské věznice. Šlo o krátkodobý útěk, byť při něm měl kolega také policejní ochranu. Sám se přihlásil panu Chaloupkovi, to ještě nefilmoval svoje krásné večerníčky, jako redaktorovi ČT. Případ byl medializován, články s palcovými titulky na první straně, odsouzený a tuším jeho otec vystoupili v televizi. V tomto případě byla obnova dokonce povolena, protože soud připustil, že se objevila nová skutečnost. Soudní řízení se konalo znovu od začátku. Dopadlo úplně stejně jako to předchozí. Byl znovu odsouzen, dokonce ke stejnému trestu. O tom pár telegrafických zpráv malým písmem na čtvrtých nebo pátých stranách některých deníků. A teď jestli dovolíte, rozhovor skončíme. Myslím si, že na konkrétní otázky jsem vám odpověděl dostatečně podrobně.
Snad každý se někdy setkal se zaručenou informací, ze které se posléze vyklubala bohapustá lež. Něco podobného zažil i vězeň Jiří Kajínek.
Za pomluvou je většinou jednoznačná snaha ublížit. Většinou je součástí důmyslného strategického plánu, kterou si chce její šiřitel vylepšit vlastní pozici. Pokud se k vám totiž dostane ona pomluva z několika zdrojů, už ji automaticky berete jako fakt. A to může být pěkný malér! Zdá se, že mezi pomluvou a fámou neexistuje rozdíl. Opak je pravdou. Odborníci ho vidí obrovský.
Mezi fámou a pomluvou je rozdíl!
Zatímco pomluva se šíří s jasným cílem – získat vliv, kontrolu, znemožnit dotyčného před skupinou lidí, kteří se s ním bezprostředně stýkají, fáma vzniká plíživě a nenápadně při nedostatku informací. Fám běhá po světě mnohem víc než pomluv – což dokresluje i fakt, že slovo fáma se na internetu vyskytuje 10, 1 milionkrát a drb pouze 7,4 milionkrát.
Klasickou fámou byla například autonehoda Petra Kratochvíla v únoru loňského roku. Do médií se dostala fotografie, na které bylo Kratochvílovo auto ve škarpě. Sám Kratochvíl pak potvrdil, že skutečně boural a jeho žena i děti jsou sice zraněné, ale v pořádku. O pár dnů později pak vše sám dementoval. Ale fáma o tom, že Kratochvíl měl těžkou nehodu, si už žila vlastním životem. Strach o Kratochvílův život dokonce projevila i jeho expartnerka Lucia Bílá!
Když fáma může ublížit...
Mnohem horší následky však mohou mít pomluvy. Dnes již asi nikdo nezjistí, jak vznikla nechutná pomluva o uvězněném Jiřím Kajínkovi, který jako kluk ÚDAJNĚ zabil vlastního psa, stáhl ho z kůže a jeho hlavu PRÝ napíchnul na plot...
Tuhle nechutnost totiž podle advokátky Slámové Kajínek nikdy nespáchal. Ve chvíli, kdy je veřejné mínění nakloněné na jeho stranu, ho tahle nepravda psůmilovných Čechů muže totálně znemožnit.
OMLUVA VYDAVATELE JIŘÍMU KAJÍNKOVI:
"Vydavatel deníku Blesk se tímto omlouvá panu Jiřímu Kajínkovi za zásah do jeho práva na ochranu osobnosti, ke kterému došlo dne 20. 8. 2010 v internetovém vydání deníku Blesk, uveřejněním textu v rozhovoru s Michalem Dlouhým, v otázce redaktorky týkající se Jiřího Kajínka, neboť tvrzení redaktorky že: "Mnozí filmu vyčítají, že z něj dělá hrdinu. Když malý kluk zabije svého psa, stáhne ho z kůže a hlavu narazí na plot, což Kajínek udělal, to pak těžko věřit tomu, že z něj vyrostl jenom šikovný kasař." jsou nepravdivá. Za uveřejnění nepravdivých tvrzení redaktorky se Jiřímu Kajínkovi omlouvá i redakce Blesk.cz.
Zakladatel webu na podporu Jiřího Kajínka porovnal skutečnosti s fantazií umělců.
I pro někoho, kdo zná kauzu nejslavnějšího českého vězně velmi dobře, je letní filmový hit se jménem Kajínek poněkud nepřehledný. Jak se na něj dívají ti, kteří jsou jen zvědaví? Myslím si, že je dobře, že Kajínek na nový film o něm nemohl přijít, protože by znovu utekl. Tentokrát z kina. Zde je 10 důvodů, proč by tak učinil.
1. Tvůrci hned na začátku filmu ZMATOU DIVÁKA tím, že představí Jiřího Kajínka jako střelce. Do poloviny snímku se pak zpětně řeší, že s J. K. zřejmě někdo střílel, ale nakonec se objeví teorie, že střílel někdo jiný.
2. Ve filmu je naznačeno propojení Jiřího Kajínka s policií. Měl pro ni krást nějaké dokumenty, a jelikož něco věděl, musel za mříže. PROPOJENÍ J. K. S POLICIÍ se ovšem nikdy neprokázalo.
3. Marie Černá, manželka jednoho z orlických vrahů, si ve filmu přišla také na své. Měla BOUŘLIVÝ SEX s J. K. a byla hodně ordinérní a trochu přitroublá. Kajínek se u ní při svém legendárním útěku skutečně skrýval. To je vše, co se prokázalo. Dodávám, že ve skutečnosti Černá vždy působila jako titěrná, vyděšená žena, která v reálném životě přežila mnohé – od rakoviny po odsouzení manžela na doživotí až po vystěhování z bytu.
4. Scéna, kdy výše zmíněná Marie Černá ŘEŽE VE FILMU LANO příslušníkovi zásahové policejní jednotky, je už úplně nepochopitelná. Nic takového se v reálu neudálo, možná to měl být komický prvek. Ale proč pak měl film odborné poradce?
5. Vojtěch Pokoš je ve filmu ztvárněn jako trumpeta ze zvláštní školy, jenž neumí ani sníst rajče. Sice je to člověk, který poslal Jiřího Kajínka na doživotí, ale i sranda má své hranice. A v jeho případě si z něj udělali filmaři srandu pořádnou, nevím, jestli si trochu nehrají s ohněm, přece jenom JE TO KRIMINÁLNÍK...
6. Filmová vražda policisty v lese je ČISTÁ FIKCE, protože žádný policista nebyl po útěku Jiřího Kajínka zavražděn.
7. Totéž lze napsat o bitce v bytě policisty. Jiří Kajínek si prokazatelně nebyl na útěku s nikým VYŘIZOVAT ÚČTY.
8. Osobní zájem a okolnosti, kvůli nimž vezme mladá advokátka případ J. K., ani nebudu komentovat. Vycházím z předpokladu, že skutečná advokátka ZNÁSILNĚNA NEBYLA, a pokud ano, pak snad ne nikým, kdo má co do činění s případem. A mimochodem, divil bych se, kdyby milencem Kláry Slámové v reálu byl kdy její kolega advokát Kolja Kubíček.
9. Čekal jsem, že to celé zachrání aspoň ÚTĚK Z MÍROVA. Že tomu filmaři věnují nějaký čas, že si to užijí, když už mohli točit autentické záběry. Tuto pasáž by ale lépe nepřeskočil ani ukrajinský rekordman ve skoku o tyči Sergej Bubka. To už se tam skoro více prostoru věnovalo plivancům, kterými jeden dozorce častoval Kajínkův ešus.
10. Kdyby reálný J. K. reálně neutekl anebo kdyby na to AUTOŘI ZAPOMNĚLI, tak jsem v půlce filmu určitě usnul...
Autor: Lukáš Charvát
Autor je zakladatelem webu na podporu Jiřího Kajínka
Zdroj: Reflex, č. 33, 19. 8. 2010, str. 9
4. Scéna, kdy výše zmíněná Marie Černá ŘEŽE VE FILMU LANO příslušníkovi zásahové policejní jednotky, je už úplně nepochopitelná. Nic takového se v reálu neudálo, možná to měl být komický prvek. Ale proč pak měl film odborné poradce?
Jediné v čem mě paní redaktorka špatně pochopila. K naříznutí lana z okna o dvě patra výše během zásahu opravdu došlo.O dvě patra výš nad Černou bydlela Daniela Chodounská, manželka dalšího člena gangu orlických vražd odsouzeného na 14let. Chodounská byla obviněna z pokusu o vraždu a dostala tříletou podmínku. :-)
Hodně z Vás na toto poukázalo :-) . Tímto se za ani ne moji chybu omlouvám.
„Haló, omlouvám se, že jsem si vypnul číslo, abyste ho neviděl, ale chci se zeptat, proč jste nepožádali ohledně Jiřího Kajínka o odposlechy ze zvláštního technického útvaru v Plzni,“ ozval se loni v červnu neznámý hlas z telefonního sluchátka. Kdo by řekl, že tato jediná věta odstartuje v minulých dnech spor o to, kdo chce opravdu zachránit nejslavnějšího vězně v zemi.
Volajícím byl veřejnosti dosud neznámý muž, bývalý zaměstnanec policie. Volaným Lukáš Charvát, čtyřiatřicetiletý, rok ženatý brýlatý IT podnikatel z Třebíče. Mladý muž, který v roce 2003 založil web www.jirikajinek.cz.
„Viděl jsem tenkrát reportáž Josefa Klímy Na vlastní oči, přečetl si rozsudek a napsal Kajínkovi. Usoudil jsem, že jeho případ je ukázkou toho, co se může v tomhle státě stát komukoli. Je to příklad chtivosti po moci a všemocnosti naší policie a justice.“ Lukáš Charvát se svým rozhodnutím založit web, obrazně řečeno, postavil na jednu stranu po bok fanynek fascinovaných Kajínkovým charismatem a slušně formovaným zadkem, na druhou stranu po bok jeho obhájkyně Kláry Slámové. Tato zdánlivá sounáležitost mezi blonďatou advokátkou a „ajťákem“ z Třebíče ale vzala brzy za své. Konflikt spolu s kasovním trhákem českých kin o slavném vězni se dostal na veřejnost. Jak Jiří Kajínek rozděloval veřejné mínění, tak se teď do sebe pustili i lidé, kteří všichni do jednoho tvrdí, že jim nejde o nic jiného než o jeho očištění. Zatímco obhájkyně má svoji strategii, jak jít na věc, laičtí fanoušci Kajínka začínají být netrpěliví. Jenže podle doktorky Slámové jednají neřízeně a v rozporu se zájmy na doživotí odsouzeného vězně. To je i příběh nahrávky, již minulý týden zveřejnil na svém webu Reflex.
Odborník žasne, laik se diví
„Tu nahrávku jsem poskytl advokátce a ona neudělala nic. Nerozumím tomu proč. Nakonec se mi ozval Philipp Janýr z Rakouska, který se tak jako já o případ Kajínek zajímá, a rozhodl se, že když ne Kajínova advokátka ani já, tak on tedy vezme tu nahrávku a podá trestní oznámení na policejní inspekci.“ To říká Charvát. Proč jste ho nepodal sám? ptám se.
„Oženil jsem se, možná jsem dostal strach, začal jinak přemýšlet. Nevím... Je jedno, kdo to podal, ale že inspekce konečně šetří, tedy doufám, že něco šetří,“ říká mi upřímně zpochybněný laický bojovník za osvobození Kajínka.
Profesionální bojovnice – advokátka Klára Slámová – ovšem popuzeně kontruje: „Tvrzení pana Charváta je samozřejmě nepravdivé. Jakmile jsem si od něj nahrávku vyžádala, konala jsem ihned a plně v souladu s pokyny svého klienta. Dotyčný muž z nahrávky se mi ozval, řekl mi to co panu Charvátovi. Když jsem mu sdělila, že je nutné tohle stvrdit při svědecké výpovědi u soudu, odmítl to. Protože jsem však potřebovala další informace, které mi odmítal sdělit po telefonu, domluvili jsme se na osobní schůzce. Ve sjednaný den jsem přijela do Českých Budějovic, kde jsme se měli sejít. Bohužel se již neozval, a schůzka tedy neproběhla.“
Když řečené přeložím, Klára Slámová se cítí poškozena amatérskými vyjádřeními o její profesionální práci. Má za to, že montovat se do věci z pozice kolemjdoucího je snadné, ale jednat v zájmu klienta jako jeho právní zástupce je o poznání náročnější a zodpovědnější. Domnívá se, že s podporovateli Kajínka má možná společný objekt zájmu, ale to je celé. Vzájemné konflikty a amatérská vměšování do právních věcí se tak za poslední dva roky zmnožily a vyhrotily, a co nezpůsobila kauza sama, to dorazil hit léta – film Petra Jákla Kajínek.
Nahrávky zasáhly do děje
Klára Slámová je s filmem spokojena, zatímco osvoboditelům typu Lukáše Charváta se nelíbí: „Je to čistá glorifikace Slámové a vadí mi, že z něj vyplývá, že Jiří byl ve spojení s policií. To se nikdy neprokázalo, podle mě ho to poškozuje. Naštěstí ale ten film dobře dopadne,“ líčí své pocity provozovatel webové stránky.
„Jak to myslíte, dobře dopadne? Kajínek na jeho konci zůstává v kriminále,“ ptám se udiveně. „No jako, že je jasné, že nic neudělal, že je oběť, ne vrah,“ uzavírá diskusi o filmu Charvát.
K dusnu kolem filmového Kajínka teď přibyla ve znejistěných řadách zachránců další přestřelka: o zveřejnění telefonické nahrávky Reflexem. Klára Slámová se vůči tomu ostře ohradila. Lukáš Charvát ale dodává: „Jsem stoprocentně přesvědčen, že mi paní doktorka nikdy neřekla, abych s nahrávkami nic nedělal, nikomu je nedával a nezveřejňoval.“
Přitom Reflex nebyl první, kdo nahrávku měl a napsal o ní. Na rozdíl od ostatních periodik jsme ale šli cestou jejího zveřejnění v celé verzi. Nekonzultovali jsme se žádnou stranou, co, kdy a jak pustit, protože jsme novináři, a ne obhájci nebo fanoušci. Jako jediní jsme nic nevytrhovali z kontextu a materiál, z něhož se úryvky už týdny objevovaly na různých serverech a také v knize Josefa Klímy nebo v nedávno odvysílaném speciálu Novy Pravda o Kajínkovi, jsme zveřejnili v plném znění s modulací hlasu účastníků. Navíc s posvěcením policejní inspekce, jež dala k takovému zveřejnění už v červnu svolení s tím, že je to věc jejích pořizovatelů. To, co Reflex zveřejnil, není pravda o nahrávce, ale nahrávka sama.
Muž, který všechno slyšel
V nahrávce, o niž se teď strhl spor, tvrdí neznámý muž, podle advokátky i Charváta identifikovaný jako bývalý zaměstnanec zvláštního technického útvaru policie, že v roce 1993 pracoval na policejních odposleších v případě vražd na plzeňských Borech, za něž je na doživotí za katrem právě Jiří Kajínek.
„Byl jsem člověk, který měl na uších sluchátka. Nahrávali jsme rozhovory policistů před vraždou i bezprostředně po ní,“ tvrdí údajný policista. „Bylo z toho evidentní, kdo vraždil?“ ptal se hlasu ve sluchátku Charvát. „Samozřejmě, byl to dost žhavej rozhovor...,“ říká hlas, v němž se po tolika letech prý pohnulo svědomí, a proto teď volá.
Z nahrávky, kterou si lze celou vyposlechnout na reflex.cz, vyplývají dvě skutečnosti“ za prvé policista tvrdí, že o Kajínkovi na místě činu vůbec nebyla řeč, a naznačuje, že tam byli jen policisté, tedy, že oni jsou možnými pachateli. Za druhé se v nahrávce objevuje další jméno, jež se v souvislosti s případem dosud neobjevilo. Jde o brigádního generála JUDr. Miroslava Mašteru, tenkrát náměstka ředitele Krajské policejní správy Plzeň, dnes už tamtéž ředitele.
„... tam byl průser v tom, že v tom byla vlastně zapletená na jedný straně krajská práva a na druhý straně zásahovka z Rokycan, a samozřejmě ty lidi si sami sobě po krku nepůjdou, že jo...,“ říká hlas v telefonu.
„A někteří z nich jsou ještě stále činní u policie, ne?“ ptá se poměrně naivně webmaster Charvát. „Vždyť Maštera, Maštera je ještě furt na ředitelství. To je sebevražda, jít proti Mašterovi... I náš ředitel byl tak posranej z Maštery, až to nebylo hezký, a shodou okolností Mašterova dcera vlastně u nás tehdy dělala. Nebo dělá teda ještě, no...“
Tedy zatímco se pan ředitel Krajské policejní správy z Plzně Maštera právě někde opaloval, protože jeho asistentka mi po telefonu sdělila, že dotyčný má dovolenou, my tady o něm píšeme v souvislosti s dvojnásobnou nájemnou vraždou. Přes veškerou snahu o kontakt s ním on na to zatím nic.
A nic na to také Inspekce Policie České republiky: „Nahrávka, kterou popisujete, je předmětem šetření Inspekce Policie ČR a to je vše, co vám k tomu můžu říct,“ odříkává mi do telefonu mluvčí ministerstva vnitra, protože na inspekci mají taky dovolenou a on je, chudák, zastupuje.
Po pravdě
V okamžiku, kdy jsme ve středu 11. 8. ve 22:30 umístili nahrávku v plném znění na web Reflexu, strhla se vlna telefonátů, zpráv na Facebooku a mailů. Právník, jenž se chce pro bono pustit do kauzy Kajínek, novináři, kteří pátrají, jak jsme k nahrávce přišli a kdo všechno ji vůbec má.
Tak po pravdě: Na nahrávku nás upozornil ten, který v březnu podal podnět k šetření policejní inspekce – Philipp Janýr. Napsal do redakce mail, že on je tím, kdo celou věc po letech rozhýbal. Že se zajímá i o jiné případy nespravedlivě odsouzených a zkoumá, jak je těžké dovolat se v Česku spravedlnosti. (Je poctivé zde dodat, že o tom ví zřejmě víc, než nám naznačil, protože jsme byli ze dvou různých stran upozorněni, že sám pan Janýr je v Česku trestně stíhán, a proto si telefonujeme a píšeme – já z Prahy jemu on mně z Vídně. A tak to bude, dokud mu nepřestane hrozit, že ho tady zatknou, nebo dokud nedoplatí daně či co.)
Philipp Janýr říká: „Na základě velmi zdvořilého doporučení inspekce jsme se oba rozhodli, že telefonní nahrávky a informace v nich obsažené budeme tajit, a to kvůli ochraně nového svědka. Dokonce jsme dlouhou dobu odolávali výzvám samotného Jiřího Kajínka, který chtěl nahrávky slyšet. Konzultoval jsme to i s inspekcí a ta i nadále doporučovala nahrávky nikomu neposkytovat. To už ovšem uběhlo několik měsíců od mého původního podání. Teprve poté, co inspekce dotyčného našla a vyslechla, a poté, co inspekce již nic proti zveřejnění nenamítala, tedy až na to, že ji budou otravovat novináři, jsem informoval o nahrávce veřejnost. Předem, dne 18. 6. 2010, jsem informoval ředitele inspekce pana Pelce. Dne 10. 8. 2010, tedy den před zveřejněním nahrávek, jsem ještě pro jistotu poslal esemesku dotyčnému vyšetřovateli inspekce a informoval ho, že nahrávka bude zveřejněna.“
Samotnou nahrávku telefonátu pak Reflex získal následujícím způsobem: „Dobrý den. Prosím vás, pane Charváte, já bych chtěla tu nahrávku,“ řekla jsem prostě. „No, tu by chtěl právě každý!“ na to Lukáš Charvát. „Tak tedy já taky. Mohla abych si pro ni přijet?“ ptám se. „Tak si tedy přijeďte. Po sedmé v Třebíči na náměstí u parkovacího automatu, jo?“ Tak to bylo jednoduché.
A dál: K dispozici mají tutéž nahrávku již od března i kolegové Josef Klíma a Janek Kroupa, advokátka Klára Slámová, policejní inspekce a samozřejmě od počátku dvojice nadšenců pro spravedlnost – Lukáš Charvát z Třebíče a Philipp Janýr z Vídně.
Nikdo ji až do minulého týdne celou nezveřejnil proto, že všichni věřili, že s ní inspekce pracuje, a nechtěli hatit vyšetřování.
Politici ve hře?
„Já už mám pocit, že nikdo nic nešetří. Inspekce byla u mě doma, konkrétně plukovník Peter Polončák z pražského 4. oddělení, poslechli si tu nahrávku, popovídali jsme a po čase mi potvrdili, že skutečně jde o bývalého policistu, že ho našli, vyslechli, ale na ten telefonát se mnou si vůbec nevzpomíná a zbavit mlčenlivosti a vypovídat nechce. Od té doby mi na inspekci opakovaně tvrdí, že je jich málo, ať jsme trpělivý, že není nic nového, nemají čas a tak dále. Já tomu prostě nevěřím, myslím, že dělají nějaké úplně jiné věci,“ říká Lukáš Charvát a není se mu proč divit. V nahrávce, bez ohledu na šílená tvrzení ohledně kauzy Kajínek, totiž mimo jiné zaznívá:
„Před volbami (v roce 2006 – poznámka redakce), jak unikaly zprávy o odposleších politiků a podobně, tak to jsme samozřejmě taky my dělali na takových věcech. Objednávali si odposlechy jeden na druhého, to jsme se pak bavili, když jsme viděli, co je v televizních novinách...,“ líčí pobaveně bývalý policista ze „sluchátkového útvaru“.
Policisté odposlouchávají politiky? Jiří Kajínek sedí. Lukáš Charvát se zlobí na inspekci a Kláru Slámovou. Klára Slámová se zlobí na Lukáše Charváta. Všemu z Vídně sekunduje Philipp Janýr a upřímně se diví.
„Pokud by šlo pánům Charvátovi a Janýrovi o totéž, o co jde mně, tedy o osvobození nespravedlivě odsouzeného Jiřího Kajínka, neohrozili by dotyčného potenciálního svědka rozesíláním nahrávky jeho rozhovoru médiím. A v této souvislosti se odkazuji plně na vyjádření svého klienta, který se pro Reflex k aktivitě pan Charváta a také pana Janýra už také vyjádřil,“ tvrdí Slámová.
Jiří Kajínek před deseti dny Reflexu napsal: „Ta informace (o novém šetření policejní inspekce – poznámka redakce) neměla být zveřejněna dřív, než budou závěry, o tom jsem osobně přesvědčen. Je to tak, že někteří lidé své osobní ambice vydávají za argumenty, že pomáhají druhým, pravdě a spravedlnosti, a dělají si reklamu. Možná se cítí nesebevědomí, nedocenění a rádi by si užili svoji chvilku slávy. Tak jim to dopřejme!“
A Klára Slámová dodává: „Stejně tak já přeji oběma pánům, nechť si chvilku své slávy užijí. Byla bych však ráda, aby to nepoškozovalo Jiřího Kajínka.
Autor: Pavlína Wolfová
Reflex č. 33, 19. srpna 2010, str. 6 - 9
Plzeň - Možnost, že případ Jiřího Kajínka odsouzeného před 13 lety na doživotí za dvojnásobnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho ochránce Juliána Pokoše bude znovu otevřen, soudce Pravoslav Polák nevylučuje. Soudce Krajského soudu v Plzni, který doživotní trest vynesl, to naznačil v rozhovoru pro Deník.
Autor:
Alena Nová
Jiří Kajínek Autor:
DENÍK/Vlastimil Leška
“Podle mého osobního názoru by bylo nejlepší, aby pokud bude podán nový návrh na povolení obnovy řízení, se věc projednávala před jiným krajským soudem,“ říká soudce. K tomuto názoru dospěl poté, co veřejnost a některá média zpochybňovaly objektivitu soudců plzeňského krajského soudu a vyslovovaly spekulace o jejich mafiánském propojení s policií. Není přitom bez zajímavosti, že soudce už při vynášení rozsudku upozorňoval na podivnou roli policie v celém případu. „
Některé svědky – policisty – jsem opakovaně poučoval o trestních následcích křivé výpovědi. Podstatné rozpory ve výpovědích nebyly vysvětlitelné jen odstupem času,“ uvádí Polák.
O obnovení procesu se začalo letos mluvit v souvislosti s odposlechy mezi aktéry případu.
Jejich údajnou existencí se zabývá Inspekce ministra vnitra, a které údajně naznačují, že za vraždou stojí policisté. Kajínkova advokátka Klára Slámová zase podle MF DNES tvrdí, že získala nové důkazy v případu, které s vyšetřováním inspekce nesouvisejí. Podle ní by mohly přispět k osvobození odsouzeného. Je proto odhodlána během několika měsíců podat žádost o obnovu řízení.
Případ, který i po letech budí vášně a vyvolává řadu otázek, se odehrál 30. května 1993 v serpentinách nedaleko věznice na Borech v Plzni. Byl tam zastřelen majitel několika fittnes center Janda a jeho bodygard Julián Pokoš.
Podnikatel zemřel den před plánovaným zatčením, protože policie akci z dodnes uspokojivě neobjasněných důvodů odložila. Druhý Jandův ochránce, těžce zraněný Vojtěch Pokoš, jako jediný střelbu přežil. Později se stal korunním svědkem a za vraha označil před soudem právě Kajínka. Od té doby však svou výpověď nezopakoval a mlčí.
Motivem celé kauzy bylo podle šetření odstranění Jandy, který vydíral podnikatele Antonína Vlasáka a chtěl po něm peníze za hospodu v Kozolupech. Vlasák seděl spolu s Kajínkem na lavici obžalovaných a dostal za návod k vydírání nepodmíněný trest. Soudu se nepodařilo prokázat, že si vraždu objednal. Na lavici s nimi seděl i prostředník mezi Kajínkem a Vlasákem Alexandr Hegedüs, který dostal 22 měsíců nepodmíněně. Byli tam i policisté Jiří Kreuzer a Jan Mikeš. Obžaloba je vinila z ovlivňování svědků. Soud je však pro nedostatek důkazů viny zprostil. Svou roli v případě sehrál i další policista Jaroslav Kronďák, který údajně přesvědčil Jandu a jeho ochránce, aby na osudnou schůzku odjeli neozbrojení.
Soudce k většině diskutovaných otázek v rozhovoru zaujal stanovisko a objasnil i důvody, proč se k některým otázkám nemůže vyjádřit.
„Táňa Vilhelmová se ve filmu opravdu svlékla a ukázala prsa."
Dnes 08:00
Režisér kontroverzního filmu o Jiřím Kajínkovi (49) Petr Jákl (36) prozradil, jak probíhalo natáčení, co všechno musel překousnout a jak se probíral stovkami fotografií úplně nahých modelek.
Petře, v hlavní roli filmu Kajínek, který je v kinech od 5. srpna, se objeví ruský herec Konstantin Lavroněnko. To se na tu roli opravdu nenašel nikdo v Česku?
Myslím si, že v Čechách opravdu není žádný takový herec, který by byl schopný zahrát Kajínka tak, aby mu lidi uvěřili. Volba Konstantina Lavroněnka byla nejlepší, jaká mohla být. Sice diváky může trochu rušit, že neodpovídá jeho lip-sync (souhra pohybu rtů s hlasem, pozn. red.), ale většina lidí to nevnímá nebo si po čase zvykne. Navíc on se snažil mluvit česky a bude předabován.
V režisérském křesle jsi seděl poprvé. Podle jakého klíče sis vybíral herce?
Bylo to tak, že jsem dělal velký casting na všechny možné role dohromady. Samozřejmě už jsem měl svoji představu, takže jsem se snažil najít co možná nejmenší kompromis. A vybíral jsem podle citu.
V jedné scéně má Táňa Vilhelmová zcela odhalená prsa. Hrála v nahých scénách sama, nebo za ni někdo zaskočil?
Tyhle věci jsme řešili tak i tak. Na něco jsme měli dubléry a na něco ne, takže je to všechno takový mix. Táňa se svlékla a opravdu svá prsa ukázala, ale třeba na detail už jsme použili někoho jiného. V Americe je to normální. Tam si všichni nechávají dublovat všechno, od zadku až po prsteníček. A nikdo to neřeší.
To by mě zajímalo, jak probíhá takový casting na dubléry...
Je to zvláštní. Zabralo mi to docela dost času, ale zase to nebylo tak nepříjemné, abych pravdu řekl (smích). Vyžádali jsme si od specializované agentury stovky fotek a vybírali ty, kteří byli fyzicky nejvíc podobní našim hercům a herečkám. Myslím, že se to povedlo.
A jak probíhal konkurz na kaskadéry? Využívali jste je hodně?
Tak to rozhodně. Herci si sice všechny akční věci nacvičovali dlouho dopředu a dělali si je sami, ale na ty vyloženě nebezpečné výkony jsme je dali zastoupit kaskadéry.
Pokud se nepletu, v jednom záběru jsem viděla i tebe. Hrál jsi tam policistu, nebo se mi to zdálo?
No, hrál. Byla to jediná sekunda z celého filmu, spíš takový fórek.
Teď se zeptám na něco smutnějšího. Všichni víme, že Kajínek je poslední film Vladimíra Dlouhého. Bohužel se nedočkal ani premiéry, tak mě napadá, jestli stihl natočit všechno?
Stihl to všechno. Na poslední chvíli dodělal i postsynchrony, takže s tímhle žádný problém nebyl. Poslední věci dělal tři dny předtím, než šel na operaci. Bylo to asi měsíc před jeho smrtí.
Kdybys měl čtenáře na Kajínka pozvat, na co bys je nalákal?
Já si myslím, že se mohou opravdu těšit. Ten příběh je velmi silný, je o době, ve které žijeme – o korupci v policii, v politice i na soudech. Je to o síle vůle bojovat za něco, v co člověk věří, a taky je to příběh právničky, která nám nastíní své soukromí, jak to vlastně v takové práci funguje. Určitě tam nejsou jen bojové scény. Najdou se v tom i ženy.
Táňa Vilhelmová ve filmu hraje Kajínkovu skutečnou právničku Kláru Slámovou. Jak moc s vámi byla Klára ochotná spolupracovat?
Moc. Klára byla perfektní. Dala nám k tomu všechny možné informace a podklady včetně všech soudních spisů. Taky nám prozradila své osobní dojmy a názor na celý případ, což nám hodně pomohlo.
Táňa Vilhelmová se s ní setkala?
Ano, byly si spolu několikrát sednout, aby Táňa zjistila, jaká Klára je. Aby ji mohla co nejlépe zahrát.
Když tě tak poslouchám, je vidět, že toho máš hodně nastudováno. Co si o tom případu myslíš? Je Kajínek vinen, nebo nevinen?
Ten film má jasné názory. Je vyloženě o tom, jak moc je všechno zamlžené a co všechno se okolo toho případu tajilo. Diváci tam dostanou několik nových informací, které doposud nebyly nikde zveřejněny, a tak, jak to popíše film, to podle mě ve skutečnosti i bylo. Běžte se podívat na film a odpověď najdete sami.
Když tvrdíš, že je tam hodně reálií, ponechali jste ve scénáři i skutečná jména?
Ne. Jediné reálné jméno je opravdu jen Kajínek. Všechna ostatní jména byla pozměněna, abychom si zbytečně nepřidělávali problémy. Fakta jsou ale skutečná.
Takže když se ve filmu Táňa Vilhelmová miluje se svým přítelem v kuchyni na gauči, bylo to tak opravdu i u Kláry?
Samozřejmě je to filmově upravené, aby příběh dobře fungoval. Licence nám to dovoluje. Proto říkáme, že to není biografie, ale že je to pouze inspirováno skutečnou událostí.
Chápu. Takže na rovinu: Co jste museli přifouknout, aby to nás, ženy, bavilo?
Zrovna postavu Kláry Slámové. Nemohli jsme zasahovat do jejího reálného soukromí, takže jsme její postavu upravili. To, co uvidíte ve filmu, je vymyšlené.
I tak jste ale za autorská práva a povolení k filmování museli jak Kláře, tak Jiřímu Kajínkovi zaplatit. Kolik vás to stálo? A už ty peníze mají?
Jistě. Suma se pohybovala ve větších částkách než desetitisících, ale specifikovat ji nebudu. Kajínek už peníze dostal, když jsme od něj kupovali práva na zfilmování kauzy. Ale stejně si je asi moc neužije, když je ve vězení.
Film mu ale určitě udělá velkou reklamu...
Je pravda, že Kajínek byl rád, že se film bude točit, a snažil se nám dodat co největší množství informací o svém útěku. Například přesně popsal způsob, jak utekl, anebo nám řekl pikantní skutečnosti z doby, kdy se nacházel na svobodě a skrýval se v panelákovém bytě, kde ho nakonec dopadli.
Doufám, že se na to nejslavnější vězeň Česka bude mít aspoň kde podívat. Předpokládám, že kino ve vězení nemají...
To nějak zařídíme. Zatím jsou okolo jeho osoby stále ještě zvýšená bezpečnostní opatření, ale pokud se Kajínek nedostane do kina, tak mu zavezeme film do věznice a tam mu ho pustíme.
To jistě nebude snadné. Ale kolem tohoto filmu bylo vůbec spousta problémů. Teď narážím na režiséra Ivana Fílu, který tě obvinil z krádeže konkrétních scén a dialogů. Jak tahle kauza nakonec dopadla?
Režisér Fíla se chce pouze zviditelnit. Ministerstvo kultury již před časem náš a jeho scénář porovnalo a závěr byl jasný. O žádný plagiát nejde. Ministerstvo vydá tiskovou zprávu, která bude jasná a vyvrátí pomluvy Ivana Fíly. Fíla nás hrubě napadá již delší dobu, aniž film viděl, protože se cítí ukřivděný, že jsme nenatočili jeho scénář, o což nás mnohokrát žádal. Libuje si v problémech, a proto vyvolal tuto kauzu. Já si z něj ale nic nedělám.
Svědek v případu Kajínek: Všechno řeknu, ale nesmí mě poznat
U dveří malé dílny v suterénu rodinného domku mě vítá asi 40letý muž. „Copak si přejete?“ ptá se srdečně. Úsměv na jeho tváři ale v zápětí vystřídá děs v očích. „Proboha jak jste mě našli?“ vyhrkne v okamžiku, kdy se mu představím jako novinář.
Jedná se totiž o člověka, o jehož nové svědectví v případu doživotně odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka se nyní opírá vyšetřování policejní inspekce.
Tento bývalý pracovník policejního útvaru, který pořizuje telefonních odposlechy, má údajně důkazy o tom, v květnu 2003 v plzeňských borských serpentinách nezastřelil podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše odsouzený Kajínek, ale že do vraždy jsou zapleteni policisté.
Až do středy, kdy ho Právo vypátralo, se skrýval v anonymitě. „Z inspekce mi slíbili, že mě nikdo nenajde. Jestli mě objeví i ti, proti kterým bych mohl svědčit, tak létám v pěkném průseru,“ řekl muž a nervózně si přitom zapálil cigaretu.
„Tak už mě našli novináři“
Pak zvedl mobil a zavolal detektivovi z policejní inspekce, který má jeho případ na starosti. „Tak už mě našli novináři,“ začal vyčítavě . Hned na to ale smířlivým hlasem dodal: „Je mi jasný, že za to nemůžete. Jen mi řekněte, jak se mám teď zachovat.“
Ze sluchátka se ozvala jasná instrukce: “Nekomunikovat s novináři. Příští týden se vám ozveme a domluvíme další postup.“
Prý čeká na pokyny inspekce
Přesto muž pod slibem utajení identity svolil ke krátkému rozhovoru. Hned na začátku upozorňuje na to, že je stále ještě vázán mlčenlivostí. Pokud ho ministr vnitra tohoto břemene zprostí, je podle svých slov ochoten veřejně říci, jak to tehdy s těmi vraždami bylo.
„V tom nevidím problém, ale mluvit o tom budu pouze za podmínky, že se nikde neobjeví moje jméno. Mohu vystupovat třeba jako utajený svědek,“ prohlásil muž, který měl v té době odposlouchávat podnikatele Antonína Vlasáka, tedy člověka, který byl podezřelý z objednání Jandovy vraždy. O Kajínkovi tam prý nepadlo ani slovo.
Proč tedy svědek ještě nepožádal ministra vnitra Radka Johna (VV) o zbavení mlčenlivosti, ačkoliv sám ministr ho k tomu opakovaně veřejně vyzval?
„Ministr se vyjádřil v tom ohledu, že je ochoten mě zprostit mlčenlivosti, ale já jsem zatím k tomu žádný pokyn nedostal. Jsem domluvený s policejní inspekcí, že nebudu dělat žádné kroky, dokud od nich nedostanu svolení. Dal jsem jim podnět k tomu, že existují důkazy k tomuto případu, ať si je vyhledají, ověří jejich pravost a případně v té kauze použijí. Oni se vyjádřili v tom ohledu, že podnikají své kroky, že se snaží ty důkazy zajistit. Problém je ale v tom, že ty věci se po pěti letech skartovaly,“ pokračoval svědek.
Bojí se trestního stíhání
Inspekce se začala případem znovu zabývat letos v březnu, kdy dostala podnět od jednoho z příznivců Kajínka.
Ten jí předal hodinový záznam dvou loňských telefonních hovorů mezí ním a anonymním volajícím.
„Jsem přesvědčený, že to byl někdo z těch policajtů, kdo vraždil. V té době prakticky nemohlo dojít k tomu, že by odsoudili policajta. To bylo prostě nemyslitelné,“ říká neznámý muž na nahrávce, kterou zveřejnil minulý týden na svém webu týdeník Reflex.
Veřejně se přihlásit ale odmítl. „Jestli jsem to na té nahrávce já? To vám nepotvrdím ani nevyvrátím,“ reagoval na dotaz Práva svědek.
Druhým dechem ale dodal: „Já jsem dal více méně jen popud k tomu, aby se v tom začal někdo rýpat. A to že se vlastně přijde až na mě jmenovitě, jsem nečekal. Kdybych se k té nahrávce přiznal, mohu být také trestně stíhaný. Proto se k tomu nebudu ani vyjadřovat.“
Že by mělo jít o jeho hlas, nepotvrdil ani policejní inspekci, která mu nahrávku předestřela.
„Aby mohli říci, že jsem to já, museli by to mít nějak protokolárně ověřené,“ prohlásil svědek. Potvrdil dále, že byl v kontaktu také s obhájkyní Kajínka Klárou Slámovou. „Několikrát jsem s ní mluvil po telefonu. Ona chtěla schůzku a já jsem z toho měl obavy. Takže jsme se nesešli,“ uzavřel svědek.
Justice u nás má neomezenou moc, říká muž, který pořídil nahrávky
Cítím potřebu reagovat na události posledních dnů, které se týkají mých nahrávek mezi mnou a bývalým policistou ze zvláštního útvaru v Plzni, a také nemohu nereagovat na mediální útoky advokátky Jiřího Kajínka JUDr. Kláry Slámové vůči mé osobě.
V prosinci 2003 jsem založil internetové stránky na podporu Jiřího Kajínka www.jirikajinek.cz. Smyslem a původním impulsem k založení stránek nebyla ani tak osoba Jiřího Kajínka, jako spíše transparentní příklad neomezené moci justice potažmo policie v České republice.
Je lež, že bych já nebo pan Janýr začal mediální humbuk okolo nahrávek. Toto způsobil poslední odstavec z knihy Pravda o Kajínkovi od Josefa Klímy a Janka Kroupy, kde se napsalo o tom, že existuje nová stopa a inspekce tento případ šetří. Pak už jen stačilo, aby si knihu přečetl první novinář a začal tento mediální kolotoč okolo nahrávek.
Včerejší kritika na TV Prima z úst Janka Kroupy mi přijde naprosto zcestná, protože je to jejich kniha, která upozornila novináře na to, že se něco děje.
Takže svých pět minut slávy neměl pan Janýr, ani já, ale novináři, co nás dnes kritizují.
Rád bych veřejnosti objasnil historii nahrávek mezi mnou a bývalým policistou. První nahrávka se uskutečnila 5.6.2009 zhruba v 9 hodin ráno. Popravdě řečeno, neměl jsem problém člověku, který mně volal, uvěřit od samého začátku. Nic po mně nechtěl a o tom, že ho nahrávám, nevěděl. Měl prostě potřebu si popovídat o případu, na kterém léta pracoval. Nahraný hovor jsem zpracoval, změnil hlasy a měl připravený pro odeslání paní doktorce Slámové. E-mailem nebo textovou zprávou, na to si přesně nevzpomínám, jsem ji upozornil, že mi volal jistý člověk, hovor mezi námi jsem si nahrál, že je to důležité v kauze Kajínek a byl bych rád, kdyby si to poslechla. Tento člověk mi měl v sobotu znovu volat a zajímal ho názor doktorky Slámové na to, co mi v hovoru řekl. Jsem přesvědčen o tom, že v sobotu, kdy mi měl dotyčný člověk volat, jsem paní doktorku opět upozornil, jestli si může nahrávku poslechnout, aby vyhodnotila věrohodnost či nevěrohodnost člověka, který mi volal. Paní doktorka Slámová mě v sobotu nekontaktovala, takže mezi bývalým policistou a mnou proběhl druhý hovor, který jsem opět zaznamenal, opět změnil hlas a tento hovor jsem připravil pro paní doktorku Slámovou.
Slámová mě kontaktovala 7.6.2009, což bylo dva dny po prvním hovoru. Můj hovor s paní doktorkou Slámovou probíhal stylem „co to je za blba, že je to naprostý cvok, že se chce ukázat zajímavým a je to naprostá kravina“. Podotýkám, že v té chvíli ten hovor ještě neslyšela. Řekl jsem jí, že policista nemohl říct, kdo vraždil, jelikož je vázaný paragrafem 102, tudíž je vázaný mlčenlivostí. Na to mi paní doktorka Slámová řekla, že paragraf 102 v té době vůbec nebyl. Byl. Paní doktorka přistoupila na to, abych jí první hovor poslal, že si to poslechne a dá mi vědět. O den později, 8.6.2009, mi zavolala podruhé. Rád bych upozornil na to, že doktorka si dle mého názoru tuto důležitou nahrávku poslechla za tři dny. Načež mě kontaktovala, že ten člověk nezní úplně jako cvok a že by se s ním ráda sešla. Na to jsem jí řekl, že mám ještě jednu nahrávku, která je ještě zajímavější, a že by bylo dobré, kdyby si ji také poslechla. To paní doktorka Slámová udělala a později mi emailem napsal, abych tomu člověku dal její telefonní číslo, že si s ním ráda promluví a položí mu několik otázek, aby si ověřila jeho věrohodnost. Bývalého policistu jsem poprosil o to, kdyby paní doktorka Slámová nebrala jeho slova vážně, aby mě kontaktoval, jelikož bych byl nerad, aby tyto důležité informace přišly nazmar. Slíbil mi, že se mi ozve, ale to už nikdy neudělal. Od paní doktorky Slámové jsem se dozvěděl, že s člověkem mluvila, ale na domluvenou schůzku s ní se údajně nedostavil. Pokud vedla hovor podobným stylem, jako se mnou, tak se v podstatě ani nedivím.
Paní doktorka mě poté vyrozuměla, že se z nahrávek nepodařilo vytěžit nic, natož jsem jí položil otázku, jak mám s tímto materiálem naložit, zda-li to můžu zveřejnit na svých stránkách nebo dát nějakým novinářům. Jsem stoprocentně přesvědčen, že mi paní doktorka nikdy neřekla, abych s nimi nic nedělal, nikomu je nedával a nezveřejňoval. Od té doby mě paní doktorka ohledně nahrávek nekontaktovala, natož aby mi řekla či napsala, ať tento materiál držím v tajnosti, protože se ho snaží prošetřit.
Po pár měsících, kdy nebyl ze strany paní doktorky Slámové zájem a já jsem měl v sobě stále pocit, že hovory, které jsem nahrál s bývalým policistou, jsou možná klíčové v celé kauze Kajínek, jsem se rozhodl kontaktovat pana Josefa Klímu, kterému jsem řekl, že by mě zajímal názor na tyto nahrávky, jelikož se kauze Kajínek dlouhá léta věnoval a aby mi sdělil, zda-li se mohou tyto nahrávky zakládat na pravdě. Panu Klímovi se nahrávky nepodařily v e-mailu otevřít, tak je přeposlal bývalému kolegovi z TV Nova Janku Kroupovi, který si nahrávky poslechl a řekl, že jsou zajímavé, ale pro něj nepoužitelné kvůli náhubkovému zákonu.
Abych to shrnul, oslovil jsem právní zástupkyni pana Jiřího Kajínka a dospěl k tomu, že ji nahrávky nezajímají a nabyl jsem pocitu, že s nimi nehodlá ani nic dělat. Oslovil jsem pana Klímu a pana Kroupu a nabyl jsem pocitu, že s nimi nemohou nic dělat.
Přestal jsem nahrávky opět na pár měsíců řešit. Nechtěl jsem je zveřejnit jen tak ledabyle na svých stránkách, na to mi přišel bývalý policista příliš věrohodný a nechtěl jsem ohrozit jeho osobu. Inspekce během šetření potvrdila, že člověk, který mi volal, na odposlouchávacím oddělení v roce 1993 v Plzni opravdu pracoval, takže mé vyhodnocení situace beru jako správné. Asi v únoru 2010, což je tři čtvrtě roku po pořízení nahrávek, mě kontaktoval pan Phillip Janýr, který mi sdělil, že se zajímá o kauzu Kajínek, a začal se mnou spolupracovat. Dal jsem mu poslechnout nahrávky mezi mnou a bývalým policistou, načež mi pan Janýr řekl, že mu tyto nahrávky přijdou velice důvěryhodné a že bych měl přemýšlet o podání trestního oznámení na Inspekci policie České republiky, aby osobu v nahrávkách a věci, které v ní byly sděleny, prověřila.
1.3. 2010 v noci, pár hodin před tím, než pan Phillip Janýr po společné domluvě se mnou podal trestní oznámení, jsem psal paní doktorce Slámové email ohledně nahrávek, aniž bych jí řekl, že chceme podat trestní oznámení:
„Zajímá mě, proč jsi to celé vyhodnotila jako nesmysl? Možná jsi z toho něco použila a nebo třeba chceš použít do další obnovy.
Jak se říká, že na každém šprochu je pravdy trochu, tak se mi nechce věřit, že jsi to úplně zahodila :-) .“
Odpověď zněla takto:
Co se týče telefonů, tak pokud si vzpomínám, tak jsem s tím pánem byla domluvená na schůzce (byl myslm od někud z Budějovic, nebo tak nějak), ale on se přece již neozval — tys ho taky nějak vyzýval přes stránky, co si pamatuju, takže nic víc Ti k tomu říct nemůžu. Pokud není svědek, tak telefonát je k ničemu, neb nejde ověřit. Navíc jsem si prověřovala ty lidi, o kterých tenkrát mluvil a nikdo z nich tehdy v Plzni nepracoval. Zpětně si teda myslím, že to byl jen další z řady kecálistů, který se chtějí udělat nějak zajímavými.
Má stále někdo z vás pocit, že paní doktorka s hovory pracovala? Já jsem jí pár hodin před trestním oznámením dal šanci, že pokud by s nahrávkami pracovala, tak bych se jí samozřejmě do prošetřování nepletl. Nehledě na to, že jména z nahrávek byla lehce dohledatelná na internetu. Paní doktorka neumí pravděpodobně používat google.
Jelikož mi tohoto materiálu přišlo líto, tak jsem hned ráno dal panu Janýrovi svolení, aby trestní oznámení podal.
Paní doktorce jsem o podání trestního oznámení neřekl, protože moje důvěra v ni je stejná, jako její důvěra ke mně.
Trestní oznámení se podalo 1.3. 2010. Datum první nahrávky bylo 5.6. 2009. Nemyslím si, že by mi někdo mohl vyčítat, že jsem nedal paní doktorce Slámové dostatek času na to, aby si z nich něco vytěžila, případně je použila jako důkazní materiál.
14 dní po podání trestního oznámení mě doma navštívili dva policisté z inspekce police české republiky, kterým jsem vysvětlil, že mi volal údajný bývalý policista a hovor s ním jsem si nahrál a rád bych si ho s nimi poslechl. Během přehrávání hovorů jsem nahrávku několikrát zastavil a s policisty řešil pravdivost a věrohodnost člověka, který mi volal. Policisté neměli hned na začátku problém uvěřit tomu, že člověk, který na nahrávkách vystupuje jako bývalý policista, bývalým policistou opravdu je. Což se nakonec z šetření potvrdilo.
Před odchodem jsem policistům sdělil, že mám velký zájem, aby se o nahrávkách dozvěděla veřejnost, protože je to dle mého názoru hodně důležité svědectví, které může (pokud bude pravdivé) podstatně pomoci Jiřímu Kajínkovi. Pánové mě ujistili, že mě budou informovat jak postupují a jestli jim mám dát ještě prostor k jejich práci, než nahrávky zveřejním. Já jsem si řekl, že buď je to celé pravda, a tomu jsem také věřil, anebo to pravda není, avšak nebude špatné tyto nahrávky zveřejnit. To, co bude nebo nebude nakonec pravda a jak se prokáže věrohodnost nahrávek nikdo neví, každopádně inspekce potvrdila, že muž, který semnou mluvil, opravdu policista byl a pracoval přesně tam, jak v nahrávkách uvedl.
Ze začátku nějaké informace z inspekce přicházely, bohužel postupem času nám inspekce sdělila, že mají moc práce a nemají čas a že je to celé složité a musí postupovat opatrně.
Podotýkám, že inspekce dobře věděla, že materiál chceme zveřejnit, tak si troufám říci, že tomu mohla odpovídat i rychlost její práce. Ještě navíc s ohledem na to, že jde o tak závažný případ.
Po necelých pěti měsících přestala inspekce komunikovat úplně.
Posledních pár vět bych věnoval paní doktorce Slámové. Absolutně nechápu, proč jí leží nahrávky tak v hlavě, když sama tvrdí, že jsou k ničemu. Nemá nás potom za co kritizovat. Já a pan Janýr jsme udělali aspoň něco, ale paní Slámová v této věci neudělala nic. Naprosto nic. Její věta při posledním hovoru (cca týden zpět) zněla „na inspekci z vás mají srandu a já bych to trestní oznámení na ty nahrávky nikdy nepodala.“ Končila rozkazovací větou, že chce vidět trestní oznámení, které se 1.3.2010 podalo a jestli o něm věděl pan Kajínek. Věděl o něm, ale advokátka, která se hají, že na nahrávkách pracovala a nechtěla mi nic říct, protože jsem nedůvěryhodný, neví, že je čtyři měsíce podané trestní oznámení? To je skoro scéna jak z filmu Kajínek .
Nemůžu se také neohradit nad tím, že důležité jsou pouze nahrávky, které už třeba neexistují. Bývalý policista na moji otázku, jestli by byl ochoten svědčit, neřekl vyloženě že ne, jen zdůrazňoval, že by se na něj muselo přijít oficiální cestou a ten návod, jak to udělat, v nahrávce dal. Takže je naprostý nesmysl tvrdit, že pokud se ten člověk s paní doktorkou Slámovou nesešel, že se s obsahem materiálu nedalo nic dělat.
Přijde mi, že paní doktorka Slámová žije teď filmovým životem a na pár měsíců zapomněla na realitu. V této době jí začalo docházet, že se něco děje a jde to mimo ni, ale to přece není moje chyba. Já se snažím Jiřímu Kajínkovi pomáhat a dělám to podle toho, jak to cítím. Nemám potřebu se zviditelňovat na jeho osobě. Mně Jirka neproslavil a neproslaví. Necítím potřebu ho vidět osobně a nemám potřebu se vychloubat tím, že jsem mluvil s Kajínkem. Jde mi o jeho případ a nespravedlnost, která byla na jeho osobě spáchána. Pro někoho možná nepochopitelné, leč pravdivé. Mám svůj život, svoje přátele a svůj smysl života, ve kterém hraje velkou roli pravda a spravedlnost. To je jediný důvod, proč tohle všechno dělám.
Paní doktorka je člověk, jehož jméno Jiřího Kajínka proslavilo a dostalo do povědomí veřejnosti. Tak ať si šáhne do svědomí, jestli pro svého klienta dělá maximum, co může.
Napadání mé osoby, že pomlouvám film Kajínek je zcela zcestné. Jako neprostý blábol beru to, že spolupracuji s panem Fílou a že jsem zveřejnil jeho scénář na svých stránkách.
Ano, pravda je to, že jsem scénář zveřejnil, ale tady jde opět o pravdu a o to, aby si každý člověk udělal svůj názor. Na rozdíl od paní doktorky nejsem hlavní hrdina filmu a tudíž jsem v této věci naprosto nestranný. Nehledě na to, že jsou to moje stránky a já vyhodnocuji to, co na nich zveřejním.
Viděl jsem film Kajínek, který má být o paní doktorce Slámové a jejím boji v případu Jiřího Kajínka. Dle mého názoru je film dobře natočená fikce, která člověku, jež film nezná, vnutí nějaký názor. V podstatě dobrý, protože tam pan Kajínek vyjde jako ublížený. Jako hrdina. Ale ten, kdo se o případ zajímá a něco z toho ví, se docela dobře zasměje.
Jsem si jist, že se nebude smát Jiří Kajínek, Marie Černá a ani Vojtěch Pokoš, ze kterého tam udělali imbecila, který neumí jist ani rajče.
Nepochybuji, že se bude víc věřit paní doktorce Slámové, jako mně a panu Janýrovi, ale všechny čtenáře ujišťuji, že kdybychom nekonali my, tak moje nahrávky skončily v koši a šetření inspekce by se možná odložilo pro nedostatek důkazů. Možná si to málokdo z vás uvědomuje, ale největší šance, jak popohnat orgány, aby jednaly, je tlak a zájem veřejného mínění.
Tak nás prosím nekritizujte za to, co jsme udělali, protože je to spíše zoufalství než zviditelnění se. Výroky typu, že ohrožujeme život bývalého policisty zveřejněním nahrávky jsou také velice urážlivé, protože pokud nechce policie udělat v kauze Kajínek další z mnoha chybných kroků, tak bývalý policista ochranu dávno přidělenou má.
Nám i paní doktorce jde o Kajínka, ale každému trošku jinak.
Závěrem bych chtěl vysvětlit, proč jsem dal k dispozici nahrávky časopisu Reflex. Nahrávky jsem nejprve předal TV Nova, jelikož jsem čekal, že do pořadu Pravda o Kajínkovi dají většinu z toho, co v nahrávkách bylo, aby si veřejnost udělala obrázek, jak to chodí v našem státě. Bohužel jsem byl hodně zklamný jak tím, co Nova odvysílala, tak tím, že při zkreslení hlasu nahrávek, kterým nebylo v podstatě rozumět, nebyly přidány aspoň titulky.
V nahrávkách byla jména vysoce postavených policistů, kteří dodnes v Plzni slouží a měli být do případu zapleteni, ale ty tam Nova, pro mě také z nepochopitelných důvodů, nedala.
Paní Wolfová z časopisu Reflex mi nabídla to, co jsem chtěl a považoval za důležité. Zveřejnit pro vás, pro veřejnost, nahrávky celé a nevytržené z kontextu. Svůj slib dodržela a já tohoto zveřejnění nelituji. Tímto časopisu Reflex děkuji.
Tento článek byl přečten 1905 krát a má 9 Komentářů.
Chronologie případu
30. května 1993 - Jiří Kajínek podle rozsudku zastřelil na útěku z vězení pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho strážce. Údajně vraždu objednal podnikatel Antonín Vlasák.
8. února 1994 - Kajínka dopadla pražská zásahová jednotka.
29. září 1995 - Kajínek byl obžalován z dvojnásobné vraždy.
11. září 1996 - Kajínek se pokusil uprchnout z věznice, kde si odpykával trest za útok na veřejného činitele a loupež.
23. června 1998 - Krajský soud v Plzni odsoudil Kajínka za dvojnásobnou vraždu na doživotí.
23. února 1999 - Vrchní soud v Praze Kajínkův trest potvrdil.
29. října 2000 - Kajínek uprchl z věznice Mírov na Šumpersku.
8. prosince 2000 - Policisté Kajínka zadrželi v Praze.
2. února 2001 - Ministr Pavel Rychetský uvedl, že v Kajínkově případu podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona.
19. září 2001 - Nejvyšší soud zamítl Rychetského stížnost.
10. října 2001 - Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal v Kajínkově případu ústavní stížnost. Ústavní soud se jí nezabýval.
Září 2002 - Kajínek podal žádost o milost prezidentu Václavu Havlovi. Ministr spravedlnosti Rychetský milost nedoporučil.
Říjen 2003 - Kajínkův právní zástupce Jaroslav Janeček se obrátil kvůli nesrovnalostem v kauze na úřad ombudsmana. Ten uvedl, že soudní rozhodnutí v případu přezkoumávat nebude.
26. ledna 2004 - V kauze se objevil zcela nový svědek. Reportérům TV Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Okolnosti zločinu vylíčil jinak, než jak je popsaly v rozsudku nad Kajínkem soudy.
27. ledna 2004 - Kajínek požádal o obnovu procesu.
8. dubna 2004 - Inspekce ministra vnitra opětovně neprokázala podezření, že někdo z policistů byl zapleten do nájemných vražd.
24. května 2004 - Plzeňský krajský soud začal jednat o možném obnovení Kajínkova procesu.
20. července 2004 - Vojtěch Pokoš, hlavní svědek v případu, odmítl u soudu vypovídat. Další svědek prohlásil, že mu Pokoš řekl, že nestřílel Kajínek, ale policisté.
23. září 2004 - Doživotně odsouzený vězeň Jiří Kajínek nedostal šanci na obnovení procesu. Krajský soud v Plzni žádost jeho obhájců zamítl jako bezdůvodnou. Kajínek, který byl před šesti lety odsouzen za dvojnásobnou vraždu, tvrdí, že je nevinen. Proti neobnovení procesu si může stěžovat u Vrchního soudu.Plzeňský soud nenašel žádný důvod k znovuotevření případu. "Úkolem soudu nebylo zkoumat zákonnost předchozích rozhodnutí, ale zda jsou takové nové důkazy, které by umožnily případ otevřít," řekl soudce.
21. února 2005 - Vrchní soud v Praze vyhověl stížnosti advokátů Jiřího Kajínka a případ vrátil k novému projednání ke Krajskému soudu v Plzni.
17. března 2005 - soudce Tomáš Bouček rozhodl, že Krajský soud v Plzni bude znovu jednat o povolení obnovy procesu s Jiřím Kajínkem ve dnech 9. - 11. května 2005. Soud se bude muset znovu zabývat novým znaleckým posudkem o JK , který vypracovali odborníci v oboru psychologie. Pozornost bude muset soud věnovat také odmítnutí výpovědi korunního svědka Vojtěcha Pokoše, na jejimž základě byl JK poslán do vězení na doživotí.
9. května 2005 - soudce Bouček seznámil s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Byl vyslechnut nový svědek František Schreyer, který vypověděl, že od Pokoše ví, že v borských serpentinách vraždili bývalí policisté Mikeš a Kronďák. Předvolaný V. Pokoš opět odmítl vypovídat. Svědek obhajoby Alexandr Hegedus se nedostavil, proto soudce Bouček jednání odročil na 18. - 20. července 2005.
18. července 2005 - u soudu vypovídal majitel auta, které mohlo být v květnu 1993 u místa vraždy v borských serpentinách. Našlo se někde u silnice, podle advokáta Kolji Kubíčka přímo na místě činu. Majitel auta ale o vraždách nic neví. Tím dokazování před soudem skončilo. Soudce případ odročil na 3. až 5. října. Zároveň požaduje předvolání nových svědků.
3. října 2005 - u soudu vypovídá vdova po zavražděném podnikateli Jandovi, paní Havlová. Mimo jiné uvádí, že je přesvědčená, že Jiří Kajínek jejího muže nezabil. Alexandr Hegedüs se opět k soudu nedostavil. Na jeho výslechu trvá VS v Praze i obhájci Jiřího Kajínka. Soudce Bouček proto, že není známo, kde se zdržují svědkové Alexandr Hegedüs a Jan Mikeš, jednání odročil na neurčito.
10. ledna 2006 - u soudu vypovídá Jana Chalupová, bývalá pracovnice Kanceláře prezidenta republiky, která připravovala pro Václava Havla podklady pro udělování milostí. Bývalý prezident Václav Havel uvažoval nad udělením milosti Jiřímu Kajínkovi. Podle výpovědi svědkyně ji Alexandr Hegedüs na Hradě navštívil s tím, že byl ke svědectví proti Jiřímu Kajínkovi donucen policií a že je tedy jeho svědectví nepravdivé. Soudce Bouček se rozhodl jednání odročit na 7. - 8. března 2006, aby mohl prověřit pravdivost výpovědi svědkyně.
8. března 2006 - Plzeňský krajský soud zamítl žádost Jiřího Kajínka o obnovu procesu. Soud nepovažuje nová svědectví za natolik závažná, aby mohlo být zahájeno nové řízení. Proti zamítnutí žádosti o obnovu procesu podal Jiří Kajínek stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Pokud vrchní soud stížnost zamítne, hodlá obhajoba podat ústavní stížnost a podnět ministrovi spravedlnosti pro podání stížnosti pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti Pavel Němec podle mluvčího Petra Dimuna podání stížnosti v Kajínkův prospěch vážně posoudí.
30. 6. 2006 - Vrchní soud v Praze zamítl stížnost Jiřího Kajínka proti rozhodnutí KS v Plzni.
2. 8. 2006 - Ministr spravedlnosti Pavel Němec podal Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka. Soudy podle něj vyhodnotily nové důkazy v rozporu s trestním řádem. Navrhuje rozhodnutí soudu zrušit a věc vrátit k novému projednávání.
25. 4. 2007 - Nejvyšší soud ČR zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou podal ve prospěch Jiřího Kajínka bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec.
29. 10. 2007 - K Ústavnímu soudu ČR byly advokátkou JUDr. Klárou Slámovou podány 2 stížnosti ve prospěch Jiřího Kajínka.
První ohledně stížnosti pro porušení zákona podané bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, kterou Nejvyšší soud ČR 25. 4. 2007 zamítl.
Druhá ústavní stížnost reagovala na zamítnutí stížnosti Jiřího Kajínka Vrchním soudem v Praze 30. 6. 2006 proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni.
Ústavní soud obě stížnosti sloučil v jednu a 29. 10. 2007 ji zamítl.
Zaslal 30th srpen 2010, 07:13 by 
